Anglie, Londýn 2014

Cesta taxíkem uběhla tak rychle,že jsem měla pocit, že jsme nejeli,ale letěli. Celou cestu mě Ruf držel za ruku a palcem mě hladil...trochu mě to uklidňovalo, ale opravdu jenom trochu.
Nemluvil ani on, ani já...

Taxík přibrzdil u chodníku. Oba váhavě vystoupíme, sahám do kabelky a snažím se najít peněženku. Ale zase je Ruf rychlejší, rychlým pohybem hrábne do kapsy, vyloví potřebnej obnos, strčí ho taxikáři okýnkem a než stačím něco namítnout, je auto pryč.

,,Už toho mám dost, do prdele" zařvu z plných plic tak nahlas, až sebou blonďák trhne a kufr i s malým kufříkem upustí z ruky.

,,Co se děje, Vio?" Nechápavě na mě třeští ty svoje studny a snaží se posbírat obě moje zavazadla.

Bohužel pro něj, pádem se uvolnilo zapínání na menším a kufřík,co držel pohromadě jen tak tak, se otevřel. Z jeho útrob se vysypala spousta papírů. Skloníme se oba rychle a začneme je sbírat zpátky. Ještě že nefouká vítr, jinak by obsah kufru rozfoukal po celým chodníku.

Už už se nadechuju k odpovědi, když v tom sbírání najednou zvednu starou, černobílou fotografii. Je na ní moje máma, o dost mladší a vedle ní se na mě z fotky usmívají další dva lidi.

Aha...tu holku znám, to je teta Renee, občas mi o ní vyprávěla. Očima vyhledám Rufa a chci se na něj usmát. On ale třeští oči ještě víc, pusu má trochu otevřenou a pořád zírá na fotku, co držím v ruce.

,, Rufíne? Co je...? Se tváříš, jako bys viděl přízrak?" Krátce se zasměju,ale jemu do smíchu vůbec není. Pořád konsternovaně zírá na tu černobílou kartičku.

,,Nebo se ti tak líbí moje máma zamlada?" Zasměju se zase krátce, ale on pořád třeští ty svoje krásný oči na ten spropadenej kus papíru.

,, Tak...tak se koukni sama Violo!" Houkne nešťastně.

Violo? Takhle mě ještě nikdy neřekl!!

Sklopím pohled dolů a v tom si toho všimnu!!!

Na fotce je vedle mámy sice Renee,ale z druhý strany stojí chlápek, s úsměvem od ucha k uchu. Má polodlouhý světlý vlasy, rozepnutou pestrou košili, na krku se mu houpe kulatej přívěsek, kterej vypadá jako mince a drží moji mámu kolem ramen. Drží jí opatrně, jako by se bál, že se mu pod rukama rozbije. Zahledím se do jeho tváře a připadá mi, že mi je ten člověk povědomej. Odkud ho znám? Prohlížím se důkladněji, ale pořád mě to nedochází!

Zvednu pohled k Rufovi, ten je úplně zkoprnělej, celej zvážněl a poprvý, co ho vidím, mu došel jeho pověstnej a nikdy neutuchající humor.

,,Rufe...co...co se to...?" Snažím se ho uklidnit a v tom mě bleskne poznání, odkud toho chlápka z fotky znám!!!

Ten chlap je Roger!!! Sice o dost mladší, bez fousů, ale na 200% to je Roger!!!

,,Co to má znamenat?" Vyjeknu zděšeně a kouknu zase na Fufína. ,,Proč je na tý fotce s mojí mámou Roger. Rufe? Proč je na tý fotce tvůj táta?" Hlas mě zradí a do očí se mi zase derou slzy.

,, Já... já nevím? Jak to mám vědět?" Houkne na mě blonďák nešťastně a znova sklopí pohled na fotku.
,,Já ani nevím, kdo je ta druhá ženská!" Hlesne potichu.

,,To je teta Renee přeci! Občas mi o ní máma vyprávěla, že spolu..." Nestačím dopovědět, protože se Rufovi rozezní mobil.
Vytáhne ho ze zadní kapsy kraťasů a koukneme oba na displej mobilu. Směje se na nás Roger v současný podobě, v současným věku.

,,Jako na zavolanou!" Ušklíbne se mladší z Taylorů.

,,No ahoj tati" suše zahlásí Ruf. Na druhým konci slyším rychlou kadenci slov a lehce pištivej tón.
Rufus soustředěně poslouchá a třeští oči ještě víc, než před chvílí na fotku, co pořád držím v ruce.

,,Jo, je pořád u mě...um...pro věci...u nich...ne nebyla...jen babička...jo nějaký fotky...asi... nevím... ještě jsme to nestačili...no to si děláš...ty vole!...jo...a..." Mobil odtrhne od ucha a zírá na potemnělej displej.

Koukne na mě, drapne mě za ruku, posbírá moje věci a zatáhne mě.
Skloní pohled...

,, Jdeme...tady na ulici to nevyřešíme." Houkne ještě a táhne mě za sebou.

,, Rufe, co ti říkal táta?" Vyzvídám po cestě.

,,Až doma miláčku" houkne zase a už mě cpe do vchodových dveří.

U dveří jeho bytu na nic nečeká,rychle vyloví klíče, odemkne a vpustí mě dovnitř.
Oba skopneme boty, můj kufr necháme osamoceně stát uprostřed chodby, a usazujeme se pohodlně do gauče.

Otevírám malý černý kufřík ve kterým asi nejspíš najdu odpovědi na všechny moje otázky...
No dobře...na všechny asi ne, ale minimálně třeba na pár z nich.

Znovu si prohlížím první z fotek, kde je máma,Roger a teta Renee. Renee je podivně zasmušilá, jakoby ani na tý fotce být nechtěla. Stojí lehce stranou.

Otočím fotku... ,, Londýn 1974" je to napsaný máminým drobným, úhledným písmem.

Sáhnu po dalším snímku z neuspořádaný hromádky v kufříku.
Je to taky černobílá fotka, tentokrát focená v nějakým klubu. Je strašně špatně zaostřená, ale při bližším pohledu a důkladným zkoumání jde na ní rozeznat čtyři postavy. Dva hrajou na kytaru, v popředí je kluk oblečenej celej v černým. Tmavý polodlouhý vlasy, jeden z kytaristů je kudrnatej a úplně vzadu bubnuje světlovlasej drobnej kluk, ve třpytivým triku.

,,Ty Vio, to jsou přece Queeni. Ten týpek vzadu je můj táta." Ozve se vedle mně. ,,To teda znamená, že..." Nenechám ho větu dopovědět.

,,Jo to znamená,že Queeny znala, znala je až moc dobře!!" Odpovídám nasraně. ,,A asi nejspíš znala i tvýho tátu! Můžeš mi konečně laskavě říct, co ti to říkal teď dole do telefonu?"

Vztekle štěkám po Rufovi, kterej sice za to nemůže, nicméně je krásně po ruce, takže si to hezky vyžere za všechny.
Znova otáčím fotografii... Londýn 1973, Marquee club... opět mámino písmo.

,,Vio, ale já za to přeci nemůžu!" Vyjede z Rufa nešťastně. ,, Sám jsem z toho zmatenej. Jediný, co mi táta řek' je, že minulost ho dohnala a starý nevyřešený problémy, před kterýma celej život utíkal, taky...jo a taky... že..." Rufus se na chvíli odmlčí,jako by přemýšlel,jestli to má nebo nemá doříct.

,,Tak sakra mluv!" Houknu na něj netrpělivě.

Rufín se na mě podívá s něhou, měkce mě chytne za ruku...

,,Ale slib mi, že mě nezabiješ!" Smutně se pousměje.

,,Neboj" loupnu po něm očima. ,,Tak co teda" dodám smířlivým tónem. Vždyť on za to opravdu nemůže!!!

,, Říkal... že...um... že...je teď tvoje máma u něj...že starý rány se otevřely a musí je teď zahojit." Domluví a trochu se přikrčí, jakoby se bál,že se na něj vrhnu.

Zírám na něj s pusou dokořán...co to plácá? Máma že je u Rogera?

,,Co? Cože? Tomu nerozumím? Jaký rány do prdele?" Vypadne ze mě zase nešťastně.

,, Violko, miláčku... sám tomu nerozumím, věř mi. Vůbec nemám tušení, co se to tady děje? Ale jedno vím..." Odmlčí se a trochu zaváhá, bojí se...

,,A co víš? Já teda už nevím vůbec nic!" Zakňourám a podívám se do těch nejkrásnějších modrých očí...

Dívají se na mě s něhou, lítostí ale zároveň i se směsicí vášně a touhy...

Zvednu ruku a pohladím ho po tváři...on mi ruku vezme a přitáhne si mě blíž k sobě...
Napětí mezi námi by se dalo krájet...

Tak...tak co víš Rufe?" Hlesnu zase a trochu se zachvěju...

,, Vím, že tě miluju a že tě nikdy nechci ztratit!" Zašeptá potichu, skloní se ke mě a dá mi malou opatrnou pusu.
Jenže ta malá opatrná pusa zažehne vášeň, až spalující touhu po tomhle neskutečně sexy bubeníkovi, kterej mi teď tak krásně vyznal lásku.

,,Taky tě miluju a slibuju... neopustím tě...nikdy..." Dodám ještě.

Cítím, jak mi z klína mizí ta zátěž vzpomínek a nevyřešených problémů.

Ale moje problémy to přece nejsou!!!

Začneme se líbat. Ruf opatrně položí kufřík na malý stolek, nepřestávajíc mě líbat. Ale už to není opatrný líbání, už je to zase jen touha a chtíč nás obou.

Ale kdy se všechno dozvím? No teď těžko!!!

,,Neboj... všechno se vyřeší..." Vydechne Ruf do polibků...
Jeho ruce mě drží za obě tváře, snad abych neuhnula...ale to mě opravdu nehrozí.
Chci ho...chci ho tak moc...je jako droga, který se nemůžeš nabažit. Pomalu a jakoby líně, se snažím dostat na jeho klín, ale on zase ví a jedním pohybem mě chytne za pas a trhnutím se ocitám přímo na něm, s nohama roztaženýma. Maličko se v kolenou nadzvednu a rázem si vzpomenu na svůj slib, kterej jsem si dala, když jsem Rufa uviděla poprvé...

Tak na kolenou před tebou jednou budu!

Pomalu, ale pevně se tisknu k Rufovi, a třu se o jeho střed a cítím,jak už je víc než dost připravenej.
,,Vio...aaagrh..." Zaskuhrá a oběma rukama mě chytne za zadek. Pak se jeho ruce přestěhují až na obě přezky mých kraťasů a jedním rychlým pohybem je obě rozepne. Lacl mi sjede dolů a Rufovi tlapy mě zajedou po triko, chytí mě za obě prsa a trochu je zmáčkne. Zavzdychám mu do pusy, trochu ho hryznu do jazyka... nechci bejt pozadu. Zdvihnu se a sjedu trochu níž tak, abych se dostala až k jeho pasu. Sedím mu ale na stehnech a tak je to pro něj značně nepohodlný. Nohy zapřu tak, abych byla pořád v dosahu, ale abych měla zároveň volnost v pohybu a abych se mu dostala až pod boxerky. Poklekám před ním...
,,Vio...co...to...?" Vzdychá Ruf a třeští na mě ty svoje pomněnky...pusu má pootevřenou a zrychleně dýchá.
Ukazováčkem ho lehce klepnu přes rty a maličko pokroutím hlavou.
,,Teď jsem na řadě já" vydechnu a usměju se na něj.
Pak jedním rychlým pohybem mu stáhnu kraťasy i s boxerkama až ke kotníkům. Rukama přejíždím přes vnitřní stranu, až se dostanu až na stehna...tam se zapřu a natáhnu se pro polibek. Vrazí mi jazyk do pusy a strhne se mě triko. Znovu ho hryznu, tentokrát do spodního rtu a znovu k němu pokleknu. Natahuje ke mě obě ruce,ale jsem už moc daleko. Pokroutím s úsměvem hlavou.
,, Říkám...teď jsem na řadě já " houknu směrem k němu a přiblížím se až jeho dokonale připravený erekci. Olíznu špičku, cítím na jazyku chuť preejakulátu. Zvednu pohled až nahoru. Rufus zrychleně dýchá a jeho pohled je tmavej, jak nebe před bouří.Mezi očima se mu utvoří vráska, to jak se tváří vážně a soustředěně.
Pomalu obkroužím jazykem celou špičku, cítím jak mu v něm cukne. Pak ho vezmu do pusy, rty pevně obemknu kolem a sjíždím níž a níž... nepřestávám se na Rufa dívat. Je jak v transu...trochu povyjedu nahoru a pak zase dolů...lehce ho odspodu škrábnu zubama. A zase zopakuju celej proces znovu...jde to jen tak hluboko,jak mi můj dávicí reflex dovolí. Přesto jde vidět,že i tak to Rufovi vyhovuje.
,, Aaagrh Vio... nepřestávej..."

Tak to by mě ani nenapadlo...

Zaskuhrá a hlavu zvrátí dozadu. Zapřu se rukama o stehna a začnu mu kouřit v pravidelným rytmu.
Ze shora se ozývá vzdychání, který mě tak rajcuje,že se snad udělám jen z toho. Zvednu pohled k Fufínovi. Hlavu má zakloněnou, pusu pootevřenou, vzdychá jak o závod. Ohryzek mu poskočí, to jak občas musí polknout...
Jeho dokonale vytvarovaná pusa se zkroutí podle toho,co se děje u něj dole.
Jednou rukou ho pevně chytnu za kořen a plochým jazykem objedu celou délku. Cítím jak má žíly naběhlý k prasknutí. Trochu si pomůžu rukou, zapumpuju,ale přesto neopouštím celou délku, pusu zase pevně přimknu po celý šířce...cítím,jak se erekce zase o kousek zvětší, jak mu v něm cuká. Myslím,že už to dlouho trvat nebude...

,,Aaaargh Vio... já...já..." Skuhrá Rufus...,,Jestli...toho nenech...tak..." Vzdychá a maličko zachraptí.

,,Tak pojď Ru" houknu směrem k němu a pokračuju dál...

Ze zhora se ozve krátký zavytí, cukne mi v puse a už cítím teplou tekutinu, která zaplní většinu prostoru...polknu a zvednu pohled zase k blonďákovi. Ten zhluboka oddychuje a oči má vytřeštěný údivem.

,,Něco se děje pane Taylore?" Zeptám se nezbedně a s úsměvem. ,,Není snad něco v pořádku?" Pokračuju dál v provokování toho nebohýho stvoření s tím nejkrásnějším úsměvem a očima modrýma jak nebe...

,,Neee, všechno je v naprostým pořádku...jen...?" Odmlčí se...

,,Jen?" Zvednu jedno obočí nechápavě a skousnu si spodní ret.

,,Jen teď jsem na řadě zase já " usměje se zářivě a prudkým, rychlým pohybem se zvedne z gauče a zvedne mě do stoje...ale tam moc dlouho nejsem, protože mě bere do náruče a opatrně,jako by se bál,že se rozbiju, mě pokládá zpátky na gauč,kde byl před malou chvílí on sám...
Začne mě olíbávat po celým krku, zanechává vlhkou cestičku až ke žlábku prsou... stáhne mě ramínka tak, aby je mohl vysvobodit z krajkovýho vězení. Prohněte je oběma rukama, pak se přisaje a začne mě ocucávat bradavky. Jemně je stiskne zubama a já se můžu pominout slastí.

,,Tak co, slečno Zazury? Je všechno tak jak má být?" Promluví na mě s poťouchlým roztomilým úsměvem.

,, Naprosto..." Vydechnu zmoženě.

,,A chcete, abych pokračoval?" Provokuje dál...

,,Zcela jistě,pane Taylore!" Přístupuju na jeho hru...

,,Ok...jdeme na to mladá dámo!" Zahlaholí a skloní se zase k hrudníku.

Prohněte obě prsa a pak malými drobnými polibky se dostane až k pupíku. Ten jazykem obkrouží a moje kalhotky už jsou úplně mokrý.
A on zase ví, protože dlouhýma štíhlýma prstama přes ně přejede a spokojeně zamručí.

,,Tady je... zdá se...taky všechno tak,jak má být... miláčku!" Zaskřehotá a začne mě je stahovat...pak vloží svoje prsty do pusy a nasliní je. Zbytečně, řekla bych... jsem úplně mokrá.
Jeho štíhlý prsty do mě zajedou, trochu je přizvedne a pokroutí. Ustane v pohybu a mrkne, co já na to.

,, Takže?" Zakmitá obočím a usměje se. ,,Co bude? Nějaké speciální přání, madam?" Zašveholí nezbedně, ale prsty uvnitř mě jsou bez absolutního pohybu.

,,Ummm...jestli bys...byste mohl...tak..." Nejsem schopná dopovědět, jsem už fakt na samým kraji...

,,Co bych mohl? Miláčku?" Vyptává se dál a prstama povyjede jen o neznatelnej kousek ven...

,, Rufí... prosím..." Zakňourám prosebně a snažím se chytit ruku,kterou je ve mě.
Ale Rufus přesně ví,co chci udělat (už si na to pomalu zvykám,že je vždy o myšlenku, o krok napřed) a druhou rukou hrábne po těch mých a přidrží je.
,,Tak to lásko řekni..." Zlobí mě znovu, koutky mu cukají, rychle se skloní, vrazí mi jazyk do pusy a vášnivě políbí.
,,Tak o co prosíš miláčku" šeptne do polibků.
,, Udělej mě" zasípám vysíleně a čekám co bude.
,, Tvý přání je i tím mým, puso!" Houkne rozpustile a zajede prstama zase do mě. Zrotuje je, povytáhne a vrazí je ještě hlouběji. Udělá ten pohyb ještě jednou.
Já se celá napnu, otevřu oči a vidím nad sebou blonďatýho krasavce,kterej s něhou a měkce zašeptá...,, nestyď se Vio..."
Zatmí se mi před očima, zhluboka se nadechnu, trhám se a přepadávám přes propast rozkoše. Vyjde ze mě táhlý sten a zpod víček mi skutálí slzy.
A Ruf, původce tohodle všeho, se skloní, malými polibky slíbává obě slzy, pak mě měkce políbí. Jeho pusa je sametově teplá a slaná po mých slzách.
Dech se mi pomalu začne uklidňovat a mrknu na bubeníka.
Ten je ode mě na deset centimetrů, roztáhne pusu do širokýho úsměvu, mrkne a nadechne se k otázce...

,,Je slečna Zazury spokojená s touto aktivitou?" Zašklebí se poťouchle.

,, Naprosto!" Vydechnu a zářivě se na něj usměju.

,,Tak to mě neskutečně těší " mrkne zase rozpustile.

,, Potěšení je i na mé straně Rufí" dodám měkce.

Pak se pomalu vyhrabu z gauče, rozhlídnu se,kde skončily moje svršky.

,,Asi se půjdu převlíknout a pak..." Vzdychnu a odmlčím se.

,,Pak prozkoumáme ten zbytek kufříku...teda jestli chceš?" Dodá potichu a nejistě.

,,No, abych pravdu řekla,ani ne...ale dokud to neprohlídnu celý,asi nemám šanci všechno pochopit!" Dodám zase trochu naštvaně.

,,Tak víš co, lásko? Udělám nám k tomu nějakej dobrej drink, nebo chceš něco jinýho? K jídlu třeba?" Řekne zase opatrně.

To znamená,že má zase hlad!!!

,,Rufe! Že ty máš zase hlad?" Vyprsknu smíchy.

,,Nooooo..."protáhne s úsměvem a zašklebí se. ,,Mám no..."

,,Co si dáš? Něco upatlám, teda...jestli chceš?" Vyptavám se toho svýho, věčně hladovýho bubeníka.

,,Ty Vio...já myslím,že asi nic neupatláš i kdybys chtěla. Nic tu dohromady nemám." Mrkne na mě blonďák a obřím krokem dojde až k ledničce.
Tu otevře a zírá do ní, jak do svatyně.
Protáhnu se kolem něj a strčím hlavu až do útrob lednice taky. Je tady opravdu úplný prd...snad jen... vajíčka,slanina a zbytek fazolí. Hmmm...to není moc...

,,Ru? Máš aspoň špagety?" Ptám se vytáhlýho borce s neodolatelným úsměvem a neuvěřitelnou chutí k jídlu.

,, Jo, ty by tady měly bejt...teda aspoň myslím..." Mrkne a začne se hrabat ve skříňce nade mnou.

Cítím, jak se ke mě natiskne jeho hrudník a je mi to neskutečně příjemný. Jde z něj teplo a já se cítím v bezpečí. Co na tom,že mi tak jako tak, žádný nehrozí...teda aspoň si to myslím...až do doby...

,,Mám je!" Hlasitě zavýskne a krátce se zasměje.

Jenže k mý smůle spolu s balíčkem těstovin vytáhne i další balíček... otevřený,ten se převrátí a na mou hlavu se začne kosmickou rychlostí sypat jeho obsah. Je to rýže...
Rázem mám hlavu plnou bílých drobných zrníček. Ještě štěstí,že nemám afro, jak bych to z vlasů dostávala pryč je mi záhadou.

,,Jeee promiň Vio...jsem to trdlo!" Houkne se širokým úsměvem a začne mi ty drobný částice vybírat z hlavy...
,,Ale zase už máš nacvičený, jak budeš vypadat, až si tě povedu od oltáře" dodá nezbedně.

Zvednu k němu nevěřícnej pohled.

Dělá si ze mě ten kluk legraci? Však se známe dva dny a on už mluví o svatbě?

,,No co? To víš,že ne hned... ale jednou určitě " zase laškovně zamrká, skloní se a dá mi pusu na čelo.

Zase už ví, na co myslím!!! Jenže i já se přistihnu u myšlenky,že bych si ho klidně vzala hned!!!

Radši pokroutím hlavou. Pohladím ho po ruce...

,,Tak jedeme na to?" Zeptám se ho.

,,Zase?" Opáčí překvapeně. ,,Ale jak chceš, miláčku " dodá a pošle vzdušnou pusu.
,,Kde?" Dodá ještě.

,,No tady, v kuchyni!" Odpovídám automaticky a pak mi to dojde.

,,Nech toho ty jeden provokatére" usměju se a dloubnu ho do žeber. ,, Měls hlad ne?"

,,Jo, měl a pořád mám,ale to bych vydržel...ještě chvíli..." Zašeptá a upřeně se mi dívá do očí. Natáhne ruku a přitáhne si mě blíž.

Myslí ten kluk taky na něco jinýho?

,,Tak to ne, Rufe. Jdu vařit, ať ti aspoň trochu vynahradím, to že ze mě není bezdomovec!" Dodám smutně.
,,Jen mi prosím řekni,kde máš nějaký nádobí?" Začnu se rozhlížet po kuchyni.
Pak si všimnu špinavý pánve od vajec, tak akorát velký pro dva lidi.
Fajn, pánev si umeju...ještě hrnec...

,,Budeš chtít pomoct?" Usměje se na mě blonďák...,,nebo si můžu jít zakouřit?" Dopoví opatrně.

,, Utíkej...já už dokouřila" vyprsknu smíchy.

,, Jo,to máš recht!" Zahlaholí Rufus, natáhne se zase ke mě, líbne mě na pusu a pak se rozejde až na terasu.

Já se otočím, beru pánev, tu umyju a začnu vařit. Přijde mi, jak kdybych tady byla odjakživa. Spoustu věcí dělám automaticky...
Nakrájím slaninu, opeču na pánvi... mezitím se mi pomalu vaří voda na špagety. Hlavou mi bleskne vzpomínka na báječný tagliatelle, co jsem jedla s Taylorem u Pietra. V duchu se musím usmát nad vševědoucím nápadem,že si jednou tohodle týpka, co tak hrozně rád jí a vůbec všechno dělá na tisíc procent, vezmu.
Měl pravdu, amík bláznivej...

Najdu vejce,rozklepnu je do misky...škoda,že tu ten můj nenasyta nemá sýr. Usměju se... můj nenasyta... Rozšlehám vejce a musím počkat, až se uvaří těstoviny.
Z nedostatku jiný činnosti se rozhlížím po kuchyni. Je to tu malý a útulný,ale bordel tu Ruf teda má. Za takovej by mě máma asi vykostila.

Máma...
Máma je teď u Rogera...a řeší rány? Dozvím se kdy, jak to vlastně bylo? Hlavou mě běží tisíce myšlenek, tisíce konspiračních teorií a všechny jsou vlastně k ničemu. Dokud Daisy Zazury a Roger Taylor nepromluví, nikdy nebudu mít jasno. Chvíli tak stojím a čumím do prázdna, když v tom se od terasy ozve...

,,Už brzo se to dozvíš, neboj lásko!"

Trhnu sebou a vytřeštím oči.

On zase ví! To snad už není možný!

,,Rufe...jak víš... že...do prdele, jak tohle děláš?" Vyjeknu překvapeně.

,, Nevím..." Zářivě se usměje a dojde až ke mě. Koukne mi do očí, mrkne, rychle se skloní a dá mi pusu. Voní po cigaretě a jeho kůže je krásně teplá ze slunka,který mu teď svítí na celou terasu. Oběma rukama mě drží za tváře a usmívá se. Pak mu oči zabloudí až ke sporáku,kde probublávaj špagety. Nasaje vůni nosem, zase se usměje a maličko mlaskne.

,,Bude carbonara? Mňam...to mám rád!" Zahlásí s úsměvem sobě vlastním.
,,I když...já mám rád asi jakýkoliv jídlo...teda ...." Malinko se zarazí,jak přemýšlí...
,,Teda kromě vločkový kaše. Tu nesnáším tak moc, jako pavouky!" Zhnuseně skřiví svoji dokonalou pusu a mezi očima se mu utvoří zase maličká vráska.

Je dokonalej...pořád nemůžu uvěřit,že jsem tady s ním. S tímhle neskutečně sexy bubeníkem. Zrovna já!

,, Líbí se ti,co vidíš?" Ozve se nade mnou.

Zvednu nevěřícně pohled. Zase!!!

,,Jo...ale víš co se mi nelíbí?" Opáčím trochu naštvaně.

,, Ano? Povídej miláčku!" Dodá a hlavu trochu nakloní do strany a poklepe si maličko na ucho.

,,Jak mi čteš myšlenky!" Hlesnu nešťastně.

,,No dovol? Co by za to jiná dala... takhle ti můžu přece vyplnit přání dřív,než ho vůbec vyslovíš." Dodá poťouchle a koukne, co já na to. Cukají mu koutky...

Při pohledu na něj se neudržím a vyprsknu smíchy. Rozřehtáme se oba na celou kuchyň.

,,To máš pravdu,Ru... co by za to jiná dala...ale...zatím snad jiná, kromě mě není, nebo jo?" Dodám opatrně a snad ani nechci,aby mě na tuhle moji blbou otázku odpověděl.

,,No Vio!" Houkne překvapeně. ,,Snad si o mě nemyslíš,že jsem takovej... že bych...no to teda odvoláš!" Zahuláká naoko naštvaně.

,, Nemyslím...ale geny jsou ge..."

Nestačím dopovědět, protože mě popadnou Rufovy tlapy a on si mě přehodí přes rameno,jako pytel brambor. Drápu se nahoru,teda spíš se o to pokouším.
Rufus mě ale drží pevně a houkne směrem ke mě...

,,Odvolej, nebo něco zažiješ!"

,, Ahaaaa a co?" Houknu zase já...

,,Nech toho ty provokatérko a odvolej!" Dodá a maličko mě klepne přes vyšpulenej zadek.

Hmmm, to bych si nechala líbit. Prolítne mi hříšná myšlenka hlavou.

,, Ženský netluču, nejsem magor!" Ozve se zase...

Zase ví...do prdele!

Přesto nebo možná právě proto, klepne zase. ,,Ale když si to zaslouží..." Dodá a začne se zase smát.

,, Odvolej!" Trochu se mnou zatřese.

,,Nebo?" Provokuju zas. Nedám si pokoj...

,,Nebo nic... utíkaj ty špagety!"

Rázem stojím na pevný zemi, Ruf se natahuje pro kastrol, ale rukojeť hrnce je vařící a on se trochu spálí.

,,Jauuu...do prdele!" Zaječí nešťastně.

Bleskově ho popadnu za ruku, pustím proud vody a nacpu mu tam tu jeho tlapu.

,,Chlaď!" Houknu a druhou rukou poposunu hrnec s těstovinami na jinou plotýnku.
Pak mu pomalu vyndám ruku z pod proudu vody a zjišťuju rozsah zranění. Na ukazováčku se mu začíná dělat malinký puchýřek. Zbytek prstů a ruky vypadá nepoškozen.

,,Vypadá to,že budeš mít puchýř...to mě mrzí Ru..." Dodám nešťastně a neodvažuju se na něj kouknout.

On mi druhou rukou zvedne hlavu mírným tlakem na bradu. Naše pohledy se setkaj.

,,Violko, miláčku... víš kolik mám puchýřů, když cvičím na bubny...tohle je prd! Nemá tě co mrzet. Ale jestli to chceš odčinit, dodělej to jídlo a vše ti bude odpuštěno " dodá nezbedně, zase se zářivě usměje a líbne mě mlaskavou pusu.

,,Už jen chvíli " šeptnu a jdu dodělat to jídlo.
Celou dobu co míchám vše dohromady, Ruf stojí vedle mě a čumí mi pod ruce. Pak si znovu prohlídne ukazováček, přejede přes puchýř a maličko zatlačí.

,,Co blbneš Ru, praskne to!" Houknu, ale je pozdě.

Rufus se zašklebí a opláchne si ruku.

,,Však to jsem měl v úmyslu, co jinýho s tím... dělám to pokaždý...nic jinýho nezbejvá! Proč myslíš,že bubeníci maj furt olepený prsty?" Dodá ještě a začne si prokřupávat všechny prsty postupně. Když je hotov, prokřupne obě ruce se zaťatými pěstmi. A začne je ještě lehce vytahovat.

,,Můžeš toho nechat, Rufe! Budeš mít prsty vytahaný až na zem!" Loupnu pohledem.

On se ale uchechtne a pokračuje s vytahováním prstů a následným prokřupáváním.

,,Rufusi Taylore! Řekla jsem...nech toho!" Houknu o poznání hlasitěji.

,, Co je?" Diví se. ,,Tohle dělám furt... hlavně když nevím co s rukama...třeba při rozhovoru s novinářema." Dodá a prokřupne oba palce.

,,Tygře! Do prdele! Můžeš toho nechat!" Zaječím na něj tak hlasitě, že sebou trhne, rozhodí ruce, že málem srazí pánev se slaninou.

Panebože,ten kluk je pohroma. Ale krásná pohroma.

,,Jestli na mě budeš takhle ječet, taky se ti může stát, že mě z tebe klepne!" Prohlásí a usměje se.
,,A co pak budeš dělat, aha? Když už sis mě prosadila?" Dodá a mrkne.

,,To máš pravdu, Rufe...budu si muset dávat pozor. Ale ty mě taky nezlob! To tvoje křupání mě asi zabije." Seknu po něm.

,,Nonono miláčku, tak už se nezlob! Já už se taky nezlobím...na tebe!" Dodá s poťouchlým úsměvem a než stačím něco říct, líbne mě na pusu.
Pak nasaje vůni a mlaskne.

,,Tak co, můžeme už jíst? Krásně to voní,ty moje kouzelnice!"

❁❁❁

Po jídle (který teda mimochodem vůbec nezbylo, protože Fufín si dvakrát přidal a následně dojedl zbytek i rovnou z pánve), jsme se pohodlně rozvalili do hamaky na terase.
Jakoby se ani jednomu nechtěly řešit rány osudu někoho jinýho, byť se jedná o naše rodiče.
Slunko svítí, hřeje, Ruf má jednu nohu vystrčenou z hamaky a mírně nás oba houpe. Jednou za čas se zavrtí, dá rychlou pusu a zahoupe zase. Pomalu se mi přivírají oči. Jak by taky ne...tolik zážitků, emocí a dechberoucí vášně jsem za ty dva dny zažila...

Ale měla bych to vyřešit! Měla bych zjistit proč!?

Jenže čas strávenej po boku tohodle věčně vysmátýho blond bubeníka, co si tak nějak asi neláme hlavu s ničím, si chci užít beze zbytku,dokud mi je to umožněno.

,,Takhle to už může bejt na furt" ozve se nade mnou.

Cože? Jak? Jak na furt? Co to plácá?

Zvednu nechápavě pohled až nahoru k pomněnkám. Už asi ani nejsem překvapená, že zase odpovídá na nevyslovené.

,,Nebo nechceš?" Dodá opatrně a upřeně se mi dívá do očí.

,,Chci Rufe, jasně že chci ...ani nevíš jak moc! Ale bude to stačit? Bude stačit jenom pouhý chtít? Bude to na furt?" Mluvím rychle, překotně... nejistě.

,,Bude...budem-li chtít oba. A já teda chci Violko" dodá měkce a dá mi dlouhou romantickou pusu.

Pak se usměje do polibku a zatahá mě jemně za dolní ret. Vzdychnu a trochu víc se pootočím, až mu ležím na hrudníku. Začneme se pomalu, líně líbat. Přejede přes záda, všude, kde se dotýká,mnou projedou vibrace.
Zastaví se na zadku, ten zase zkušeně prohněte a mě unikne vzdech. Cítím, že se zase dole probouzí vášeň a chtíč po tom druhém. Maličko se zavrtím a Ruf krátce zasténá. Pokračujeme v líbání,ale už to není líný líbání, už je to dravý líbání, sem tam cinkneme o zuby toho druhýho, jazykem si navzájem prozkoumáváme pusu. Občas se hryzneme do jazyka až jeden z nás zakňučí. Dýcháme jako o závod. Ruf má výhodu stability jedný nohy a neuvěřitelný síly v rukách, protože je schopnej mě ze svýho hrudníku zvednout do náruče a odnést do obýváku na sedačku. Tam mě pomalu pokládá na gauč, nepřestávajíc mě líbat. A zase vlhnu a on je taky víc než připravenej.
Rychlým pohybem ze sebe stahuje to nejnutnější, ze mě serve tílko, pod kterým už nic nemám, odhrne kalhotky na stranu, zajede do mě a přirazí až po kořen. Obtočím mu nohy kolem pasu, ale ten kousek prádla,co na mě nechal, mě trochu začíná škrtit.
On vyjede na půl ven, dlouze se mi zadívá do očí, pak šeptne ,,promiň" a než se stačím zeptat, za co je to krátký slůvko, slyším zvuk trhání látky.
Rázem jsem volná, zbytky tkaniny s úsměvem odhodí na zem a přirazí znovu naplno. Vyjde ze mě dlouhý sten.

,, Neuvěřitelně mě rajcuješ puso, když u toho tak krásně vzdycháš!" Zachraptí Rufus a začne se svým pravidelným pohybem.

Rytmus a načasování má na setinu přesný.
Dívá se mi do očí, pusu má pootevřenou, odhaluje bílý zuby a já zase můžu obdivovat tohodle blonďatýho krasavce sklánícího se nade mnou. Vlasy se mu uvolnily a v nezbedných pramíncích mu tančí kolem soustředěnýho obličeje. Drobná žíla se mu klene přes čelo, svaly se napínaj k prasknutí. Bicepsy zatíná a já neodolám, zvednu ruku a bříškem ukazováčku přejedu přes pusu, pokračuju přes bradu až na hrudník. Jeden pramen vlasů mu zastrčím za ucho, ale je jen otázka pár okamžiků, kdy mu vyklouzne zase pryč a začne tančit v Rufově rytmu.

Pak přejedu až dolů a chci se ho dotknout. Ale on mě bleskově chytne za obě ruce a nepřestávajíc přirážet, mi ruce zvedne až za hlavu. Cítím, že brzo bude,ale to já nejspíš taky. Vidím, já se trochu leskne od potu, řetízek se odráží od lesklýho hrudníku a to je ta poslední kapka k tomu, abych se udělala. Zatmí se mi před očima a zařvu. Rufus vytřeští oči, zhluboka se nadechne, vyjde z něj táhlý sten, zvrátí hlavu dozadu a já cítím,jak mě plní až po samý okraj teplou tekutinou.
Pustí mi obě ruce a vysíleně padne na oba lokty, vedle mý hlavy. Čelem se opírá o to moje. Cítím teplý dech... Hrudníkem se dotýká toho mýho, cítím drobný chloupky,jak se otírají o moje prsa. Jde z něj teplo, chtíč a vášeň pomalu vyprchává. Vyklouzne ze mě ven a já cítím,jak zbytek tekutiny opouští moje útroby.

Budu se muset umejt. Bleskne mi hlavou. A už teď vím, co bude následovat.

,,Jdeme spolu lásko?" Ozve se mi u obličeje.

,, Jasně že jó, s tebou kamkoliv" hlesnu potichu.

,,Tak to jsem rád, já totiž taky" dodá a ruku v ruce capkáme do koupelny...