"To auto nebylo žlutý, nauč se barvy!"

Učil jsem se němčinu. Bože. Jak já ten jazyk nenáviděl. Inna mi hrála v uších. Deja vu. Pořád a pořád dokola. Začali jsme tomu klukovi tak říkat, protože se jednou objevil s jeho partou na naší diskotéce, kam chodilo fakt minimum lidí. Zarazilo mě, že bydlí nejspíš tak blízko a zpanikařil jsem. Nesnesl jsem ho poblíž sebe a prostě utekl. A pak pokaždé, když jsem poslouchal tu písničku, tak jsem měl divný pocit. Přál jsem si, aby dnes zase přišel. A on vážně přišel. Chvilku před Tylerem. Snažil jsem se na něj nekoukat, ale nešlo to. Vypadal tak. Unaveně? Sklopil jsem hlavu dál do učebnice, brčkem nasál další dávku kofeinu a snažil se soustředit na ten nesmysl pode mnou. Kdybych jen tenkrát věděl, co je zač. Možná bych se od něj držel dál. Možná.