"Miluju, jak vesele poskakuješ, když se učíš."

První den, kdy jsme se bavili byl tak trapný. Vlastně jsme se vůbec nebavili. Ale seděli jsme u jednoho stolu. Já, Tyler, Connor a Blessing - Connorův kamarád. Nepřišel mi nijak fajn, ale Tylerovi se líbil, takže jsem se ho snažil brát. Bylo to tak divné, protože ti tři si tak měli co říct a já tam jen seděl. A pak někdo z nich navrhl, že bychom mohli někdy jít na vodní dýmku.

Znervóznělo mě to. Hodně. Ale šel jsem. Protože. Já ho chtěl tolik poznat. Bylo mi jasné, že u něj nikdy nebudu mít šanci, ale o to mi ani nešlo. Vždy jsem se vyžíval v takových věcech. Platonicky jsem se zamilovával do lidí, které jsem nemohl mít. Nikdy si pak totiž nezkazím své mínění o nich. Takže pro mě budou vždy dokonalí.

Šli jsme někam do kopce. Jeho kamarád nás bral na místo, kam bychom normálně nemohli. Do skautského tábora. Myslel jsem si, že to tam budu nenávidět, ale nakonec jsme seděli hned vedle železniční dráhy. A já tak moc miluju vlaky.

Bylo to divné. Ti dva se k sobě tolik měli. A já jen seděl vedle Connora a cítil, jak mě mé srdce zabíjí. Bylo to tak nefér.

A pak si Tyler natáhl z vodní dýmky předávajíc kouř Blessingovi. Chvilku jen oba ztuhli a pak se začali vášnivě líbat.

"Chceš taky?"

Bože.

Pamatuji si to tak živě. Pořád je mi z toho tak zle. Ty jeho dokonalé, zelené oči, které na mě při té otázce zíraly.

Měl jsem toho využít.

Vím, že ano.

Mohl jsem alespoň přikývnout.

Ale já odmítl.