Když mi Pán přikázal, že mám jít nejdříve do sprchy a pak na něj čekat v posteli, nezdálo se mi to ani trochu tak těžké, jako tomu ve skutečnosti bylo. Nebyl jsem si jistý, zda se na plug, který byl stále uvnitř mě, smí dostat voda, takže jsem se raději rozhodl vyndat ho dřív, než jsem vlezl do sprchového koutu. Ve chvíli, kdy jsem ze sebe tu malou věcičku začal vytahovat mi došlo, že by možná bylo o dost lepší pár minut počkat a všechnu tu přehnanou nadrženost rozdýchat. Jenže já chtěl být se sprchou hotový dřív, než Pán s Danielem. Nechtěl jsem, aby na mě zbytečně čekal. Což znamenalo, že jsem si musel pospíšit.

Tiše jsem pofňukával pro případ, že by byl už Connor připravený v ložnici. Sice mi někde uvnitř bylo jasné, že je na to příliš brzo, ale stejně jsem tu paranoidní představu nedokázal zahnat. A já vážně nechtěl, aby mě slyšel brečet. Nebrečel jsem, protože by to nesnesitelně bolelo. Jen jsem byl moc tvrdý a děsilo mě, že se nedokážu ovládnout.

Vážně jsem si myslel, že to nejšílenější už bylo za mnou. S těžkým výdechem jsem zapnul sprchu a vlezl pod tekoucí vodu, aniž bych se obtěžoval čekat na to, až začne téct teplá voda.

Koneckonců – menší zchlazení mi rozhodně nemohlo uškodit.

Zaklonil jsem hlavu dozadu a nechával stékat vlažnou vodu dolů, po mém obličeji, snažíc se vnímat jen a jen kapky vody. Potřeboval jsem se v ten moment soustředit na něco konkrétního, abych se sám sebe nezačal dotýkat a nedodělal co, co jsem začal v autě. Možná proto mě Pán poslal do sprchy samotného. Nejspíš věděl, že se sebou budu tolik bojovat.

Ještě aby ne. Muselo být nadmíru jasné, jak v koncích jsem byl.

Otočil jsem kohoutkem více ke směru studené. Nebylo to nikterak příjemné, ani ulevující, jen mi to trochu ulehčovalo zbavit se mé erekce. Phil mi jednou vyprávěl, jak chtěl mít s nějakým klukem sex ve sprchách kempu, kam jsme jezdili se školou, ale díky té okolní zimě se jim nezadařilo a ten kluk pak Phila odkopnul. Ten kluk byl idiot, ale tahle historka mi v mém případě hodně pomohla. I přesto jsem se ale při umývání snažil dotýkat co nejméně. Bylo mi jasné, že by stačilo pár přesných doteků a byl bych zase zpátky. A já tolik chtěl, abych se vrátil do ložnice trochu uklidněný. Uvolněný. Ne tak idiotsky nadržený. Přál jsem si vydržet dýl. Pokračovat ve hře.

Bože. Už jen to pomyšlení na to, co všechno by se mnou mohl dál provádět.

Rychle jsem zatřepal hlavou a sám sobě zakázal nad něčím takovým přemýšlet.

Otočil jsem kohoutkem na plně ledovou, nanesl na ruce mýdlo a co nejrychleji se namydlil, zatím jen na místech, které byly v pohodě. Oddaloval jsem dotknout se bradavek, mé chlouby, která si teď naštěstí na nějakou dobu díky chladu dala říct a pak to nejhorší, potřeboval jsem se pro Pána umýt i zevnitř. Hlasitě jsem popotáhl. Nechtěl jsem to dělat. Připadal jsem si slabý a neschopný. Přitom by jen stačilo, aby za mnou stál s „bičem" v ruce. Poslechl bych v ten moment každičký jeho příkaz bez jediného zapochybovaní.

Tak přestaň být zatracený posera a umyj se, blbče.

Konečně začínáš říkat něco, co dává smysl.

Téměř jsem to řekl nahlas. Vyděsilo mě to. Nikdy jsem si sám se sebou nepovídal nahlas. Myslím.

Znovu jsem zatřepal hlavou. Tohle teď bylo mimo. Nezajímalo mě to. I kdyby mě ten hlas uvnitř nabádal k sebevraždě, bylo by mi to jedno. Otočil jsem se a nechal vodu téct na mé břicho a nohy, abych se dokázal více koncentrovat na nepohodlí. Jednou rukou jsem se opřel o vydlážděnou stěnu a lehce se překlonil, zatímco prsty druhé ruky jsem se opatrně dostával do sebe. Snažil jsem se myslet na tu nejvíc asexuální věc na světě, ale jediné, co jsem před sebou viděl, byla dokonalá postava mého Pána. Nemohl jsem na něj přestat myslet.

A dost!

Silně jsem stiskl čelist, zavřel oči a několikrát do sebe přirazil namydlené prsty. Nechtěl jsem tím ztrácet víc času. Byla to pitomost. O trochu jsem přidal teplotu vody a rychle se opláchl. Na nějakou dobu jsem jen namířil proud vody na můj obličej, abych se probral. Dříve to zabíralo. Možná jsem byl jen moc mimo.

Vylezl jsem ze sprchy a nemotorně se osušil. Mimo sprchový kout bylo až moc teplo, které vůbec nepůsobilo příjemně. Probíralo mě rychle do vědomí. Připadal jsem si jako opilec, co si v zimě vleze ke krbu, aby alkohol proudil jeho krví ještě rychleji. Ani nevím, proč jsem si něco takového pouštěl do hlavy. Jako by alkoholu kolem nebylo až moc. Což mě přivedlo k tomu, že jsem ve sprše vážně strávil až moc času.

Přehodil jsem ručník přes topení a odebral se zpět do ložnice.

Connor v ní stále nebyl, což mě neskutečně uklidnilo. Byl bych zklamaný, kdyby na mě musel čekat. A on jistě taky. Chtěl jsem ten večer perfektní, tak nějak. Prostě jen. Aby se mnou byl spokojený. Vážně, vážně spokojený.

Vlezl jsem si na postel, kde jsem se položil na lokty a vyšpulil zadek do vzduchu. Nebylo to nic, v čem bych si věřil, ale Pán by s něčím takovým byl – myslím, spokojený. Snažil jsem se tomu věřit.

Jenže čím déle jsem čekal, tím více jsem o tom pochyboval. Navíc, celé mé tělo zase začalo být až moc v teple, což znamenalo, že i má chlouba zase toužila po pozornosti. Nabral jsem nový vzduch do plic a dlouze se nadechl, zadržujíc na nějakou dobu dech.

Jednadvacet, soustřeď se. Dvaadvacet. Prostě jen počítej. Jednadvacet. Jo. To je ono. Dvaadvacet. Pořád. Pořád. Pořád. Jen tohle. Nic jiného. Jednadvacet. Ne. Nevydechuj. Dvaadvacet. Správně. Ještě ne.

Konečně cvakly dveře. Rychle jsem vydechl a snažil se zpět srovnat svůj dech. Potřeboval jsem do sebe dostat zpět všechen ten kyslík. Na druhou stranu jsem ale nechtěl, aby si Pán myslel, že jsem zpanikařil. Byla by to škola. Hlavně, když tomu tak jednou nebylo.

„Na stupnici od jedné do deseti, jak moc jsi teď nadržený?" zacvakl za sebou dveře a zastavil se těsně vedle postele.

Nechal jsem můj pohled na Pánově bocích. Jeho pohled by mě jistě zničil ještě víc.

„Jedna je nejméně?" zeptal jsem se a rychle té otázky zalitoval. Jako by to snad nebylo jasné.

„Ano," zasmál se upřímně, „jedna je nejméně."

„Šest, myslím," zavřel jsem na chvilku oči ve snaze ignorovat můj bolestně cukající penis, „možná spíš sedm," polkl jsem nasucho a sevřel ruce v pěst, abych vydržel ve stejné pozici.

„Hm," broukl spokojeně. Chvilku jen nehnutě stál a pak prsty rozepnul kožený pásek, který vytáhl z oček a dál ho držel v ruce. „Buď hodný. Postarej se o mě."

Vyletěl jsem zpět na všechny čtyři v momentě, když to dořekl a rychle se k němu otočil. Neváhal jsem. Ani chvilku. Nikdy nic nebylo přirozenější. Rychle jsem mu rozepnul knoflík džínů a stáhl mu je dolů, do půli stehen, stejně jako tmavé boxerky.

Nervózně jsem polknul. Byl plně vzrušený a od mého posledního tréninku s dildem uplynulo moc moc dní. Bál jsem se, že to nedokážu.

„Na co čekáš?" zeptal se, ale dřív, než jsem stihl něco říct, mě chytl za vlasy a přitáhl blíž k sobě.

„Omlouvám se," zaskučel jsem tiše a lehce se pokrčil v rukou, berouc si jeho poklad do pusy. Začal jsem pomalu, nejistě, ale on mě dál držel za vlasy, určujíc si vlastní tempo. Snažil jsem se mu přizpůsobit. Vážně ano. Ale můj dávící reflex byl až příliš silný. Zakroutil jsem hlavou na nesouhlas a vytrhl se mu, díky čemuž jsem se mohl zvednout zpět nahoru a znovu se nadechnout. Pán jen nespokojeně zavrčel a přetáhl mě přeloženým pásek přes zadek. Ihned jsem k němu zvedl pohled a omluvně se na něj zadíval. Rychle jsem pochopil, co měl v plánu.

Vrátil jsem se pohledem k jeho naběhlé erekci a pokusil se nadechnout tak moc, jak jen jsem to dokázal. Klesal jsem hlavou níž a níž. Občas jsem na chvilku musel zastavit a on na sebe vždy upozornil páskem. Pomohlo to. Popohánělo mě to dál. Tiše jsem sténal s jeho chloubou v puse pokaždé, když mě praštil. Myslím, že se mu to líbilo, totiž – když jsem sténal, jelikož tím se k němu dostávaly jemné vibrace.

S každou mou další chybou byly rány silnější, ale já už je tolik nevnímal. Slyšel jsem, že pásek vydává silnější zvuk, když dopadal na mou pokožku. Cítil jsem, jak má kůže hoří, ale nevnímal jsem skoro žádnou bolest. Jen malou. Úplně nepatrnou. A ta mě nakonec dovedla až k tomu, že jsem ho vážně dokázal pojmout celého.

„Zatraceně," uhodil mě znovu a o krok odstoupil. Těžce jsem se vydýchával a snažil se zahnat mžitky před očima. Odnesl mě tou maličkostí až moc mimo. A mé tělo si nepřálo nic jiného, než jen dosáhnout orgasmu. Kdyby mě předtím necvičil, chrlil bych ze sebe jednu prosbu za druhou. Jenže já najednou dokázal vycítit, že si to v tu chvíli nepřál.

„Vrať se zpět na lokty, zápěstí co nejblíže k čelu postele," dal mi další rozkaz, který jsem mile rád splnil. Pán se mezi tím zvedl a z nočního stolu vytáhl silná kožená pouta, do kterých mi uzamkl ruce tak, že jsem byl připoutaný ke konstrukci postele. Tiše jsem zamručel a ještě víc se propnul v zádech. Nepotřeboval jsem nic jiného, než jen to, aby si mě vzal. Aby si mě vzal tvrdě a dokonale tak, jak to uměl jen on.

Dál už na mě vůbec nemluvil. Frustrovalo mě to, ale to byl nejspíš účel. Dostával mě více do nejistoty. Do pochyb. Do větší nadrženosti a nepřítomnosti. Bylo až moc těžké zůstat potichu. Musel jsem se silně kousnout do ruky, když se do mě začal dostávat. Naivně jsem si myslel, že budu dostatečně roztažený od plugu. Bylo tomu přesně naopak. Byl jsem jen přehnaně citlivý a bolavý. A Pán se nedržel vůbec zpátky. Ani trochu. A já ho podporoval tím, že jsem dál zůstal bez hnutí a přehnaných zvuků. Chtěl jsem mu ukázat, jak moc podřízený jsem mu byl. Byla to chvíle, kterou jsem zatraceně moc miloval. Vanilkám by nejspíš způsobovala jen bolest. A přesně tohle byl ten zatracený rozdíl. Stačilo si to přehodit v hlavě. Nebylo to něco, co bych dělal vědomě. Ale najednou to všechno – bezmoc, vyčerpání, bolest, nepohodlí, začalo být tak neskutečně příjemné a uklidňující. Vlastně už jsem si ani nepřál dosáhnout orgasmu. Jen jsem chtěl vydržet dál.

„Jsi skvělá čubka, Tro," zavrněl mi do ucha a pevně stiskl mé boky. Naplno jsem se uvolnil a vychutnával si jeho let do ráje. Takhle to bylo o moc dokonalejší. Nevnímal jsem sebe. Jen Pána. A byla to ta nejúžasnější věc na světě.

„Jsem unavený," zaskučel jsem, když jsem se naplno vrátil do normálního vnímání. Connor byl už zpátky oblečený a ležel vedle mě. Já byl na rozdíl od něj pořád nahý a připoutaný k posteli.

„To je v pořádku, spi," odrhnul mi upocené vlasy z čela a přihodil přese mě peřinu, „až se vzbudíš, můžeme co celé udělat znova. Pořád a pořád dokola. Tenhle víkend ti bude připadat nekonečný, věř mi."

-

Wohoooo. Omlouvám se, že zase po takové době, nějak se se do toho nemohla dokopat a moc jsem se našla v jednodílovkách :/ - (kdyby se našel ještě někdo s nějaký přáním/nápadem na jednodílovku, budu moc ráda ^^)

 Pokusím se zase vrátit k nějaké častější aktualizaci tohohle příběhu,ale nějak poslední dobou řeším to, jestli to vůbec ještě stojí za to. Přece jen, už to má dost kapitol a nejde to psát donekonečna.

^^

N.