Danhelka je moc milá středoškolačka se zálibou v hudbě, zvířátkách a seriálech, na kterých jsme ujížděli jako děti. A co dalšího prozradila?

1. Na svém kontě máš osm děl. Na co se ve své tvorbě zaměřuješ?

Ani já sama zatím neznám přesnou odpověď na tuto otázku. Když mám inspiraci, tak píši a až časem zjistím co z toho vzniklo. Dost často se mi do příběhu zaplete romance nebo minimálně náznak vztahu. Mám v plánu jednou napsat i pořádně krvavý horor, pokud to má múza dovolí.

I já se občas podivuji kolik jsem toho už vypustila na světlo světa. A přestože mám ve svých pracích chyby, hlavně tedy gramatické, tak doufám že si najdou cestu k srdci čtenáře a udělají mu radost.

2. Využíváš nebo máš v plánu využívat pro své příběhy betu a korektora?

Nevyužívám. Měla bych o to zájem ale zatím jsem nenašla osobu, která by to pro mě dlouhodobě dělala. Ráda bych aby to pro mě dělali s radostí. Nechci aby to dělali z donucení a neměli žádný vztah k příběhu. To by bylo o ničem. Chci se z chyb poučit a zlepšovat se. Přesněji jsem ještě nenašla nikoho na korekturu, i když jsem byla několikrát upozorněna, že to mé příběhy hyzdí.

Pravdou je, že ani nevím jak někoho takového hledat. Ještě jsem si navíc v psaní nenašla řád. Přesto doufám, že časem opravdu najdu někoho ochotného mi pomoc v mém boji s pravopisem. Samotnou mě to totiž taky štve, jenže já jsem na spoustu chyb slepá. Často se mi stává, že mi lidé tvrdí jak ta chyba bije do očí a já ji tam ani nenajdu. Přesto můžu hrdě tvrdit, že i když to pořád není sláva, rok od roku se zlepšuji.

3. Určitě by pomohla poptávka na Facebooku ve skupině, nebo se třeba někdo ozve na základě tohoto rozhovoru. Jak dlouho píšeš? V čem na sobě vidíš největší zlepšení?

Asi od třetí nebo čtvrtý třídy. Vlastně psát jsem začala dříve než pořádně číst. Tehdy jsem nečetla skoro vůbec. Ale nezačala jsem z toho důvodu, z jakého píšu teď. Původně jsem psala kvůli svému prasopisu, který po mně nikdo nemohl přečíst. Rozkaz zněl jasně, musím si vypsat ruku, jelikož jsem měla a mám velkou fantazii a dobrou představivost, jevilo se to jako nejlepší řešení. Navíc mě to bavilo.

Největší zlepšení je asi to, že jsem se zbavila té začátečnické uspěchanosti.

Ze začátku jsem nenapsala příběh na víc jak deset stránek A5, ale dnes už si zakládám na průměru tisíc slov na kapitolu. U mé první knihy tady na wattpadu jsem do toho ještě jednou sklouzla. Hlavně z důvodu, že mi došly nápady, jak to zpracovat. Přesto jsem nechtěla nechat příběh načatý. Není to tak špatný jak by se po tomhle mohlo zdát, ale ta chyba tam je.

Potom jsem od svých začátků taky zapracovala na slovní zásobě a snad úspěšně. A i když to není zas tak velké zlepšení,  i můj pravopis se od začátků zlepšil.

Přesto, že jsem s tím začala kvůli písmu, po mně stále jen málo lidí přečte můj uspěchaný školní rukopis. Obzvlášť, když píšu psace, ale umím psát i čitelně, naštěstí pro mé učitele a hlavně pro mě.

4. Doktorský škrabopis? :D Jaké pasáže se ti nejlépe píšou a které naopak nejhůře?

Možná trochu. Dobře, tak je to možná ještě o trochu horší. Většinou dávám větší důraz na to napsat více textu za krátkou dobu než na dokonale napsanou jednu větu. Nejhůře se mi píší stereotypní věci. Taková ta výplň. Protože, ne každý den se něco děje. Občas si od takového textu musím odpočinout a vrátím se k němu až za pár dní. Naopak nejlépe se mi píší vtipné scénky nebo zlomy v ději. Vždy se v žiji do postavy a psaní jde samo. Chci, aby se ze čtenáře stal aspoň na okamžik takzvaný ,,tichý blázen", aby ho můj příběh pobavil natolik, že se bude smát nad telefonem nebo počítačem. Chci, aby se i po čase s radostí vracel k příběhu nebo určité scéně. Možná lehce škodolibě se snažím každou kapitolu ukončit napínavě. Někdy se to povede a někdy ne. Proto se mi asi tyhle části píši nejlépe. Snažím se čtenáři nejlépe podat pocity které chci aby cítil.

5. Takže se specializuješ na humor?

Takhle bych to úplně neřekla.

Pokud se na něco specializuji, jsou to emoce. Dost často mi vznikají romance, přesto se snažím dát tomu humor a šťávu. Nechci suchý příběh ale ani nepíšu grotesky.

Smích je nejlepší, ale chci, aby čtenáři prožívali všechny emoce s postavou.

Chci, aby se báli, radovali nebo byli smutní, protože se jich příběh dotkne. Toužím napsat pořádný horor, po kterém se budou bát usnout.

Jenže jsem ještě nezískala správnou inspiraci pro jeho napsání.

6. Kde bereš inspiraci? A kde si myslíš, že bys ji našla pro ten horor?

Asi vlastně všude. Když nevím, jak pokračovat, jdu do přírody. Tam mě nikdo neruší a já mám čas přemýšlet. Někdy mě inspiruje nějaký film nebo seriál co jsem viděla, kniha co jsem četla a někdy úplně obyčejná scéna co jsem viděla ve škole. Snažím se čerpat inspiraci všude, kde se nabízí. A ona nakonec přijde sama.

Inspiraci na horor bych asi hledala v noci v lese nebo v temných ulicích na okraji města a možná už mám i nápad, jenže pořád nevím jak to napsat aby to čtenáře pořádně vyděsilo. Nechci udělat něco, na co každý zapomene dřív, než zavře příběh. Mělo by to navodit správnou atmosféru a vyvolat nespočet otázek.

7. Držím palce. Věřím, že to zvládneš. Ale já to číst nebudu. :D Vedeš si nějaký poznámkový blok nebo své nápady nosíš v hlavě?

Děkuju za důvěru . Hádám správně, že to není úplně tvůj šálek kávy?

Většinou ve své hlavě. Blok bych měla brzy popsáný natolik, že bych ty nápady mohla prodávat. Z toho důvodu píšu jen to co mě napadne aktuálně. Byly ovšem i doby, kdy jsem si zapisovala osnovu a dělala různé charakteristiky, jenže u toho to taky zůstalo. Nějak se našlo něco dalšího a já na to už nenašla čas. Sem tam něco rozepíšu a časem se k tomu vrátím. Je ale vtipné, že jsem z hlavy schopná vychrlit celou dějovou linii. Kamarádka na mě kouká a nemůže uvěřit tomu, že to říkám z patra. Já to ale nejčastěji používám, když po mě neteře chtějí pohádku na dobrou noc.

8. No, asi bych horor napsala, ale číst to? Bojim se! :D Tak to jsi dobrá. Já většinou ještě v prostředku nevím, jak příběh skončí. Ale osnovy taky nepíšu. Je nějaký žánr, kterému se vyhýbáš obloukem, ať už při čtení nebo při psaní?

Rozumím. Já zatím nenašla horor co by mě vyděsil.

Já mám spíš problém, že vím začátek a konec, ale ten prostředek minimálně třikrát v průběhu přeměním, než to získá podobu se kterou bych byla spokojená. Ale vždycky to nějak dopadne.

Žánr kterému bych se vysloveně vyhýbala? Možná fanfikce na youtubery. Mně na žánru příliš nezáleží, ale moc si nepotrpím na smutné konce. Když mě to zaujme přečtu si většinu věcí. Dost mě od příběhu odrazují i zdlouhavé popisy, mám radši když můžu zapojit představivost. Proto jsem například nikdy nedokázala dočíst Eragona nebo Harryho Pottera. Nějak jsem se do příběhu nezvládla vžít.

9. Eragona jsem taky nedočetla. Čtvrtá kniha mě prostě už nebavila moc. Zato HP... ❤ Máš na Wattpadu nějaká oblíbená díla a autory?

Taky mám v dlouhodobém plánu si to jednou přečíst.

První, k čemu se musím přiznat je, že od té doby co jsem na wattpadu se ze mě stála fujoshi. Takže nejvíc ze všeho čtu a vyhledávám yaoi.

Přímo oblíbeného autora nemám. Je tu spousta talentovaných autorů a já sama si nemůžu z toho mnoha vybrat jen jednoho.

Mojí srdcovkou je například Pusť mě od Klookyweb, i když mám ráda i další její příběhy. Taky bych tu mohla zmínit Kawaki-sama nebo Tiktakbum a mnoho dalších. Přesto nechci celou odpověď jen vypisovat úžasné autory a autorky těchto povídek. Čtu i slash a i z toho důvodu jsi na mém seznamu oblíbených autorů i ty. Hrozně se mi líbí tvůj přístup a i tvé povídky. Tvé výzvy a adventní kalendáře se snažím číst, jakmile je objevím.

Mám tu ale i dost autorů, které mám ráda a staly se mými přáteli. Těmito úžasnými lidmi jsou 99KateyBlack99, Senpy-Kun, AlexaSmith_OC.

Asi bych to shrnula tak, že na wattpadu je tolik skvělých autorů a já si nemohu vybrat jednoho nebo dva. To je nadlidský úkol.

10. Však já tě nijak nelimituji :D A děkuji ❤ Co bychom našli ve tvé reálné knihovně? Vzpomněla by sis ještě na svou první dětskou knížku?

Mnoho knih. Mám tu většinu knih od Ricka Riordana. Celou sérii Percyho Jacksona, Bohy Olympu, Magnuse Chase, Apollonův pád. Jediné, co mi schází je kronika Cartera Kana. Potom pár knih od Iris Johansson, několik knih o výchově a výcviku psů a knihy od Geralda Durella. Navíc, jelikož mě odsunuli na půdu, mám tu rodinou knihovnu. Takže minimálně tři sta knih k dispozici.

První knížka, to bylo buď Já, Baryk nebo Dášeňka, čili život štěněte. Těžko říct, to už bylo dost dávno. Ale moji první knihou po které jsem se do čtení vrhla po hlavě byl právě Percy Jackson: Zloděj blesku, a jakmile mě knihy ulovily, neměla jsem nejmenší šanci uniknout. Ne, že bych se o to tedy snažila. :D

11. Jak se stavíš ke kritice? Nechala sis někdy udělat nějakou recenzi, chystáš se, případně?

Záleží na druhu kritiky. Pokud je to kritika typu ,,nelíbí se mi to, protože se mi to nelíbí," tak ne moc kladně. Ráda příjmu konstruktivní kritiku, která mi může pomoci se zlepšit a zdokonalit příběh sám o sobě. Taková kritika mi nevadí a přijímám ji s otevřenou náručí. Ale jen od lidí co to četli a vědí o co jde. Každý si tu vybíráme příběhy co nás zajímají. Pokud někdo otevře mou práci a zjistí, že to není úplně to co očekával ať v klidu odejde.

Nesnáším ty typy lidí co píši nenávistné komentáře, jen aby se zviditelnili. O pár recenzí jsem již požádala a některé už jsou i hotové. Jsem ráda, že tu jsou lidé, na které se s tím mohu obrátit a jsou i velice ochotní. K mému vlastnímu překvapení recenze, co už jsou hotové nedopadly tak špatně, jak jsem se obávala. Není to tak, že bych si myslela jak je to hrozné ale držím se moudra: ,,Doufej v nejlepší, očekávej nejhorší."

A kritiku oceňuji nejenom u psaní. Taky ráda kreslím, a i když se mi to vždy nevyvede, jak si představuji, jsem ráda, pokud mě někdo upozorní na chybu nebo nepřesnost, co vytvořím. Taky z chyb koho jiného bychom se měli poučit, když ne z vlastních.

Všichni děláme chyby, ať malé nebo velké, ale vždy bychom si z nich měli něco odnést.

12. S tím naprosto souhlasím! Kreslíš si ke svým příběhům i ilustrace?

Občas, ale většinou ne. Chci to z větší části nechat na představivosti čtenáře.

Moje kresby jsou spíš občas inspirací k příběhu nebo se mi hodí na cover. Hlavně si ale myslím, že mé kresby nejsou na takové úrovni, aby správně ilustrovaly příběh. Ke všemu se mi to nikdy nepodaří správně vyfotit, takže se do toho moc nepouštím.

13. Jak tě napadlo napsat knížku Vlčí samota? (99Katey-Black99)

Tehdy to byla docela náhoda. Viděla jsem Avengers: Občanská válka a celý film mi přišel takový zvláštní. Prostě jsem nebyla ochotná smířit se s tím, že to takhle skončilo. Rozhodla jsem se to tedy vzít do ruky a napsat alternativní konec. Tím vznikla první kapitola, ale jak šel čas, příběh jaksi zvlčel dostal nynější podobu. Je sranda, jak se občas nevinný nápad zvrhne. Jako moje první fanfikce není dokonalá, ale mám ji ráda. I když musím přiznat, že v začátku jsem opravdu nevěřila tomu jak a jestli ji vůbec dokončím. Povedlo se a teď už je na příběhu samotném, jestli se najdou čtenáři, co ho budou mít rádi alespoň jako já.

14. Co ráda děláš ve svém volném čase?

Na prvním místě se věnuji své velké lásce v podobě jedné chlupaté bestie. Mám sedmiletou fenku a ve volném čase chodíme na procházky do přírody. Pak také samozřejmě hodně čtu, i když poslední dobou více na wattpadu než na papíru. Také kreslím, poslouchám hudbu, občas složím nějakou básničku a snažím se věnovat dostatek času i psaní.

Poté je tu i rodina, která si často žádá mou pozornost. Ovšem na přátelé si čas najdu vždy nebo to alespoň zkouším.

Co se sportů týče, jsem úplně levá. Jediné, co občas ve volném čase provozuji, je plavání a bruslení.

Někdy, když se mi povede ušetřit chvilku klidu, tak si sednu k dobrému filmu nebo seriálu a relaxuji. Jednou za čas je prostě potřeba vypnout a nedělat nic, u čeho se musí moc přemýšlet. U nás doma ale je vždy dost práce, takže i to si ukousne část mého volného času. Málokdy se stane, že bych ve svém volném čase cíleně vyhledávala lidi. Prostě nejsem ten typ, co je pro něj životně důležitá společnost. Samota mi nevadí a často ji sama vyhledávám.

15. Kdybys mohla být na jeden den zvíře, které by sis vybrala a proč?

To je dost složitá otázka. Pokud bych si ale mohla vybrat jen jedno zvíře, byl by to nejspíš vlk. Tahle psovitá šelma je mi velmi blízká, stejně jako označení vlk samotář.

Vlka bych si vybrala pro jeho divokost, ale i sociální cítění, je to úžasné zvíře které je jedním z mých nejoblíbenějších a to z mnoha důvodů. Den ve vlčí kůži by byl určitě nezapomenutelný zážitek plný volnosti.

16. Co bys vzkázala svým čtenářům?

Že jim neuvěřitelně děkuju za podporu. Kdykoli jsem se v psaní zasekla, podpořili mě hvězdičkami a komentáři. Kdyby nebylo čtenářů, nikdy nedopíšu Vlčí samota a možná bych zůstala i jen u čtení. Doufám, že se jim i mé další práce budou líbit. Snad se mnou zůstanou i nadále.

17. A co bys vzkázala začínajícím autorům?

Aby se nevzdávali v začátcích, ty jsou vždycky nejtěžší. Měli by vytrvat, protože nikdo učený z nebe nespadl. Všichni jsme se museli vypracovat a vždy je co zdokonalovat. Důležité je, aby si člověk našel svůj žánr a styl. Pak už je to jen o detailech. Přeju jim hodně štěstí, spoustu trpělivosti a hlavně odhodlaní. Dobrých autorů totiž není nikdy dost.

Děkuji za rozhovor. Kdybys chtěla ještě něco dodat, sem s tím.

Já ti taky děkuju za rozhovor. Jsem ráda za příležitost o sobě něco prozradit, protože nejsem moc sdílná. Snad to čtenářům pomůže trochu nakouknout do mého světa a třeba je to inspiruje podívat se na některé mé příběhy. Přeji klidné svátky s rodinou a přáteli bez přílišného vlivu vnějšího okolí a hlavně bez stresu.

Omlouvám se, že rozhovory teď poněkud váznou. Aktuálně jsem prakticky neměla přístup k PC, nebo jen velmi sporadicky, takže jsem nebyla schopna dostat odpovědi ze zpráv do Wattu. Doufám, že se to snad už v týdnu zlepší.