"Vidím pane Stylesi, že jste se v noci učil. " Podotkl profesor se smíchem a vyzdvihl do výšky písemku s označením A, tak abychom to všichni viděli.
"Neučil." Odvětil kudrnatý mladík a písemku si vzal.
"Spal jste?" Zeptal se profesor a smál se, asi si myslel, že zní vtipně.
"Nespal." Oponoval klidně Styles.
Profesor pokroutil hlavou a vydal se zpět k tabuli.
"Co vy asi tak po nocích děláte?" Podotkl a třídou zašuměl smích.
"Určitě zajímavější věci než vy." Zamumlal kudrnáč a otočil se na mě. Jeho zelené oči se vpíjely do těch mých a já nemohla uhnout.

Už zase.
...

"Nespal...určitě byl s tím svým gangem!" Vykřikovala nadšeně Tara, "Pššššt." napomenula jsem ji. I přes to, že jsme byly v našem pokoji, mohl by nás někdo slyšet.

"Csss spíš bych typovala, že si to s někým celou noc rozdával." Odfrkla Alice. "No teda..." Kuňkla uraženě Tara. "Hele Taro, Harry prostě takovej je. Nikdy neměl dlouhodobej vztah, vychrápe se s každou děvkou a je mu to jedno." Pokračovala Alice a Tara vypadala smutně. "Taro pusť ho z hlavy. Nemá cenu se s ním trápit...najdeš někoho lepšího!" Řekla jsem a Alice objala Taru, která měla slzy na krajíčku. Opravdu v tom byla až po uši.

"Holky omlouvám se, ale nechám vás smutnit nad kudrnatcem a půjdu do knihovny. Musím vrátit nějaké knihy." Řekla jsem a chystala se k odchodu.
"Ale už je tma." Námitla Alice. "No a co? Vždyť je to kousek." Zasmála jsem se a vylezla na chodbu.

Musela jsem druhou stranou. Ne přez Park, ale přez nádvoří do protější budovy, která byla spojena s klučičím křídlem. Tam se nacházela školní knihovna.

Otevřela jsem velké dřevěné dveře, které mocně zavrzaly. Hned první dveře na tmavé chodbě vedli do rozlehlé knihovny.

Nikdo tam nebyl a svítilo jen pár světel. Rozsvítila jsem všechny a šla hledat poličky do, kterých knihy patřily.
Ale jak jsem si měla pamatovat, kde jsem kterou vzala?

Tichou místností se rozléhaly moje kroky. Ha, tady to je! Zastavula jsem se a hledala v polici kam zařadit knihu podle abecedy. Najednou jsem zaslechla tiché kroky a strnula jsem. "Halo?" Zašeptala jsem, ale nic se neozvalo. Určitě ro byla jsen ozvéna mých krokú. Nechtěla jsem si přiznat,  že jsem se trošičku bála.

Znovu tiché kroky.  Šramocení a šepot a potom zase nic. Ticho.
Na sucho jsem polkla a tiše začala couvat směrem dozadu ke dveřím. Rozhlížela jsem se, ale nikdo nikde nebyl.

Najednou zhaslo světlo a než jsem stihla zaječet mi velká dlaň zacpala pusu a druhá paže mi pevně sevřela ruce za zády.

"Hlavně kurva neřvi." Zachraptěl mi u ucha.
Můj tep se rapidně zrychlil a cítila jsem tlukot až v uších. Řvát jsem nemohla a dýchat pomalu taky ne, i když se mi hrudník zrychleně zvedal.

"Tak ji pusť ať může dýchat...ona řvát nebude." Poznala jsem Liamův hlas.
Stisk povolil a já se mohla konečně pořádně nadechnout.

Na jednu stranu jsem se bála, chtělo se mi brečet a chtěla jsem utéct, ale ma druhou stranu jsem byla naštvaná.

"Co má tohle znamenat?!" Zakřičela jsem.
"Psssst." Sykl Liam.
"Nebude křičet jo? Hovno!" Odfrkl si Harry.
"Ehm spletl jsi se...nejsme v hovně, ale v knihovně. Škoda, tvá vysněná destinace je někde trochu jinde." Prskla jsem, I když už trochu tišeji.
Liam vyprskl smíchy. Sice ro nebylo moc vtipný, ale podařilo se mi rozesmát Liama. Tak dobře.

Harry se ale mračil a díval se na mě jako by mě chtěl zavraždit. I ve tmě jsem vyděla jsk jeho zelené oči ztmavly. Možná mě vážně chtěl zabít.

"Co tu vůbec děláte a proč jste mě vystrašili?" Otočila jsem se na Liama.
"Co tu děláš ty? Už je dávno po zavírací době." Uškrnul se Harry.
Nevěnovala jsem mu pozornost a stále se tázavě dávala na Liama.
"Prostě jsme se tu sešli." Pokrčil rameny Liam a nervózně se usmál.

"Aha, takže něco ohledně vašeho gangu." Ušklíbla jsem se, ale hned jsem toho litovala, protože Harry mě popadl za loket a přitáhl si mě blíž k sobě. Měl sílu.

"Co to sakra meleš?" Prskl mi do obličeje a v jeho očích jiskřil hněv.
"N...nic" fňukla jsem, ale memohla jsem odvrátit oči od těch jeho.
"Odkud to víš do prdele?" Zařval.
"Hej bro uklidni se!" Zavolal  Liam a  odtrhl mě z Harryho sevření.
"Kámo asi se potřebuješ uklidnit. Vezmu tě k tatérovi, do baru nebo něco, ale sakra se ovládej!"
Domlouval mu nahněvaným hlasem.
Harry pokrčil rameny, strčil si uce do kapes svých černých skinny jeansů a odkráčel ven ma chodbu.

"Odkud to víš?" Otočil se na mě Liam. "Tak jsem to někde slyšela." Zalhala jsem.
"Já ti věřím Fany, ale potřebuju any jsi nic nikde nevykládala, dobře?" Řekl vážně a zadíval se mi pevně do očí.
Jen jsem kývla.
Otočil se a taky odešel.
Zůstala jsem tam ve tmě stát. Jen já a roj nekonečných myšlenek.

Takže.....ehm. Hrozně se omlouvám Fake_Perrie ,že jsem líná a vydávám až teď 😏

Vím, že tohle bylo totálně o ničem a asi to nechápete, ale snad některé věci pochopíte v příštích kapitolách. snad haha

Dobrou noc, všechny vás sušenkuju❤❤❤

jo a ten gif nahoře mě zabil....ahoj💕💕💕