„Víš. Já. Uvědomil jsem si to, až když jsem odjel."

Byl jsem tak nervózní. Chtěl u nás přespat a taky jsme měli jít na pivo. Chtěli jsme jít do naší oblíbené hospody, ale nakonec jsem to ukecal na to, že ho vyzvednu, půjdeme pít do hospody na vesnici a pak půjdeme k nám. Jeli se mnou i Tyler a jeho současný přítel, který byl shodou náhod Connorův kamarád, takže ho chtěl taky vidět.

Myslel jsem, že vážně zešílím. Klepal jsem prsty o volant a ti dva mi pořád říkali, ať jsem v klidu. A pak jsme byli před jeho domem. Otevíral nám branku a já se prostě rozeběhl a skočil mu kolem krku. Bylo mi fuk, že jsem si sliboval, že to neudělám. Jenže. Nešlo to. Byl jsem tak rád, že jsem ho viděl. Že jsem cítil, jak voní. Nedokázal jsem přestat brečet. Když jsem se uklidnil, tak mě vzal do domu, zatímco ti dva seděli na zahradě.

Dal mi růži. Krásnou růži a plyšového klokana. A pak řekl, že mě miluje. Jeho oči byly lesklé a byl tak nesvůj. Nervózní. A já nevěděl, co říkat.