Současnost

Třetí kruh – Severní Evropa, 23. března 2029, 13:14

Autobus jel po hrbolaté silnici směrem k Danielovu rodnému městu.

Shayde seděla se zavřenýma očima a rovná jako pravítko.

Daniel si ji prohlížel. Za ten rok, co se neviděli, jí přibyly dvě vrásky u každého oka. Kdyby se o to zmínil, pravděpodobně by mu podrápala obličej nehty, které měla zastřižené nebo okousané nakrátko.

„Baví tě na mě zírat?" Otevřela oči.

„Je to snad zakázané?" Naklonil hlavu.

Odfrkla si.

Teď vyhrál a byl spokojený. „Za chvíli budeme vystupovat."

„Díky bohům. Bolí mě vše, jako bych jela celý den na koni."

Vozidlo zastavilo na začátku města. Vystoupili a autobus je nechal samotné uprostřed na sebe stísněných šedých budov se zelenými, červenými a měděnými střechami.

Daniel si připadal jako v cizím městě. A to tu vše vypadalo téměř stejně. Ale tohle již nebyl jeho domov. Jeho domov ležel daleko a nebylo to místo, ale osoba. Neubránil se úsměvu, když se mu vybavily její světlé kudrnaté vlasy a milé vřelé oči.

Zpoza oken, odrážejících zamračenou oblohu, na ně občas hleděly obličeje obyvatelů, když kráčeli do lesa k domu, který se choulil pod korunami stromů.

S každým krokem se Danielovi vracely vzpomínky na dobu, kdy mezi těmi zdmi bydlel. Vzpomněl si i na Victorii, ale cítil pouze smutek, a nikoliv ten bodavý žal. Fary jej vyléčila. Byl za to rád, ale zároveň se cítil provinile.

U domu stálo jasně červené auto nových majitelů, kteří do něj skládali nějaké tašky. Pár nastoupil do vozidla i s asi desetiletým kudrnatým chlapcem a odjeli. Vypadali šťastně.

Daniel si povzdechnul, když auto zmizelo z dohledu.

„Co se děje?" Úkosem se na něj podívala Shayde.

„Jen je zvláštní pozorovat, jak někdo jiný žije v tom domě."

„Byli šťastní." Pronesla, když s vrzáním otevřela trouchnivějící dveře kůlny.

Kývnul. Konečně tomuto domu vládl smích.

Kůlna byla spíše dílnou a zaplněna zbytečnými věcmi, kterým vévodil poškrabaný stůl s židlemi a na něm stál kávovar. Hrnečky se válely na lednici opodál.

Zapnul kávovar a udělal jim každému kávu. Shayde mezitím prozkoumala dílnu a pokusila se uvést do provozu rádio, ale nedařilo se jí to. „Hm...asi s nerozumím s tímto vynálezem, ale pokud si správně pamatuji, tak tato věc mluvila."

„K čemu nám to bude?" Podivil se.

„Kdyby našli tělo s ohořelým obličejem, určitě to tam bude ne? Říkal jsi jednou, že tam říkají všechno, co se děje ve světě." Napila se zhluboka kávy ze svého růžového hrnečku.

Daniel se otočil, aby zapnul rádio na poličce, zavalené plechovkami od barvy, nářadím a květináči, a tak jen koutkem oka postřehl, jak jeho hrneček s kávou obemkla elegantní ženská ruka a odtáhla k sobě. Otočil se na Shayde. „Vážně? Dej to sem." Naoko výhružně. Natáhl k ní ruku. „Zvíře, fuj je to!" Teď již nedokázal skrýt úsměv na neoholené tváři.

Jako na povel nechali hádky a otočili se k reproduktoru rádia, jehož zvuk narušovalo mírné šumění, ne silnější než bzučení křídel komára, ale stejně otravné.

„...A teď již čerstvé zprávy z Revillu. Podnikatel John Atter byl před dvaceti minutami spatřen, jak vystoupil na balkon své vily a vydává prohlášení plné velice zvláštních slov. Naše rádio má pro vás jako jediné zvukový záznam." Rádio párkrát zapraskalo a pak spustilo nahraný proslov. Mužova slova byla uhnaná, jako by uběhl několik kilometrů a podbarvena šíleným fanatismem. „Zradili nás! Naši vládci nás zradili! Ale my můžeme Tři svrhnout a potrestat. Jsou to naši nepřátelé. Nelekejte se, bratři a sestry jejich zrůdného vzezření a zdánlivé nesmrtelnosti! Lidská rasa musí prokázat odvahu a vymýtit ty Tři zrůdnosti...

Revill bylo město, vzdálené necelé dva kilometry.

„To bude on. Je ve vedlejším městě." Vyhrkl Daniel a vypnul rádio. Vzal si svou kávu a rychle dopil její necelou půlku, která tam po útoku Shayde zůstala. „Jdeme."

***

Vila z béžového kamene shlížela na město z kopce, nesoucího již věky honosné jméno Zlatý vrch. Její rudá střecha zastiňovala i balkon s tepaným zábradlím a motivy růží. Na něm stál elegantní, asi třicetiletý muž v obleku s tmavými vlasy upravenými v pečlivé vlně a vykřikoval. „Život, Smrt a Zvíře nás zradili! Vezměte zbraně a pomstíme se! Jejich nesmrtelnost skončí dnes!" S těmito slovy vyhodil hrst bankovek do malého zástupu obyvatelů okolních domů.

„A máme ho." Zamumlala Shayde s vidinou snadného polapení uprchlého vězně. Teď už se jen nepozorovaně přiblížit a ....

Bohatý muž se na ně zahleděl s úšklebkem, který neseděl k jeho upravené tváři. Pak promluvil k Shayde. „Zdravím, lásko. Vzpomínáš si na mě?"