Před odporně růžovou školní budovou s placatou střechou stály dvě dívky. Vyšší a tmavovlasá připomínala paní Lovettovou ze Sweeneyho Todda a menší blondýnka vypadala jak Králíček z Medvídka Pú, jemuž někdo velmi ošklivě vynadal.
"Nechápu tvůj hloupý mozek. Copak nemáš žádnou představivost a musíš příběh dosazovat k sobě na školu?" Tmavovláska byla ve stejně dobré náladě, jako ponožka zavařená nakyselo.
"Tohle je dobrá škola. Mám jí ráda." Pokoušela se menší dívka vnést do atmosféry trošku optimismu. Šlo jí to, jako chlupatému a nadýchanému koťátku zničení světa za pomoci marshmallow a jaderné bomby.
"Je hnusná. Je růžová." Argument zcela pravdivý. Aneb, mezi námi děvčaty, lépe řečeno zabijáky, který růžový objekt je dobrý? Dolores Umbridgeovou počínaje.
"Na dnešek jsem ti sepsala překvapení. Mám s tebou novej ship."
"Boha to snad nemyslíš vážně! Já chci být single. Vztahy, co vymyslíš ty jsou hrozné. No nic, kdy ho potkám?"
"Támhle je on. No není úžasnej?" Blondýnka nadšeně ukazovala na opodál stojícího chlapce.
"Myslíme obě to brejlatý individuum před tělocvičnou?" Tmavovláska velmi kritickým okem sjela vyhublého zrzka s optikou jak dna zavařovaček.
"Joo, to je on. No není sexy?"
"Jo... Jako vyblitej bramborák."
"Ale notak. Bude se ti líbit. Je to intelektuál."
Nutno dodati, že nejeden tvor obývající planetu Zemi v galaxii Mléčné dráhy a vesmíru jedné Velké schizofrenické myši považuje kohokoliv, kdo nosí brýle za génia. Pozor, to samé neplatí o kontaktních Čočkách, takže se raději držte starých dobrých skel.
"Proboha. Kam se hrabe Mercury?!"
"Tak s ním nechoď, když myslíš."
"Dobře víš, že to nejde. V tu chvíli jsem jak loutka. Chci něco jiného snažím se dělat něco jiného a najednou vidím, jak moje tělo není moje. Když jsi mi psala první sexuální scénku, přišla jsem si, jak znásilněná. Tak moc jsem nechtěla..."
"Promiň..." Dívka s odstínem vlasů levl kuře začala zkoumat špučky vlastních bot.
"No nic. Co dál?"
"Dostaneš trojku z matiky. "
"Proč trojku?! Proč si na mých známkách honíš svoje ego?!"
"Nehoním!"
***
"Tak jak bylo?" Po špinavém chodníku kráčely dvě dívky a snažily se vést normální rozhovor. Šlo jim to, jak psovi pastva.
"Nemůžeš se zeptat na něco, co nevíš?"
"Mmmmh... Co jsi měla k obědu?"
"Na něco, co nevíš, kurva!"
"Co ty a Erik?"
"Tem brejlatej retard sedí vedle mě na laborkách."
"Je tak romantickej, uvidíš."
"Nenávidím romantiku! Je trapná, růžová a fádní jako tvoje příběhy!"
"Co ti na nich vadí?"
"Lidi chtějí fantasy, ty píšeš klišé romantiku. Lidi chtějí nové světy, ty to umístíš k sobě do školy. Lidi už nestrpí mafii a ty frkneš mafiány rovnou do školy! Proč sakra?!"
"Nevěděla jsem, že dělám tolik chyb..."
"A ten pravopis! Kdybys nepsala 'Měla dlouhé vlasi,' nemusela jsem je mít tak roztřepený..." Tmavovláska demonstrativně přidržela své spoluchodkyni zbloudilý pramen vlasů před očima.
"Nemluv o tom, jsme na ulici a támhleten člověk se dívá..."
"Vyser si voko, dědku!"
"Nech toho, bože!"
"Nemusíš mi říkat Bože, ale nevadí. Lepší, než to jméno..."
"Damnathoris?"
"Jo..."
"Tobě to vadí?"
"Prokrílepána si představ, jaké to je, když vedle sebe ve škole sedí Amy, Kate, Anne a Damnathoris."
"Promiň..."
"Ach, autorko, kolik já tě toho ještě musím naučit...