Oheň, země, vzduch a voda. Čtyři pradávné síly, které tvoří základ všeho živého. Setkávají se s moudrostí hvězd, jež po věky formují naše osudy. Každý živel dýchá jiným tempem, každé znamení pěje svou vlastní píseň. Je to šepot větru, co povznáší na křídlech myšlenek. Hukot moře, který vede k hlubinám emocí. Sálající žár, co spaluje sílou a vášní. Tiché ševelení trávy pod nohama, co hladí kroky bosých nohou. Každý z nás v sobě nosí odkaz. Neviditelný, všudypřítomný...…
Co jsme schopni udělat pro lásku? Nic, mnohé, všechno?Život je neobyčejně zvláštní věc. Zvláštní a příliš rozmanitá, než abychom vždy dokázali předvídat a každé situaci tak přizpůsobit naše jednání. Ale přece jen, za jiných okolností, nebyla by to nuda? Jednotvárnost bez pohybu? Police, na kterou se pomalu, ale jistě práší? Tohle celé je o věcech mezi nebem a zemí, i věcech obyčejných. Vlastně také dost o lásce. Není to ale žádný typický příběh z červené knihovny. Je to spletitá cesta k Něčemu. Každá cesta přece někam vede. Obzvláště pak ty trnité... ne?------------------------------------Mia je mladá dívka, která se zamiluje. Jednou, dvakrát, třikrát. Do jedné a té samé osoby.------------------------------------- Existuje něco, co na sebe nenavazuje? -…
,,Mám na rukou krev mnoha..." neochotně jsem odvrátila zrak do vln. Ví vše. Jsem jiná než voda přede mnou. Cítím stud za má tajemství? Pokračovala jsem. ,,Jsi má. Však budeš-li chtít odejít, nemohu tě držet..." Pootevřela ústa, ale mlčela. ,,Vše je tak jiné s tebou, tak moc jiné... tak krásné." Při mé řeči jsem mírně zakroutila hlavou nečekaje na její odpověď. ,,Nebudeš se probouzet každým ránem v mé náruči. Nebudeš v ní každým večerem usínat. Jsem jiná, Brienne. Někdy mne odvane vítr a někdy mne spálí oheň..." Ústa stále pootevřená, zvedla se z kamene a opatrně poklekla přede mnou. Chytla mé tvrdé dlaně tím nejjemnějším dotekem a naše oči se spojily v upřímné hřmění bouře. Promluvila. ,,Toužím s tebou vát větrem a toužím být s tebou spálena."--------------------------------------------------------Příběh Vody a Země. Dvou neobyčejných žen, jež najdou lásku smrti na krok blízko...--------------------------------------------------------- Existuje něco, co na sebe nenavazuje? -…
Počátek 20. století. V magické atmosféře Paříže se odehrává příběh dvou žen, jejichž láska se zrodila navzdory všem překážkám. Emilie, talentovaná pianistka, žije v klidu a řádu své rodiny, světa plného hudby a jemných emocí. Naopak Antoinette, rebelka s duší svobodné bohémky, žije pro okamžiky risku, vzrušení a dobrodružství. Jejich cesty se osudově protnou a vášnivá láska, která mezi nimi vznikne je silnější, než jakákoliv pravidla společnosti. Přestože Emilie váhá opustit svůj bezpečný svět a vydat se do neznáma, Antoinette ji přesvědčuje, aby společně uprchly a začaly nový život. Vnitřní konflikt mezi touhou po svobodě a strachem z neznáma však Emilii přímo paralyzuje. Jak silná a zároveň křehká může být lidská duše, když se střetne s těmi nejhlubšími emocemi?------------------------------------------------------ Existuje něco, co na sebe nenavazuje? -…
Jak řekl Edgar Allan Poe... ,,Ti, kdo sní ve dne, poznávají mnohé z toho, co uniká snivcům pouze nočním." Já nejsem blázen. Sním ve dne a přemýšlím o věcech, co se nikdy nestaly...…
První den na nové střední škole měl být jen další kapitolou v jejich životech. Pro Karmu Kane, rebelku s pekelným pohledem a ostrým jazykem, je svět bitevní pole. Rose Rival, jemná dívka s květinovou duší, hledá krásu i tam, kde ji nikdo nevidí. Novou životní etapou získají obě příležitost začít znovu - ať už blíže svým snům nebo dále od stínů minulosti. Jakmile se jejich cesty zkříží, není to nic menšího než katastrofa. Předsudky, nepochopení, vzájemná nevraživost. Co když ale pod povrchem ledu a mezi lístky růže začne klíčit něco, co ani jedna z nich nečekala?----------------------------------------------------Pro všechny kdo věří, že láska překoná i ty nejostřejší hrany.…