Uplynulo již pár dobrých týdnů od jejich návratu ze soustředění. Další je čekalo za dva týdny a trenér byl mile překvapen snahou chlapců na hřišti. Každodenní rvačky přešly a byla z toho maximálně jedna nebo dvě týdně. Ideální stav to nebyl, ale stěžovat si nemohl. Chlapci udělali velký pokrok. Kdyby tohle po nich chtěl dva měsíce zpět, vysmáli by se mu.

Byla na nich vidět i snaha o spolupráci. Občas jeden druhého přetáhli hokejkou, sprostá slova a nadávky na účet toho druhého, ale čert to vem. To bylo to poslední, co by musel řešit. Byl rád, že si to oba konečně uvědomili a on, díky tomu, mohl sestavit velmi dobrý tým.

„Dneska jsme se dost zdrželi, ale krásná práce," pochválil je v šatně.

Trénovali dnes dlouho do noci, bylo již něco kolem deváté hodiny večer.

„Děkujeme," přikývli chlapci.

„Na zítra si dáme volno, využijte toho a trochu si odpočiňte, rozloučil se s nimi trenér a zmizel.

„Nezajdeme někam na pivo? Dneska to bylo hodně dobrý," navrhl jeden z chlapců v šatně.

Taehyung se z toho snažil vykroutit, ale marně. Nechtělo se mu nikam, zvlášť, když už venku byla tma.

Společně vyrazili do nejbližší hospody, kde si všichni povinně museli dát pivo. Taehyung, protože měl výmluvu, že řídí, měl dovoleno jedno malé pivo. Všichni ostatní museli velké. A když se začaly točit rundy panáků, byl rád, že řídí.

Sledoval Hoseoka, který se unaveně položil na lavici. Únava na něm byla vidět již několik dní vkuse. Šuškalo se, že o něj projevili zájem do NHL. Nikomu to však nepotvrdil a Taehyungovi přišlo, že za poslední dva týdny byl v posilovně a na ledě více než doma. Na ledě ho kolikrát viděl jezdit ještě po tréninku.

Tmavé kruhy pod očima patřily posledních pár týdnů k jeho každodenní vizáži. Už jich tam sedělo jen pár. Většina se vytratila, ani nevěděl kdy.

„Tae? Nechceš nás hodit domů?" zaprosil Jimin a Taehyung se na něj překvapeně podíval.

„Cože?" nechápal.

„Hoseok a já," kývl hlavou na svého staršího kamaráda, „on je úplně v hajzlu."

Taehyung si slabě povzdechl, ale nedokázal prosbu mladšího odmítnout. Přikývl souhlasně hlavou a vydal se zaplatit. Zaplatil za sebe a za Hoseoka. Jimin po něm střelil překvapený pohled, který se během chvilky změnil na vševědoucí. Nahlas však neřekl nic.

„Jedem?" okomentoval jeho pohled Taehyung a snažil se dělat, že ho nevidí.

Jimin pomohl Hoseokovi na nohy a podepřel ho při cestě do Taehyungova auta. Bylo mezi nimi ticho, Taehyung nevěděl, co říkat, Hoseok sotva držel oči otevřené a Jimin měl plné ruce práce s Hoseokem, který na něj neustále padal.

„Počkejte tady, dojdu pro auto a vyzvednu vás," pokynul Jiminovi Taehyung a zrychlil krok.

Využil situace, že všude svítily lampy a bylo dobře vidět. Tohle byla výhoda města. Neustále všude světlo.

Jimin se unaveně složil na lavičku i s Hoseokem, který měl hlavu na jeho rameni a tiše oddychoval.

„Hoseoku," zaklepal se starším chlapcem Jimin, když před nimi zastavilo s Taehyungem za volantem.

Byl to nízký skyline tmavě modré barvy. Jimin překvapeně zakroutil hlavou a zvedl Hoseoka do stoje. Starší se probral a překvapeně koukal kolem sebe.

„To auto," ukázal před sebe. „By bylo tak nádherný, kdyby ho neřídil ten debil."

„Ty hele," upozornil ho Jimin. „Mlč, jinak půjdeš pěšky."

„Já už si zvykl," zašklebil se Taehyung a otevřel Jiminovi zadní dveře, aby mohl i s Hoseokem nastoupit.

„Díky," usmál se na něj tmavovlásek a zatlačil Hoseoka, aby se posadil a on ho mohl připoutat.

Sám se o něco později posadil vedle něj a zapnul si pás. Taehyung již seděl za volantem a čekal na instrukce, kam pojedou.

„Hele jeď tady rovně, já asi vystoupím jako první, aby ses pak nemusel vracet. Zatím ti do navigace zadám Hoseokovu adresu," usmál se Jimin a sebral Hoseokovi telefon.

Hoseok stejně nevěděl o světě.

„Teď tady po hlavní," navigoval staršího chlapce Jimin a Taehyung mlčky přikývl.

Vysadil doma Jimina a slabě si povzdechl při pohledu na spícího chlapce ve svém zpětném zrcátku.

„Hej, vstávej," zaklepal se starším chlapcem, který se jen zamrcasil.

„Uh?" zahučel Hoseok a zmateně mžoural kolem sebe.

„Kde máš klíče?" prohmatával Hoseokovy kapsy a snažil se najít svazek klíčů.

Našel je v zadní kapse u kalhot.

„Ten modrý," upřesnil Hoseok a opřel se o Taehyunga. „Pak osmý patro, byt číslo tři."

Taehyung jemně přikývl na souhlas a vložil modrý klíč do dveří. Otevřel, a i s Hoseokem se přesunul k výtahu. Zadal osmé patro a Hoseoka posadil na židličku pro důchodce. Potřeboval si trochu ulevit, Hoseok nepatřil zrovna do lehké váhové kategorie.

Vytáhl staršího chlapce z výtahu a našel byt číslo tři. Druhý klíč, který byl na klíčích musel být od bytu. Měl tam ještě klíče od auta, ty Taehyung poznal, že vypadaly jinak. Otevřel dveře a zakopl o boty.

„Ty seš hrozný bordelář," zanadával a rozkopnul mu boty v chodbě.

Hoseoka tam dotáhl a zavřel za nimi dveře. Pomohl mu vysvléknout bundu a boty. Hoseok mu spal v náruči. Když byl takhle ticho, neměl žádný blbý kecy a nevraždil ho pohledem, vypadal vcelku mírumilovně.

„Kdo jste?!"

Taehyung se polekaně otočil, div mu spící Hoseok neupadl na zem.

„Já dovezl Hoseoka," vypadlo z něj při pohledu na slečnu a nějakého muže, který stál za ní. „Počkat... bydlí tady Hoseok?"

„Hoseok tady bydlí..." přikývla žena, která byla v obličeji úplně bílá.

„Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhl, nevěděl jsem, že má Hoseok spolubydlící," omluvil se Taehyung a pak se zamračil. „Počkejte, nejste náhodou-"

„Jeho přítelkyně?" přerušila ho žena.

Taehyung mlčky přikývl. Vybavoval si ji. Tenkrát se potkali v restauraci a kolikrát byla vyfocena v novinách nebo na internetu v nějakém článku o Hoseokovi.

„Mohl byste si to nechat pro sebe?"

„Tohle je vaše věc," zakroutil hlavou Taehyung. „Jen mi ukažte, kam ho mám uložit."

„Pojďte za mnou," ukázala mu cestu do pokoje pro hosty.

Taehyung vytáhl spícího Hoseoka do náruče, už ho neměl sílu budit. Vlastně ani nechtěl. Nevěděl proč, ale nechtěl, aby viděl to, co viděl on. Odnesl ho do pokoje a položil na postel. Přikryl ho peřinou a klíče mu položil na noční stolek.

„Pěkný zbytek večera," rozloučil se a rychle zmizel.

Zalezl do auta a vydal se na cestu domů. Tohle nebyla jeho věc, ale Hoseoka mu bylo svým způsobem líto. Jak ale řekl, nebyla to jeho věc, nebude se do toho plést a bude dělat, že o tom neví. Zapomene, že tam někdy něco viděl.

Tohle byla Hoseokova věc, nevěděl, jak to doma měli. Mohli mít nějaký polygamní vztah nebo něco.

Nevěděl a nechtěl vědět. Nebyla to jeho věc. Hoseokův život šel úplně mimo něj a bylo mu to jedno.

A/n: Hello!

Omlouvám se, já mám teď v životě šílený frmol. Zjistili jsme v práci, že léky, které se již měli testovat na lidech, mají zpoždění a zaseklo se to někde u nás. Ne u mě. Ale někde u mých nadřízených. No, ale já jsem ta, která tyhle průsery žehlí a dává výsledky dokupy.

Takže máme zpoždění, najednou všechno spěchá a nedělám si legraci, jsem v práci od rána do večera, pak doučování a kůň.

Dobré zprávy jsou ale ty, že mi odpadlo sedm dětí na doučko, protože již maturují. Tak snad to vše dobře dopadne.

Teď už budu mít po práci volněji, v práci se snažím maličko krotit a nehroutit se z toho. (Zatím to moje zhroucení dopadlo tak, že jsem chlapovi dala letenky na Madeiru a může se stát, že se zhroutím takovým stylem, že na začátku června odletíme :D Ale snad ne!)

Snad se díl líbil, opravdu jsem se snažila, pracovala jsem na něm celý den.

Já už jdu teď spát a slibuji, že s tím psaním malinko pohnu.

Pěkný zbytek dne!

Bye!