"Nekřič na mě, prosím," přikrčil jsem se pod jeho přísným pohledem. Nejvíc děsivé bylo to, jak pořád mlčel. Jen žíla na krku se napínala v častějších a častějších intervalech. Neměl jsem to vytahovat. Bylo to zbytečné. O nic nešlo, ale v mém podání to tak rozhodně nevyznělo.

"Křiku se ode mě nedočkáš," promluvil konečně a všechny mé svaly se ihned instinktivně stáhly, "já jen vážně nerozumím tomu, proč jsi mi lhal. Čemu sis sakra myslel, že tím pomůžeš?" odstrčil mě od sebe a já se rychle zvedl na nohy, hypnotizujíc vzor koberce.

"Nech mě to vysvětlit. Je to trochu jinak," pípl jsem opatrně.

Jsi neuvěřitelný pitomec. Měl jsi být zticha.

"Nemyslím si, že mě to zajímá," zakroutil hlavu a natáhl se pro odloženou knihu.

"Tohle mi nedělej, prosím," zaskučel jsem. Bože. Tak moc jsem se v tu chvíli nenáviděl.

"Zaprvé, říkal jsi, že nemáš žádné zkušenosti. To byl ten důvod, proč jsem si tě sem vzal," zasyčel nepříčetně, "navíc rozhodně nepotřebuju poslouchat příběh o tom, jak tě nějaká rádoby domina ojížděla připínákem," vydechl s nezájmem a začetl se do knihy. Měl jsem chuť mu ji vyrazit z ruky, abych ho donutil poslouchat, ale na to jsem z něj měl až moc velký respekt.

"Budeš tu takhle stát a blbě koukat dlouho?" otočil otráveně stránku.

"Connore, prosím," fňukl jsem, aniž bych se snažil zadržovat slzy.

"Jsi vážně tak pozorný," zapředl, "proč jen si to musíš tolik kazit hloupým lhaním?" povzdechl si. Ten jeho pitomý vnitřní klid. Rozčiloval mě. Tak moc mě rozčiloval.

"Do háje poslouchej mě!" Vykřikl jsem, vytrhl mu knihu z ruky a pro jistotu udělal pár rychlých kroků dozadu, abych od něj byl dostatečně daleko.

"Vrať mi tu knížku," zavrčel, "mám jen jedny nervy. Nehodlám je plýtvat znova na tobě," přejel mě opovrhovaným pohledem.

"Pořád jsi mi říkal, že k tobě mám být upřímný!" ucouvl jsem znovu. "A teď, když to dělám, tak je to zase špatně? Nerozumím tomu," hodil jsem knížku na stůl, couvajíc dál, dokud jsem nenarazil na stěnu.

"Přestaň. Na. Mě. Křičet," procedil mezi zuby, vyskakujíc na nohy.

Páni. Alespoň nějaká emoce.

"Tak mě vyslechni, prosím," popotáhl jsem a snažil se přemluvit nohy, aby mě ještě nějakou dobu udržely.

"Tohle jsi mi měl říct už na začátku. Nenávidím lži. Nenávidím, když někdo plýtvá mým časem," omotával prsty kolem mého krku a já si musel stoupnout na špičky, abych se dokázal nadechnout.

"Já vím," zasípal jsem, lapajíc po vzduchu, "prostě jsem se bál," odvážil jsem se mu podívat do očí. Byl zmatený, nejistý.

"Očividně jsi k tomu měl důvod, hm?" zesílil stisk natolik, až se mi na okamžik udělalo černo před očima. Rychle jsem zamrkal, abych zase viděl správně. "Nechám tě to vysvětlit jen proto, jelikož se mi vážně nechce nechávat tě jít," přirazil mě víc ke stěně, "rozmysli si ale, jestli ti to za to stojí. Už dnešní ráno tě dost zničilo," nechal mě konečně nadechnout se a o pár kroků ustoupil.

"Děkuju, Pane," vychrlil jsem rychle a téměř automaticky padl na kolena. Nedokázal jsem nahnat dost vzduchu do plic. Pořád jsem se dusil a bolestné kašlání nebylo možné zastavit. Po chvíli se ke mně sehnul a tahem za vlasy mi zvedl hlavu, vpíjejíc se do mých očí.

"Uklidni se, udušený mi budeš k ničemu," projel mu po rtech zvláštní úšklebek. Přikývl jsem a rychle si setřel nové slzy, trhaně se nadechujíc."Teď mluv," zachraptěl a odebral se zpět na gauč. Bylo na něm vidět, jak moc si užíval, o kolik navrch teď měl.

"Byl jsem s tou holkou jen chvíli. Ona," zakoktal jsem nejistě, "byla prima a já měl pocit, že jí můžu říct všechno, jenže jsem se pořád moc bál toho, že mi řekne, že jsem mimoň," nadechl jsem se znova. Nenáviděl jsem, když jsem musel mluvit o své minulosti. "Neklapalo nám to. V posteli. Pochopitelně," protočil jsem si sám pro sebe oči, "a pak jsme se jednu noc opili. A já jí řekl, že mám rád kontrolu a prostě, nějak jsme se o tom začali bavit. Vzala to v pohodě. Jenže," skousl jsem si ret ve snaze zabránit dalšímu breku, "byli jsme moc opilí a ona měla ten šílený nápad udělat to jednou z jejích hraček. Svázala mě prodlužovačkou, jelikož nic jiného v tu chvíli nebylo po ruce" uchechtl jsem se nad tou pitomostí, "zdála se to být jako sranda. Byla to sranda, dokud jsem se mohl hýbat," setřel jsem si slzy a rychle zase vrátil ruku za záda. "Musím pokračovat?"

"Ne," zamručel, "pojď sem," přikázal a já se rychle zvedl a klekl si přímo před něj. Jeho pohled byl tak neskutečně intenzivní. Cítil jsem, jak se prodírá mým tělem. Jak pomalu rozřezává každičký jeho kousek.

"Přestaň brečet," napomenul mě přísně, naklánějíc se dopředu. Několikrát jsem pokýval hlavou na znamení, že se snažím. Byl jsem moc mimo na to, abych dokázal používat slova a vypadalo to, že to můj Pán i dokázal pochopit.

"Řekni mi, co s tebou teď mám udělat?" Povzdechl si, zatímco si na prst natáčel pramínek mých kudrlinek.

"Já. Já nevím. Jen mě prosím neposílej domů. Polepším se, slibuju," zvedl jsem hlavu a opatrně se podíval do jeho krásných, nazelenalých očí. Tentokrát už v nich ale naštěstí zase vládl klid.

"Nechci používat další fyzický trest, nemyslím si, že bys to ještě mohl zvládnout," přejel mi palcem po třesoucím se rtu. "Na večer čekám návštěvu, obsloužíš nás, co říkáš?" usmál se spokojeně. Nechápal jsem, co ho na tom tak těšilo. Snažil jsem se v tom najít něco nepříjemného, ale nic mě nenapadalo.

"Asi," zakoktal jsem, "asi tomu nerozumím," pokrčil jsem lehce rameny. Bylo mi jasné, že nemá na mysli nic lehkého. Sám řekl, že mi tohle neodpustí jen tak.

"Příjde jeden můj moc dobrý kamarád a ty nás obsloužíš. Nahý, v celé své kráse," zatlačil mi na ret a já opatrně pootevřel ústa, pomalu ochutnávajíc špičku jeho palce. Vzrušením z toho, co právě řekl, jsem se začínal třást. Bylo mi to proti srsti. Nechtěl jsem to dělat, ale bylo mi jasné, že jsem neměl na vybranou, pokud jsem chtěl zůstat. A já si chtěl místo u něj vážně zasloužit.

"Nemáš žádné námitky?" pronesl s  neuvěřitelným klidem,  když už jsem měl v puse celý jeho prst, s nadšením prozkoumávajíc každičký jeho kousek. Mírně jsem zakroutil hlavou, aniž bych přerušil oční kontakt. Bylo to v tu chvíli tak zatraceně silné.

"Dobře," zatlačil mi palcem na jazyk, "moc dobře," vpíjel se dál do mých očí. Doprčic. Byl tak neuvěřitelně sexy, i když vůbec nedával najevo, že by s ním má práce něco dělala. 

"Šetři energii na večer, hm?" vytáhl s radostným výrazem ve tváři prst z mé pusy a s nezájmem se vrátil zpět ke čtení.

"Udělal jsem něco špatně?" nechápal jsem. Měl jsem za to, že ho to nažhaví. Že bude chtít, abych ho potěšil.

"Ne," zamumlal naplno ponořený do příběhu, "jen mi na rozdíl od tebe nedělá problém se ovládat," pousmál se, aniž by na mě koukl byť jen koutkem ona. Přišel jsem si tak k ničemu. Nemožný.

Poslušně jsem sklonil hlavu a snažil se trochu uvolnit. Neubránil jsem se přemýšlení nad tím, jestli budu někdy schopný kontrolovat sám sebe tak dobře, jako on. Třeba mě měl jen v plánu využít až večer.

Zatraceně.

Ta představa tak moc rozpumpovala mé srdce. Sice jsem se neuvěřitelně bál toho, co se mnou chtěl  udělat a taky toho, jaký bude ten jeho kamarád. Bylo mi jasné, že budu celý večer naprosto rudý a zklíčený tím, že budu nahý v přítomnosti čtyř očí, ale byl jsem odhodlaný, že to zvládnu a že udělám svému Pánovi radost. Byl jsem ochotný udělat všechno pro to, abych smazal svůj dnešní prohřešek.

"Nechceš za mnou nahoru?" zachraptěl do ticha. Začínal jsem být závislý na tom, jak zněl jeho hlas. Vůbec jsem si nedokázal přestavit, že bych měl zítra odjet domů a být zase sám. Bylo divné, jak rychle jsem si na jeho přítomnost zvykl. Kdyby to šlo, tak už bych se domů nevracel vůbec.

"Děkuju, Pane, ale ne," pronesl jsem odevzdaně, až mě samotného překvapilo, jak rozhodnutě jsem v tu chvíli zněl.

"Nemusíš na sebe být tak přísný," zatahal mě za vlasy,"to nech na mě," odložil knížku na stůl a někam odešel. Na chvilku jsem byl napjatý a nejistý z toho, že zase přijde s nějakou hračkou, ale cinkání nádobí mě rychle vyvedlo z omylu. Popravdě ani nevím, jestli se mi ulevilo nebo jsem byl naopak zklamaný. Měl pravdu. Vážně se budu muset odnaučit požadovat po něm tolik pozornosti. Jenže kdyby alespoň nebyl tak dokonalý a neuměl ovládat mé tělo s takovou přesností.

--

Byl jsem z toho večera nervóznější a nervóznější. Co když budu muset dělat něco doopravdy ponižujícího? Nebudu moct odmítnout. Už vůbec ne před tím jeho kamarádem. Potopil bych jeho autoritu a to bylo to poslední, co jsem si přál.

"Můžu mít otázku?" zeptal jsem se, když jsem po obědě klečel zpátky na koberci, zatímco můj Pán pobíhal po domě a snažil se uklízet. Měl říct mě. Od čeho mě jinak měl? Navíc, rozhodně bych byl rád, kdybych se mohl nějak zaměstnat a nemusel přemýšlet nad tím, co se bude dít.

"Jestli se chceš zvednout, tak můžeš," slyšel jsem jeho hlas vycházející nejspíš z ložnice, "a jdi se rovnou umýt," dodal ještě. Jestli takhle bude pokračovat, tak se vymyju k smrti.

"O to nejde," povzdechl jsem si, ale i tak jsem raději využil té nabídky. Má kolena už sice byla ve stavu, kdy jsem bolest moc nevnímal, ale i tak bylo nejspíš lepší jim dál na chvilku oddech, "jaký je?" vešel jsem za ním do ložnice a naskytl se mi pohled na jeho polonahé tělo, když zrovna sundával černou košili z ramínka. Měl jsem co dělat, abych na něj nezačal jen hloupě zírat. Byl to pohled přímo pro bohy. Nemohl jsem přece mít takové štěstí. Nemohl jsem být jeho. Bylo to nemožné.

"Vysoký," zasmál se a nasoukal se do košile, otravně pomalu zapínající knoflíček po knoflíčku.

"Spíš jsem myslel," zhoupl jsem se nervózně na patách, "jestli mi nebude chtít ublížit nebo tak," kníkl jsem a zpětně se zastyděl za to, jak zbytečně zbabělý jsem byl.

"Oh, Troye," protočil úsměvně oči, "pojď sem," ukázal na mě prstem a já k němu nejistě přistoupil. "Je moje povinnost, abych na tebe dával pozor a rozhodně bych nenechal nikoho, aby ti v mojí přítomnosti ubližoval, jasné?" povzbudil mě milým pohledem.

"Ne. Já," zakroutil jsem hlavou, "nemyslel jsem. Tedy spíš. Asi jsem nemyslel ubližování ve stejném smyslu, jako ty," pípl jsem a tak nějak litoval toho, že jsem se vůbec ptal.

"Ani se tě nedotkne, slibuju," přejížděl mi prsty pomalu dolů po žebrech, a když narazil na mé boky, tak si mě přimáčkl těsně na sebe, "jen se prostě stejně jako já rád dívá na hezké věci. A teď se mazej vykoupat," stiskl mi pevně obě půlky a já se musel kousnout do jazyka, abych zamezil zasténání.

--

Jedna taková nevinnější, sesmolená včera v práci (totálně rudá, tak trochu vyklepaná, že mi někdo bude čučet přes rameno =D )

Hrozně moc se těším, až budu psát další kapitolu, protože prostě, uí, je mi tak nějak panicky za něj

A taky jsem se konečně dokopala udělat cover, jen si nejsem moc jistá, jestli nebylo lepší tam nechat ten původní obrázek...

^_^

N.