Jeli jsme kamenitou cestou, ke kostelu, nacházejícího se přímo ve středu Mystic Falls. Čím blíže jsme byli, tím větší hrůza mě pohlcovala. Měl jsem strach. Nechci zemřít, jen proto, že jsem dostal druhou šanci. Nejsem krvelačný upír, co chce krev pořád. Jen občas je nutné se nakrmit, abych se nevysušil. Nezabíjím občany našeho města, to bych nikdy neudělal. Ale zakladatelé si bohužel myslí opak(reakce mého otce). A proto, nás chtějí zprovodit z tohoto světa, všechny bez vyjímek.
Z mých ponurých myšlenek, mě vytrhla Pearl.
           ,, Iane, je má Annabell v pořádku? " Z jejího hlasu znělo zoufalství a strach o život jediné dcery. Já osobně jsem neměl ponětí, jestli se Anně a Emily podařilo utéct z města, nebo aspoň zakladatelům. Jediné co mi zbývalo byla víra v to, že uspěli a zmizeli odtud co nejdál to šlo. Nechtěl jsem Pearl, přidělávat ještě větší starosti, než má těď.
            ,, Ano, je. Pomohl jsem jí dostat se odtud. Bude v pořádku, slibuji. '' řekl jsem a sám doufal, že mám pravdu.
           Na Pearl byla znát, velká úleva.
           ,, Děkuji ti za její bezpečí. "
Kývl jsem na znamení, že bylo poděkování přijato. Chtěl jsem ji ještě něco říct, nějak ji víc utěšit, ale přerušil mě cizí hlas.
           ,, Otevřete tu klec a vyveďte je ven."
           Muži splnili jeho příkaz. Za pár minut jsme všichni stáli v jedné řadě. Někteří se kolem sebe neklidně rozhlíželi, jiní propalovali naše věznitele nenávistnými pohledy. Jen jediný upír, nedal najevo jakoukoli emoci. Můj upíří kamarád Sean Peterson, stál s hlavou vztyčenou a pohlédl do očí každému, zakladateli, aby si zapamatoval jejich tváře, pro případ, že se odtud dostane.
          Odněkud za námi se znovu ozval ten hlas, jenž byl pln vzteku.
          ,, Mnozí z vás, asi nyní cítí nenávist vůči mé osobě a ostatním mým spolupracovníkům, kvůli tomu, že na vás pohlížíme jako na vraždící maniaky. Ale, náš úmysl je pouze chránit Mystic Falls a jeho obyvatele, před těmi co jim mohou ublížit. A to jste v tomto případě vy. '' Vzápětí před nás přestoupil vysoký, tmavovlasí muž - všechny nás přelétl pohledem a pokračoval.
           ,, Tudíž je pochopitelné, že jestli chceme naše město ochránit, je nejrozumnější řešení eliminovat hrozbu. " řekl.
           ,, Jinými slovy nás chcete povraždit. Jak šlechetné. '' ozval se Sean.
          Nikdo na to nic neřekl. Začali nás zvedat a odvádět do útrob kostela. Všude kolem i uvnitř byly kusy dřeva a sláma.Oni nás upálí. Problesklo mi hlavou.
          Vytrhl jsem se muži, jenž mě odváděl a rozběhl se pryč. Když už jsem byl téměř venku, do cesty mi vstoupil Guseppe,míříc mi zbraní do tváře. Zbledl jsem a začal couvat.
           ,, Prosím tě nedělej to. "řekl jsem přiškrceným hlasem.
Otec na mne vrhl znechucený a pohradající pohled.
           ,, A proč bych to neměl udělat. Jsi vraždící stvůra,ne můj syn. Nezasloužíš si nic jiného, než smrt. ''
           ,, Nikoho jsem nezabil!" zakřičel jsem na něj.
           ,, To je možné, ale pořád to udělat můžeš." donutil mne se otočit a vyrazit vstříc jistojisté smrti.