Věnováno Ang115

*************************
Pohled třetí osoby

„Toby!“ zamává mladík na svého kamaráda a občasného milence, který se k němu blíží přes celou kavárnu.

„Ahoj, Davide. Taky jsi mohl vybrat místo blíž ke dveřím.“ odpoví zamračeně příchozí.

David zavrtí hlavou a ušklíbne se.

„Čím míň lidí nás uslyší, tím líp.“

„Proboha, nebudeš tu přece plánovat vraždu.“

„Hmm. To by nebyl špatný nápad. Ale ne, dělám si srandu.“ dodá David, když vidí, jak se jeho společník tváří.
„Už se ti něco povedlo?“

Tobiáš jen zakroutí hlavou.

„Ne. Dělal jsem zamilované oči na toho Michala, ale bez úspěchu. Jarda si ho navíc dost chrání a nenechává ho se mnou o samotě dýl, než je třeba.“

První z mužů si zamyšleně promne bradu.

„Tak holt použijeme plán B. K tomu pár slovíček správným uším a bude.“

„Proč je vlastně chceš rozdělit? Sluší jim to spolu. Očividně se milujou.“

Tobiáše zarazí tvrdý výraz jeho kamaráda.

„Ti dva spolu prostě nebudou! Nenechám se ponižovat od takových lúzrů.“ odsekne David a popadne mobil.

„Na co čekáš? Začni.“ přikáže synovi svého šéfa a ten s utajeným povzdechem vytáhne z kapsy starší telefon a začne ťukat zprávu.

David se potěšeně usměje a vytočí jeden z kontaktů.
Čeká jen několik vteřin, než druhá strana hovor přijme.

„Dobrý den, pane Pospíšile...“

*************************

Upřímně? Docela nás lituju :)))