Tenhle díl bych chtěla věnovat michaelacervena, protože je to takový moje zlatíčko, které kvůli mě včera zaplo ntb (i přes veškerou tu lenost), i když jsem to ve výsledku vlastně ani nepotřebovala a pak mě to chtělo zavraždit... xD 

A ve snaze přežít je tenhle díl pro ni<3

- - -

Nervozita. To bylo slabé slovo na vyjádření toho, co Jimin cítil. Seděl v autě na zadním sedadle a mezi prsty křečovitě svíral pozvánku. 

"Hlavně v klidu," otočila se na něj Eunmi z přední sedačky.

Jimin se zmohl jen na slabé přikývnutí a svůj pohled přetočil k ubíhající krajině za okýnkem. Mezi zuby drtil svůj jazyk ve snaze zabránit frustrovanému povzdychu.

"Zvládneš to," snažila se ho povzbudit Minyoung, která seděla na sedačce vedle něj.

Jimin jí na to odpověděl rozpačitým přikývnutím. Doufal, že se všechno tak nějak dobře vyvine. Bál se setkání s Yoongim. Byla tu hodně velká pravděpodobnost, že na něj princ zapomněl a dneska si ho nebude pamatovat, ale bohužel... byla tu i ta šance (sice úplně minimální, ale pořád tu byla), že si ho Yoongi bude pamatovat. V co Jimin částečně doufal, že nebude. I když by ho nesmírně potěšilo, kdyby si ho pamatoval. Ale to by si Jimin samozřejmě nikdy nepřiznal.

Ale i přesto, jak moc nechtěl prince Yoongiho vidět a bál se toho setkání... tak stejně tak moc ho chtěl znovu vidět. Bylo to zvláštní a on nechápal, co se to s ním ksakru dělo. Nechápal ten vnitřní boj, který tam něco uvnitř něj svádělo. Jediné, co dokázal bylo to, že se snažil všechno vypustit z hlavy, ale s tím zvláštním tlakem v hrudi to prostě nešlo. Nedokázal od toho odtrhnout svou mysl. 

"Jsme tady," ozval se z místa řidiče Baekhyun.

"Jako minule?" ověřil si Jimin a zamrkal slzy zoufalství a úzkosti, které se mu hrnuly do očí.

Nemohl brečet. Měl na řasách zase tu blbou řasenku a on sám si to nezvládne přelíčit, kdyby něco. Proto mu zbývalo jediné - čelit svým problémům jako muž. Bylo to až směšné, když tady dneska byl za holku. Sám se nad tím musel uchechtnout. 

Srdce silně bušilo do jeho hrudi, až se obával, že to ostatní uslyší. 

Baekhyun se na Jimina povzbudivě usmál: "To zvládneš," řekl těsně předtím, než se zvedl a šel druhému chlapci otevřít dveře jako správný gentleman.

"Děkuju," usmál se Jimin a vystoupil z auta.

Teď už mu chůze na podpatcích nepřipadala tak hrozná. Dost si na to zvykl, jen měl ještě trochu problémy s tím, aby dělal malé krůčky a chodil vzpříma. To bylo dost těžké, když vám každou chvíli klinkla noha a vy jste se jen modlili, aby to neodnesl kotník.

Takhle to vypadalo minulý týden . Dnes to již bylo o mnoho lepší.

Vše se opakovalo jako minule. Jimin odevzdal pozvánku a než se stihl pořádně vzpamatovat, už stoupal po schodech nahoru. Pozdravil muže u dveří a vyčkal, dokud mu nepřidělil partnera.

Byl to nějaký neznámý muž. Byl snad o dvě hlavy vyšší jak Jimin a vypadal i starší. Měl přísný pohled a ostré rysy.

"Smím poprosit o tuto partnerku?" vykoukl z davu chlapec s hnědými vlasy, ve kterém Jimin poznal Jungkooka.

Zářivě se na něj usmál, nevadilo by mu být s Jungkookem. Na první pohled byl o dost sympatičtější než-li muž, který mu byl přidělen.

"No co s vámi," nakrčil nos starší muž a pokynul Jungkookovi, aby vystřídal muže, který stál vedle Jimina, "ale ať se tohle už neopakuje, dělám to jen proto, že jste princův nejlepší kamarád."

Jungkook se jemně uklonil a z úst mu uniklo tiché poděkování. Poté Jiminovi nastavil paži a společně pokračovali do sálu.

"Tak jak ses měla? Ehm... nevadí, že nebudu tak formální, že ne," zazubil se. 

Vypadal přitom jako králíček, který vyskočil z klobouku.

"Je to mnohem příjemnější, když nejsi formální," přiznal Jimin, "měla jsem se fajn, jak ty?"

"Tak super... dobře, akorát..."

"Akorát?"

"Yoongi o tobě nepřestal blábolit. Jako fakt, kdykoliv jsem tam došel tahal ze mě informace," zasmál se a Jiminovy tváře nabraly červený nádech, "tak se připrav, dneska možná budeš jak při výslechu," zašklebil se.

A/n: Hello!

Dnes je to taky krátký, ale upřímně... nemám na nic moc náladu. Jediné, na co se fakt těším je horká vana, do které se půjdu naložit a na chvíli vypnout.

Na začátku jsem byla jako not  as depressed as always, ale teď už to na mě zase padá, but who cares, to jednou přejde.

I dont give a shit a dont give a fuck... nevermind. You'd better  nevermind.

To jsem poslouchala u psaní a asi to i ovlivnilo mou náladu lololol:D Už ani nemám náladu nikomu odepisovat na zprávy *sigh* I'm terrible person.

BYE

https://youtu.be/P3ROKte4QEg