,,No, vidíš, jak krásně řídím," usmála jsem se na Ryana, který seděl na místě spolujezdce a hledal něco na mobilu. Tvářil se u toho velmi zaměstnaně.

,,Co si říkala?" zeptal se mě Ryan a vzhládl od mobilu. Proč mě sakra neposlouchá?! I když mě ta jeho ignorace docela naštvala, dnes jsem se hádat nechtěla. Chěla jsem, abysme spolu vycházeli dobře, když nás čeká ještě pár společných dní, možná i týdnů. Kdo ví.

,,Jestli jsi si všiml, že dobře řídím," zopakovala jsem mu a pokusila se o zářivý úsměv. ,,Tolik jsi se bál a já ti ho zatím ani neškrábla," řekla jsem hrdě.

,,To jsi dobrá," zabručel Ryan a znovu se začal věnovat mobilu. Zamračila jsem se. Co s ním je? Takový nebývá. Kam se poděl jeho sarkasmus.

,,Co hledáš?" zeptala jsem se ho a snažila se podívat do jeho mobilu. Bohužel to bylo skoro nemožné, když jsem musela sledovat cestu před sebou.

,,Snažím se vymyslet ten plán na Daniela," řekl a zadumaně se díval na obrazovku. Když se tvářil vážně, vypadal dost dobře. To jsem mu samozřejmě říct nemohla. Už teď měl ego vyšší než Mont Everest.

,,A už něco máš?" zeptala jsem se zvědavě. I když jsem měla z toho plánu strach, docela jsem se i těšila na to dobrodružství. Snad nějaký zažiju, než mě Daniel odpráskne.

,,Jo, už mám skoro hotový. Chceš říct, co jsem vymyslel?" podíval se na mě a konečně se usmál. Ten jeho úsměv jsem zbožňovala. To byl taky asi jeden z důvodů, proč jsem se do Ryana zamilovala.

,,Jasně! Povídej," vybídla jsem ho. Už jsem umírala nedočkavostí.

,,Takže," odkašlal si Ryan. ,,Našel jsem jedno super místo asi 200 kilometrů daleko. Je to nějaký starý parkoviště, což není tak důležitý. Důležitý je, že to parkoviště je oplocený, takže nám Daniel nikam neuteče," řekl Ryan a čekal na mojí reakci.

,,Dobře, našel jsi super místo, ale co ten plán?" zeptala jsem se ho a on protočil očima.

,,K tomu se dostanu teď," řekl mi. ,,Zavoláš Danielovi, že se s ním chceš setkat na tom parkovišti a promluvit si. Když tam přijede, zaměstnáš ho na tak dlouho, aby se stačil někdo poblíž ukrýt a mohl ho zastřelit z dálky," vysvětlil mi Ryan a já přikývla. Sice se mi nelíbilo, že budu sama v Danielově blízkosti, ale pokud to výjde, Ryan Daniela zastřelí a já se šťastně vrátím domů.

,,To zní dobře, akorát trochu nebezpečně," řekla jsem a podívala se do zpětného zrcátka. Už nějakou chvíli za náma jelo nějaké černé teréní auto a docela se na nás tlačilo. Nesnášela jsem řidiče, co se tlačí na ostatní. Navíc, byly jsme jediné dvě auta na silnici.

,,Vždyť si sama říkala, že jsem přece profesionál," zasmál se. ,,Tohle výjde na sto procent," slíbil mi a povzbudivě se na mě usmál. Nemohla jsem si pomoct, ale věřila jsem mu.

,,Ryane, už nějakou dobu za náma jede jedno auto a docela se na nás tlačí," řekla jsem Ryanovi, protože už mi to přišlo divné. Ryan schoval mobil do kapsy u kalhot a otočil se, aby na to auto viděl.

,,A sakra! To není dobrý," řekl a otočil se na mě. ,,Musíš mě pustit řídit," řekl mi a já se na něho vyděšeně podívala.

,,Chceš mi říct, že se chceš za jízdy vyměnit?" zeptala jsem se ho a podívala se na něj, jako kdyby mi právě oznámil, že že má třetí ruku.

,,Chloe, to jsou lidi od Daniela a pokud jim neujedeme, tak nás dostanou," vysvětlil mi.

,,Já to chápu, ale můžu přeci řídit já," řekla jsem mu a znovu se podívala na auto za námi, které se stále přibližovalo.

,,Promiň, Chloe, ale ty lidi v tom autě jsou opravdu dobří řidiči a někdo jako ty nemá proti nim šanci, tak nekecej a pusť mě k volantu," řekl naštvaně Ryana a snaži se o to, aby si s ním vyměnila místo.

,,To se ještě uvidí, kdo je lepší řidič," řekla jsem a šlápla na plyn tak prudce, až se Ryan zarazil do sedačky. To auto za námi taky zrchylilo. Cesta před námi byla plná zatáček a byla docela úzká. Jenže já jsem byla dobrá řidička a i kdyby ne, šlo mi o život, takže bych teď byla dobrá asi ve všem.

,,Chloe!" vykřikl Ryan, když se v jedné zatáčce praštil hlavou do okýnka. Myslela jsem si, že je na takovouhle jízdu zvyklý, ale on zatím vypadal, že se asi pozvrací. Mě naopak bylo velmi dobře. To dělal asi ten adrenalin v krvi.

,,Promiň, zachraňuju nás!" křikla jsem na něho. Když jsem projížděla jednou velkou zatáčkou, na chvíli jsem to černé auto ztratila z dohledu. Najednou jsem si všimla malé lesní cesty vpravo od silnice. Strhala jsem volant vpravo a rychle jsem vjela na lesní cestu.

,,Co děláš? Vždyť v lese nás určitě dostanou!" křičel Ryan jako malá holka. Za normálních okolností bych se mu za to smála, ale teď jsem se musela soustředit.

,,Tím tvým křikem mi fakt nepomáháš," řekla jsem mu a ještě víc dupla na plyn. Pokud to teda ještě víc šlo. Ještě chvíli jsme jeli po lesní cestě, ale potom se před námi objevila zase silnice. Vjela jsem na ní a rychle jsem ujížděla od toho lesa. Podívala jsem se do zpětného zrcátka a zjistila jsem, že to auto už za námi nejede. ,,Panebože," vykřikla jsem.

,,Co je?" zeptal se mě zděšeně Ryan a ohlížel se dozadu. Jeho vyděšený obličej byl k nezaplacení.

,,Setřásli jsme je," řekla jsem nadšeně. Zabočila jsem doleva a sjela jsem na dálnici. Tady už nás nedohoní. ,,Myslím, brouku, že ode dneška už o mě pochybovat nemůžeš," řekla jsem a mrkla na Ryana.

,,To máš pravdu," souhlasil Ryan a já se spokojeně usmála. ,,Ale od teď už budu řídit raději jen já."

________________________

• Ahojte! Představte si, že tahle knížka je na prvním místě v kategorii akční :-) Mám z toho strašnou radost a moc vám děkuju za všechny votes a komentáře :-)

• Teď mě strašně baví psát, takže čekejte skoro každý den jednu kapitolu :-)

- Eli