Jason se prudce usadí na své posteli, která byla nasáklá ledovým potem. Zrychleně oddechoval a rozhlížel se po potemnělém pokoji vnořeným do tmy černé jako půlnoc. Něco slyšel, něco zlého. Vrčení, mručení, sýpot a těžké kroky. Nebylo to ovšem poprvé...

Tento zvuk slýchával už par dní, možná týden. Každou noc ale sílil a nabýval na intenzitě. Kroky byly těžší, vrčení zlověstnější a mručení bližší. Byl mladý. Cítil, že to není v pořádku. Něco mu chodilo po domě, a to i navzdory faktu, že bydlel sám, dokonce i bez domácího zvířete.

Ulehl zpět do peřin a zkusil usnout znovu. Ale spánek nepřicházel, ba naopak, Jason cítil, že dokonce spát ani nesmí. Kdyby teď usnul, vzalo by si ho to. Zabilo a spolklo jako zákusek po obědě.

Mručení se přiblížili. Jason se schoval pod peřinu jako malé dítě, které se bojí nočních stínů. Klepal se strachy jako osika ve větru při bouři.

Těžká ruka vzala za měděnou kliku dveří vedoucích do pokoje, kde byl právě Jason, který vykukoval poplašeně zpod deky a pohledem hypnotizoval kliku, jež se zlověstně a až mučivě pomalu pohybovala směrem dolů.

Dveře se s tichým "Cvak!"otevřely a odhalily tak Jasonovi výhled do temné chodby. Byla prázdná, nic tam nebylo. Mladík se vytáhl zpod peřiny, usadil na posteli a koukal, co ho tak vyděsilo. Shledal, že to byl jen průvan a uložil nazpět do své lóže, když se ozval dětský hlásek: "Pec nám spadla...pec nám spadla..." Jason, už napůl šílený strachem, se opět posadil.

"Ha-haló? J-j je tu někdo?" Zavolal do tmy, avšak bez odpovědi. Jeho oči, vyvalené téměř až z důlků ven, hledaly příčinu toho popěvku. Podle hlasu to bylo malé děvčátko, ne-li starší šesti, maximálně sedmi let.

"...kdopak nám jí postaví?..." Ozvalo se znovu, teď blíže, a dokonce i s majitelkou. Spatřil maličké děvčátko v jednoduchých šatečkách, s delšími hnědými vlásky a velkyma očima, která by byla i moc krásná a slušela by jí, kdyby nebyla černá s jasnými rudými plamínky. Jason vykřikl a spadl po zádech z postele. Nahmatal na svém nočním stolku baterku, zapl jí a upřel ostrý kužel světla na holčičku, která se usmála. Jakmile se její obličej zkroutil a pusa roztáhla téměř od ucha k uchu, rty odhalily ostré tesáčky jako jehličky, na nichž stále ulpívala zaschlá krev.

Kužel světla se roztřásl diky stejně rozklepaným Jasona.

"...starý pecař není doma a mladý to neumí..." Popěvek se nesl domem. Protrhl tak blánu ztuhnutí Jasona, který vyrazil do běhu o život. Proběhl kolem démonického děvčete na chodbu a vřítil se na schody, jež bral po třech.

"...zavoláme na dědečka, ten má velké kladivo..." Slyšel za sebou poslední části dětské říkanky, kterou sám kdysi uměl. Říkanka se mísila se smíchem. Přes den by mu určitě přišel moc roztomilý, ale teď ani v nejmenším, naopak.

Narazil do vchodových dveří a cloumal jimi. Byly zamčené a zabarikádované zvenku. Okna to stejné a zadní východ jak by smet.

Zničehonic ho k zemi srazila bolest, když mu něco velkým nárazem zlomilo obě nohy. Jason se poroučel k zemi a mohl jen bolestně kňučet jako raněný pes. Obě nohy měl ohnuté do nezdravých úhlů.

"...dá do toho čtyři rány..." Pokračovala ve svém pěveckém čísle holčička. V ruce třímala velké kladivo se zaschlou krví na jeho hlavě. Než Jason stihl vykřiknout , kladivo se švihnutím dostalo do jeho břicha. Z jeho úst vykašlal krev a začal se jí dusit. Další rána kladiva šla na jeho hrudník, ale neusmrtila ho. Jason měl jedinečnou možnost vidět své vlastní nitro. Vnitřnosti, kosti, šlachy, krev...to vše viděl.

Děvčátko se rozmáchlo. Kladivo se zarazilo do Jasonovy lebky. Těsně před smrtí slyšel poslední část oné prokleté básničky: "...a už je to hotovo." Poté nastala tma...

Ráno se do domu vlamala policie. Nalezla Jasona mrtvého, vykuchaného a znetvořeného k nepoznání. Několika policistům, ať nováčkům či veteránům, se zvedl žaludek, zůstali proto u těla jen ti nejotrlejší, i když samu se museli přemáhat,a by nevydávili svou snídani.

Kapitán celého zásahu rozhodl- případ se musí prošetřit. Musí se najít brutální vrah, který nema na svědomí - jestli nějaké ještě v jeho choré hlavě zůstalo - jen Jasona, ale i další oběti, které vykazovaly stejné známky smrti - 4 rány kladivem.