Tahle část Kaera byla převážně nížinatá a rovinatá. Cesta se tudíž zdála delší a únavnější, než tomu bylo pár kilometrů zpátky, kde byly kopce, hory a lesy. Čas se táhl pomaleji než šneci ožírající listy salátu, kolem kterého zrovna mladíci projížděli.

"Kkami, povídej si se mnou," zaskučel Hyunjin a objal klisnu kolem krku. Zvíře zastříhalo ušima. "Já vím, že tebe to taky unavuje, ale dokážeš si představit, jak moc pomalejší bychom byli, kdybych šel já?" Z nozder unikl vzduch. "Ne, neslezu. Mám tě rád, ale v tomhle vedru bych neušel snad ani metr. A ano, já vím!" zaskučel dragín, když si Kkami znovu odfrkla. "Já vím, že ty jsi už ušla kilometry, ale taky se na sebe podívej! Narozdíl ode mě máš čtyři nohy! Čtyři! To je o dvě víc, než mám já! Ty jsi na takovéto cesty prostě lépe uzpůsobená!"

"No jo, Mideume, on tu pusu prostě nezavře, že? Taky mě to otravuje." Jisung podrbal svého koně mezi ušima.

Changbin si přišel jako v nějakém ústavu. Všichni kolem něj sem tam prohodili pár slov se svým koněm, zatímco on prostě jel, zabraný ve svých myšlenkách. Když už mluvil, tak s ostatními, ne se zvířaty.

"Chudák Bunbyeol," ozval se vedle něj jeho strážce, jako kdyby mu snad četl myšlenky, "s ním si nikdo nepopovídá. No, že ano, Byeole?"

Changbinův kůň pohodil hlavou a princ by se vsadil, že tu hřívu mu do obličeje mrštil naschvál. "Yah! Za co to bylo?" osočil se na Bunbyeola.

"Takže přeci jen s ním mluvíš," ušklíbl se Jisung.

"Ne...? Nebo tedy-" V ten moment si Changbin uvědomil, co zrovna udělal. "Jestli se počítá i tohle tak... ano, tím pádem asi se zvířaty mluvím od jakživa...?"

Vzadu se ozvalo zamručení hlubokého hlasu.

"Říkal jsi něco, Lixi?" otočil se zmateně princ.

Dragín se ušklíbl, v očích se mu zablýskly posměšné plamínky. "Jen jsem se s Olivií bavil, že nakonec asi nejsi tak zvláštní, jak jsme si původně mysleli."

"Mysleli? Spíš myslel, ne?"

"Ne. Mysleli. My. Já a Olivie," jasně a zřetelně od sebe odděloval každou slabiku.

"Dobrá, možná si se zvířaty povídám, ale rozhodně nejsem tak ztracený případ jako vy všichni tady. Nebo možná," podíval se na nejmladšího člena jejich výpravy, "že bys ty byl taky normální?"

Jeongin se zmateně zamračil. "Hyung, já jsem dragín v zemi. Můj rod se doslova zabývá chováním zvířat. Nevím, co je normální podle tebe, ale zatím jsi tu jediný divný ty."

Changbin zmateně zamrkal. "Možná bych to měl prostě vzdát."

"Já to s tebou vzdal už dávno," přikývl Jisung a na poslední chvíli strhl Mideumovy otěže stranou, aby se vyhnul ráně, která se k němu od prince řítila.

"Yah! Jak to se mnou mluvíš?"

Jisung sňal klobouk, přitiskl si jej k hrudi a posměšně sklopil hlavu v úkloně. "Ach, jistě, převelice se omlouvám, Vaše Výsosti, neměl jsem v úmyslu chovat se tak... neotřele. Dám si pozor, aby se to příště neopakovalo."

Minho si povzdechl. "Ach, ta nostalgie! Úplně jsi mi vnuknul vzpomínky na palác."

"Že?" zazubil se strážce. "Já sám sobě taky."

Hyunjina znovu napadla otázka, která se mu v hlavě prohnala poslední dobou již několikrát. "Stýská se vám po tom životě?"

Lidé se na něj podívali, obočí vytažená, hlavy nakloněné na stranu.

"Můj život teď a ten na zámku se vlastně moc neliší," pokrčil rameny Seungmin. "Vždycky jsem se staral o koně, bral jsem je na vyjížďky, sem tam jsem si zašel trénovat s lukem... Takže mně je to asi jedno."

Zbylí tři si vyměnili zmatené pohledy.

Changbin byl se svými názory dosti rozpolcený: "Já nevím. Každé má něco do sebe. Na druhou stranu... Od malička mě vychovávali jako nástupce trůnu, takže i když se mi tohle neskutečně líbí... nějak mě to táhne zpět."

"Já jsem zvyklý na život ve vojsku. Obklopený lidmi a tak... Takže u mě určitě vede život na zámku," naznal Minho. "Byť neříkám, že nějaká ta odbočka není dobrá. Tohle je opravdu zábava. Ale stýská se mi po rekrutech." Pousmál se. "Ať už mě štvou, jak chtějí, je dobrý pocit vidět jejich pokrok a to, jak se k němu každá osobnost dostává jiným způsobem."

Jisung se ošil pod váhou všech těch zvědavých pohledů, co se na něj snesly. Nervózně si odkašlal. "Jako dítě jsem vyrůstal na vesnici, takže tohle je pro mě takový návrat ke kořenům. Ale na zámku je teď moje rodina a tu hodlám ochraňovat, dokud mě mé nohy ponesou."

Ne jednoho z nich zašimrala na jazyku otázka na Jisungovo dětství. Když však viděli, jak těžko se mu o tom mluví jenom takhle okrajově, rozhodli se tu touhu raději spolknout a dát strážci čas.

"Takže vy čtyři jste... z paláce?"

"Ano," přikývl Changbin. "Jak ses už asi dovtípil, já jsem korunní princ této země, tady Jisung je můj osobní strážce, Minho hyung generál našich vojsk a Seungmin je syn podkoního a náš lučištník, kryje nám záda."

Jeongin přikývl. Nijak se těmi novinkami nenechal rozhodit - jak zmínil Changbin, stejně už si domyslel, kdo je kdo. Navíc s nimi putoval již několik dní a nikdo z nich od něj nevyžadoval žádné speciální chování, které by dokazovalo jejich postavení, byť se o svých postech nejednou zmínili. Věděl tedy, že se tím pro něj nic nemění.

"Co ale děláte tady?"

Zbytek skupiny si vyměnil pohledy, než přikývli.

"Víš," začal Changbin, "na paláci se teď vyskytl takový... nešvar."

"Ten nešvar má jméno Kim, je to kapitán a taky příšernej ko-"

Jisung zacpal rozčilenému Minhovi pusu rukou a omluvně se usmál. "Je to velmi zlý člověk," dořekl.

Changbin ocenil klid, se kterým to jeho strážce řekl. I přes všechny ty zkušenosti, co s kapitánem měl, se nad to očividně zvládl povznést. Nebo to pouze dobře skrývá, došlo princi v zápětí.

"Jak se tam vzal?"

"Skrze armádu. Nevím jak, ale i přes svůj nízký post se vypracoval až do paláce a pak," Minho se zarazil, než neurčitě dořekl: "pak využil příležitosti."

Jisung spatřil rozpolcení v růžových očích. Mladý dragín očividně bojoval s touhou se dál ptát a zároveň slušností dodržet soukromí ostatních.

"Víš," protáhl, aby na sebe přitáhl chlapcovu pozornost. Propletl si prsty s těmi Minhovými a chabě se usmál. "My dva jsme spolu."

Všichni na něj vyvalili oči. Nečekali, že by to vážně řekl. Jisungovi to ale bylo jedno. Jestli má s nimi Jeongin cestovat i nadále, zaslouží si vědět pravdu.

"A kapitán Kim to zjistil," dodal. "Na místě nás zatkl a udal králi."

Jeongin upřímně nevěděl, jak reagovat. V jeho zemi byly homosexuální svazky normální, nic proti nim neměl. Spíše nechápal to, že by se někdo zvládl dostat k moci skrze udání nějakého takového páru.

"Drželi je v zajetí," pokračoval Changbin. "Za pár dní se měl konat festival a tam měla proběhnout jejich poprava."

Jeongin si rukama zakryl pusu. "Teď si děláte legraci," vydechl.

Jisung však nadzvedl svou čŏgori a ukázal tak chlapci torzo pokryté několika stále ještě blednoucími jizvami. "Kéž by."

"Každopádně," princ opět stáhl pozornost na sebe, "jsme vymysleli plán, díky kterému jsme je osvobodili a utekli. A shodou náhod měli toho dne jistí dragíni," střelil pohledem po Hyunjinovi a Felixovi vzadu, "v zájmu nás unést." Pokrčil rameny. "Aspoň jsme jim to ulehčili."

"Pak jsme se několik dní schovávali v nějaké zatuchlé jeskyni, než jsme vyrazili na cestu do Acetrálie," dokončil Seungmin.

Vrazi je sledovali, v očích respekt a uznání. Sami věděli, jak složité je vyprávět o své vlastní bolesti.

"Takže... Co vlastně máte v plánu?" nechápal stále Jeongin.

Changbin se ušklíbl. "Pojedeme do Acetrálie a seženeme tam spojence. Pak se vrátíme, sesadíme Kima z trůnu a dáme vše zase do pořádku."

†††

"Changbin žije?"

Wooyoung byl po dvou dnech konečně zase na směně. Po onom kolapsu se dlouho neprobíral, tak jej Yeosang odnesl na ošetřovnu, kde si ho nějakou chvíli nechali. Před pár hodinami naznali, že je opět v pořádku a poslali jej zpět. Co však nečekal bylo to, že se hned po návratu střetne se sáhodlouhým výslechem.

Přikývl. "Ano. Údajně viděli, jak se Jisung baví s někým, kdo byl Changbinovi hodně podobný."

"Proč je tedy na místě nezatkli?" nechápal Kibum.

"Paradox," ušklíbl se voják. "Plakáty všude až nikoho nenapadlo, že jsou to vážně oni. Až později, když už nebyli nikde k nalezení, si to voják, který s Jisungem mluvil, uvědomil. Škoda pro něj, štěstí pro Jisunga. Nejspíše by jej na místě zamordovali."

Zatímco Jinki byl v sedmém nebi z toho, že jeho syn je stále naživu, ostatní se ubohého mladíka rozhodli dále vyslýchat.

Ozvalo se zaťukání na dveře.

Wooyoung se mžikem zvedl ze země, oprášil si uniformu a nasadil důležitý, přísný výraz, zatímco muži za mřížemi se zase začali tvářit tak znuděně a nezaujatě jako vždy.

"Vojíne? Co tu děláte?"

"Přišlo mi, že jsem slyšel nějaký nepořádek, tak jsem se vězně rozhodl zkontrolovat," odvětil jednoduše Wooyoung.

Kapitán přikývl a poplácal jej po rameni. "Velmi dobře. I přes zdravotní komplikace jste znovu na směně a plně ve střehu. Díky lidem jako jste vy se nám to tu ještě nezhroutilo pod nohama."

Wooyoung sklopil hlavu. "Děkuji, pane." S tím se vydal zpět ke dveřím, kde se po mužích v cele ještě ohlédl, jako kdyby je kontroloval, následně zmizel na chodbě.

Mingi na něj spiklenecky mrkl, načež se mladší spokojeně usmál, oba však bez zaváhání nasadili vážné výrazy, když kapitán zničehonic vyšel z vězení a vydal se po schodišti pryč. Chlapci si vyměnili zmatený pohled.

"Tak tohle bylo zvláštní."

/\†/\

Když byly kapitoly na Felixovy a Jisungovy narozeniny, nemůžeme zapomenout ani na našeho úžasného vokalistu Seungmina :3