„Uhm, co je to za otázku?" zeptala jsem se zaskočeně a otočila se směrem k pultu. S touhle otázkou pomalu opadával můj zájem o konverzaci s ním. Jak ho to vlastně napadlo? To se tak na potkání ptá lidí na jejich rodiče? Navíc, co se týče mojí rodiny, nechce se mi o ní moc mluvit, jelikož ji vlastně ani neznám - což mi zabodává lehký trn do srdce, s každou vzpomínkou hlouběji a hlouběji.

„Já... uh, promiň," sklonil hlavu. „Jen jsem si myslel, že... že jsi někdo jiný," vtáhl rty dovnitř a roztržitě se otočil čelem k baru, trochu se zamýšlejíc.

„A kdo?" povytáhla jsem obočí. Jen tiše zavrtěl hlavou a lehce se usmál.

„To je jedno," podíval se mi do očí, čímž mi dal i najevo, že bude nejlepší tohle téma zahodit.

„A jak často tu vlastně chodíš ty?" změnila jsem téma, když jsem se napila ze skleničky, ve které byla opět nějaká neidentifikovatelná tekutina.

„Vlastně moc ne, jen když mám přes všední dny volno. O víkendech jezdím pryč," na chvíli se odmlčel a celou mě sjel pohledem. „Jinak, kdo je ten Niall?" ušklíbl se. Tak nějak jsem začala podvědomě přemýšlet, jestli mu o Niallovi říct, nebo dělat, že Niall, o kterém jsem mluvila, je jen můj kamarád. Vypadá to, že bych si totiž s tímhle Harrym mohla celkem rozumět, ale kdyby zjistil, že už jsem zadaná, ztratil by o mě zájem.

Zatímco jsem tak přemýtala, všimla jsem si, že na mě upírá soustředěný pohled, který byl celkem zvláštní. Pak se ale jen pobaveně uchechtl a podíval se mi do očí.

„Nemusíš mi zapírat, že to je tvůj kluk. I tak se s tebou chci bavit," zasmál se, zatímco já na něj šokovaně vykulila oči.

„Co... jak to víš?" zeptala jsem se, neodtrhávajíc od něj šokovaný pohled.

„Díky tomu, že je moje matka anděl, tak umím číst myšlenky. Bohužel, jelikož je můj otec normální smrtelník, jsem zdědil jen to," zasmál se. Kde bere tu jistotu, že nejsem... oh, jasně, taky si to přečetl v mých myšlenkách. „Ale udivuje mě, že když jsi čistokrevný anděl, nepoužíváš to," pozvedl obočí, čímž mi naznačil, že i když to jako otázka nevyznělo, tak to otázka byla.

„Nechce se mi nijak využívat ty všemožné věci, kterým by leckdo mohl říkat dary. Radši se chovám jako normální člověk." A taky proto, že jsem donedávna vlastně nevěděla, že andělem jsem.

„Jaktože jsi to nevěděla?" zeptal se zvědavě, což mě na chvíli vykolejilo, ale pak jsem si vnitřně dala facku. Na tohle si budu muset zvyknout, pomyslela jsem si, což na Harryho rtech vytvořilo úšklebek.

„Uh, to je teď jedno," křikla jsem a mávla rukou. Rozhlédla jsem se po klubu, díky čemuž jsem si všimla Nialla, který se už prodíral směrem k nám.

„Souhlasím. Co takhle se zítra sejít?" zeptal se, když si všiml, kam můj pohled směřuje.

„Jasně," usmála jsem se na něj a souhlasně pokývala hlavou.

„Znáš kavárnu Coffie?" povytáhl obočí, přičemž zamával na Timmyho.

„Uhm, myslím, že jo," zasmála jsem se.

„Tak zítra v deset dopoledne?" pozvedl obočí, zatímco už strkal bankovku do Timmyho ruky. Skoro jsem ani nestihla přikývnout a už se se mnou loučil. Rozloučení jsem mu oplatila a o pár vteřin už byl vmíchaný do davu lidí.

„Kdo to byl?" uslyšela jsem vedle sebe zvědavý hlas Nialla, ale mé oči stále směřovaly směrem do davu, kde mi před chvílí Harry zmizel z očí.

„Vlastně ani nevím."

°°°

Poupravila jsem si kabelku, která se po mém rameni sesunula trochu dolů, a zvedla svou levou ruku se stříbrnými hodinkami na zápěstí, abych zjistila, kolik je hodin. Už deset minut jsem měla zpoždění a to jsem ještě stále ani nebyla u cíle. Zrychlila jsem své kroky a chytila kabelku za její poutko, pohledem se rozhlížejíc kolem sebe. Každou chvílí bych měla projít nějakou zatáčkou. No jo, teď ještě poznat kterou.

Riskla jsem to a zahnula za nejblížší dům, kde jsem s potěšením zjistila, že se zde skrývá můj cíl. Pro sebe jsem se usmála a vtrhla do kavárny, díky čemuž se prostorem rozezvonil zvonek, který se vyjímal nade dveřmi. Zavřela jsem za sebou dveře a rozhlédla se kolem sebe, hledajíc kudrnatou hlavu. Seděl v nejvzdálenějším rohu, kde ho obklopovalo příšeří. Svou pozornost upíral na svůj mobil, přičemž mu do očí padaly jeho kudrnaté lokny. Pro sebe jsem se usmála a zamířila jeho směrem.

„Ahoj, promiň, že jdu pozdě," promluvila jsem na něj, čímž jsem ho vyrušila z jeho činnosti, ať to bylo co to bylo. Zvedl na mě hlavu a usmál se, oplácejíc mi pozdrav. Posadila jsem se naproti něj a poprvé se rozhlédla po kavárně. Byla útulně vybavená - na tmavě hnědých stěnách viselo pár bílých ozdob, všude kde jste se podívali byly rostliny v bílých květináčích a všechen nábytek byl ze dřeva, které bylo natřeno - jak jinak -na bílo. Jedna stěna byla zařízená jako knihovna.

„Byla jsi tu někdy?" vyrušil mě harryho hlas z rozjímání nad prostředím kolem mě. Záporně jsem zavrtěla hlavou.

„Ne," odpověděla jsem prostě. „Vlastně, do téhle části města jsem ještě nikdy nezabloudila," pokrčila jsem rameny, s úsměvem na rtech.

„Dáte si něco?" vyrušil nás hlas vedle stolu, kde stála dívka se zástěrou, na které bylo logo kavárny.

„Za mě to bude latté, prosím," usmál se zářivě harry a pak se všechna pozornost otočila na mě.

„Uhm, to samé," usmála jsem se. Tiše přikývla, zapsala si naši objednávku a s rychlým „za chvíli to bude," odešla.

„Kvůli čemu ses chtěl vlastně sejít?" pozvedla jsem obočí, sundávajíc si svou tašku z ramena a pokládajíc ji vedle sebe.

„Jen tak, zdálo se mi, že bychom si mohli rozumět a já se nevyhýbám možnostem seznámení s novými lidmi," pokrčil rameny a usmál se okouzlujícím úsměvem, při kterém se mu v lících vytvořily hluboké ďolíčky. V duchu jsem si poznamenala, že je takhle roztomilý a až pak mi došlo, že si to klidně mohl z mojí hlavy vyčíst. A když se potutelně usmál, došlo mi, že se to nejspíše stalo.

„Duh, děláš tohle pořád?"

„Co myslíš?" pozvedl obočí a položil si hlavu na své ruce.

„To čtení myšlenek."

„Vlastně, ano," zazubil se na mě, což mě donutilo k lehkému uchechtnutí.

„S tebou bude ještě zábavy," pokroutila jsem hlavou a v duchu se snažila na nic nemyslet.

„To taky doufám," zasmál se. „Mimochodem, teď mě tak napadá... četla jsi vůbec někdy někomu myšlenky?"

„Uhm, ne...?" řekla jsem, přičemž jsem konec trochu vyzvedla do otázky.

„Tak mám nápad. Až k nám za chvíli příjde ta holka, co nám přinese latté, zkusíš to na ní. Bereš?" vyzývavě se na mě podíval.

„A proč to nemůžu zkusit na tobě?"

„Samozřejmě že můžeš, ale jsi si jistá, že chceš vědět, na co myslím?" zasmál se, což mě donutilo trochu zapřemýšlet.

„Máš pravdu, radši ne," prohlásila jsem nakonec a zavrtěla hlavou, pobavený úšklebek hrál na mých rtech.

„Dobře, tak se připrav, protože už jde," ušklíbl se a narovnal se, jelikož k nám už opravdu přicházela servírka, která před nás položila naše latté a usmála se na nás.

„Ještě nějaké přání?"

Ignorovala jsem její slova a zaměřila se na ní, snažíc se nějak naladit na čtení myšlenek. Vlastně jsem ani nevěděla jak se to dělá, ale mělo by to jít automaticky, ne? Když jsem anděl, tak by to mělo být přirozené, že?

'Ten kudrnáč je slaďouš', dostalo se mi najednou do hlavy, aniž bych věděla jak. Na chvíli mě to překvapilo, ale pak jsem se rozpomněla a vrátila se k tomu, co jsem dělala předtím.

'Proč musí vždycky tyhle typy přijít s holkou? Ale co když jsou jen kamarádi? Ah, jasně, přesně proto se na mě ta holka dívá jako by mě chtěla sníst', pomyslela si, což mě vytrhlo z neustálého pohledu, který směřoval jen na ní. Harry si jen trochu odkašlal a zařivě se na ni usmál.

„Ne, děkujeme," odpověděl jí na její otázku, načež ona jen s úsměvem přikývla a odešla.

„Vždy se o sobě dozvím něco nového. Jednou jsem slaďouš a v druhou chvíli jsem skvělý atentát na šukání," zasmál se, což mě donutilo zalapat po dechu a rozhlédnout se kolem, jestli ho někdo neslyšel. Když jsem zjistila, že si toho nikdo ani nevšiml, uvolnila jsem se a zpátky se na něj otočila, přičemž jsem si všimla jeho potutelného úsměvu.

„Ani. Slovo," oddělila jsem obě slova zvlášť a dala na ně důraz, načež jen pobaveně pokroutil hlavou. „Mimochodem, hádám, že si takové příležitosti využil," uchechtla jsem se, opírajíc se o opěrku židle.

„Ani ne," zavrtěl záporně hlavou, což mě donutilo pozvednout jedno obočí. „Okay, možná pár z nich jo," připustil nakonec, díky čemuž se mi na rtech vytvořil vítězný úšklebek.

„Moc se nesměj, za to si budeš platit latté sama."

„Tys mi ho chtěl zaplatit?" zeptala jsem se překvapeně. Harry jen pokrčil rameny a přiložil si sklenici s latté k ústům, a když ji pak vrátil na své místo, měl kolem pusy samou pěnu. Hlasitě jsem se zasmála, což už přivolalo pár zvědavých pohledů, a tak jsem se musela utišit.

Jo, myslím, že mám nového kamaráda.

hiii! že by byl konečně nový díl? :D jep! tak snad se někdo dočkal a nezůstaly z vás při tom čekání jen kostry :D s radostí vás můžu obeznámit s tím, že s včerejškem skončily všechny moje důležité povinnosti 🙌🙌🙌 (až na tři věci, ale to už jsou jen takové maličkosti :D) jsem přijatá na střední a vůbec všechno kolem je teď jako bych se na svět dívala s růžovými brýlemi, takže i'm back! :D a jsem rozhodnutá, že se vrátím dvakrát tolik! už vás nechci nechávat tolik čekat a tak se budu pokoušet psát každý den aspoň něco (prostě se donutím! :D hlavně si to nepřeberte, že budu updateovat každý den, to se omlouvám, ale tohle po mně nechtějte 😂) každopádně, už si snažím napsat zhruba nějakou osnovu THC, abych pořád nepřemýšlela nad tím, o čem chci vlastně psát... protože to je asi zásadní problém toho, že tak pomalu přidávám části :D

a v neposlední řadě vám chci poděkovat za ohlasy! guys, už máme skoro 90k přečtení 😱😱😱 LOVE YA'LL SO FOOKING MUCH ♥♥♥

kami xx