Už pomalu usínala na gauči při rádoby vtipné komedii, když se ozvalo ostré zaťukání. Vyskočila do sedu, setřásla toho spícího démona a vydala se ke dveřím. Stihla se ještě podívat, kolik je hodin. Bylo půl jedenácté večer. Že by se Evan vrátil?
Promnula si unavené oči a otevřela. Ovál jí chladný noční vzduch a ona překvapeně zamrkala.
„Haydene...? Co ty tady?"
„Ahoj...můžu dál?"ptal se nervózně, když se poškrábal zezadu na krku.
„Och, jasně! Stejně...jsem tu sama,"přiznala a pustila jej dovnitř.
„Jo, já vím, proto jsem přišel,"usmál se na ni.
„Proč?"

Sedli si na gauč. Každý na jiný konec. Dodržovali pravidlo intimní zóny. Komedie se konečně blížila ke konci. Taissa vděčně poděkovala bohu, že její trápení ukončil.
„Já bych tě v novém prostředí nikdy nenechal samotnou."
Zadívala se na něj zvídavě. „Ani o nic nejde...jen jednu noc."
„Myslíš?"
Zachmuřila se: „Míříš někam konkrétně?"
„Taisso...po ceremoniálu jsi součástí smečky."
„Já ví-"
„Ne! Ty vůbec nevíš, co to znamená!"přerušil jí hrubě, „Evan by tady měl kurva být a všechno ti říct!"běsnil, až mu na krku vyskočila namodralá žíla.

„O čem to sakra mluvíš?!"rozčílila se teď ona. Nechápala, o co vůbec jde a proč jej to tak vzalo. Když už, je to její život. Haydenovi to může být úplně jedno.
„Asi mi jebne z toho, jak to s tebou dopadne!"
„Haydene! Co to...?! Proč mi to děláš vůbec?!"vyjela na něj.
„Protože mi na tobě zále-"
„Ani se to nesnaž říct!"umlčela ho hrubě a vystřelila ze sedačky, „já oceňuju tvou snahu mě uchránit nebo co sis to vůbec myslel, že děláš, ale já o to nestojím! Proč jsi jako přišel?! Abys mě zbytečně vystresoval a znechutil mi to tady ještě víc, než už mi to tady připadá?!"

Hayden si upravil brýle, které mu spadly téměř až na špičku nosu a sklopil pohled dolů. „Já...moc se omlouvám...prostě jsem jednal dřív, než myslel...fakt mě to mrzí. Ničí mě, co se tady děje..."
Taissa zjemnila rysy a uvolnila se: „A co se jako děje?"
Hayden se hbitě postavil na nohy a učinil dva rychlé kroky a už stál před dívkou, jejíž kudrnaté vlasy vypadaly jako lví hříva. Podíval se jí do očí a chytil za ramena: „Slib mi, že cokoliv se stane, tak nebudeš odporovat...klidně se sebou nechej zametat, ale zůstaň v bezpečí."

„Co-"
„Šššš!"zatřásl s ní, „dělej, co říkám! Pak to bude pro tebe jednodušší, slibuju. Teď mi to slib ty, Tas."
„Mám slibovat, že nebudu drama queen, nebo co?"
„Teď fakt není čas na žerty, Tas,"napomenul ji naštvaně, „dělej, co ti řeknou, neodmlouvej, i když se ti to příčí, nesmíš se nechat chytit, že porušuješ pravidla, chápeš?"
Přikývla.
„Slib mi to."
„S-slibuju..."vydala ze sebe tiše, když mu hleděla do oříškových očí, ve kterých se zrcadlila upřímná starost.
„Děkuji,"oddechl si úlevně a dívku objal.

Byla tak vyděšená, že se nechala a pořádně jej objala jakbysmet. Možná jej mačkala až příliš moc, ale v ten moment to nevnímala. To objetí zkrátka hrozně potřebovala. Vděčně se usmála, když spočinul bradou na temeno její hlavy. Sevřel jí ještě pevněji a hlasitě vydechl jako by mu na bedrech ležela tíha veškerého lidstva.

*

Taissa se probudila do jasného dne. Vylezla z postele a ospale přešla do obýváku. Zvědavost jí nedala, a tak se vydala zjistit, jestli Evan vůbec přišel domů, nebo kde je. Spatřila jej na gauči rozvaleného a nakrčila znechuceně nosem, když ucítila zápach cigaret, alkoholu a zvratků.
Vydala se blíž a ušklíbla se, když ležel na modré sedačce na půl oblečený s jednou botou, rozcuchanými vlasy a špinavým čelem. Raději dále nezkoumala, odkud se špína vzala. Až teď si pořádně uvědomila, že Evan má odstáté uši. Zaculila se ještě víc.

„Evane...?"
Ozvalo se jen nesouhlasné zamrčení.
„Asi by ses měl dát pomalu dohromady, čeká nás ten ceremoniál,"dodala trochu více hlasitě.
„Fajn,"zabručel jen a otočil se na bok, zády k dívce.
„Tak já připravím snídani,"pronesla rozverně a zanechala jej jako hromádku neštěstí na pohovce.

Zatímco připravovala tousty, Evan se konečně pohl. Sedl si a hlava se mu zatočila, až zaklel.
„Kurva!"
Taissa nadzvedla pobaveně obočí a dělala, že nic neslyšela.
Přišoural se až k ní. Vypadal děsně. „V kolik jsem přišel?"
„Jak to mám vědět?"zasmála se, „asi to byla divoká party, co?"
„Hm, jdu do sprchy,"zamručel a beze slova odešel.

Taissa nad ním jen mávla rukou. Nemá pít, když to neumí, pomyslela si a dál se věnovala snídani.

*

„Už jsi? Kluci už čekají na verandě!"zavolala dívka na Evana, který se dneska choval jako šnek a protiva v jednom.
„Tak běž za nima, ne?!"
Taissa si nechtěla pokazit dobrou náladu. Těšila se na ceremoniál a až pozná ostatní vlkodlaky. Opravdu toužila dodržet svá slova. Hodlala jim všem dát šanci. Vyrazila tedy ven.

„Ahoj!"pozdravila je a všichni jí pozdrav oplatili. Hayden však na dívku zkoumavě hleděl, zamračila se na něj. Pochopil a přestal.
„Těšíš se?"ptal se Flynn úsměvně.
„Moc!"
„A kde máš Evana?"
„No..."uculila se, „včera to trochu přehnal s pitím, tak je celkem nevrlý."
Všichni si vyměnili pohledy. „Ach tak..."pronesl Flynn vyhýbavě.
„Nebyli jste s ním?"
„Ne,"vyhrkl Flynn s Ianem sborově.

Vzápětí se rozrazily dveře a Evan vyšel ven. Kysele se ušklíbl a pozdravil své kamarády. Taisse nevěnoval jediný pohled. Dívka se však nehodlala nechat rozhodit a ledabyle pokrčila rameny.
Evan práskl s dveřmi, ani se neobtěžoval je zamknout a rozešel se pryč. Kluci se za ním urychleně vydali a Taissa nechápavě stála na místě.

„Pohni si laskavě!"křikl za ní ještě Evan, a tak se dala do pohybu.

Všichni už se shromažďovali.

*

Evan i Taissa stáli vedle sebe obklopeni novými páry, stejně jako byli zdánlivě i oni. Flynn, Ian a Hayden je museli opustit, jelikož Flynn i Ian už si přivítáním do smečky prošli a Hayden zatím neměl štěstí u družky.
Zástupy lidí stáli u potoka. Přihlížející utvořili kruh, do kterého se měli přemístit všichni, kteří se letos proměnili společně se svou družkou. Tento rok byla úroda štědrá – zhruba dvacet pět párů se tu sešlo, aby se oficiálně stali členy Oakvilské smečky.
U samého hrotu kruhu, nejblíže potoku, stáli Starší. Taissa to poznala jen díky jejich stáří, jak se říká – nomen omen. Cítila z nich respekt, ostatně se tyčili nad všemi pyšně a vznešeně a pozorovali ostatní podezíravými pohledy.

Taissa pomyslela na Orwellův román o Velkém bratru, který se dívá a drze se ušklíbla. Rychle proto sklopila hlavu, ale úsměv jí ze rtů jen tak nezmizel.

„Žádám vás o klid!"zahřměl hlas člena Starších, jehož lysina se leskla na poledním slunci. Všichni vzápětí umlkli a on se spokojeně usmál, až se mu zatřepal prorostlý knírek. Bezvlasý pokynul svému příteli po pravici, který se ujal slova: „Jsem rád, že můžeme opět po roce přivítat plnohodnotné členy i se svými družkami, jakožto nové přírůstky. Když to tak půjde i dál, budeme silnější a silnější a možná se nám podaří překazit kletbu, jež na nás byla v minulosti uvalena..."

Zbytek okouzlující řeči vysokého, dlouhovlasého a vousatého muže Taissa neposlouchala. Obrátila se tázavě na Evana a zeptala se: „O jaké kletbě mluví?"
Evan se na ni nepříjemně podíval a naznačil, že má být zticha.
„Nebuď takový posera,"šeptla mu žertovně.
„Mluvit můžeš, až Starší domluví,"procedil naštvaně.
„Zabilo by tě mi prostě jen odpovědět? Vždyť se všichni baví!"
Taissa si povšimla, jak semkl čelist a přimhouřil oči. Tázavě nadzvedla obočí. Co mu dneska je?
„Máš štěstí, že už Landon domluvil,"sykl, „ta kletba je v podstatě to, že přenašeči vlčího genu jsou jen muži. A aby naši předkové nevymřeli, zavázali se k únosu lidských děvčat, které nakazili kousnutím. V poslední době se od únosu opustilo...moc povyku, víš jak..."
„Žertuješ?"zasmála se nervózně.
„Vypadám na to?!"
Raději se již nevyptávala. Zamrazilo ji, když si představila, že by jí někdo ze dne na den unesl a naprosto změnil život. V podstatě se jí to taky stalo. Svým způsobem. Ale byla přehnaně klidná. Protože věděla, že není vězeň a může kdykoliv odejít.

„Jake Preston a Jessica Greenová!"zvolal Landon a dvojice následně vystoupila z řady a rozešla se do mírného kopce, na kterém postávali Starší.
Jakmile stáli před Landonem, ten se na ně zářivě usmál a oběma nasadil na zápěstí náramek. „Nyní jste součástí naší smečky, noste tento náramek hrdě! A teď konečně symbolické splynutí druha a družky!"

Taissa nakrčila obočí a postavila se na špičky, aby lépe viděla.
Landon se obrátil a holohlavec mu na červeném polštářku podal nůž, jehož ostří se výhrůžně lesklo. Taissa polkla a vypoulila oči.
„Ukažte ruce!"

Jake odvážně vystrčil ruku ke členovi Starších, ale Jessica váhala. Proto do ní drcl, a tak urychleně napodobila jeho činy. Landon spokojeně zamlaskal a nejprve jemně řízl do Jakeovy dlaně. Ani nepohnul brvou. Pak přešel k Jessice, jež bolestně zasyčela, když jí ostří pořezalo kůži.
„Spojte ruce v tento posvátný okamžik! Buďte rádi, že vás Matka dala dohromady a oslavujte, že máte jeden druhého!"

Jake chytil svou zraněnou rukou Jessičinu ruku a propletl si s ní prsty.

„Kdo je ta Matka?"sykla na Evana Taissa.
„Ty si nedáš pokoj, co?!"zahučel nepříjemně, „je to osoba, ke které vzhlížíme, naše bohyně..."
„Jestli jsem to dobře pochopila, tak to Jake je dal dohromady, ne ona..."
„Kráčíš po tenkém ledě, Taisso,"zasyčel, když se k ní sklonil a věnoval jí ošklivý pohled, „přestaň pořád rýpat a navážet se do mojí smečky!"
„Co ti jako je?!"
„Vyser se na tenhle postoj, ti říkám zavčas,"zavrčel, když jí uchopil hrubě za paži a přitáhl ještě blíž, ucítila jeho dech na uchu, „teď se seber a jdeme. Opovaž se dělat scény!"

„Evan Tremblay a Taissa Bellová!"ozvalo se vzápětí.
Jelikož Evan stále držel Taissu za paži, táhl jí ke Starším. Dívka však byla až moc vykolejená, aby mohla zaprotestovat. Začínala se jej bát. Když konečně stáli přímo před Landonem, znervózněla ještě více. Byl tak o dvě hlavy vyšší, takže se nad ní výhrůžně tyčil. Ale taky jí stínil před sluncem. Aspoň nějaké pozitivum dívka nalezla.

„Převezměte i vy tyhle náramky, bratře a sestro,"pronesl hrdě, když jim podal prosté kovové náramky. Evan si jej hned nasadil a Taissa jej slepě následovala. Asi se to od ní požadovalo. „A nyní je čas, abyste se stali oficiálně druhem a družkou!"

Znovu se Landon chopil nože a předpokládal, že oba již budou připraveni. Evan byl. Taissa zběsile zamrkala a snažila se vzpamatovat se. Vystřelila s nataženou rukou vpřed. Cítila, že jí nohy neposlouchají, jako by byly z želé. V uších jí pískalo a vše pozorovala zdánlivě z dálky. Nemohla omdlít. Opřela se o Evana pro všechny případy. Naštěstí pochopil.

Starostlivě se na ni zadíval a volnou rukou jí podepřel, když si ji přitáhl blíž za pas.
„Nemusíš se bát, Taisso..."usmál se na ni smířlivě Landon, pak zašeptal, „pokud budeš dodržovat pravidla."
Nevěděla popravdě, co dělat. Jen tupě zírala a doufala, že už budou pryč. Že ona bude pryč.

Netrvalo dlouho a Landon je oba řízl do dlaně. Nevěděla jak, ale už se drželi za ruce, krev se jim mísila a kapičky stékaly po zápěstí dolů. Zamotala se jí hlava.
Vzápětí stáli v chumlu, kde se nacházeli v samém začátku. Nové dvojice chodily nahoru a vracely se zpátky, lidi jásali a užívali si tento skvělý letní den.

„Pojď,"rozkázal, když jí znovu podepřel a rozešel se s ní pryč z davu. Předkládala jednu nohu před druhou, ale jako by byly cizí. Svěsila hlavu a nechala se vést.
„Vezmi ji domů, prosím,"slyšela jen, a pak se ocitla v jiné náruči. Podstatně hubenější, „trochu krve a taková scéna..."dodal jízlivě.

„A kam jdeš ty?!"

Nepřítomně se usmála, když rozpoznala Haydenův hlas.

„Je to můj velký den!"

„Tak jdeme..."pronesl posmutněle brejlatý mladík, když si dívku vyzdvihl do náruče, tentokrát pořádně, a rozešel se s ní domů.

K domu jeho kamaráda.

Ahoj!
Mám sice zkouškové, ale paradoxně si vždycky najdu dostatek času ke psaní. A baví mě to opět více a více...:D :)
Co říkáte na dnešní část?
Děkuji