„Ty vole, já se tě lekl! Co tady strašíš?!" vykřikla tmavá osoba a tělem narazila do zdi.

Hoseok nadskočil leknutím a z úst mu uniklo tiché vykřiknutí.

„Co tady děláš ty? Do prdele, asi mám infarkt," držel se v oblasti srdce a sledoval druhého chlapce v černé mikině a s kšiltovkou na hlavě.

Hoseok se zády opřel o studenou zeď a sledoval Taehyunga, který kroutil hlavou a zhluboka vydýchal šok, který právě oba prožili.

„Co tady děláš?" zeptal se Hoseok, který se vzpamatoval jako první.

„Já se ptal první," kývl na něj hlavou Taehyung.

„Zdržel jsem se ve sprše," pokrčil rameny Hoseok.

Jednoduchá lež, která byla ve většině případů úspěšná.

„Dvě hodiny?"

„Co tady děláš ty?"

„Neodpovídej na otázku, otázkou."

„Já si budu odpovídat co chci, co tě to vlastně zajímá? Máš někde slavit nebo Bůhví co," rozhodil rukama Hoseok a vzápětí toho prudkého pohybu zalitoval, protože mu tělem projela ostrá bolest.

Potlačil bolestné syknutí a zabodl do chlapce před sebou pohled.

„Zdržel jsem se ve sprše," pokrčil rameny Taehyung a upravil si kšiltovku.

„To už byla moje výmluva, najdi si svoji," nedokázal zabránit tichému smíchu Hoseok.

Taehyung zakroutil hlavou a rozešel se k východu. Hoseok ho následoval. Poprvé mezi nimi nepanovala těžká atmosféra. Nebyla přátelská a už vůbec to nebylo něco, co by Hoseok vyhledával, ale musel uznat, že to nebylo tak hrozné. Dalo se to přežít, ale nejspíš to bylo tím, že si již po držce dali, všechno je bolelo a byli unavení.

Rozloučili se s vrátným a vydali se k autům. Hoseok se zamračil, když si všiml, že Taehyungovo auto bylo jen o dvě místa dál než to jeho. Posadil se do auta a rozmýšlel se, jestli zapnout telefon a riskovat tím další bombardaci hovorů a zpráv nebo jestli přežije rádio, které bylo plné zpráv z dnešního zápasu. Zapnul telefon a dobých pár minut poslouchal jel zběsilé pípání. Dal si režim letadlo, aby mohl v ignoraci celého světa pokračovat a naladil svůj oblíbený playlist na spotify. Jednalo se o nejlepší výběr písniček od Eminema a NFa. Nebyl vyhraněný jen na rap, ale v tuhle chvíli bylo tohle, co potřeboval jako doprovodnou hudbu k jeho bloudění městem.

Málem vyskočil z kůže (dnes již podruhé), když se jeho dveře od auta otevřely a vykoukla na něj dvě zoufalá hnědá očka, která se schovávala pod kšiltem, který měl vražený co nejvíce do očí.

„Co chceš?" zeslabil písničku a snažil se vydýchat svůj, již druhý, skoro infarkt.

„Asi potřebuju pomoct," našpulil nervózně rty a bylo vidět, že toho hned zalitoval, protože si prsty přejel přes rozseklý ret a tiše zasyčel bolestí.

„To nemyslíš vážně, že?" zakroutil hlavou Hoseok.

„Kéž by! Ani nevíš, co mě to stálo, abych přišel," zabručel Hoseokovým směrem Taehyung a zlehka se opíral o dveře Hoseokova auta.

„Dokážu si to představit. S čímpak potřebuje princeznička pomoct?" svůdně na něj zamrkal a Taehyung sevřel ruce v pěst.

„Nechce mi nastartovat," kývl směrem ke svému Nissanovi.

„Baterka?"

„Nebo alternátor, vůbec nevím. Máš kabely?"

„Někde jo," vydechl Hoseok a vylezl z auta.

V situacích jako byla tato – kdy se sotva plazil – litoval, že si koupil Imprezu a ještě si ji nechal snížit. Možná by si měl koupit ještě nějaké SUV a jezdit na zápasy s tím.

Nebo alespoň na zápasy s Taehyungem.
Přešel ke kufru, kde vyhrabal startovací kabely a svým autem přejel před to Taehyungovo.

„Škytne si to alespoň nebo ne?"

„Ze začátku se asi snažila točit, ale moc to nešlo."

Hoseok ho pohledem vybídl, aby zkusit nastartovat.

Auto si lehce škytlo.

„Hele to máš baterku asi na odpis, ale nevím, zkus ji nechat změřit. Otevři kapotu."

Taehyung udělal, jak mu bylo řečeno a zvedl se ze svého Skylinu.

Hoseok připojil kabely a řekl Taehyungovi, ať zkusí nastartovat. Autu se nechtělo a na Taehyungovi bylo vidět, že ho začíná pohlcovat panika.

„To je v hajzlu," sundal si kšiltovku a rukou si projel tmavé vlasy.

Čepici si zase nasadil a sledoval Hoseoka, který si baterkou od telefonu svítil do motoru jeho auta. Bylo vidět, že Hoseok věděl o autech asi více než on.

„No to je," přikývl Hoseok. „Máš v piči řemen altíku, to si užiješ výměnu."

„Cože?" nechápal Taehyung a postavil se vedle Hoseoka, aby se mohl podívat, na co Hoseok přišel.

„Tady tahle černá guma. To je řemen, který se točí. Ty ho máš tady ustřelenej a zřejmě ti to dělalo i divný zvuky," ukázal na místo, kde byl řemen lehce posunutý.

„Já zesílil rádio, znělo to draze."

Hoseok potlačil povzdychnutí a pokračoval: „Tady může být chyba ještě v řemenici, ta se ti otáčí a rozpohybuje ten řemen a pomáhá k tomu, aby frčel alternátor. Tím, že to nejelo, nemohla se ti dobíjet baterka. Nebo taky se vysrala baterka a prostě jen máš smůlu. Ale tohle je komplet na výměnu. Na r34, kterou máš ty, materiál plus mínus kolem 5 tisíc a pak nějakého vola, který ti to opraví."

„To je v prdeli," zabrblal Taehyung.

„Jak to máš domů daleko?"

„Autem cca patnáct minut. Je to necelých dvacet kiláků přes dálnici," zamyslel se Taehyung.

„Tak to budeš mít pěknou procházku," zašklebil se na něj Hoseok, zavřel kufr svého auta, kam hodil kabely a posadil se za volant.

A/n: Hello!
Dneska další díl! Jsem dobrá, co? Jedu jak drak :D Nevím, jestli stihnu ještě další, no uvidíme. Dneska jdu na randíčko s kamarádem a jdeme se děsně přežrat, tak se těším :D

Pro info tady jsou jejich auta, ať víte :D (Moje dvě vysněný kdyžtak... když budou penízky navíc, obě mám v plánu kupovat, spolu ještě s nějakým civicem. Jsem hrozná :D)

Hoseok:

Taehyung:

A tady ještě se podělím... dnes jsme s koňouchem stihli východ slunce a byla to pecka.

Mějte pěkný den!

Bye!