Renfreda naše vyprávění o Albusovi Brumbálovi moc nezaujalo. Celou dobu brebentil jen o nadcházejícím famfrpálovém zápase proti Thunderbirdu a bohužel ani po našem vítězství ho tahle vzácná informace nijak neovlivnila. Kvůli tomu si ode mě vysloužil několik narážek na jeho sportování a další várku otrávených pohledů.

Naopak já jsem napjatě čekala na den, kdy Albus Brumbál přijede. Přece jen, začal teprve říjen a v Ilvermorny už bude druhá návštěva? Možná i proto jsem neodolala a přistihla jsem se při přemýšlením nad tím, kdo je ona záhadná dívka z Wampusu, a co po ní britský profesor chce.

Unaveně jsem se dobelhala před zrcadlo v koupeně, které už bylo místy ušmudlané od Georgininy rtěnky, a pohlédla na svůj odraz. V kolejním štábu se dnes koná oslava na počest našeho prvního vítězství famfrpálové sezóny, které se účastní téměř všichni studenti od čtvrtých ročníků. Já jsem na žádném z nich nebyla, pokud se tedy nestalo, že jsem musela po schodech vynášet přiopilého Freda do jeho ložnice. Jenomže sázku, že nesní patnáct sýrových toustů, kterou jsem s ním v pondělí uzavřela, jsem prohrála na plné čáře, a teď mi nezbývalo nic jiného, než se pohodlně obléknout a sestoupit schody na oslavu, která byla už dávno v plném proudu.

Své blonďaté vlasy jsem si upevnila černou sponkou, aby vypadaly aspoň trochu upraveně, a z pohodných tepláků a velkého trička se převlékla do džínových kalhot s vínovým tílkem. Snažila jsem se nevypadat moc extravagantně s přáním toho, že jednoduše usednu na pohovku do rohu kolejního štábu počkám, až se oba famfrpálisti opijí. To zní jako ďábelský plán.

Bohužel, jako by můj život neměl ani špetku štěstí, první kdo mě spatřil přicházet, byl Tristan Hayes s přiopilým výrazem a lahví máslového ležáku v pravé ruce. Muzika hrála nahlas, z rozléhání po hradě jí bránilo jen zastírací kouzlo a vzduch podezřele páchl kouřem a alkoholem.

Nahlas jsem zaklela a zpražila ho poraženým pohledem.

„No nene! Naše krásná Orchidea Thompsonová!" vypískl hlasitě do písničky Chinatown, my Chinatown a zamáčkl mě v těsném objetí. Protočila jsem panenky a rychle se z jeho sevření odtáhla.

„No nene! Náš otravnej a opilej Nebelvír," oplatila jsem mu stejnou větou akorát sarkastickým tónem a pozvedla obočí. „Doufám, že jsem teď nechytla nějakou nemoc, co třeba takovou obsesi Velkou Británií?" Tristan se na mou narážku zašklebil.

„Nebuď zlá," dal si další lok ležáku a hlasitě škytl. „Pořád pomlouváš Anglii, Bradavice a mě, jakožto hrdýho Brita, přitom jsi úplně udělaná z toho, že přijede Brumbál. Tipuju, že si půjdeš i pro podpis do svýho deníčku," posměšně se uchechtl. Ruce jsem si se zlým zamračením založila na prsou.

„Nejsem z toho udělaná. A ještě něco řekni o mým deníku a dám ti do postele Dolora."

„Ale jsi. A v posteli bych radši tebe."

„Já bych radši zákaz přiblížení. Měli by tě zavřít do karantény s ostatníma sexuálníma maniakama," zašklebila jsem se, ale Trise má poznámka donutila k uchechtnutí.

„Stejně po mně toužíš, jenom si to nechceš přiznat."

„Promiň, ale labilní Angličani, nejsou můj typ," věnovala jsem mu hraný lítostný pohled a znovu se rozhlédla po okolí. Bylo ještě více nudící, vidět mé spolužáky takhle nadšené ze zábavy. A Renfred nebyl ani teď na dohled.

„Tssss."

„Víš co, Travisi?" dramaticky jsem si povzdechla a zvedla koutek. „Je tu nuda. Jdu zpátky na pokoj."

„Jsem Tristan!"

„Já vím, Travisi," ušklíbla jsem se, což Tristana donutilo nechápavě naklonit hlavu, protože mu to v hlavě díky alkoholu zase tak úžasně nešrotovalo. Jeho výraz mi stál za všechno to provokování. Otočila jsem se na patě, ve vizi rychlého úniku zpět do pokoje, to by mě ovšem někdo nesměl chytit za zápěstí.

„Dee!" vypískl rozčepýřený Fred, načež se mu opilostí zamotaly nohy a já ho musela zachytit. Nerada bych ho znova odváděla na nemocniční oddělení. Minulý rok bylo té jeho kocoviny až až.

„U Merlina, Renfrede! Jestli po vás budu zase uklízet zvratky, udělám z vás dva želví špízy!" sykla jsem naštvaně. Fred moje výhružky naprosto ignoroval a mrkl na kolemjdoucí černovlásku, která se jeho gestu zachichotala tak sladce, až jsem si málem musela píchnout nečarský inzulín. Tohle teda bude noc!

„Chci pryč!" zaúpěla jsem nešťastně.

Renfred vyprskl smíchy. „Ani nápad, moje květinko."

„Jdeme se napít!" zavelel nahlas, čímž si vysloužil Tristanovo nadšené zatleskání.

„Ne, ne, ne," vytřeštila jsem oči, „ani za nic. Vždyť já nepiju alkohol!"

Fred jen protočil oči, ale ani na chvíli se nevzdal a dál mě táhl davem. „Právě proto se jdeme napít."

Tristan si od Jasona Goldmana převzal láhev ohnivé whiskey a všem nám nalil do červených plastových kelímku. Jeden mi chtěl podat, ale já od něj okamžitě odtáhla ruce.

„V žádným případě," nakrčila jsem obočí, „určitě jsi mi do toho namíchal nějakou halucinogenní drogu. Nerada bych Dolora vyhodila z okna v domnění, žes ho přeměnil na zpívající britskou veverku."

Renfred protočil oči a jeden kelímek mi násilně vecpal do dlaně.

„Nemýšlej nesmysly, Deo. Sázku jsem vyhrál a ty budeš dneska pařit s náma."

Vrhla jsem po něm poražený pohled. Nahnula jsem červený kelímek na stranu a zadívala se do zlatavé tekutiny, kterou jsem ještě nikdy v životě neměla šanci ochutnat. Že já se sázela zrovna s Renfredem Sandersem! Merline, pomoz mi!

Tristan i Fred pozvedli kelímky. „Na zdraví!" vypískl Fred. „Na to, aby se naše Orchidea odvázala!"

Hodila jsem do sebe obsah kelímku a na oplátku mě postihl krutý příval kašle. Z dávení mi zaslzely oči, ale Tristan se mému pokusu nadechnout se rozesmál, jako bych se snad vůbec nedávila.

„Tohle bude ta nejlepší párty," zatleskal a natěšeně mě poplácal po zádech.

Zrovna, když jsem se z hořkého alkoholu vzpamatovala, kolem nás prošla Angela s Georginou. Obě byly oblečené ve večírkových šatech a bez pochyby už v sobě měly aspoň jeden kelímek podezřelé tekutiny. Při pohledu na mě se pobaveně zasmály.

„No nene," ušklíbla se Georgina a šťouchla mě do ramene, „naše divná spolubydlící je na kolejním večírku. Horší to už být nemůže." Angela se její poznámce z plna hrdla zasmála. Protočila jsem nad nimi oči. Jejich názor mám totiž u svého krásného pozadí.

A večer pokračoval. Renfred i Tristan do mě lili jednu whiskey za druhou a já po nějaké době všechny ty prázdné kelímky přestala počítat. Rytmicky jsem tancovala do hudby, která se linula místností a vesele klábosila s lidmi, které bych normálně neoslovila ani za sto dragotů*.

V mysli mi utkvěl alkohol, cigarety, Renfred a bohužel i Tristan Hayes. To bude ráno!

__________________

Zhluboka jsem vydechla. Naštvaně jsem zamručela, když mě ranní sluneční paprsky pošimraly na tváři, ale já se akorát tak otočila na druhou stranu od okna. Ze spánku jsem se pousmála a zavrtala se do pohodlného těla vedle mě. Počkat... TĚLA?

Prudce jsem rozevřela víčka a vyděšeně pootevřela pusu.

„ÁÁÁÁÁÁ!" vypískla jsem pisklavým hláskem, který se ještě několik vteřin odrážel od stěn pokoje. Muselo to být slyšet až v Krásnohůlkách. Zděšeně jsem se snažila vymotat z peřiny, ale místo toho jsem z úzké postele spadla přímo na studenou podlahu. Rána do hlavy, kterou doprovázel dutý zvuk dopadu, mi znova připomněla poplašnou situaci a já se potácivě zvedla na nohy.

„U Merlina!" zaburácela jsem zděšeně. Hned jsem se chytla za hlavu, když mi jí projela ostrá řezavá bolest. Vykuleně jsem pozorovala exemplář na posteli.

„Co tu řveš?" zamručel z druhé strany pokoje rozespalý Renfred a držel se za hlavu. „Buď zticha!"

Renfreda jsem ignorovala, jako by snad ani nemluvil, do ruky popadla polštář a několikrát jím prudce udeřila do osoby, se kterou jsem sdílela dnešní noc postel.

„Sakra, zvedni se," uložila jsem první ránu do rozvaleného těla, které nesouhlasně zabručelo. „Já tě zabiju, ty idiotskej opilej povaleči!" mlátila jsem do něj polštářem, což ho konečně donutilo zvednou se do sedu. Ruce vystřelil před obličej, aby zabránil další ráně.

„Co blbneš, Thompsonová?"

„Tristane Hayesi!" vykřikla jsem a za ucho si agresivně zastrčila pramen zacuchaných vlasů. Tristana, který se mému vyvedení z míry akorát tak smál, jsem probodla rozzuřeným pohledem.

„Jak mi vysvětlíš, že jsem se probudila ve stejný posteli jako ty? Co bylo v tom pití? "

„No to né," rozesmál se Renfred ležící ve svých peřinách na druhé straně pokoje. Otočila jsem se na něj a pohoršeně po něm sykla.

„Co tady sakra dělám? S ním? " ukázala jsem bezmocně na Trise, oblečeného jenom do půlky těla. Merline, že já vůbec někam chodila!

„No tak, květinko," Tristan vyskočil z postele, čímž pod ním zavrzalo několik prken, a ruce mi položil na ramena. V očích mi šlehaly blesky.

„Dej ze mě ty pahýly pryč."

„Ale Deo," zašklebil se Tristan a nezapomněl na mě mrknout. Toto je k pláči.

„Včera ti nevadilo, když jsem se tě dotýkal."

„COŽE?" zhrozila jsem se, málem to se mnou seklo. „Co jste mi to udělali, vy zlosyni?"

Tristan se nahlas rozesmál. „Dělám si srandu, květinko."

„Ty jeden-" vztekem mi málem nevystačil dech. Zvedla jsem ukazováček a s nádechem ho zabodla do jeho hrudníku.

„Opelichanej uškvařenej buřte!" nadávala jsem a s každým slovem do něj rýpla. „Tebe na mě seslal sám Satan!"

„Ha ha, jasně Orchideo, pojď na oslavu! Né, vůbec tě neopijeme, bude to náramná zábava," napodobovala jsem dramaticky jejich hlasy a rozmarně u toho rozhazovala rukama.

„Vůbec se nevzbudíš vedle toho největšího dikobraza, kterej s britskou vlajkou dokonce i spí," poukázala jsme na Tristanovo trojbarevné povlečení, na němž byla vyobrazena vlajka Velké Británie. Tohle je peklo.

„Co se ti nelíbí na mým povlečení?" nadzvedl dotčeně obočí a ruce si založil na holém hrudníku.

„Všechno. Hlavně to, že je kontaminovaný tvojí genetickou informací! Jak to ze sebe smyju? Merline, já určitě chytla nějaký blechy- ne, pohlavní nemoc! Já vás dva roztrhám, zadupu do země, zapálím-" Najednou se mi zvedl žaludek a já se v půlce věty zasekla. Dlaň jsem si jen tak tak přitiskla k puse a bleskurychle vysprintovala k záchodové míse. Klekla jsem si před ní na studené dlaždice a celý obsah svého žaludku vyklopila.

„Já vás vykuchám a vaše orgány dám Dolorovi jako svači-" přidržela jsem se mísy a znovu provedla čištění svého žaludku. Připadalo mi, jako bych místo něj měla scvrklou švestku. Už nikdy do sebe nenechám lít alkohol!

Za zády jsem zaregistrovala vysmátého Renfreda v modrém pyžamu, který se pořád smál tomu, že jsem se probudila na stejné posteli s Tristanem a tomu, že jsem právě klečela nad záchodovou mísou. Co je tak vtipného na zvracející dívce?

„Awww. Dee má první kocovinu!" dojatě se chytl za srdce a napodobil hlas své babičky. „Dospívají tak rychle."

„Renfrede vypadni nebo tě pozvracím!"

„Už mizím," zvednul ruce na svojí obranu a z koupelny vyběhl rychleji než blesk. Místo něj věšel do dveří Tristan s kudrnatými rozčepýřenými vlasy do všech stran. Vítězně se zašklebil.

„Má krásná Orchideo," zazpíval melodicky a mezitím si vymáčknul zubní pastu na kartáček. „Ty seš půvabná, i když zvracíš."

Hlavu jsem zvedla od záchodové mísy, s obsahem svého žaludku, a věnovala mu ten nejošklivější pohled. Rozcuchané vlasy mi létaly do všech stran a kruhy pod očima musely být větší než Tristanovo ego. I když, to zase ne.

Tristan se zasmál. „Ale minulý večer přinesl spoustu pozitivních poznatků. Spala jsi se mnou v posteli, takže jsme v našem vztahu postoupili na další level. Gratuluju," zazubil se se vztyčeným palcem.

„Merline," plácla jsem se do čela a únavně vzlykla, „zmiz, anglická královno."

_______________

Jsem tu s další kapčou! Tady se ještě docela užívaj zábavičku, ovšem v příští kapitole se nám začne rozjíždět hlavní děj.

Já upřímně miluju Tristana a jeho lásku ke svý vlasti.

Snad vám kapitola udělala radost. -T

_______________

*dragot= podle pottermore.com měna užívaná v kouzelnické S. Americe