Klidné řízení auta přes dopravní špičku se ukázalo jako primitivní záležitost. Stále jsem na sobě cítila vůni mandlového šamponu, kterého jsem na sebe musela vylít přinejmenším půl láhve. Jak ráda bych se vrátila pod proud vody a nechala všechny starosti smýt dolů. Nešlo to. Ryanova matka připomínala chodící zombie. Ještě před dvěma hodinami se mi choulila v náruči a mohla si vyplakat oči. Její vzlyky vypadaly neutišitelně a slova, která říkala nedávala příliš smysl. Jediné, co jsem mohla říct bylo, že to s reedovou sestrou to nevypadalo příliš dobře. S tou největší sebekontrolou jsem sešlápla plyn a o moment později zaparkovala před budovou nemocnice. Naoko plná seběvědomí se mi podařilo dostat z auta s brašnou přes moje rameno. Uvnitř jsem přímo vyšilovala. Zdravotní sestry mě probodávaly zvědavýma očima. Hlídaly každý můj krok, jakmile jsem vstoupila do haly.

„Emmo, mockrát ti děkuji. Jsi moc hodná."

Paní Reedvá ke mně přiběhla a objala mě. Nechala jsem jí, nějaký můj vnitřní instinkt mi říkal, že právě to teď potřebovala. Byla to právě ona, kdo mě poslal do jejich domu, abych vše zařídila, pobrala pár věcí a dostala trochu času pro sebe. Pár hodin nebylo dost na vítězství nad únavou, ale cítila jsem se v čistém oblečení o mnoho lépe. Podala jsem brašnu ryanově matce.

„Tady to je, snad je tam všechno."

Taška mi zmizela z rukou a prošla kontrolou obsahu. Paní Reedová vytáhla z tašky jedno tričko, které jsem s dovolením vzala z její skříně a ponožky. Zbytek tašky mi vrátila.

„Moc ti děkuji, och jsem tak ráda, že jsi tady s námi. Ryan se od mojí holčičky nehnul ani na krok po celou tu dobu. Můžeš mu to donést? Jsou na pokoji. A zkus ho prosím jemně postrčit aby se došel domů umýt. Já se mezitím někde převléknu."

Dřív než jsem mohla protestovat, nebo se dokonce i nadechnout byla ryanova máma pryč. Prostě se otočila a už mi nevěnovala ani trochu pozornosti. Nervózně jsem se kousla do rtu a pohrávala si s popruhem brašny. Nemocnice byla plná. Rozednilo se před necelými třemi hodinami a začínalo tu být živo. Moje pokusy o milé úsměvy byly marné, míjela jsem pacienty oblečeno v županech, doktory v pláštích a spoustu sester v těch klasických teplácích a vestě. Cítila jsem se pohodlněji s vědomím, že na sobě nemám pyžamo, ale tenisky, džíny , tričko a bunda byla přeci jen nápadná. Nějakým způsobem jsem ale srejně stála před tím obrazem, který mě už jednou donutil utíkat. Dívka připojená na přístroje ležela v bílém povlečení. Stále spala. Přiložila jsem si ruku na ústa abych udusila blížící se nával emocí popřípadě vzlyk. Opravdu jsem nechtěla brečet. Místo toho jsem tichounce zaklepala na dveře a vzala za kliku. Dveře se tiše otevřely a já mohla vklouznout dovnitř. Dveře se za mnou zase tiše zavřely. Všechno ve mně bylo sevřené návalem emocí. Ryanova hlava spočívala na samém okraji postele a jeho ruka se proplétala s o mnoho menší a bledou pokožkou. Spal. Asi desetkrát jsem se nadechla a poté vydechla, jen to mi umožnilo uvolnit krk a zastavit štípání v očích. Nelíbilo se mi tohle prostředí, tenhle pokoj a už vůbec se mi nelíbil ten pravidelný zvuk, který vydával přístroj vedle postele. Chudák Melanie se stále neprobudila. Příbližila jsem se k posteli. Ryan seděl na křesle opravdu zvláštně zkroucený. Můj mozek mi živě vybravil představu jeho, jak tu sedí celé hodiny, svírá ruku své sestry a odmítá se odtud hnout. Musel být příšerně unavený, ale v jednom měla jeho matka pravdu. Potřeboval chvíli pro sebe. Tiše jsem si odkašlala, bez reakce. Zkusila jsem to podruhé, zase nic.

„Ryane."

Zkouška zašeptání taky nevyšla. Potřebovala jsem vzbudit Ryane ale už ne Melanie, která musela odpočívat. Tohle byla ztracená situace. Fajn, vzchop se Emmo... Přesunula jsem se za ryanova záda, opakovala svoje dechové cvičení a sama nechápu proč si protáhla prsty. Jde se na to... Položila jsem svojí pravou ruku na pravé rameno a jemně zatřásla. Bože, ani se nehnul. Protočila jsem očima po místnosti. Opravdu úžasný, dobře druhý pokus... Má ruka znovu putovala na ryanovo rameno spolus větším stiskem plus jsem se předklonila k ryanově tváři. Pozdě mě napadlo, že jsem si mohla pořídit pěkný snímek. Spící Ryan Reed, určitě by to byla cenná zbraň na jeho kecy. Pozdě.

„Vzbuď se."

Haleluja... Ryan se celý napnul a škubnul sebou. Skoro jsem vykřikla jak byl rychlý. Jeho hlava se vymrštila vzhůru, zamrkal a rozhlédl se zmateně po pokoji. Očima přistál na jeho spící sestře a jakoby to byla ta nejobyčejnější věc na světě políbil klouby její ruky, kterou svíral u sebe. Všimla jsem si, že jeho oči jsou nečervenalé, pravděpodobně únavou.

„Takže to nebyl sen."

Zakousla jsem se do svého rtu, jak byl ryanův výraz utrápený. Chtěla jsem poskytnout aspoň malou útěchu.

„Ne, je to skutečné."

Přistoupila jsem k posteli po ryanově boku. Opět se ryanova ramena zvedla a dlouhý nádech s výdechem opustil jeho plíce.

„Jak dlouho jsi tady?"

Pokrčila jsem rameny s očima upřenýma na bledou tvář.

„Pár minut. Ryane, měl by sis odpočinout..."

Nedostala jsem možnost dokončit větu. Ryanovy rysy ve tváři ztvrdly a jeho pohled byl nepřípustný.

„Ne! Chci být u toho, až se probudí."

Okamžitě naše pohledy zalétly na postel. Ryanův hlas byl hlasitý, ale dívku nevzbudil. Snažila jsem se vžít do jeho situace. Ryan byl vyděšený, vystresovaný, bezmocný a určitě vyčerpaný. Teď to potřebovalo chladnou hlavu a pevné nervy. Netřeba připomínat, že to nejsou zrovna mé silné stránky. Na druhou stranu mě Suze přinutila shlédnout tolik romantických a melancholických filmů, že se to ani nedá spočítat. Viděla jsem spoustu scén z nemocnic. Zvolila jsem jednodušší metodu.

„Já to chápu, ale nijak jí nepomůžeš, když tu budeš jen sedět. Um, nechci na topříliš upozorňovat, ale máš na sobě pyžamo, potřebuješ sprchu a rozhodně vyčistit zuby. Nikoho by nepotěšilo vidět tvojí zuboženou tvář po prvním probuzení."

Uvnitř jsem se připravila na výbuch sopky. Můj mozek vymýšlel spoustu situací, které teď mohou nastat. Ryan začne řvát, seřve mě za mojí drzou pusu a já odtud vystřelím jako raketa na Měsíc. Nic z toho se nestalo. Ryan se usmál a při tom úsměvu mi málem vypadly oči z důlků.

„Co teda navrhuješ ať udělám?"

Zapsala jsem si imaginární poznámku, abych se objednala na vyšetření sluchu. Vážně to řekl? Nechtělo se mi o tom přemýšlet, ale když mi došlo, že je pár hnědých očí zaměřený na mě, tak se nedalo pochybovat. Zpanikařeně jsem popadla popruh tašky a hodila ji po Ryanovi. Cjytil to jako nic.

„V první řadě se jdi převléct a vyčisti si zuby. Tvoje máma brzo přijde."

Ryan sváděl vnitřní bitvu jak těkal očima z tašky na jeho sestru. S povzdechem jsem se k němu přiblížila a chytila jeho biceps.

„Počkám tu s ní a pokud by se pohnula, tak ti dám vědět, platí?"

Ryan ztuhl, ale asi po pěti vteřinách se uvolnil. Narozdíl ode mě. Popadl mojí ruku a jemně jí položil na ruku jeho sestry. Slova se mi zasekla v krku. Kruci tohle bylo vážný. Pohled mi vystřelil nahoru, ale já neviděla nic jiného, než intenzivní oříškové oči a neslyšela cokoliv, až na jedno tiché slovo.

„Díky."

Unaveně se usmíval jak pustil mojí ruku a s taškou přes rameno odešel z pokoje. Přísahám, že mě moje ruka brněla ještě dlouho potom.Tohle se mi pomalu ale jistě vymykalo z rukou.

Dante

Zvuk smíchu naplnil moje uši. Přísahám, že bych udělal cokoliv, abych to mohl slyšet znova.

„Ne, takhle ne... musíš to krájet na tenké plátky.Ukaž."

Snažil jsem se nakrájet různé druhy zeleniny na kousky, jak mi Beauty řekla, ale bylo mnohem lepší jí pozorovat. Prakticky tancovala po miniaturní náhradě kuchyně. Její zadek se motal kolem mě sem a tam. Není divu, že jsem několikrát přišel o prsty. Zelenina byla vlastně skoro všude, hlavně na zemi. Neuhnul jsem, když ke mě Beauty přistoupila, donutil jsem jí aby to byla ona, kdo mi vezme nůž z rukou a nakrájí zbytek zeleniny. Elektrický proud projel mými dlaněmi, když jsem se jí dotkl. Myslím, že mi unikl přiškrcený vzduch, když se Beauty dotkla svým bokem mého citlivhé místa. Možná nevědomě.

„Hej, řízla jsem tě?! Omlouvám se! Jsi v pořádku?!"

Byl jsem hodně věcí, ale v pořádku ne. Beauty stále svírala nůž a s rozšířenýma očima mě pozorovala. Se smíchem jsme jí odpovídal a ukazoval prázdné, čisté ruce.

„Jen klid, jsem v pohodě. Nic mi není, jen...um, zapomeň na to."

Asi nebylo správný jí říct, že by se ke mně takhle měla tisknout víc, o hodně víc. Jemně jsme vzal nůž z beautiných prstů a dokrájel zeleninu.

„Dobře, vylekal jsi mě. Myslela jsem, že jsem ti něco udělala."

Jo, postavila sten v mých kalhotách... o sakra. Tohle nebylo dobrý téma. Jako na zavolání, když jsem se soustředil na myšlenky, který mě měly zchladit se ozvalo další ze série pronikavých mňoukání. Už zase se mi ten kocour motal kolem nohou. Neodbytná kočka...

„Neposlušný kocour, to není jídlo pro tebe. Támhle máš oběd, notak."

Bylo komický jak se Beauty snažila dostat tu chlupatou věc z cesty. Tenhle chlapák očividně ignoroval všechny věci pro kočky, včetně jídla. Pozoroval jsem, jak se Beauty natahuje, nabírá trochu z masové směsi, kterou připravila a dává jí do misky kocourovi.

„Fajn, klidně se tím udav, ale řekni to Emmě a všechno popřu."

Jen jsem nad tím zakroutil hlavou.Ona i ta kočka byly záhadou. Přísahám, že ti dva se nesnášejí prostě přirozeně. Beauty se narovnala, když se čtyřnohé stvoření přímo zabořilo čumákem do misky a vrátila se ke krájení zeleniny.

„Kde jsi se vůbec naučila dělat panini?"

Vytáčelo mě to ticho. nebylo na něm nic špatného, ale využíval jsem každého okamžiku, kdy jsem mohl být s Beauty osamotě. Zvlášť když mi odtikávali hodiny s tím, jak dlouho dokáže Brandon zadržet Izzy. Zaujalo mě, jak Beauty ztuhla a zpomalila v krájení rajčat.

„No, ráda vařím a tak nějak mám ráda jídlo... hodně ráda jím, teda doufám, že to nezní divně, ale u nás v rodině vaří vlastně každý. Moje máme se věnuje tradiční mexické kuchyni, strýček dělá ty nejlepší tacco ve státech a přísahám, že má babička uměla výborné enchilladas."

Bál jsem se pohnout, natož Beauty nějak přerušit. Zdála se ztracená ve vzpomínkách s tím, jak klidně stála a usmívala se, dokud její oči nepokryl mlžný opar. Takový ten zasněný výraz, když najednou ztuhla a rázně dokrájela zbytek zeleniny, jak zjistila, že jí pozoruju. Zavrtěla hlavou.

„Zapomeň, co jsem teď řekla."

Nechtěl jsem a právě prot se každá věta zapsala do mojí paměti na později. Teď jsem si musel vystačit s tím, že je Beauty se mnou v autobuse a připravuje panini. Uplynulo dalších pět minut v tichosti, v poklidném souladu. Nevydržel jsem to do chvíle, kdy na talířích ležely dva kusy připravené a naplněné bagety.

„Takže, dobrou chuť?"

Beauty nevahála aby se zakousla so kusu pečiva. Maso společně se zeleninou a salátem vytvářello perektní konrast. Bylo to vážně dobré, sakra bylo to výborné.

„Ne, říkám ti ne! Jdi pryč ode mě! Nic ti nedám!"

Opravdu jsem začínal i já toho kocoura nenávidět. Zrzavá koule chlupů sežrala všechno, ale ne to, co bylo v kočičí misce. Beauty nebyla nadšená tím jak se jí kocour pletl do jejího jídla. Nachytala mě, jak jí pozoruju.

„Proč nejíš? Nechutná ti to?"

Zavrtěl jsem hlavou a ukosul si pořádné sousto. Užíval jsem si tu společnost, ale byla ještě jedna věc, kterou jsem musel zařídit. Dnešní večírek v klubu a mojí nutnou účast. Taky mi neuniklo neustále kontrolování beautina mobilu. Pořád se dívala na displej.

„Něco se děje?"

Její brada vystřelila vzhůru a do tváří se jí nahrnulo teplo. Schovala mobil do kapsy.

„Ne, všechno je v pořádku, jen se nemůžu dovolat Emmě. Má vypnutý mobil, ale před tím jsem od ní měla zmeškaný hovor... nevím, co se děje."

Emma neodpovídá? To bylo divné... Vlastně jak nad tím přemýšlím, tak ani Ryan se neozval. vytáhl jsme mobil z kapsy džínů a strnul. Sakra, nepřijaté hovory. Podíval jsem se na Beauty, která vypadala, že si možná ukouše nehty nervozitou. Jediným pohybem jsem vytočil ryanovo číslo a vyčkával. Bingo, začalo to vyzvánět a přibližně po třetím tónu byl hovor přijat.

„Fajn, že se taky ozveš."

Zazubil jsem se a mrkl na Beauty. ukázal jsem na místo vedle sebe a modlil se aby porozuměla. Usmíval jsem se jako idiot, když svůj sladký zadek zaparkovala na pohovce vedle mě.

„Čau, kámo... nebyl moc čas. Hodím tě na nahlas, dej mi chvíli."

Hodil jsem hovor na reproduktor a položil mobil na stůl. Mrkl jsem na Beauty, která sledovala mobil jako by to byla nějaká příšera. určitě chtěla vědět, co je s Emmou.

„Fajn, už můžeš mluvit. je tu se mnou Suzannah, tak tě jen varuju. Kde vůbec jsi?"

Ryan byl chvíl iticho, ale v telefonu šumělo. Pravděpodobně se pohyboval.

„Jasně, čau Suzannah.... vlastně jsem v nemocnici."

Podařilo se mi zmateně zamrkat, ale moje reakce byla o dost pomalejší než ta Beauty. Přímo vyskočila na nohy.

„V nemocnici?! Co děláš v nemocnici? Kde je Emma? Je v pořádku?!"

Přirozeně jsem Beauty stáhl k sobě na pohovku. Stejně zůstala celá napjatá.

„Ne, ta je v pohodě. Nic jí není. Řeknu jí aby ti později zavolala."

Všiml jsem si, že Ryan zněl poněkud sklesle, dalo se říct ospale, ale nehrabal jsem se v tom. I já měl otázku co zatraceně dělá v nemocnici, ale nebyla to moje věc. Beauty se viditelně uvolnila.

„Aha, tak promiň Ryane. Nechtěla jsem být vlezlá."

„To je v pohodě Suzannah. Jak je uvás? Nějaké novinky?"

Beauty vypadala, že bude mlčet, takže role mluvčího padla na mě.

„Fajn. Máme tu nezvaný hosty, hádej jakej zamilovanej pár se nám vrátil?"

Ryan ani na chvíli nezaváhal.

„Brandon a Izzy?! Jak je to možný? Neměli být u brandonový rodičů?"

Uvolněně jsem přehodil svou ruku na opěradlo pohovky a očekával, že se Beauty odtáhne. Neudělala to.

„Vlastně měli, ale pokud to chápu správně tak se něco královsky posralo. Brandonovi rodiče asi nevzali Izzy jako dobrou snachu. Jaký novinky jsou u tebe? Žiješ?"

Na druhé straně telefonu bylo slyšet téct vodu a šumot, tak všechno přehlušil.

„Jasně, všechno je v pohodě. Co závod? A Aaron. Nemám žádný zprávy. Zatraceně kámo, vysvětli mi, co znamenalo to divadlo v televizi... a co, hej můžu s tebou mluvit soukromě?"

Zamračil jsem se na přistroj na stole, nechtělo se mi Beauty odstrkávat pryč, ale Ryan zněl naléhavě. Na předloktí jsem ucítil dotek nehtů.

„To je v pohodě Dante. Můžu jít na chvíli vedle aby jste si mohli promluvit. Měj se Ryane, vyřiď Emmě, ať mi prosím zavolá."

„Jasně, Suzannah...díky, jen chci s Dantem něco vyřešit.."

Totálně jsem nevnímal ryanův hlas. Vztekle jsem pozoroval beautinina záda a to jak zmizela v mém pokoji. K mým starostem vůbec nepatřilo to, že by mohla najít bordel pod postelí nebo možná nějaké divné věci kolem. Měla zůstat tady. Naštvaně jsem sáhl po mobilu, vypnul odposlech a přiložil si ho k uchu.

„Varuju tě! To, co mi teď řekneš, musí být zatraceně důležitý!"

Ani jsem se neobtěžoval skrýt svoje podrážděni. Ryan na druhém konci pořád s něčím šuměl, dokonce byl slyšet zvuk zipu.

„Uklidni se. Co máš za problém? "

Dařilo se mi přímo očimy hypnotizovat dveře od mojí ložnice. Beauty byla tam a mě zajímalo, co tam dělala. Poslouchala?

„Hej, Dante!"

Ryanův hlas utknul všechny moje myšlenky.

„Jo, co je?! Krucinál, kde to jsi? Pořád slyším něco v pozadí."

„Jsem na nemocničních záchodech a převlíkám se, idiote. Řekni mi, co tam děláš ty... proč jsi tak nasraný? Prosímtě neříkej mi, že jsi si cokoliv začal zrovna s ní."

„Má jméno ksakru, tak ho používej kámo..."

Moje reakce byla vlastně téměř okamžitá stejně jako ty ryanova. Naprosto zmknul a pak to vypadalo, že se musel posadit. podle zvuku v pozadí hovoru.

„Doprdele, to si děláš srandu! Zbláznil ses?! Měl jsi jedinej úkol, jedinej a to držet od emminy kamarádky ruce pryč a tys to nedokázal. Kurva, jak si to představuješ?! Kolikrát jsi jí měl?!"

A to byla poslední kapka. Vyletěl jsem.

„Nevyspal jsem se s ní!"

Zahlédl jsem jak zrzavá čmouha vyskočila do vzduchu a se zlověstným syčením přistála zase na zemi. To zvíře na mě začalo syčet a prskat. Pravděpodobně jsem ho vyděsil, ale to mi v tý chvíli bylo vážně jedno.

„Do čeho ses to kruci dostal? Je ti jasný, že ti tohle nevyjde... Je to emmina kamarádka. Krucinál, vždyť tahle holka není jako ony. Stačí se na ní podívat a je vidět, jak mává nevinnou vlajkou sakra. Nemůže být tvoje."

Pozdě, moc pozdě... Klidnil jsem svoje pocuchané nervy. Chtělo to rychlou změnu tématu dřív, než se ta konverzace ještě víc podělá.

„Díky za přednášku, jsem si vědom tvýho zájmu o moje blaho. Můžeme se o tom byvit, až se vrátíš... kdy to vlastně bude?"

Ryan byl na druhé straně dlouhou chvíli ticho, což neznamenalo nic dobrýho.

„Doufám, že brzy... věci se tady trochu zkomlikovaly. Já a Emma jsme teď trochu zaneprázdnění. Pokusím se udělat, co bude třeba abych se vrátil na další závod.Už budu muset jít. Neudělej do tý doby žádnou blbost."

A s tím Ryan položil telefon. Frustrovaně jsem zvrátil hlavu dozadu. Chtělo se mi zařvat. Vážně skvělý. Věci se podělaly tady i u Ryana, mohlo to být ještě horší? Ve stejnou chvíli, jako se otevřely dveře od pokoje a objevila se Beauty se prakticky nastejno otevřely i další dveře. Izzy vlétla dovnitř jako velká voda.

„Juhů, hádejte jaké dobré zprávy máme! Hej, co to tu voní?"

Izzy s tím největším úsměvem přes jeí tvář následovaná Brandonem začichala v místnosti. Já a Brandon jsme si vyměnily jasné pohledy. Splnil svojí část dohody, ale moh vydržet i o dost déle, nevadí. Izzy mezitím objevila zbytek masové směsi, poházené kusy zeleniny a nepořádek na kuchyňské lince. Zrovna si do pusy nacpala plnou lžíci.

„Zlato, chtěla jsi jim něco říct, zapomnělas?"

Brandon se ležérně opřel o pohovku, jak jsme každý sledovaly Izzy, které se šokem rozšířily oči, jak žvýkala.

„Aha, jasně... bože můj, tohle je vynikající.Um, dobrá takže vraceli jsme se Brayem sem abychom vás trochu zabavili a mezitím nás zastavil Aaron a bylo to divné trochu trapné, ale to nevadí...."

Aneb tohle byl jasný signál, kdy chtěly moje uši vypnout. Izzy a její dlouhosáhlá konverzace.

„Zkrať to sušenko, nevypadají příliš nadšeně."

Brandon vždycky věděl, co říct. Dokonce na mě mrknul. Parchant. Já nejsem ten, kdo si to určitě dosyta užil se svojí holkou. Blbec.

„Fajn, fajn... jak myslíš. Nikdo tu neocení srandu. Prostě to vypadá, že dnešní večer jdeme slavit. Tím myslím nás všechny."

Zamračil jsem se ahledal odpověď u Brandona. Co s tím měl společného Aaron?

„Co tím myslíš?"

Beauty vypadala stejně zmateně a překvapeně jako já. Na čele se jí vytvarovala vráska.Izzy se triumfálně usmála a s divným leskem v očích nás dva s Beauty pozorovala.

„Tím myslím, že tě dneska už podruhé nalíčím a připravím. Aaron nás pozval na oslavnou-závodní párty. Můžu vzít jednoho hosta a já si vybírám tebe! Není to paráda?"

V tu chvíli jakoby se do mě vila energie. Kdyby tu nebyl Brandone, tak bych dost možná i Izzy políbil za cenu rozdrcenného nádobíčka. Aaron mi zakázal vzít Beauty sebou, ale určitě nepočítal s tím, že Izabella vezme právě Suzannah. Tohle bylo naprosto šílené a geniální.

„Ne, to není paráda. Já nepůjdu."

Beautina slova mě zase uzemnila. Šokovaně jsem zamrkal a sledoval vážnou tvář Beauty. Ruce držela v klíně sepjaté a pohled na koberci. Mluvila vážně a všechno jen potvrdila, když vstala.

„Omlouvám se, nemůžu."

Nikdo z nás nezareagoval, jak přímo vystřelila z autobusu. Ochlupacená, zrzavá a čtyřnohá potvora jí následovala. Na mě se zaměřil pár modrých očí a ukazoval na mě fialové nalakovaný nehet.

„Proč mám výdycky pocit, že všechno pokazíš, když tě s ní nechám chvilku samotnýho. Přestaň se chovat jako hňup. Právě jsem ti poskytla mimořádnou šanci, tak jí koukej přesvědčit! A mimochodem, tuhle laskavost si někdy vyberu... teď jdi za ní!"

Zvládl jsem si zapamatova možná tak polovinu věcí, které Izabella řekla, protože v tom meómentě jsem byl už dávno na nohou a vybíhal jsem z autobusu. Zahlédl jsem dlouhé nohy a záda, která se pohybovala daleko přede mnou. Utíkala.

Emma

Kreslila jsem na bledou pokožku jemné kroužky. Celá tahle situace mě znervózňovala. Celý tenhle pokoj byl až moc mrazivý, moc studený, moc... mrtvý. Žaludek se mi z toho převracel. Před očima se mi míhaly stále ty samé věty. Nemohlo býtzáhadou, že má zvědavost mě dohnala k radikálním řešením... googlu. Zadala jsem do svého počítače různé názvy, které ranova matka použila, během jejího záchvatu. Slovní spojení jako postupné ochrnutí, špatné nervové buňky, upoutání na vozík, různá diagnóza, neznámí původ, výjimečné postižení mi prolétávaly stále a stále hlavou. V přemýšlení mě nakonec přerušilo otvírání dveří. Ryan vklouzl do pokoje a okamžitě jeho oči přistály na jeho sestře. Podle jeho oblečení se musel převléct. Pyžamové kalhoty převlékl za rifle a tričko za košili. Nadávat bych mohla sama sobě, že jsem vzala právě tuhle košili. Nikomu by kostky neměly tak slušet. Na co to kruci myslím?...

„Měla bys zavolat Suzannah."

Dobře, zrovna tuhle větu bych na uvítání nečekala, ale okamžitě mé prsty svíraly mobil. Nepřijaté hovory a esemesky od Suze. Sakra...

„Jak jsi?...

„Dante mi volal a Suzannah tam byla taky."

Překvapeně jsem zmlkla. Dante volal Ryanovi a taky to znamenalo, že Suze je zase s Dantem. Divný pocit se vytvořil v mém žaludku. Opravdu jsem se musela brzo vrátit.

„Nemusíš mít strach. Je tam Izzy i Brandon... Izzy se postará o Suzannah líp, než kdokoliv jiný, věř mi."

Ryan se postavil za mě a položil jeho ruku na tu moji. Napjala jsem se jak z jeo pokožky sálalo teplo. Doufala jsem, že si nevšiml, jak najednou panikařím. A když panikařím, tak vyšiluju. Stáhla jsem ruku a vrávoravě vstala ze židle.

„Čteš myšlenky nebo co?"

Spíš to znělo jako výčitka, než odvedení pozornosti. Účel to ale splnilo. Ryan se nakvašeně otočil.

„Ne. Jen z tvojí mimiky odhadnu, na co myslíš. Nejsi tak nečitelná."

Třela jsem si svojí ruku, která mě stále brněla do rukávu. Fajn, uznávám, že tohle nebylo pěkný ale opravdu jsem nad sebou ztrácela kontrolu.

„Mimochodem díky za věci. Stalo se něco, co jsem byl pryč?"

Opřela jsem se o čelo postele a s Ryanem pozorovala jeho sestru. Stále spala, ale její hrudník se pravidelně zvedal a klesal. To bylo správné.

„Ne, nic... stále spí."

Ryan nad tou informací jen kývl a znovu se posadil do křesla. Nepustil malou ruku. Asi po další minutě ticha, kdy ani jeden z nás nepromluvil se konečně mlčení přerušilo.

„Celé tohle je šílené, nechtěl jsem aby se to stalo."

Ryanovi oči byly zamřené přímo na mě a pokud mohu tvrdit, tak byly upřímné. Bylo v nich něco, co nutilo k vážnosti. Na jazyku jsme měla připravenou odpověď, že nikdo si nic takového neořál, ale ryan pokračoval.

„Bylo to asi před třemi roky. Mel ještě zvládala malé kroky, ale už se blížila k úplnému ochrnutí dolní poloviny těla. Ona i máma bydlely jinde...v Santa Monice. Toužil jsem po něčem normálním a tak jsem se seznámil s Trishou."

Dlaně se mi kolem kovové zábrany sevřely tak pevně až mi zbělaly klouby na rukou. Proč mi tohle říká? A kdo byla Trisha? Ryan měl přítelkyni? Můj žaludek udělal salto a z nějakého důvodu se m ichtělo do něčeho tvrdě uhodit. Vážně jsem žárlila na nějakou mrchu? Kolik holek muselo být u něj v posteli? Stálo mě to hodně pevných nervů, abych se narovnala a pustila držení kovu.Byla jsem dokonce natolik dobrá, abych si na tvář přišroubovala úsměv.

„Fajn, skvělý, že mi to říkáš, ale já asi půjdu..."

„Ne, počkej!"

Zastavila jsem a sledovala Ryana, jak vstává z křesla. Vypadal nebezpečně, hrál si se mnou na kočku a na myš. Potíž byla v tom, že já měla být myš. nesnáším tuhle roli.

„Nezvládal jsem to, bylo toho moc... Mel a její zdraví, závody. Hledal jsem někoho, kdo by mi rozuměl a Trisha se k tomu nabídla. Už po třetím rande jsem jí vzal k nám domů. Byla zděšená. Mel vyžadovala péči 24/7 a Trisha viděla jen peníze. Pamatuju si, jak přede mnou hrála něco jiného, než za mými zády. Chtěl jsem aby mojí sestru přijala, ale chtěl jsem moc, chápeš? Skoro se jí bála i dotknout."

„Tak ses měl s tou krávou rozejít!"

Reflexy zvítězily a já si připlácla dlaň na ústa. Ryan se přibližoval. Zvláštní bylo, že držel ruce v kapsách a já stejně couvala. Akorát se mi podařilo vrazit do pojízdného stolku. V mém boku projela bolest. Au... Hledala jsme očima únikovou cestu, ale žádná nebyla. za mými zády byla zeď a moje záda na ní. Ryan narušil můj osobní prostor. Studoval mě, zatraceně on se smál? určitě mu cukaly koutky.

„To jsem taky udělal, ale stálo mě to hodně. Dlouho se mě snažila vydírat. Ještě několik měsíců potom vyhrožovala s kontaktováním bulváru a médií. Stála mě dům, kde jsme s Mel vyrůstali a další peníze přišly na koupi nového domu tady."

Jaká vzdálenost tohle je? Možná šedesát centimetrů není to méně? Rozhodně mi nešlo odhadovat vzdálenosti. Sundala jsem ruku ze svojí pusy a zapřela se o pevnou stěnu. Možná, že když do ní budu hodně tlačit, tak mě pohltí. Jo, super nápad.

„Um a tohle mi říkáš z nějakého určitého důvodu nebo prostě zabíjíš čas?"

Dobrá práce Emmo, stále dokážeš mluvit kraviny pod tlakem... Látka košile se napnula a Ryan se usmál.

„Snažím se dát do tohohle nějaký smysl. Nechápu to. Holka, která mi leze na nervy od prvního okamžiku a je osina v mým zadku mi už několikrát kryla záda. To, co jsi udělala s Mel.... toho si cením. Nechápu jak, ale jsem ti za to vděčný. Říkám možná naprostý kraviny, ale pravděpodobně je tohle hodně špatný nápad."

Otevřela jsem pusu abych se zeptala o čem to mluví. Neměla jsem to dělat. Netrvalo to snad ani půl vteřiny a já se pro oporu zachytila rukama širokých ramenou. Ryan Reed zkousl můj spodní ret a vtáhl jej do vlastní pusy. Zatraceně... Ten teda uměl líbat. Rozhodně to bylo něco jiného, než líbání s Mathewem minulý rok. Blázním, nikdo nemůže myslet na tohle, když líbá Ryana Reeda. Ucítila jsem letmý dotek na mém boku, dokud tam ryan nechal ruku celou. Pomalu jsem  se odtáhla a zamrkala. Ráda bych viděla svůj odraz, protože Ryan vypadal zmateně, ale spokojeně s jeho protivným a triumfálním úšklebkem na rtech. Teď po prvotním šoku se můj mozek vracel do reality, kde nebyla srdíčka padající ze vzduchu. Pokusila jsem se zamračit.

„Řekl jsi, že jsem osina v zadku."

Ryan zareagoval bublavým smíchem v jeho krku, než zvedl oči.

„Celá ty, fajn řekl jsem to, ale můžeš být příjemná osina v mém zadku."

Skvělý, vážně skvělý... Bylo mi jasné, že později začnu naprosto vyvádět, jakmile pomine tahle chvíle. Teď m istačilo, že se usmívám také. Jsi v prdeli Emmo, naprosto.

„Jsi idiot."

Ani tohle nesmazalo ten výraz vítězství. Reedova ruka stále spočívala na mém pravém boku, ale nijak mi tam nevadila pokud nesjede o něco níž.

„To mi nemusíš říkat dvakrát, vím to. Víš, co jsem ale zjistil?"

Už jen to zavlnění obočím nevěstilo nic dobrého.

„Co?"

„Když se bojíš tak vyšiluješ, začneš totálně panikařit, říkáš nesmyslný věci a jsi impulzivní, jo a taky odteď se mi líbí brýle."

Usmívala jsem se jako idiot, když se mi podařilo udeřit toho msjícího se pitomce do ramene. Třásly se mi prsty a brněla mě ústa. Tohle nebylo dobrý, vůbec to nebylo dobrý, ale pro teď?... Ať jde všechno k čertu.

„Můžeš ho praštit ještě jednou? Vážně jsem Trishu nenáviděla."

Já i Ryan jsme se otočili jako jeden při zvuku známého hlasu. Melanie byla vzhůru, letmo se usmívala a v očích jí jiskřila nezbednou s únavou. Chtělo se mi brečet radostí a možná taky ryanovi, který se nemohl ani pohnout, možná šokem. Usmála jsem se na právě probuzenou spící Růženku a uštědřila do ryanova ramene další ránu. Ryan se smíchem zavrčel a třel si bolavé místo. Viditelné napětí z něj spadlo.

„Au, hej to by stačilo. Obě mě přivádíte k šílenství."

Stála jsem na místě a pozorovala, jak jde Ryan svou sestru obejmout. Ve stejném okamžiku vběhla do pokoje i paní reedová. její oči se zalily slzami během okamžiku, ale i tak nemohl být ten okamžik šťastné rodiny o nic dokonalejší. Celé jsem to musela vyfotit. Záběr za záběrem, ale myslím, že oni o tom neměli ani tušení.

Suzannah

„Co ode mě chceš?!"

Quinton alias zplozenec pekla s emi pletl pod nohy. Na jednu stranu bych se nedivila kdyby se mi jeho ocas dostal pod nohu. Musela jsem pryč. Oběd s Dantem byl perfektní, ale už se mi nelíbila představa večírku. Izzy to neměla dělat. já nejsem večírkový typ, nechodím na večírky a navíc pan Emmerson výslovně zakázal mojí přítomnost. Říká se, že pravidla jsou od toho, aby s eporušovala, bohužel já už vyčerpala svůj limit na porušování pravidel. Hrát si s Dantem bylo už dost velké porušení pravidel. Ne, poznat Danteho byl špatný nápad... ano. S úlevou jsem se dostala do autobusu.

„Beauty?!"

Oh, to ne... Chtělo se mi křičet. Dante běžel za mnou. Já se vydala k sobě do pokoje a okamžitě padla na kolena ke svému kufru.

„Co to děláš?!"

„Uklízím, Dante."

Skládala jsme věci na hromádky jakoby to byla ta jediná věc na světě.

„Takže neodjíždíš."

Skepticky jsem s epodívala za svoje záda. dante vypadal vyděšeně a byl bledý jako stěna. Jak ho tohle mohlo napadnout. Hodila jsme na vrch kufru tričko.

„Ne, neodjíždím."

Hluboký a úlevný výdech vyšel z dantových úst a pak se posadil na postel. Nevím, zda bych se měla cítit trapně, když mi podával různé kusy mého oblečení a já jej skládala do malých balíčků.

„Prosím Beauty musíš jít se mnou. Rád bych, kdyby jsi šla."

Zkoušel mě přemluvit. Rázně jsme zavrtěla hlavou a věnovala se skládání šortek.

„Ne, večírky nejsou nic pro mě."

„Večírky jsou pro každého, uvidíš bude to zábava."

Znova jsme zakroutila hlavou. Dante asi potřebuje názorné vysvětlení. Nerada s eněkomu svěřuji, ale..

„Nejdu, nemůžu. Hele, já nechodím na večírky. Nepiju, nekouřím, netančím, nesnáším společnost a nemám ráda cizí pohledy. Nenávidím ten pocit, kdy na tebe všichni civí a ptají se, kde se ta holka vzala chápeš? Nemám na to ty správné šaty a pokud si pamatuju, tak Aaron ti zakázal abys mě tam vzal."

Na danteho tváři se zformovalo zamračení a pak roztáhl rty do úsměvu.

„Aaron řekl, že tě tam nesmím vzít já, ale vezme tě tam Izzy... to je rozdíl. Můžu ti dělat garde, budeš tam jenom se mnou."

Uniklo mi odfrknutí. Jistě, Dante já a další desítka fanynek spolu s dalšími závodníky, kteří budou určitě opilí. Navíc Izzy s Brandonem si uzaslouží čas pro vlastní oslavu. Ztratila jsem se v myšlenkách natolik, až mi ani nedošlo, že Dante stojí přede mnou.

„Jenom my dva, ty a já. Užijeme si párty. Slibuju, že si to užiješ a o Aarona si nedělej starosti, ok?"

Stále se mi chtělo mračit, ale jeho úsměv byl nakažlivý. V rychlosti blesku mi umístil letmý polibek na čelo a pak s eotočil ve dveřích.

„O nic se nestarej, všechno zařídím, ok Beauty? Stačí, když budeš připravená a já tě vyzvednu."

A byl pryč. Šokovaně jsme zamrkala, ani jsme nesouhlasila. Zamrzlá v šoku, jsem stála jako přikovaná ve svojí ložnici a dívala se na plný kufr oblečení. Slyšela jsem kroky a myslela si, že s eDante vrací. nebyl to Dante... byla to Izzy.

„Jupí, dneska je šťastný den holka! Víš, co je tohle?"

Izzy svírala v rukou malý obdelníček a skákala nahoru a dolů. Přitom si tiskla obě ruce i s pčemětem k srdci jakoby to byla cennost.

„To je kreditkarta."

Izzy přestala skákat a upřela na mě svoje oči.

„Tohle není jen tak nějaká kreditkarta! Tohle je owensova kreditkarta a já tě právě teď beru do města na nákupy. Chc využít tvůj návrhářský talent. Dnešní večer potřebuju, aby ze mě Brandon šílel a ty mi v tom pomůžeš. Co tam tak stojíš?! Jedeme na nákupy, bude to velká dámská jízda!

NEBUDU SEM NIC MOC PSÁT, PROTOŽE MI NENÍ DOBŘE A JSEM NEMOCNÁ :/ JEN JEDNU VĚC SI NEODPUSTÍM. VČERA JSME I POSÍLALA ZPRÁVU NÁSLEDOVATELŮM. NA OTÁZKY SE MĚ MŮŽETE ZEPTAT NEJLÉPE V ASKU. PROSÍM DO ASKU LIDI :/ DENNODENNĚ MÁM SCHRÁNKU ZASPAMAMOVANOU STEJNÝMI OTÁZKAMI: KDE BERU INSPIRACI, ODKUD JSEM...ATD. NEVADÍ MI TO, ALE PSÁT JEDNU A TU SAMOU ODPOVĚĎ DESETKRÁT VYČERPÁVÁ :/ VÁŽÍM SI, ŽE O MNĚ CHCETE VĚDĚT NĚCO VÍCE ALE ZKUSTE MRKNOUT NA TEN ASK, JESTLI UŽ JSME NA NĚCO PODOBNÉHO NEODPOVÍDALA... DÍKY.