Všichni věděli, že ten den přijde. Jen já jsem si pořád namlouvala, že se to nestane.

Ten den měla být moje korunovace. Můj pravý otec před týdnem zemřel. Král Neptun ve svých devětisty stopadesáti letech zemřel.

Týden po jeho smrti se měla konat korunovace. Moje korunovace, nebo-li korunovace budoucí královny a krále.

Ve svých padesáti letech jen, (mezi sirénami je to hodně málo, a teď jsem vypadala jako by mi bylo osmnáct) jsem se svým manželem měla usednout na trůn.

S posvátným trojzubcem vládnout zemi. S Chrisem jsme měli být dnes korunováni.

On se se svými služebnými připravoval ve svých komnatách na obřad, a já ve svých.

Komorná Bess, má nejvěrnější, která je tu se mnou už od samého začátku, mi upravovala vlasy.

Měla jsem je jemně stočené do prstýnků, a dva pramínky sepnuté vzadu.

Byla jsem smířená s tím, že budu královnou. Docela jsem se i těšila, ale role agentky, kterou jsem s Chrisem dělala posledních deset let na souši mě bavila více.

Byla jsem v převleku, aby mě nikdo nepoznal. Aby mě nepoznali lidé, kteří si mne mohli pamatovat.

Na souši se o mě mluvilo, jako  o té dívce, která se záhadně utopila. Však jen pár lidí zná pravdu.

Korunovace měla začít za necelou čtvrt hodinu. S Chrisem jsme se odebrali do chrámu, kde se korunovace měla odehrávat.

Chrám byl překrásně vyzdobený bílými růžemi, na mou prozbu. Mramorové stěny dodávaly celému prostoru majestátnost a pýchu.

Bílý koberec se táhl až ke dvoum zlatým trůnům, na malém 'pódiu'. Po koberci jsem ladně a elegantně doplavala až ke schodům.

Chris byl necelý metr za mnou. Oba jsme poklekli. Kněz začal odříkávat prastará slova, která zněla majestátně,už jenom svým přízvukem.

,,Slibujete princezno Claire Holly Anderson, že vždy budete sloužit zemi a svým poddaným?"kněz položil otázku, která se nesla celým prostorem. ,,Ano, slibuji. Slibuji, že budu sloužit svým poddaným a zemi, ale také zajistím aby byl zachován mír s lidskou rasou a aby nikdo netrpěl,"dokončila jsem svou odpověď.

Kněz mi pokynul, abych se postavila. Na čelo mi tmavě modrou řasou namaloval Neptunův trojzubec. Koruna mi na hlavě seděla jako na míru dělaná.

Pak byl na řadě Chris. Odpřisáhl to samé. Poté se postavil vedle mě. Stáli jsme tam jako král a královna této krásné země.

Posadili jsme se na trůn. Celý sál jsem přejela pohledem. Mamka plakala na lavici, v první řadě. Vedle ní seděla bývalá královna Vivien a vedle ní princezna, moje nevlastní sestra Grace se svým manželem.

V chrámu se shromáždili všichni urození z celé země. Před chrámem až k zámku stál zástup občanů.

Ten den jsem se stala královnou, a zároveň poddanou své země. Vládnout moudře spravedlivě bylo těžké, ale s Chrisem to šlo jako po másle.

Mamka se po korunovaci vrátila zpátky na souš, kde pracovala ve své cukrárně.

Grace měla vlastní rodinu. Manžela a malou holčičku Emily. Vivien se odchýlila na menší zámeček do klidnějších vod, kde momentálně bude bydlet.

Já s Chrisem budeme na zámku. Budeme vládnout a chodit se dívat každý večer na západ slunce, závodit s delfíny a občas i na tu nějakou misi půjdeme.

Za rok se nám narodila dvojčata. Robbie a Elizabeth. Grace se mezitím narodilo už třetí dítě. Před dvěmi lety malý Lukas a před měsícem malá Zoe.

Užívala jsem si života, a nikdy jsem už nebyla sama. Vždy jsem někoho měla blízko sebe. Ať už to byl Chris, nebo mé věrné služebné nebo ty dvě zlobidla Robbie a Elis.