Z temnoty kolem mě se najednou začne linout zlatavé světlo, které pomalu prozáří okolí. S odhodláním vkročím směrem k němu. Má chůze je rychlá, automatická. Nepřemýšlím nad tím, že tohle může být špatné rozhodnutí. Cosi mě nutí jít. Odhodlaně vstoupím do oslnivého světla, které mě na okamžik oslepí. V momentě, kdy zpět získám svůj zrak, padne můj pohled na vysokou atletickou postavu muže, který má velice výrazné rysy tváře. Obličej má hladký, bez jediného vousu. Modré oči, výrazné a klidné, mě pohlcují do svého pohledu. Jeho krátké vlasy přidávají jeho obličeji na roztomilosti, a celkově vypadá neuvěřitelně přitažlivě.
„Kdo jsi?" zvědavě se ho zeptám. Nepřestávám si ho prohlížet. Muž se na mě podívá s jemným úsměvem. Má na sobě elegantní černý oblek.
„Jmenuji se Rae, a jsem tvůj ochránce," odpoví přátelským hlasem. Zamračím se. Mám pocit, že ho znám.
„Co?" nechápu. Muž si povzdechne. Jeho upravený vzhled mu sice sluší, ale přijde mi falešný. Je přehnaně formální.
„Poslouchej," poví, „teď nemám úplně čas ti vysvětlovat detaily, ale brzy se proměníš. Řeknu to velice zjednodušeně. Postupem času tvé tělo bude mutovat. Pravděpodobně to bude bolet a budeš zmatená, ale to přejde. Budeš silnější, moudřejší a tvoje magie nebude mít rovného protivníka. Tvá existence bude mít zásadní dopad na vše, co existuje. Budeš mít schopnosti, které přesahují běžné lidské možnosti. Jestli se mě chceš zeptat, proč zrovna ty, tak je to prostě tak. Čas a okolnosti si tě vybrali. Ne, nenaroste ti ocas. Budeš vypadat furt stejně. Mým úkolem je tě provést těmito proměnami a vést tě k rovnováze, abys chránila multivers. Ano, existuje více vesmírů v jiném čase. Ano, i tvůj otec je někde chudý člověk, a ne, ty v jiné realitě neexistuješ. Jsi jedinečná, protože víc nadpřirozených bytostí jako ty by vše zničily," Rae pokračuje ve svém vysvětlování bez jediné kapky emoce, a já na něj překvapeně hledím s mírně pootevřenou pusou. Jak ví, na co jsem se ho chtěla zeptat?
„Čtu ti myšlenky," odpoví mi na nevyřčenou otázku.
„Vím, že jsi teď zmatená, ale nejsi v tom sama, Letty," ubezpečí mě.
„Ty jsi ten děsivý hlas!" vykřiknu, když mi konečně dojde, čím mi je povědomí. Rae se uchechtne.
„Ano."
„Proč mě tak moc nutíš zachránit Lokiho?" zeptám se, pohledem upřeným do jeho průzračných očí.
„Já jen podporuji tvoje rozhodnutí. Proč ty ho chceš zachránit?"
„Nevím," povzdechnu si.
„No tak, oba víme, že to má důvod," naléhá na mě.
„Přijde mi to jako instinkt. Jako bych měla nějakou spojitost s Lokiho osudem. Cítím, že musím něco udělat... dostat ho z temnoty, protože do ní nepatří. On je světlo. Nevinné světlo, co má chránit ostatní," odpovím bez jakéhokoliv promyšlení.
„Věr svým schopnostem, tak jako věříš teď tomu, co říkáš," poradí mi.
„Proč mi před tím nefungovali? Když jsem utíkala od Lokiho..." Docela by se mi v tu chvíli hodily.
„Zablokovali jsme je. Kolem tebe jsou duše žen, které měly stejnou moc jako ty. Nejsi první, a ani poslední, co bude mít tuto úlohu. Ale o tom ti řeknu jindy. Musíš se soustředit na jeho záchranu. Nejsi tu od toho, abys někomu ubližovala. Vzít někomu život, jen proto, abys mohla ty existovat je největší prohřešek. Strašlivě bys trpěla. Neumíš ovládat svou moc, tak aby neměla fatální následky. Proto jsme jí na chvíli zablokovali. Abys ho nezabila. To stejné jsme udělali i před pár dny." Chápavě s pokorou pokývám hlavou.
„Proč jsem teď tak v klidu?" Jsem si jistá, že bych normálně hysterčila.
„Protože jsi propojená se všemi ženami, které si tímto prošly. Není to pro tebe neznámé. Dodávají ti klid. Čím dřív je k sobě pustíš, tím dříve nabydeš plného vědomí. Teď se musíš probudit a pokračovat ve svém úkolu." Zamračím se nad jeho odpovědí. Úplně se mi nelíbí ten pocit toho, že jsou kolem mě nějaký ženský, co mi blokují něco, co je mé.
„Tahle moc ti byla darována, může ti být i vzata, pokud porušíš pravidla... zatím znáš jen to nejdůležitější. Nezabít. Další přijdou časem," upozorní mě Rae s přísným výrazem.
„Ale zmrzačit můžu," vyhrknu.
„Nehraj si s ohněm. Naposledy se ti to taky nevymstilo." Asi naráží na ten incident s Lokim...
„Co když nechci být to, co po mně chce, abych byla?" Nechci se podřizovat nějakému starému řádu. Můj rádce na mě šokovaně hledí. Asi ty ženy přede mnou svůj nový život přijaly bezpochybnění čehokoliv.
„Probuď se," změní téma.
„Odpověz mi," odseknu, pevně rozhodnutá dostat jasnou odpověď. Všechno kolem mě ovšem znovu zčerná a já vystřelím do sedu na staré rozviklané posteli. Dech mám zrychlený. Srdce mi bije jako o závod. Co to sakra bylo?! Něco mi říká, že nešlo jen o sen. Byla to skutečnost. Jsem něčí loutka.
„Letty?" chraplavý mužský hlas mě vytrhne z přemýšlení nad tím, co jsem viděla slyšela. Kupodivu ty nové informace zvládám docela dobře. Hlava se mi z nich teda vaří ale pořádně.
„Loki," nervózně vydechnu jeho jméno. Bůh sedí v rohu malé místnosti na kovové bílé židli. Pomalu se postaví. Ani o milimetr však sebou nehnu. Nemá to smysl. Moje schopnosti by byly akorát zablokovány. Takhle tu nakládačku dostanu aspoň rychle.
„Už jsem na tebe dál nesahal," řekne jen. Na chvíli svůj pohled zaměřím na vlhkou zeď za ním. To mu mám jako poděkovat?
„Dobře," stroze odpovím.
„Podívej se na mě," měkce mi poručí. Povzdechnu si, ale jeho přání vyhovím. Jeho tvář je zpocená. Aura psychické bolesti mě udeří do obličeje. Proč jsem si jí před tím nevšimla? Na pár vteřin zavřu své oči, když je znovu otevřu, tak roztáhnu své ruce do stran.
„Obejmi mě," tentokrát jsem to já, kdo mu udělí rozkaz. Bůh zaváhá, avšak mé nabídce neodolá. Vpadne do mé náruče, celé jeho tělo se klepe. Hoří horečkou. Jemně ho pohladím po černých dlouhých vlasech.
„Já ti pomůžu, můj bože," vyslovím slova plná odhodlání nahlas. Tohle je můj Loki, ne tamto, co jsem viděla před mým omdlením či co to bylo. Mé prsty v jeho vlasech začnou pomalu zeleně zářit. Vážně? Teď?
„L-Loki?" vykoktám. Vysoký muž se ode mě odtáhne. Jeho pohled padne na mé ruce. Má stejně zmatený výraz jako mám já.
„Musíš se uklidnit," poradí mi. Jeho slova však ignoruju. Já byla klidná a začalo tohle...