Emma

To je takový kretén.....Nechtěla jsem dělat předčasné závěry a dát mu šanci, ale jak jsem zjistila Ryan Reed je jen namyšlenej, sebestřednej idiot. Drtila jsem nadávky mezi zuby. Ani mi nedošlo, že jsem držela ten zatracenej mobil... V tu chvíli se mi tak ulevilo, že neskončím před soudem za hodně těžký ublížení na zdraví jsem čekala aspoň obyčejný díky, nebo tak něco. Ale on se musel jít podívat na svojí motorku...motorku! Skoro se nemohl sám ani postavit, když o tom přemýšlím měla jsem ho nechat tvrdě spadnou na jeho zadek. Vůbec na mě nereagoval, když jsem se snažila zjistit jestli třeba nemá otřes mozku. Hlavní pro něj byla jeho motorka. Vzdala jsem to, prostě jsem se otočila na patě a chtěla odjet. Ten mobil mi prostě ze šoku v ruce zůstal a on měl ještě tu drzost mě snad strhnout ze sedla. .....„dej mi číslo tvé pojistky, účtu a ty ostatní kraviny a jsme si kvit...."......blbec.....K čemu by to bylo, že by táta zaplatil pravděpodobně odškodnění. Já jsem byla tak naštvaná,  měla jsem dávat víc pozor na cestu. Jela jsem na nejvyšší povolenou rychlost. Ke vstupní bráně jsem dojela brzy. Ještě, že jsem si aspoň do kapsy u džínů dala vstupní kartu. Vjela jsem za bránu a objela vilu až ke garáži. Snažila jsem se uklidnit. Poslední, co teď potřebuju je aby táta řešil mě a Ryana Reeda.  Garáž se začala sama automaticky otevírat a já už viděla tátu, který na mě čekal. Vjela jsem dovnitř a zastavila. Počítala jsem do pěti než jsem si sundala helmu a nasadila falešný úsměv.

„Tak, jaká byla projížďka?"

Nejhorší v mém životě....

„Bylo to skvělé, tati. Je dokonalá. Nikdo to neumí líp než ty."

Sundala jsem si boty, helmu položila k motorce a nechala si od táty dát pusu na čelo.

„Jsem rád, že se ti líbí. Opravdu jsi v pořádku?....vypadáš trochu rozmrzele."

Ani nevíš, jak...

„Jasně, je mi OK, jen stále nemůžu uvěřit, že jsem zpátky."

Táta mě vtáhnul do jeho medvědího objetí a já mu jej opětovala.

„Dobře, Beruško.....dej tomu čas. "

Beze slova jsem přikývla, ale silně jsem o tom pochybovala....to se nestane.  Odtáhla jsem se od táty a chtěla vyhladit vrásky, které měl na obličeji.

„Půjdu si znovu lehnout, stále si nemůžu zvyknout na ten časový posun....nevadí?"

„Samozřejmě, že ne......jen si odpočiň, Greta ti do pokoje přinese oběd. Já stejně musím na jednu důležitou schůzku s Carlosem, aby jsme vyřešili detaily ohledně nákladů na turné a organizaci."

„Jasně, chápu.....chlapské řeči. "

Dostala jsem ze sebe úsměv a šla pryč. Vyšla jsem po točitých schodech nahoru a tiše našlapovala po schodech nahoru do svého pokoje. Doufala jsem, že Greta mě neuslyší. Nedávala jsem pozor, už jsem zapomněla, které schody vržou a které ne. Sakra...

„Emmo?....Jaká byla projížďka?"

Nehnutě jsem stála uprostřed schodiště, když ze dveří kuchyně vyšla Greta, jak jinak než s Quintonem v náručí, který seskočil, když mě uviděl a začal se lísat u mých nohou.

„Je to takový cukroušek. Slyšel tě, když jsi přišla."

Chudák Greta. Quinton si jí omotal kolem pracky. Koukla jsem na Gretu. Sledovala kocoura u mých nohou a úplně se rozplývala. Zvedla jsem Quintona ze země a mířila do pokoje.

„Projížďka byla skvělá, Greto. Půjdu si lehnout, abych dospala ten časový posun, ale na oběd se snad vzbudím."

Jakmile jsem byla v bezpečí svého pokoje. Zavřela jsem dveře a pustila Quintona, který hned vyskočil na postel.

„Zrádče!...."

Zasyčela jsem na Quintona, odpovědí mi bylo spokojené zapředení. Někdy si fakt myslím, že se mi jen vysmívá. Už jsem na tom fakt špatně.....povídám si tady s kočkou. Převlékla jsem se zpátky do pyžama, zatáhla rolety a zalezla si do svojí postele. Nebylo pro mě překvapením, když  chlupatá koule vyskočila ke mě a stočila se na druhé polovině postele.

„Quintone, jdi si do svojí postele!"

Nic. Quintone se protáhnul a spokojeně zavřel oči. Bylo mu úplně jedno, že jsem mu v rohu pokoje připravila košík s hodně velkým polštářem. I na koleji přebýval jen v mojí posteli. Jednou to zkusil i u Suzan, ta ho ovšem dost rychle vyhodila. Od té doby Suze Quinton nesnáší.....a taky nesnáší košťata, ale to není moje vina, že Suze použila koště aby ho vymetla z její postele.  Doufala jsem, že v klidu usnu, což bylo zničeno, když můj mobil začal vyřvávat na celý pokoj. Prudce jsem se posadila.....Suze si měla vybrat jiný vyzvánění....Vyskočila jsem z postele a začala se hrabat ve svojí tašce ve snaze najít mobil a vypnout ten kravál. Quinton zaprskal a otočil se na druhou stranu. Konečně jsem našla mobil.

„Ehm, hej Suze?"

„Konečně!....myslela jsem, že mi to zase nezvedneš. Víš kolikrát jsem ti volala?....dvanáctkrát! Vyšilovala jsem Em!......chápu, že jsme nebyly sice nejlepší spolubydlící, ale..."

„Suze, klid....jsem v pohodě. Promiň měla jsem ti zavolat. Věci se tady trochu zkomplikovaly...táta. Vybalování věcí mi dalo zabrat a ještě jsem nedospala ten časový posun."

„Ok, ok...ale pro příště. Co dělá Zplozenec pekla?....Přísahám, že mi schválně roztrhal moje oblíbený tílko Em. Nevíš, co všechno jsem kvůli němu podstoupila."

Hodila jsem pohledem po Quintonovi. Byl vzhůru a těma svýma očima mě pozorovala a vsadím se, že slyší každé slovo, které Suze řekla. Vyplázla jsem na něj jazyk.

„Je v pohodě. Obsadil už zase znovu mojí postel."

„Zase?...Em, poradím ti stačí použít hodně dobrý koště...a potom..."

Quinton se na posteli naježil a výhružně zaprskal směrem ke mně.

„Byl to on?! Vím, že jsem něco slyšela."

Snažila jsem se Quintona uklidnit, ale ten seskočil z postele a běžel si sednout na okenní parapet.

„Jo, byl...urazilas ho! Měla bys vidět, jak si Gretu omotal kolem prstu."

Dodala jsem se smíchem a když pak nastalo v telefonu ticho, uvědomila jsem si, co jsem řekla.

„Em?...Kdo je Greta?"

Posadila jsem se na postel a přemýšlela. Se Suze jsme sice byly kamarádky a to už od mého přestěhování na kolej, když jsem odjela od táty. I přes to jsme mezi sebou měli určitá pravidla...ani jedna z nás se nezmiňovala o svojí rodině. Já jsem nevěděla nic o její rodině a ona o mojí, tak to vždycky fungovalo. Neptala jsem se na otázky, na které nechci odpovědět já......

„Emmo?..Jsi tam ještě?"

„Jjo, jsem tady...jen jsem se nějak zamyslela."

„...Aha. Em, vážně trváš na tom, že bych měla přijet za tebou? Víš, nikdy jsme o svých rodinách nemluvily, nechci se ti nějak vnucovat."

Přemýšlela jsem o tom dlouho, ale Suzannah pro mě byla ta nejbližší osoba. Byla sice skoro opakem mě, ale proto to třeba tak fungovalo.

„Trvám na tom. Máme teď rok, aby jsme se rozhodly Suze. Ráda bych kdyby jsi přijela, ale musím ti něco říct, a nechci ti to vysvětlovat po telefonu., ale je to důležité..."

Čekala jsem až prolomí to ticho.

„Ehmm.....dobře? Celkem jsi mě vyděsila, ale přijedu. Mám už skoro sbaleno. Takže...pozítří?"

„Jo, pozítří. Sejdeme se na letišti. Díky, Suze jsi skvělá kamarádka."

„Děsíš mě, Emmo! Děje se něco?....určitě ti ta chlupatá koule něco neudělala, protože jestli jo, tak...."

Smála jsem se hlasitě do telefonu.

„Ne, jen přijeď.....víš, že tady na tebe čeká nové číslo Popular?"

„Věděla jsem, že ho máš.....prosím řekni, že jsi ho celé neroztrhala."

Slyšela jsem ten její škemravý ton, a vzpomněla si, že jsem přeci jen časopis zachovala...teda pokud se mi dostane do rukou teď, tak určitě něco vytrhnu...

„Je v celku, aspoň zatím."

„Díky, bohu!"

„Ok, ok....musím končit, ale co myslíš? Mám si sbalit i ty dvoje plavky, nebo to mám vyměnit za ty krátký šortky.....stále nevím, jaký je u vás počasí. A kam pojedeme....ufff, vážně potřebuju, aby jsi mi sbalila, Em."

V hlavě se mi objevil náš střešní bazén, zahrada a taky jsem plánovala, že jestli tu zprávu přijme vezmu jí i na dráhu.

„Vem si všechno,  hlavně sluneční brýle a tu vestu, co jsem ti koupila....vzala sis jí na sebe jenom jednou."

„Emmo! Nemůžu si sebou sbalit, celou svojí skříň a proč tu vestu? Je celá z kůže, nemůžu si jí vzít. Myslela jsem, že jsi říkala o teplotách kolem 23°C? Vždyť se v ní upeču. Stále nechápu, jak jsi mi jí mohla koupit.....nikdy jsem nejezdila na motorce."

„Prostě si jí vezmi.....uvidíme se pozítří. Měj se!"

„Pche...měj se, Em!"

Vypnula jsem hovor a po zádech se svalila na postel...šlo to líp, než jsem čekala.

Zalezla jsem pod peřinu a s klidem usnula.

Ryan

Ujela!....prostě ujela! Ta holka byla totální magor. Nevím, čeho tím chtěla docílit, ale jsem kurva dost naštvanej.  Ty škrábance nejsou tak vidět, ale hlavu mám jakoby mi v ní něco vybouchlo. Jestli má Dante, takovou kocovinu, tak mu fakt nezávidím.  Jel jsem přímo  k Marcusovi, byl jedním z organizátorů a měli jsme vyřešit nějaký podrobnostmi. Když jsem parkoval před bytovým komplexem všimnul jsem si už dvou motorek před vchodem. Dante a Aaron..... To budou kecy. Vyjel jsem výtahem do nejvyššího patra, jen naprostej vůl by šel po schodech. Dveře už byli pootevřené, tak jsem šel dovnitř. V obývacím pokoji se nad stolem skláněl Marcus, Aaron i Dante.

„Ryane?....překvapuješ mě. Poprvé jsi přišel pozdě."

„Třeba měl žhavý rande, šéfe......"

Jestli se za rande počítá srážka s bláznivou holkou, tak jo......rande bylo skvělý....Popadl jsem láhev whisky a sklenici ze stolu a svalil se s ní vedle Danteho, tohle jsem potřeboval zapít.

„Co tvoje hlava?"

Namířil jsem otázku k Dantemu.

„Jako by mě přejel vlak, chlape."

 „Fajn, hlavní je, žes dorazil.......můžeme probrat přepravu."

Marcus byl jeden z organizátorů. Už starší, ale stále měl dobré nápady. Asi bych možná neměl pít před mým největším sponzorem, ale Aaron Emerson byl v pohodě. Stačilo mu, že se soustředím na závody, což jsem dělal. Nemohl jsem si přát lepšího sponzora než jeho.

„Dobře, Aarone..rozplánoval jsem to na několik autobusů. Ryan s Dantem můžou mít jeden společný autobus, ty jsi chtěl ten prostorný pro sebe a Emmu, mám pravdu?"

Tahle věta upoutala mojí pozornost. Neznal jsem nikoho jménem Emma. Aaron nebyl ženatý, vlastně to byl dost slušnej chlap a nikdy bych ho netipoval na někoho, kdo si na turné vezme milenku. No, co...nikdo není dokonalý.  Dante mě dost tvrdě šťouchnul do lokte. Sledoval konverzaci a já znovu možná dost okatě poslouchal.

„Je to tak Marcusi, ale možná to bude chtít, ještě o místo na spaní na víc, je možné, že v tom autobuse budeme i tři podle toho, co mi Emma říkala."

Tři?...Páni, radši jsem odložil whisky na stůl, protože ten alkohol, asi dost začínal působit.

„Nevypadáš, moc v pohodě."

Otočil jsem hlavou na Danteho. Nebylo nutný mu připomínat, jak příšerně vypadal. Dneska určitě holku do postele nedostane.

„Všechno, je Ok."

„A proč máš teda, tak poničenou bundu. Nebo byla nějaká kočka, dost divoká?"

Shlédnul jsem dolů na svoje oblečení. Na bundě byly odřené kusy, kalhoty jsem měl zašpiněné a nemluvě o mém odřeném pravém zápěstí. A do prdele....

„Myslím, že to je všechno, Ryane nebyl jsi tady, ale Dante všechno ví, jsem si jistý, že ti to řekne.Aarone, my se asi uvidíme, až na turné."

„Ok, Marcusi dík. Jdete Ryane..Dante?"

Na Aaronovi jsem si všiml, že po celou dobu měl na tváři takový ten celkem dost přiblblej úsměv, který jsem u něj snad nikdy neviděl....zajímavé.

„Jo, jasně..jdem, jen co zvedne tehle kretén svůj zadek."

Vyhnul jsem se polštáři, který na mě Dante hodil a následoval Aarona ze dveří.

„Aarone, můžu s tebou mluvit?"

Aaron byl mým jediným spoznzorem, který mi kdy dovolil si  s ním tykat, jak jsem řekl.....skvělej chlap.

„Jasně, Ryane. Co potřebuješ?"

„Je to takový divný......měl jsem menší nehodu a na motorce mám  pár škrábanců...."

Aaron se mračil...to není dobrý.

„Chtěl jsi doufám zaplatit škodu...nadiktuj mi číslo pojistky jméno a já..."

Aaron už si připravoval tužku a notes...tohle bude hodně zlý.

„Tak trochu nemám ani jeden z těch údajů. Ten jezdec. co mě sejmul ujel...."

Aaron na mě civěl, jako by mi fakt přibyla další hlava.

„Ujel?....je to protizákonné. Máš právo na žalobu, kdo to byl?"

„Já nevím. Vůbec neznám jméno a ani nechci podávat žalobu...nic se nestalo. Skoro."

Pokud nemluvím o tý tvrdý facce, sexy postavě a dost drzýmu jazyku.....Aaron zaklapl notes a strčil ho do kapsy svojí vesty.

„Fajn, je to tvoje volba. Motorku mi můžeš kdykoliv dovést...podívám se na to osobně."

„Díky, Aarone."

Aaron už se otočil a jeho mobil mu začal zvonit. Vytáhl ho a zvedl k uchu. Už byl za rohem schodiště, ale já to slyšel.

„Ahoj, Beruško už jsi se vyspala?"

Tenhle den je fakt šílenej.....