„Všechny ženský v rodině tu podělanou knihu čtou. Pokrytci. Ty jsi jediný, komu by se to vážně líbilo."

Podělal jsem to. Ne s Connorem – kupodivu – ale s vyprávěním tohohle příběhu. Možná kdybych tolik nepil, pomatoval bych si věci líp. Každopádně, maturitu jsem měl pořád před sebou. Ani nevím, proč jsem měl za to, že jsem maturoval, když se mi v životě plácal Ten kluk.

Stal se z toho zvláštní zvyk. Sejít se, dát si pivo a pak si užít  každým dnem drsnější a drsnější sex. A nejšílenější bylo, když mě poprvé vzal domů. Byli jsme opití a mně ujel poslední autobus, takže vlastně nebyla jiná možnost. A já se tolik bál jeho mamky. Nikdy dřív jsem ji neviděl, ale i tak jsem z ní měl respekt. A pak bože. Ona byla tak krásná. Musel jsem ji jít pozdravit a i přes to, jak moc se snažila být milá, bylo vidět, že ze mě nemá moc radost. Jistě – kdo by měl radost z opilého kluka, kterého vám přivede váš syn v jednu ráno? Asi nikdo...

Connor si musel přinést k posteli matraci, jelikož jeho mamka nás nechtěla v jedné posteli. Připadalo mi to vtipné vzhledem k tomu, co jsme ještě před necelou hodinou dělali.

To ráno bylo děsné. Cítil se Tyler takhle, když se probudil u někoho doma po úletu? Tolik jako děvka? Nechápal jsem to. Spali jsme spolu za těch pár dní mockrát a až u něj doma mi to začalo vadit. Ten pocit ale trval jen pár minut. Vlastně jen do té chvíle, než zamknul dveře, pustil hlasitou hudbu a přišpendlil mi silně ruce nad hlavu.

Ty modřiny. Ty krásné modřiny, které zdobily mé tělo, když jsem od něj odcházel. Byly dokonalé. A v mém břiše se plašily motýlci pokaždé, když jsem si vzpomněl na ten pocit dokonalé bezmoci a podřízenosti.