Fabi se dostavil do svého pokoje až v ranních hodinách, úspěšně v tichosti a bez jakékoliv pozornosti ostatních. Pohlédl na sebe v koupelně. Byť byl synem profesora a své matky, nemohla sobě popřít podobu Reguluse. A právě teď jej myšlenka na Reguluse tížila. Bál se co bude dál. Bylo mu teprve dvanáct let, ale přežil toho více, než ostatní jedinci jeho věku. Sáhl si na svou tvář, byla tak mladá, ale on se cítil starší. Podíval se na sebe. Podíval se na zmuchlané, vlhké a lehce nazelenalé oblečení na sobě. Vše sundal a zalezl do vany. Napustil ji teplou vodou až po okraj a proto když vylézal voda se přelila přes vanu a podívala se až do prostor pokoje. Fabi prošel vodou až k posteli. Oblékl se. Vzal si boty do ruky a odešel z pokoje. V mokrých ponožkách a v mokrých nohavicích od vody vyšel do společenské místnosti. Usadil se před krbem. Když vše uschlo nasadil si boty a odešel do veliké síně.

Draco,který se probudil nevěděl o ničem co se stalo. Proto šlápnul do vody a zděšeně vyběhl z pokoje. Starší ročníky seděly ve společenské místnosti a hleděli na mladého Draca. Nějaký sedmák se usmál a pomohl kouzlem odstranit vodu a pohlédl na postel Snapea mladšího. Všiml si rozpůleného koštěte a mlčky odešel.

...

Severuse vzbudilo klepání na jeho kabinet. Hodil na sebe kalhoty, košili a hábit. Otevřel a uviděl Mladého Adriana z jeho koleje. Ten mu sdělil informace o potopě v koupelně i pokoji jeho syna a o koštěti. Severus poděkoval a zavřel chlapci před nosem. Udělal si kávu a odešel do veliké síně. Usadil se u profesorského stolu, odkud hleděl na svoji kolej. Ranní ptáci již seděli u snídaně. Většina z nich sotva věděla, že nespí, někteří z nich již studovali své rozvrhy , jen mladý Snape listoval v nějaké knize rychlostí blesku a nebylo nikomu známo co hledá. Všiml si příchodu jeho kmotřence, který očividně neměl náladu sedět vedle svého kamaráda a sedl si až o kus dál. Pochopil, že tento rok bude těžký pro všechny.

Zvedl se, zaklepal na rameno svého syna a ukázal na čas. Fabi rychle uklidil knihu a s brašnou odešel na hodinu formulí.

Draco seděl vedle svého kamaráda na hodině, ale neměl odvahu zeptat se co se děje. Proto raději navázal téma na famfrpál. Bavili se spolu celou hodinu. Profesor jim jen dvakrát něco řekl, ale jinak vypadal jakoby byl ve vlastním světě. Poté se chlapci odebrali na lektvary, kde na ně čekala již Pansy a Hermiona. Draco poděkoval za ingredience, jelikož ty které od Hermiony dostal potřebovali zrovna dnes a on nechtěl stát frontu. Vzal si Pansy k sobě a Fabiho posadil k Hermioně. Ne, že by neměl svého kamaráda rád, ale lektvary dokázal kazit i když na ně měl talent. Hermiona byla však trpělivá a jakmile viděla chybu opravila ji a svého spolupracujícího na chybu upozornila. Za nimi seděl Ron, který nechápavě hleděl na Hermionu. Nechápal jak může v klidu pracovat se Snapeovic potomkem a navíc hledal Pottera, který letos nedorazil.

Lektvary dnes proběhly v klidu a tak si naše čtveřice mohla zajít užívat teplých dnů ven. Odbila již čtvrtá hodina, když spolu všichni leželi venku a užívali si klidu. Fabian zapomněl na svůj trest a ten nesl následky. Avšak pro celou kolej. Když s Dracem dorazil do společenské místnosti starší žáci je vraždili pohledy. Až při pohledu na body Fabimu došlo co se stalo. Všechny body, které dnes tato kolej nasbírala, jim byly odečteny a to právě díky trestu mladého Snapea. Večeře proběhla u koleje hadů v naprostém až vražedném tichu, což znepokojovalo všechny přítomné v místnosti. Jen Severus v klidu krájel plátek svého masa. Moc dobře věděl, proč je jeho kolej potichu.

Nebelvírští si šeptali,že mladý Snape zabil Pottera, proto tu Potter není. Mrzimorští předpokládali, že syn a otec se spolu pohádali a kolej toho byla svědkem. Havraspár nemohl snést pomyšlení, že neví co se děje. Albus mlčel a pohled od talíře nezvedl dokud nebyl podle něho čas odejít.

Fabi se podíval na Draca, ten mu vsak ani jeden pohled neopětoval a Pansy už vůbec ne. Byl na to sám a moc dobře věděl, že tyhle body ho budou stát pohovor s tátou i se zbytkem koleje. Teď si přál, aby byl zase ten Harry Potter, který dělával tetě a strýci palačinky a vlastně všechny domácí práce.
Zvedl se a odešel ze síně. Odešel do sklepení, kde se usadil za sloupem a hleděl na dveře před sebou. Zůstal tam dobrou chvíli.

......

Severus od rána nechápal chování svého syna, který byl naprosto v klidu, dokud nenadešel odjezd do Bradavic. Chápal, že se mohla přepážka na nádraží zavřít, ale nechápal, že Regulus jeho dlouholetý kamarád vymyslel tak přihlouplý plán a jeho vlastní syn s tím souhlasil. Když zjistil, že oba dva měli potyčku s Mlátičkou dostal malém infarkt. Druhý hned poté co Fabiho viděl. Poté co jej poslal na pokoj očekával klid, ten však nevyšel. Co se stalo v pokoji ani řešit nechtěl a rozbité koště... štvalo jej jen to, jak drahé bylo a jeho syn si ani tohoto nevážil, přešel to však bez jediného slůvka. Ráno když jej viděl listovat v učebnici? Nepochopitelné. A nakonec i to, že nešel na trest, který mu zadal, aby se ponaučil.
Miloval svého syna, ale čas byl tak krátký na to, aby ho chápal a dokázal naplnit jeho potřeby. To se samozřejmě ještě mnohokrát projevilo v mnoha situacích. Ticho v jeho koleji mu jasně naznačilo, že situace není dobrá a pak se právě jeho syn zvedl a odešel. Potichu odložil příbor. Stavil se u své koleje a trochu ji povzbudil a poté odešel. Procházel sklepením, nikde nikdo. Prošel svými dveřmi a zavíral je. Kdyby se tehdy neotočil nikdy by neuviděl ta modrá očka jak se na něho dívají.