Na řadě je další rozhovor z ONC CZ/SK 2021 speciálu. Tentokrát u nás vítáme autorku příběhu Ďábel na západě, AnnieMirai!

Kdybys měla použít jen tři slova, jak bys popsala své autorské já během Open Novella Contest CZ/SK 2021?

Připravené, odhodlané, inspirované.

✶

V jakém prostředí a za jakých okolností normálně píšeš? Držela ses obvyklých zvyků i při psaní svého ONC příběhu nebo se tvé návyky změnily?

Píšu vždycky doma. Chvíli mi trvá vybrat si místo – zdali to bude na gauči, u stolu, na zemi nebo na posteli (jednu kapitolu „Ďábla" jsem dokonce psala u okna, zatímco pršelo), ale jakmile mě popadne psací zápal, obvykle prostředí zcela ignoruji.

Občas u psaní poslouchám hudbu. Nejraději tedy píšu v tichosti, ale v nejhorším buď volím skladby, které se mi pojí s příběhem, nebo si nacházím nějakou inspirativní hudbu na youtube.

Vesměs se mé zvyky nezměnily; za podobných podmínek teď píšu svou další novelu.

✶

Jak těžké pro tebe bylo vybrat si alespoň jedno ze zadaných témat soutěže a zakomponovat jej do příběhu? Nebo to bylo opačně? Měla jsi v hlavě námět, který zapadl mezi jedno z témat?

Než byla témata zveřejněna, měla jsem už vypsanou osnovu děje, takže jsem se celkem obávala toho, že ani jedno z témat nebude k příběhu sedět. Naštěstí mě ale oslovilo hned první téma – stačilo pozměnit jen jeden detail a – tradá! – mohla jsem začít psát.

✶

Jak vznikal příběh "Ďábel na západě"? Plánovala jsi děj ještě předtím, než jsi začala psát nebo se příběh vyvíjel tzv. za pochodu?

Jak jsem napsala u předešlé otázky – děj jsem měla před zveřejněním témat vymyšlený. Jasně jsem ho viděla. Změn ale bylo hned několik. Prvně to byla minulost Ergena, Fanii a Radoslava. Dále také Faniin vztah k Anje, Anjino šílenství a nakonec celá symbolika Oslavy, na kterou jsem i celkem pyšná. Extra velké úpravě podlehla i 14. kapitola (to byla ostatně ona kapitola, kterou jsem psala u okna za deště) a 17. a 18. kapitola.

✶

Nastal během soutěže moment, kdy tě přepadl autorský blok? Pokud ano, co tě přivedlo zpátky ke psaní?

Novelu jsem napsala v průběhu týdne, takže autorský blok asi ani neměl čas na mě dopadnout, ale pokud se mi v průběhu psaní stává, že mě tak nějak chce pohltit, vzpomínám na slova Františka Kotlety: „Žádný autorský blok neexistuje. Přestaň si stěžovat, sedni na prdel a piš!" (Druhou variantou je, že si vytáhnu deník – uvolnění myšlenkového prostoru mi taky obvykle pomáhá. A spánek.)

✶

Která postava se ti psala nejlépe? Máte něco společného?

Ergen byl velmi jednoduchý na napsaní. Jednak proto, že jsem používala personální er-formu (tj. příběh v podstatě vyprávěla Anja, jen byl prezentován skrze 3. osobu) a tím pádem nebylo těžké popisovat stav zamilované šestnáctileté holky, a jednak proto, že jsem chtěla popsat chlapa, kterému by propadla každá čtenářka. K mé smůle ale vznikl Gary Stue, se kterým ale hodlám ještě pracovat.

✶

Jaká je tvá oblíbená pasáž z příběhu? Bylo těžké nebo naopak lehké ji napsat?

Mou oblíbenou částí je 17. kapitola, kde je vysvětlena Oslava, její symbolika, ale hlavně – proč je v příběhu zamilovanost do dvakrát tak starší osoby horší než posednutí ďáblem. Tahle kapitola zároveň byla ještě těžší než 14., protože jsem musela všechny informace poskládat tak, aby nejen dávaly smysl (to byl asi i nejmenší problém), ale také aby to nebyl jen sled jedné přímé řeči za druhou. Aby bylo tak nějak jasné, o čem mluvím, tak zde ukázka (upravená):

„Byl sem jednou ve vesnici na hranici s Rumunskem."

Anja nastražila uši.

„Dostal sem se na jejich Oslavu a překvapilo mě, že v kole bylo i několik starších mužů."

Překvapením zalapala po dechu a vyhrkla: „Vážně?!" Hned na to se rozkašlala.

Ergen jí starostlivě podal hrnek s čajem a Anja se nadzvedla, aby se napila a ulevila svým hlasivkám. Mezi tím pokračoval: „Po Oslavě sem si o tom šel promluvit s hlavou. Zajímalo mě, proč tradici pozměnili."

Anja napjatě poslouchala, aniž by odložila hrnek, a dívala se na něj.

„Říkal sem ti před pár dny, že se Oslava točí kolem lásky. Nikdy ale nic není tak jednoduché, zvláště v jejím případě."

Pomyslela na dětský hřích – tu část tradice, které mladí nevěnují pozornost.

„Jistě víš, že má ďábel zájem o dětskou duši. Vysává její energii a špiní ji. Po Oslavě se duše očistí a pak se dívka spolu s chlapcem nechává zašpinit trvalým hříchem, který se stává jejich ochranou před posednutím. Ďáblovi se přeci nedá věřit," sklopil hlavu, ale pokračoval: „V té vesnici si ale myslí, že dívky dokáže ochránit nejen trvalý hřích, ale i zkušený muž. Dokonce zastávají názor, že je to účinnější."

„V naší vesnici by to určitě nazvali herezí," poznamenala tlumeně Anja. „Oslava je skvělým kompromisem mezi lidmi, ďáblem, Bohem a Smrtí," rozmýšlela. „Ďábel si pochutnává na dětské nevinnosti, jen aby po Oslavě nechal dívku na pokoji; Bůh počítá její dobré skutky, které mají odčinit dětské hříchy, a Smrt si ony hříchy bere jako úplatek za dlouhý život." Podívala se na hrnek ve svých rukou. „Nevezme si ale... podivnosti."

„Víš, že na tom není nic podivného." Ergen jí vzal hrnek z rukou a položil ho na zem vedle postele. „Hlava té vesnice mi řekl, že láska nezná věk, tudíž ve tvém případě je výsledek Oslavy stejný, dokonce možná ještě lepší."

✶

Maximální hranicí pro ONC bylo 40 000 slov. Zdálo se ti to omezující? Existují scény, které jsi kvůli tomu musela z příběhu nakonec vyškrtnout?

40k slov se mi zdálo ideální hranicí. Už před nějakou dobou jsem pro sebe učinila objev, že jsem spíše novelový typ než románový. Novela je totiž ideálním žánrem pro kompaktní děj s větším důrazem na psychickou stránku postav, v čemž si libuji. Z druhé strany je 40k slov málo pro lepší psychologický popis dalších postav, proto mě mrzí, že mi z Ergena vznikl Gary Stue, z Radoslava klasický psychopat a že se Fanii nedostalo ani moc místa. No a z logiky odpovědi tedy vyplývá, že jsem v příběhu neměla nic, co bych škrtala, spíš naopak – hodně jsem toho ještě dopisovala.

✶

Psaní a dokončení novely je mnohdy náročný proces. (Proces, který si ale určitě zaslouží uznání!) Je tu něco, co ses o sobě jakožto spisovatelce během psaní pro ONC naučila? Našla jsi například své silné stránky, o kterých jsi do té doby nevěděla? Nebo naopak existuje něco, o čem už teď víš, že se tomu při psaní budoucích příběhů vyhneš nebo uděláš jinak?

Odpověď se zase váže na kapitoly 17., 18. a 19. – do té doby jsem se děsila dlouhých dialogů, kde se jen sděluje potřebná informace a prakticky nic se neděje.

Když se v 19. kapitole objevuje Radoslav, aby si Anja vyslechla i jeho příběh, bála jsem se, že jeho zdlouhavý monolog bude čtenáře nudit. Ohledně této scény jsem se musela dokonce radit s důvěryhodnými osobami. Nakonec jsem ale své obavy překonala, klikla na „Publikovat" a voilà – čtenáři si kapitolu vychutnali, takže jsem se mohla jen poplácat po rameni a říct si: „Hele, co ses naučila! Děláš pokroky!" Určitě se ale v budoucnu budu vyhýbat plochým postavám (tedy, pokud mají důležitou roli v příběhu; psychologizace Tihomira by asi stejně nikoho nezajímala, co si budem), protože ploché postavy jsou přímou cestou do pekel (aspoň tedy pro mě).

✶

Jaké máš teď s příběhem "Ďábel na západě" plány? Přijde na řadu například korekce, příprava příběhu na NaNoWriMo, nebo publikace? Přemýšlela jsi o napsání druhého dílu?

Přiznám se, že mezi tím, co jsem příběh publikovala, jsem ho poslala do dvou nakladatelství a z obou mi přišlo odmítnutí, což bylo očekávané (ačkoli to mé nešťastné autorské ego zabolelo). Koneckonců důležitou roli hraje rozsah (a cca 100 normostran je opravdu málo) a pochopitelně i postavy, proto jsem se rozhodla, že „Ďábla na západě" rozšířím – do příběhu vložím pasáže z minulosti Ergena, Radoslava a Fanii, které budou zprostředkovávány vševědoucím vypravěčem (takže žádné zaujaté hledisko jako bylo u Anji) a pravděpodobně i krapet pozměním originální děj. Hned na to zkusím své šance znovu u někoho z nakladatelů a jestli mi to nevyjde ani tentokrát, objeví se nová verze příběhu na Wattpadu.

✶

Čeho si nejvíc vážíš na svých čtenářích? Čím tě motivují?

Zájem. Jako první důvod.

Je mi jasné, že i kdybych měla psát do šuplíku, tak stejně budu psát. Koneckonců mi psaní zachránilo život (už jen třeba samotné psaní deníku drží můj rozum pohromadě a ne že by si ho četl celý Wattpad), ale rozdíl mezi psaním do šuplíku a psaním na Wattpad spočívá ve čtenářích a především v jejich zájmu. Zájem vyvolaný obálkou. Zájem příběh rozkliknout. Zájem si přečíst anotaci. Zájem kliknout na 1. kapitolu. Zájem přečíst si 1. větu, 1. odstavec, celou kapitolu... A nakonec odhodlání nechat komentář, který mi připomene, že to nedělám zbytečně, protože číst o tom, že jste v někom probudili chuť znovu hrát na piano nebo že jste někoho inspirovali k nakreslení fanartu – to je ono: vědomí, že skrze svůj příběh jste někomu darovali inspiraci. O tom je přeci celé umění – o inspiraci. A to je můj druhý motivační důvod, čímž se dostávám k odpovědi na první otázku: ve svých čtenářích si vážím zaujetí, otevřenou mysl a odhodlání dát mému příběhu šanci.

✶

Na profilu máš zveřejněno více příběhů. Který z nich je tvůj nejoblíbenější?

V tuto chvíli (z těch publikovaných) je mým nejoblíbenějším Snarry fanfikce „Vers l'avant". V rámci Wattpad měřítek ji lze nazvat novelou, ačkoli já ji vnímám jako povídku. U psaní tohoto příběhu jsem se dosti zapotila, protože psát IC postavu není vůbec lehká záležitost, ale především mám ten příběh ráda kvůli psychologické hloubce hlavního konfliktu, který se točí kolem orientace.

✶

Pamatuješ si na svůj úplně první napsaný příběh? Máš ho pořád ještě někde schovaný? (Prozradíš nám, o čem byl?)

Pokud se bavíme o příběhu, který jsem napsala někdy, když jsem byla ještě prcek, tak to jsem, myslím, byla asi tak ve 2. nebo 3. třídě. Byla to povídka o holčičce, která žila v domečku s babičkou a dědečkem. U nich na dvorku pak objevila letadlo, nasedla do něj a letěla do Egypta, kde se vydala na exkurzi do pyramidy, ztratila se tam, něco se s ní přihodilo, ale nakonec našla nějaký drahokam, za který dostala hodně peněz. S těmi se pak vrátila domů, aby udělala babičce a dědovi radost.

Plánovala jsem to už tehdy jako takovou sérii dobrodružných povídek, ale už tehdy jsem si uvědomovala, jak málo toho vlastně vím (A určitě bude moct řídit letadlo, když je tak malá? A nejsou náhodou už všechny pyramidy prozkoumané? Určitě by za nějaký drahokam dostala na místě tolik peněz?), proto jsem od svého dětského nápadu rychle upustila. A vzhledem k tomu, že jsem ho psala ručně na A5kový papír, tak se pochopitelně někam zašantročil a zmizel v nenávratnu.

Co se týče Wattpadu, mým prvním dílem byla fanfikce na „Attack on Titan", což myslím byla jednokapitolovka „Slibuji". Ta už ovšem na mém profilu není, protože porušuje pravidla Wattpadu.

✶

Jaké Wattpad spisovatele bys doporučila ostatním? 

Zatím se budu držet těch, kdo se objevil v rámci ONC:

Jako první bych chtěla určitě zmínit majkaBeni – autorka „Tajemství superhrdinů". Byla jsem neskonale šťastná, když jsem ji spatřila mezi výherci, protože se svou naprosto skvělou parodií mi nejen zlepšovala dny a rozesmívala mě k nepříčetnosti, ale také mě inspirovala. Skrze ONC jsem v ní získala novou kamarádku a věrnou čtenářku „Ďábla na západě", která Ergena nenazve nijak jinak než „pan Medvídek".

Dále nemohu nezmínit PriscillaViktoria – autorka „Z hlubin oceánu". Ačkoli jsem si ještě její dílo nepřečetla celé (což pochopitelně napravím), i ta část mi stačila k tomu, abych pochopila, že je to velice nadějná mladá autorka (protože když si myslíte, že váš „protivník" je stejně starý, tj. že je mu cca 19–21, a pak zjistíte, že mu je doopravdy 15, tak i vám klesne čelist). Její příběh sice nemusí odpovídat tomu, jak že se jmenuje přední část lodi, ale vtáhne vás velmi jednoduše do děje, který – aspoň v rámci Wattpadu – je důležitější než detailní popisy lodě a jednotlivých funkcí každého člena posádky.

Jako poslední z ONC zmíním DearRain_Bow – autorku „Mil tormentas", která se také stala jedním z výherců. Její dílo jsem dočetla poměrně nedávno a naprosto mě fascinoval jeden velmi zásadní detail – její hlavní hrdinka Lluvia se nestará o to, odkud má svou moc přivolávat bouřku a sesílat blesky. Ne. Příběh se točí úplně někde jinde, ale o to více je fascinující. Rainbow si zároveň zvolila i skvělou kompozici – hned na začátku víme, jak to dopadlo, ale nevíme proč a jak k tomu došlo, což tedy postupně v příběhu zjišťujeme. Do toho je každá kapitola obohacena o retrospektivu – vidíme minulost Lluvie a uvědomujeme si její motivace.

A nyní trojice mimo ONC, jejichž profily určitě stojí za to navštívit a to hned z několika důvodů:

Jako první chci zmínit alexcoorne – slečnu s naprosto dechberoucími grafickými schopnostmi a mou nejvěrnější čtenářku, která neváhala se se mnou podělit o každou emoci, jejichž stopy jsou stále k nalezení v podobě komentářů u každé kapitoly „Ďábla", ale to není všechno. Adís byla ona autorka skvělého fanartu, o kterém jsem se už zmiňovala (je k vidění v kapitole „Vykecávání autorky" u „Ďábla na západě"), ale také byla tou, kdo mi připomněl jednu zásadní věc (o té jsem se taky zmínila, nebudu se ovšem opakovat, hádejte). Natolik zásadní, že novela, kterou mám v tuto chvíli rozpracovanou, bude věnována ji.

Druhou osobou, kterou musím zmínit, je theressablack – má první kamarádka ve Wattpad skupině na facebooku. Neskutečně mi pomohla s onou 14. kapitolou, když jsem to potřebovala, především mi pomohla s obálkou, a hlavně mi psaní s ní pomáhá na mnoha úrovních. Asi to bude tím, že pod tou vrstvou sarkasmu a černého humoru, se skrývá lidskost, soucit a pochopení (přesně takový rozměr prezentuje i ve svém románu „Káva vždy o půlnoci", takže kdo nezná, pusťte se do čtení, zklamáni nebudete).

Jako poslední nemohu nezmínit delta_meow aka Sáru Vůchovou. I ona mi pomohla se 14. kapitolou, ale také mi pomohla s utříděním myšlenek ohledně rozšíření „Ďábla na západě". Ona je ta, která zná mé příběhy tak dokonale, že je ani nemusí číst. Vděčím jí za mnohé – ať už je to společné šprtání se na státnice nebo emocionální podpora mého rozbitého srdce. Společně jsme napsaly fanfikci na „Dobrá znamení" Neila Gaimana a Terryho Prachetta s názvem „Lepší znamení: Všechny cesty vedou do Říma". Ovšem to, co mě těší nejvíce, je fakt, že na konci tohoto měsíce, případně v srpnu, vyjde Sáře v nakladatelství YOLI román „Zlatá značí osud", takže to už je co říct, proto doporučuji nakouknout na Wattpadu do jejího „Polaroidu", než ho z profilu smaže (hádejte proč).

✶

Slova na závěr. Je tu něco, co bys chtěla vzkázat svým čtenářům, ostatním účastníkům ONC, komunitě Wattpadu obecně?

Slov, která mi přichází na mysl, je tisíce. Nejhlasitěji se ozývá: „Děkuji."

Čtenářům děkuji za to, že daly mému příběhu šanci; ambasadorům děkuji, že se do tohoto náročného projektu pustili; účastníkům ONC děkuji za to, že psali (protože je opravdu krásné vidět, kolik lidí touží psát) a že se ONC zúčastnili; děkuji Wattpad komunitě za to, že Wattpad vůbec existuje, že zde můžeme sdílet své příběhy, experimentovat, zlepšovat se nebo se i ponaučovat se slovy: „Psaní asi není tak úplně pro mě."

A naprosto všem bych chtěla říct: Nepodceňujte slova, ať už psaná nebo mluvená, protože slovy vytváříme nejen fikční světy, ale i ten náš, společný.

✶

Tímto je rozhovor autory příběhu Ďábel na západě, AnnieMirai, u konce. My máme samozřejmě na srdci také jedno obrovské díky; za podporu a spolupráci na rozhovoru.

Autorku můžete podpořit tím, že zamíříte na její profil. Také si do knihovny nezapomeňte přidat příběh, který se stal jedním z vítězů Open Novella Contest CZ/SK 2021.

Ďábel na západě - AnnieMirai

Už když Anja byla malá, máma jí říkala, že zažije velké neštěstí. Jenže uplynul šestnáctý rok jejího života a nic hrůzostrašného se nestalo. Jen její blížící se Oslava v ní probouzela zděšení. Dle tradice si na Oslavě musela vybrat manžela. Zájemců o místo po jejím boku bylo hodně. Nejenže je dcerou vůdce vesnice, ale také přemožitelkou ďábla ze Západního lesa. Nikdo ale neví, že v ten den to nebyla její brokovnice, která zasáhla ďábla. Byla to brokovnice neznámého muže; jediného člověka, kterému Anja nejenže chtěla povědět pravdu, ale kterého také chtěla poznat.