„Ták a je hotovo," vydechla se štětcem v ruce zašpiněným od růžové barvy, se kterou dělala okvětní lístky, jedné z květin na váze. „Jestli si pro ni ten hlupák nepřijde, určitě se prodá i tak," pozorovala hrdě svůj výtvor, dalo by se říct, že až s mateřskou láskou v očích. Každé odpoledne od tří do šesti, měla Thamis volno. Obchod převzala její sestra s matkou a společně prodávali to, co Thamis přes dopoledne vytvořila. A tak i dnes, když odbila třetí hodina, se nepozorovaně vytratila do lesa.

Neměla luk, nebo tak něco. Většina lidí chodila do lesa hlavně kvůli lovu. Modrooká dívka se s lukem, ani s žádnou jinou zbraní neučila a tak jediné co mohla v lese dělat, bylo sbírat bobule. Ale ani to však nedělala, většinou jen tak ležela, nebo se procházela a regenerovala se po úmorných hodinách v hrnčířství.

Nechala na sebe přes listí dopadat teplé jarní slunce. Kvůli listům vypadala, jako by měla po těle skvrny. Bavilo jí se dívat na ruce, kvůli tomu krásnému jevu. Držela před sebou napřaženou pravou ruku, kroutila s ní a dívala se na flíčky, vytvořené stíněním listů. Zasmála se nad svou dětinskostí a z plných plic se nadechla čerstvého vzduchu.

Byly cítit květy kytek, jež rostly na prosluněných místech a jehličí, těch pár jehličnatých stromů co tu rostly. Přiložila si bílé prsty k růžovým rtům a zapískala. Zastavila se a naslouchala zvukům lesa, věděla, že za chvíli uslyší kroky jejího nejvěrnějšího přítele Gheorgise. Bíla šelma však chodila tak tiše, že bylo takřka nemožné ho slyšet, než byl těsně u vás. Jak tak sledovala okolí, spatřila pohnout se křoví. Neváhala ani chvilku a rozběhla se k onomu místu. Tiše se prodírala křovisky, až se dostala k tomu, v němž se ukrýval sněhobílý vlk. Mezi zelenými listy zahlédla známou srst. Okamžitě napřáhla ruce a s výkřikem "Baf!" se chytla huňaté, měkké srsti. Vlk se polekaně otočil a kníkl. „No tak, to jsem já, kamaráde," chlácholila ho a drbala za ušima, vlk spokojeně bručel a Thamis se také blaženě usmívala.

„ Tak co Gheo? Ulovil si něco, nebo ses flákal jako včera," uchechtla se a škádlivě ho chytla za sněhový čumák. Šelma uraženě zavrčela a trochu škubla hlavou, jak se snažila chytit Thamisinu ruku do zubů. Oba však věděli, že je to jen hra. Jeden druhému by nikdy neublížil. Hnědovlasá dívka se svalila k zemi a zavřela oči. Vlk okamžitě začal kňučet a čmuchat kolem. Po chvíli jí olízl tvář, až to Thamis nevydržela a začala se šklebit a smát. „No tak, nech toho," šklebila se a stále se smála svým zvonivým smíchem. „Stačí," kvíkla, když po prvním vyzvání Gheo nepřestal.

S rozevlátými vlasy se vracela z lesa. Vždy měla takovou skleslou náladu, když opouštěla bílého vlka a prosluněný les. „A zpět do kruté reality," povzdechla si a začali si uhlazovat vlasy. Sundala si šňůrku ze zápěstí a pečlivě si hnědé vlasy zapletla do dlouhého copanu přes rameno. Kožené boty jí pleskaly na kamenné zemi ve vesnici a ona se sklopenou hlavou, dorazila ke starému domu, který patřil její rodině. „Ahoj," pozdravila suše rodinu a pověsila si koženou vestu na věšák. Přešla do kuchyně a sedla si ke stolu, na své obvyklé místo po boku bratra. „ Jak jsi se dnes měla zlato?" Pronesla zvonivě matka směrem k Thamis. Lilie mohla vzteky puknout z toho, že není centrem pozornosti ona.

A tak jak bylo jejím zvykem, odpověděla místo ní. „Byla v lese, jako vždy, že?" Podívala se na Thamis s hraným sladkým úsměvem. „ Přesně tak," zasyčela a nabrala si polévku. „Hmm a co ty Zuko? Otázala se matka Thamisina bratra, se lžící na půl cesty k puse. „Byl tam nějaký voják a říkal, že by se jim hodil někdo jako já." Všichni se otočili na Zuka s očima dokořán. „Vážně?! To je skvělé! To jsi přece chtěl." S úsměvem od ucha k uchu se Thamis těšila z bratrova úspěchu, on však nevypadal dvakrát nadšeně. „Jo, jasně, chtěl." Strčil si do pusy poslední lžíci a mlčky umyl talíř. „Půjdu si už lehnout." Ani nestačil větu doříct a už letěl po schodech nahoru. „Co mu je?" S obočím až někde ve vesmíru se tázavě dívala po přítomných. Obě však jen pokrčily rameny a dál večeřely. Thamis vyškrábala talíř a ve starém umyvadle ho umyla. „Taky jdu." Vyběhla schody nahoru do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře. Podívala se po skrovném pokoji o jedné skříni a posteli, převlékla se do noční košile a s myšlenkami na zítřejší kupu práce, se zavrtala do peřin.

„Rychle, vodu!!" Probudil ji výkřik její matky a ještě v polospánku se vydala po schodech do kuchyně, odkud přišel výkřik. Tam spatřila rozcuchanou matku s noční košilí na sobě, a hysterickým výrazem v obličeji. „Co se stalo?" Zachraptěla a rozhlížela se po obvykle vypadajícím domě. Hned jak si jí matka všimla, podala Thamis džbán s vodou se slovy. „Jdi k hrnčířství." Dívka se bez rozmýšlení vytratila ze dveří a šinula si to rychlou chůzí, aby nerozlila vodu, k obchodu.

Kolem žluté žhnoucí budovy se nacházel dav lidí s vystrašenými výrazy. Když zaraženě sledovala, jak hodně obchod hoří, věděla, že už nic nepomůže. Upustila džbán s vodou, až se jí studená voda rozstříkla na obnažené nohy. Spadla na kolena a dala se do vzlykání. „ J-j-jak s-se uživ-víme." Slzy jí stékaly po tvářích a ona jen bezmocně seděla na studené zemi a sledovala zánik jejího živobytí. Když v tom ji někdo chytl za paži a zvedl na nohy, na kterých se stěží udržela. „ Nedělej mi tu ostudu," řekl jí tiše do ucha a ona tak mohla ucítit vůni uhlí. Podívala se na muže zhruba ve věku čtyřiceti let a nevěřícně na něj upřela modré, uslzené oči. „C-cože," zavzlykala a přerývavě se nadechla. „Tady," vrazil jí do rukou kovové cosi a odešel.

Tak ještě dnes jsem vydal druhou část, kde už se Thamis pomalu seznamuje se svým osudem. Teď už by se to mělo rozjet, tak snad vydržíte, budu ráda za komentáře ;)