"Jimine?" zaklepala Minyoung na dveře pokoje, který patřil Jiminovi. "Už jsi tam druhým dnem, měl bys vylézt."

"Ještě ne," zakňoural Jimin jako malé dítě.

Věděl, že to není nijak zdravé a možná, že by mu i pomohlo, kdyby vylezl ven a promluvil si s holkami, ale z nějakého důvodu se na sebe ani pomalu nedokázal podívat. Nenáviděl se za to, co udělal. Svými myšlenkami byl pořád u Yoongiho. Pořád měl před očima to, jak Yoongiho tmavé vlasy neposedně padaly princi do temných očí, ve kterých viděl něhu a upřímnost. Neustále cítil Yoongiho parfém, když mu starší chlapec půjčoval sako. Celý ten večer si pořád přehrával před očima a čím častěji to dělal, tím hůř mu bylo. Nechápal, co se s ním dělo. Nikdy z ničeho, co dělal výčitky neměl a teď najednou...? Co to znamenalo?

Jeho sestra si povzdychla a věnovala své kamarádce smutný pohled.

"Co myslíš, že se stalo?" zeptala se Eunmi, když došly do obýváku, kde na skleněném konferenčním stolku ležela velká, čistě bílá obálka s razítkem krále.

"No co asi... myslím, že spolu tancovali. Kdyby ne, myslím, že by byl brácha v pohodě," pokrčila rameny Minyoung a Eunmi chápavě přikývla.

Seděly v tichosti, obě dvě ztraceny ve svých myšlenkách. Probralo je až jemné zaskřípání podlahy, když přišel rozcuchaný Jimin se zarudlýma a opuchlýma očima. Líčidla měl rozmatlané všude po obličeji a na tvářích černé stopy po řasence.

"Odlíčíte mě, prosím?" zadíval se na ně s psíma očima. 

Minyoung přikývla, zvedla se na nohy a ze všeho nejdřív uvěznila Jimina v pevném objetí. 

"Přišel ti dopis z paláce," kývla zpátky ke stolu a Eunmi, která se zrovna zvedala z gauče dopis vzala do ruky a zamířila k nim.

Jimin na smutné tváři vykouzlil úsměv: "Děkuju."

Došli k Minyoung do pokoje a Jimin se posadil na židličku, které tak rád říkal "židlička smrti". Opřel se o opěrátko židle a nechal klesnout svá víčka.

Eunmi ho pomalu začala odličovat.

"Jak poznáte, že jste se zamilovali?" prolomil ticho Jimin.

Tahle otázka mu v hlavě ležela už dobrých pár hodin. 

"Mluvíš o princi?" odhadla Minyoung s letmým úsměvem na tváři, který Jimin samozřejmě nemohl vidět.

"Humpfff," dostal ze sebe Jimin slabý povzdych. "Nechci mu lhát."

"Co nejdřív otevřít ten dopis? Ani nevíš, jestli ses dostal do výběru a půjdeš na další ples," navrhla Eunmi a Jimin otevřel oči.

Chvíli na holky nechápavě koukal, ale poté se zmohl na slabé přikývnutí, za které mu málem Eunmi jednu vrazila, protože jí málem vyrazil z rukou otevřený krém. 

Ruce se mu lehce třásly, když otvíral obálku.

A/n: Hello!

Chci se strašně moc moc moc moc omluvit, že mi to tak trvalo, ale vážně kvůli škole nestíhám... kromě dneška a pátku mám celý týden do čtyř:/ 

A příští týden v pondělí to vypadá, že budu mít 10 hodin, tak to bude taky celkem zábava...

Anyways, snad vás dílek nezklamal, protože já sama nevím, co si o tom myslet... Dneska se stala celkem nepříjemná věc, takže vážně nemám moc náladu...:)

BYE!