|25.12.1990|

Rabastan se probudil vedle své manželky. Pomalu se posadil a pohlédl na své hodinky na nočním stolku. Bylo půl šesté ráno. Za poslední dva dny v Anglii už toho měl dost. Nedokázal se na Gemini ani podívat. Byl znechucen tím, že si nakonec vybrala Gruse a ne jeho. Možná by se i lépe smířil s Lupinem, než se sériovým vrahem a smrtijedem.

Povzdechl si a podíval se na Afrodité. Ano, sice by měl vedle sebe raději Gemini, ale každý člověk na planetě musel uznat, že jeho manželka měla i po třech dětech skvělou figuru a její obličej byl přímo andělský. Hůř pro ni, Rabastan miloval ženy s ďábelskou tváří a andělskou duší. Jeho žena byla opakem.

Pomalu a potichu vstal, aby spící blondýnku nevzbudil. Přistoupil k dřevěnému sluhovi, na kterém měl košili, kalhoty a sako. Oblékl se a spolu se svou hůlkou v ruce zamířil ven z ložnice. Zavřel za sebou dveře a rozhlédl se po dlouhé chodbě. Všude bylo ticho.

Rozešel se ke schodům a rychle je seběhl. I přesto, že byly Vánoce, měl spoustu práce a musel ji dodělat. U velkých vstupních dveří za sebou slyšel odkašlání. Pomalu se otočil a spatřil patnáctiletou Minor oblečenou v džínech a volném černém tričku. 

,,Vracíš se zpátky do Ruska?" pozvedla tázavě obočí.

,,Co tady děláš? Neměla bys spát?" podivil se.

,,Já se ptala první," odvětila, ,,tak?"

,,Jo," přikývl, ,,vracím."

,,Já si nezvykla na časovej posun," pokrčila nad tím rameny. ,,Můžu jet s tebou?" zeptala se a odfoukla si z tváře pramínek svých zelených vlasů.

,,Měla bys tu zůstat se svojí rodinou, nemyslíš?" uchechtl se a oblékl si kabát, který dosud visel na věšáku.

,,Je to tu strašný," namítala s úšklebkem, ,,a navíc mám Rusko radši, vyrostla jsem tam," oznámila a zastrčila si ruce do kapes. ,,Rabastane, vem mě s sebou," prosila ho.

Černovlasému Lestrangeovi bylo jasné, že má asi důvod vracet se domů, a tak ji vyhověl. ,,Dojdi si pro věci," přikývl nakonec.

,,Díky," poděkovala mladá Malfoyová a rychle vyběhla nahoru. Rabastan upřímně doufal, že svým počínáním nikoho nevzbudí. Po chvilce se vrátila oblečená v bundě a s batohem na zádech. ,,Půjdeme?"

,,Ještě počkej," zastavil ji, když už chtěla otevřít velké vstupní dveře. ,,Dobby," zavolal k sobě malého domácího skřítka.

,,Můj pane," poklonil se, když se v hale zničeho nic objevil, ,,přejete si?"

,,Až se Afrodité vzbudí, řekni ji, že jsem se kvůli práce musel vrátit a vzal jsem s sebou i Minor, ano?" povytáhl obočí.

,,Provedu, pane," přikývl Dobby a lusknutím prstu zmizel.

,,Teď můžeme jít," pokynul hlavou ke dveřím.

Minor je otevřela a po boku manžela své sestry vyšla ven. Slunce ještě ani nebylo nad obzorem. Svítil měsíc s nebe bylo poseto hvězdami.

,,Můžu mít otázku?" přerušila to ticho mezi nimi zelenovláska.

,,No?" podíval se na ni svýma tmavýma očima.

,,Že bylo něco mezi tebou a Gemini?" uchechtla se. ,,Koukáš na ni, jak ani na Afrodit ne."

,,Tohle je celkem osobní," odvětil a ušklíbl se, ,,ale jo, chodili jsme spolu. Když nám bylo patnáct."

,,Tý jo," zasmála se, ,,nebude to za chvíli dvacet let?" 

,,Já si s radostí počkám na tvýho prvního kluka," odvětil podrážděně, ,,pokud už se nenašel."

,,K čemu by mi byl?" ušklíbla se. ,,Když vidím, jak nádherný manželství máte vy s mojí sestrou, přechází mě chuť.''

Rabastan se úšklíbl. ,,Víš, že tohle jsem neměl ve svých rukou já, takže budu dělat, že jsem tu debilní poznámku neslyšel a jednu ti nevrazím,'' pousmál se falešně a nastavil před ní svou pravou ruku. ,,Chytni se mě.''

Minor tak učinila a rázem oba dva zmizeli z pozemků patřící rodině Malfoyových.

~

,,Kde je Rabastan?'' pozvedl Lucius tázavě obočí, když pohlédl na prázdné místo vedle své sestřenice. ,,To pořád spí?''

,,Ne,'' zavrtěla nad tím Afrodité hlavou, ,,musel se vrátit zpět do Ruska kvůli práci a Minor vzal s sebou.''

Blondýn tedy přikývl a dal se do snídaně. Jako vždy měl před sebou otevřeného Denního věštce a četl si, co je nového. Vedle něj sedělo jeho dvojče a mladší sestra. Madelaine byla celá bílá. Gemini na ni koukala ustaraným pohledem. Věděla, že se trápí a štvalo ji, že ji nedokáže pomoct.

,,Luciusi,'' oslovila Madelaine svého bratra.

,,Ano?'' zvedl obočí od novin.

,,Musím ho vidět,'' řekla rozhodně, ,,musím vidět Siriuse.''

,,Obávám se, že to už ti Kornelius zatrhne určitě,'' odvětila a napil se z šálku s čajem.

,,A když budu potřebovat podepsat rozvodový papíry tak ne?'' pohlédla na něj prosebným výrazem.

Gemini na ní koukala s otevřenou pusou. ,,To myslíš vážně?''

Hnědovláska přikývla. ,,Stejně byl odsouzen na doživotí. On udělal blbost, tak proč já bych za ní musela trpět?''

,,Ale-''

,,Já tě chápu,'' přerušila svou sestřenici Afrodité, která celou dobu jen seděla s rukama založenýma na prsou a přemýšlela nad Rabastanem.

Grus se na svou sestru překvapeně podíval. Překvapovalo jo, jak dobrosrdečná posledních pár dní byla.

Madelaine se na ni lehce usmála a poté se znovu podívala s pozvedlým obočím na Luciuse. Ten nad tím protočil očima a pronesl: ,,Fajn, zařídím to.''

,,Děkuju.''

~

Minor v rukou držela dopis napsaný jejím blonďatým kamarádem Iljičem. Psal v něm, že se právě dnešní den u jejich sídla kolem páté hodiny odpoledne ukáže.

Zelenovláska odhodila pergamen na zem a z konferenčního stolku sebrala rozečtenou knihu o vzácných rostlinách. Uvelebila se v křesle a pustila se do čtení.

Rabastan se hned krátce poté, co přijeli odebral zase pryč. Podle všeho měl být v Moskvě na jednání s Ruským ministerstvem kouzel. A i kdyby nebyl, bylo ji to jedno. Hlavní pro ni bylo, že sídlo zelo prázdnotou a jediní, kteří ho momentálně obývali byli právě Minor a několik služebných.

Její pohled spočinul na nadpisu kapitoly. ,,Jedovaté rostliny a jejich odrůdy,'' přečetla a mezi obočím se ji utvořila vráska, ,,že bych konečně našla něco, co by Afrodité navždy umlčelo?'' uchechtla se.

Najednou se ozvalo klepaní na její okno. Škubla sebou a pohlédla do tmy, která venku byla, protože nastal podvečer. Pořádně si prohlédla siluetu venku a úšklíbla se.

Otevřela okno a dovnitř rázem vplul studený vzduch. Uchechtla se na blondýna sedícího na vysokém smrku blízko zdi. ,,Ty jsi tarzan, Iljiči?''

,,Stromy jsou fajn,'' pokrčil nad tím rameny, ,,a navíc jsi říkala, ať na sebe neupozorňuju a to bych udělal, kdybych přišel dveřma.''

Minor pobaveně přikývla. ,,Takže je lepší, jak debil šplhat po stromu a hledat mojí ložnici, že?''

,,Na tom nesejde, už tu sedím,'' mávl nad tím rukou a promnul si své zarudlé oči.

,,Pojď dovnitř,'' otevřela obě dvě křídla okna dokořán. Mladý Loskov jím proskočil a rozhlédl se po místnosti.

,,Zajímavý je, že tvoje ložnice je asi stejně velká jako celej náš byt,'' zašklebil se.

,,Nemůžu za to, do jaký rodiny jsem se narodila,'' namítala a okno zavřela. ,,Ani si tu bundu nesundavej, ukážu ti to místo, kde budeš moct zůstat,'' oznámila a přistoupila k věšáku, na kterém měla svou školní uniformu i černou bundu.

,,A to půjdeme kudy?'' pozvedl tázavě obočí.

,,Jako normální lidi dveřma,'' odvětila a nasadila si kapuci, ,,nikdo tu není, kromě služebných, ale ty drží jazyk za zuby.''

,,Dobře,'' zabrblal.

Minor zamířila po boku vysokého sedmáka, jež měl snad poprvé své delší vlasy rozpuštěné ven ze svého pokoje na tmavou chodbu. Narozdíl od její ložnice tam bylo chladno, takže teplou bundu na sobě uvítala.

,,Jaktože jsi tu vůbec sama?'' přerušil Iljič to ticho mezi nimi.

Minor překvapovalo, jak komunikativní byl. Ve škole ho takového nezažila. ,,Moje sestra s neteřemi a synovcem jsou v Anglii a její manžel pracovně v Moskvě.''

,,Proč nejsi taky v Anglii?''

,,Dneska jsem se vrátila,'' odvětila, ,,aby tě měl, kdo ubytovat,'' uchechtla se. ,,A kde jsi byl ty těch pár dní?"

,,U Iana," odvětil s úšklebkem, ,,jeho matka je sice příjemná jak psí prdel, ale aspoň umí dobře vařit."

Minor přikývla. Oba dva už stáli před velkými dveřmi do zahrady, které byly z poloviny prosklené, aby do temné chodby proudilo alespoň nějaké to světlo. Prošli skrz ně ven. Před nimi se rozprostírala objemná zahrada. 

,,Támhle v zadu," ukázala dívka na malou boudu u plotu, ,,budeš bydlet. I když to vypadá jako malý, tak je to celkem prostorný," pohlédla na Iljiče.

,,Furt lepší, než nic," mávl nad tím rukou.

Zahradu osvětloval jen zářící měsíc se spoustou hvězd. Dva mladí studenti Kruvalu kráčeli po úzké vybetonované cestě, kterou ohranicovaly keře a mlčeli.

Minor to ale přeci jen nedalo a zeptala se: ,,Jaktože jsi najednou tak komunikativní?''

Iljič se ušklíbl. ,,Nerad si povídám s lidma, kterým nevěřím.''

,,Aha,'' odvětila zmateně. ,,Takže mě vě-''

,,Jo, věřím,'' pokýval souhlasně hlavou, ,,vzhledem k tomu, že mě tu necháš na tajňáka bydlet ty mě asi taky.''

,,Jsi jeden z mála, tak si toho važ,'' zamumlala a vytáhla z kapsy klíč.

,,Odkdy mají Lestrangeové klíče?'' podivil se.

,,Dřív tu žil zahradník a byl mudla,'' odvětila a odemkla vchodové dveře.

,,A co s ním stalo?''

,,Zabil ho medvěd,'' odvětila s pokrčením ramen, ,,ale neboj, už osm let se tu neukázal.''

Blondýn se uchechtl a společně s ní vstoupil dovnitř. Chatka měla jednu velkou místnost, ve které byla kuchyňka, postel, skříně s komodami a malý krb a potom jednu menší, kde byla koupelna.

,,Vím, že to není luxus,'' oznámila Minor, zavřela za nimi dveře a podala mu teď už jeho klíče, ,,ale postačí, ne?''

,,Tohle je asi stejně velký jako byt, ve kterým jsme žili,'' odpověděl ji s lehkým úšklebkem, ,,s tím rozdílem, že gauč ani nic podobnýho neobsírá Illarion Loskov,'' odhodil svou tašku na zem ke krbu a posadil se na malou sedačku. Vytáhl svou hůlku a zapálil oheň. ,,A nepozná nikdo z tvojí rodiny, že tu někdo je?''

Minor se zamyslela. ,,Můžeš použít zastírací kouzla,'' pokrčila nad tím rameny a založila si ruce na prsou, ,,nebo řeknu, že máme novýho zahradníka,'' uchechtla se.

,,To bys mohla?''

,,Z poloviny mi to tu patří,'' odvětila a posadila se vedle něj, ,,i když se mě snaží Afrodit z toho dědictví po našich vyšachovat.''

Iljič chápavě přikývl a pohlédl do plamenů v krbu. ,,Jak vlastně zemřeli tvoji rodiče?''

,,Byli zavražděni,'' odpověděla po. chvíli, ,,ale od té doby, co bylo jméno Gemini Malfoyové od té vraždy očištěno se neví, kdo to byl, takže ten vrah pořád běhá někde venku....''

,,Pamatuješ si je?'' vyzvídal dál.

Minor se zmohla na pouhé pokývaní hlavou. Její rodiče byli její slabinou, která ji vždy ranila. Věděla, že to byli špatní lidé, ale dali ji život a vše ostatní, co si jen umanula.

,,Víš, Afrodité mě nemá ráda proto, že jsem ji sebrala titul nejmladšího a nejvíce oblíbeného dítěte,'' oznámila tiše a otočila se k němu čelem, ,,a ona v tu chvíli nebyla už nic. Nebyla ani prvorozená, ani oblíbená, ani nejmladší,'' pokrčila nad tím rameny, ,,a teď si všichnu tu zlost vybíjí na mě.''

,,Štve tě to?'' pozvedl tázavě obočí a nahnul se pro svůj batoh, ze kterého vytáhl pytlíček s marihuanou a papírky na ubalení cigarety.

,,Ani ne,'' zavrtěla nad tím hlavou, ,,mě štvou jen ty její blbý kecy, ale poslední dobou už spíš jen mlčí, takže mám klid.''

,,Můj otec si podle mě ani ještě nevšiml, že nejsem s ním v Norilsku,'' zašklebil se a dal se do balení zelené rostliny, kterou měl tak moc rád. ,,Chceš taky?'' pohlédl na zelenovlasou Minor.

,,Jo,'' přikývla.

Iljič ji podal dokonale ubalenou cigaretu a usmál se. ,,Tady máš.''

,,Jak dlouho ty už vlastně hulíš, jak nezavřenej?'' zasmála se a prohrábla si své rozpuštěné vlasy.

,,Po prvním měsíci jsou to přestal počítat,'' odvětil a hůlkou drogu zapálil sobě i Minor.

Oba dva nasáli kouř, který v sobě chvíli drželi a poté ho vypustili zpět ven ze svých plic.

,,Co chceš dělat po škole?'' pozvedla zelenovláska tázavě obočí a lehce zaklonila hlavu vzad. Droga na ni začínala působí, to proto se její rty zformulovaly do úsměvu.

,,Nemám sebemenší tušení,'' oznámil a uchechtl se koukajíc do krbu. ,,Ty plameny se dobře vlněj.''

,,Byl si někdy na Havaji?'' podívala se na něj Minor s přiblblým úsměvem a znovu si potáhla. ,,Tam jsou takový ty hula-hula tanečnice.''

,,Ty plameny jsou mnohem lepší tanečníci, než nějaký hula-bula holky,'' namítal a tiše se začal smát.

,,Život je vlastně celkem fajn, co?'' zamyslela se Minor. ,,Je takovej barevnej.''

,,Jo to je,'' přikývl a znovu se začal smát.

~

Ahoj všichni!
Tak když už je dnes ten Valentýn, napsala jsem něco s těma dvěma zhulencema, který totálně žeru a shipuju a nevím, co ještě.

Jak se vám kapitola líbila? A se vlastně vůbec máte?

S přáním dobrého dne, Madelaine.