Tentokrát trochu se zpožděním, snad nám to prominete. Nezapomeňte se mrknout k Windify.

Zadání: AU. Loki se v paláci nudí, a tak vyhledá společnost v bordelu.

~~~

Loki s hluboce staženou kápí vyšel dřevěné schody vrzající pod každým jeho krokem. V chodbě, kam nedoléhal hluk spodního výčepu, působil zvuk jeho těžkých bot téměř nepatřičně, alespoň do té doby, než se podrážky setkaly s měkkým kobercem. Ten sice pamatoval už lepší časy, ale účel evidentně plnil.

Jednoduchá chodba osvětlená několika zavěšenými petrolejovými lampami měla dřevěné obložení a zcela prostý charakter. Vedlo z ní mnoho dveří, zpoza nichž se k jeho uším nedostal jediný zvuk. Netušil, zda jsou pokoje prázdné, ale vzhledem k pokročilé večerní hodině o tom silně pochyboval. To mu hrálo do karet. Potřeboval, aby se přes dveře nedostala ani hláska.

Odpočítal sedmé dveře vlevo a zhluboka se nadechl, než po drobném zaklepání vešel. Přivítal ho poměrně útulný pokoj, který by se do jeho komnaty vešel alespoň pětkrát. Ale co víc než postel, pohovka, stolek s dvěma židlemi a malá skříňka vedle postele bylo potřeba? V rohu místnosti schovával dřevěný paraván něco dalšího, na co neviděl, ale domyslel si, že tam bude koutek na umytí. Místnost neměla krb, pouze kovový koš se žhnoucími uhlíky. I tak bylo v místnosti laděné do tmavých barev teplo tak, že okamžitě zatoužil zahodit plášť na zem.

Zpoza paravánu vyšel muž ve stejné chvíli, co za sebou Loki zavřel a zamkl dveře. Důkladně si ho prohlédl. Byl nižší než on. Kvitoval, že je na první pohled čistý a upravený. A poměrně hezký. Tmavé vlasy měl ledabyle rozcuchané, bradku zastřiženou a tělo v kožených kalhotách a vestě vypadalo přesně podle jeho představ. Svalů tak akorát, tuk žádný. A pokřivený úsměv celý přitažlivý vzhled umocňoval.

„Vítej," řekl muž a mírně naklonil hlavu na stranu. „Jsi tu poprvý, že?"

Loki přikývl. „Mohu se spolehnout na tvou bezpodmínečnou diskrétnost?"

„Samozřejmě," přikývl a uvolněně se postavil s mírně rozkročenýma nohama. Paže sepjal volně za zády a poodhalil tak hrudník víc. „Proto tě Fury poslal za mnou, pokud sis mě nevyžádal rovnou. Ale soudě podle tý otázky sis prostě řekl o někoho, kdo umí mlčet." Pohlédl mu zpříma do zakrytého obličeje a zatvářil se vážně. „Přes ty dveře za tebou se nikdy nic nedostane ven."

„Je to velmi důležité," pokračoval Loki tiše. „Ani tvůj pán neví, kdo jsem. Jestli se to nějakým způsobem dostane ven, je v sázce tvá hlava. Jsi ochotný se tomu riziku vystavit?"

Muž se usmál. „Přijde na to," odpověděl, pokrčil rameny a usmál se. „Líbím se ti? Jsem tvůj typ?"

Loki nechápal, proč se ho na to ptá, když by měl odpovídat na to, že riskuje vlastní krk. Ale odpověděl. „Ano," připustil pomalu.

„Fajn, v tom případě jsem ochotnej to risknout, i když je dost pravděpodobný, že tě někdo viděl už cestou sem. Ale i kdybych měl přijít o hlavu, tak budu mít svědomí čistý. Nikdy nezradím svý zákazníky."

Loki byl bůh lží dost dlouho na to, aby lež dokázal bez problémů rozeznat u většiny bytostí v celém kosmu. Z muže cítil upřímnost. Rozhodl se, že mu bude věřit. „Dobře." Pomalým pohybem zvedl ruce, stáhl si kápi z hlavy a rozvázal šňůrku, která držela plášť kolem ramen. Bez ní se svistem spadl Lokimu k nohám. S nečitelným výrazem sledoval, jak se téměř drzý pohled muže s poznáním mění na nejistotu a potlačil zívnutí. Tyto předvídavé reakce byly opravdu nudné.

Muž, jakmile bezpečně poznal, kdo před ním stojí, klesl na jedno koleno, dlaně položil na druhé a sklopil hlavu. „Výsosti, odpusťte. Nepoznal jsem vás."

„Už chápeš, že je nanejvýš nutné uchovat mou návštěvu v tajnosti? Má hrozba nebyla planá," upozornil ho Loki a otřel si nenápadně čelo. Bylo mu vedro. Hovor ho unavoval. Ale musel určit pravidla, aby jeho pověst neutrpěla.

„Samozřejmě, Výsosti. Jen, pokud mohu, mám prosbu," odvětil muž se stále sklopenou hlavu.

„Mluv," vyzval ho a očekával řeči, na které byl zvyklý od jiných. Lichotky. Vetření do přízně. Podbízení.

„Můj život je váš. Pokud usoudíte, že mám přijít o hlavu, podřídím se vaší vůli. Jen prosím o diskrétnost zase já vás," řekl a Lokimu tím naprosto sebral vítr z plachet.

„Co tím myslíš?" zeptal se a svraštil nechápavě čelo.

Muž opatrně zvedl hlavu. „Mám ženu a dceru, Výsosti. Přes den pracuju v lese. Ženil jsem se, abych nebyl nápadný. Moje žena ví, co dělám, a souhlasila se svatbou pod podmínkou, že jí udělám dítě a že se nikdy nikdo, a dcera především, nedozví, co dělám. Pokud mě budete chtít zabít, udělejte to, prosím, v tichosti."

Lokiho jeho slova příjemně překvapila. Vytáhl ústa do slabého úsměvu. „Vstaň." Počkal, až tak udělá, a postavil se před něj. „Toto mohu slíbit."

„Děkuji," vydechl muž ulehčeně a usmál se, zatímco si prohrábl vlasy. „Pokud jsme tedy domluvení, měl bych si zasloužit svý peníze," pokračoval a narovnal se. „Ale odpusťte mou zvědavost, Výsosti. Můžete mít prakticky každou ženskou i chlapa v celým Ásgardu. Určitě by se přetrhli o to, kdo by mohl jít první na řadu. Tak proč...?" nechal viset zbytek věty ve vzduchu.

„Máš pravdu," souhlasil Loki. „Můžu. A když chci, tak mám. A všichni se můžou přetrhnout, aby udělali to, co si myslí, že mě uspokojí." Mimoděk se dal do chůze v malém prostoru. Zatoužil po nějakém oknu, které by mohl otevřít a nadýchat se chladného večerního vzduchu. Cítil, že mu po krku stéká pot. Udělal pár kroků, otočil se a vrátil se před muže. „Nikdo se ale nezajímá o to, co skutečně chci. A ještě za to čekají výhody, na které nemají nárok." Podíval se mu do očí a na okamžik sevřel nesouhlasně rty. „Věřím, že peníze by mohly zajistit to, co postavení nedokáže."

„Chápu," přitakal muž a přistoupil blíž. Opatrně zvedl paži a položil dlaň na Lokiho tvář. „S tím si poradíme. Stačí mi naznačit," hlesl a jemně pohladil hladkou čelist.

Loki se při tom doteku lehce zachvěl. Muž měl sice hrubou dlaň od každodenní práce, ale zároveň dokázal být jemný jako pohlazení peříčka. „To je právě to," postěžoval si tiše. „Já to nevím. Nevím, co chci. Nudím se. Mám pocit, že jsem vyzkoušel už všechno. A pořád tomu něco chybí."

„Hmm," zamumlal muž, prsty přejel z tváře na Lokiho hrudník a zastavil se o jednu přezku. Zvedl hlavu. „Je něco, co vysloveně nechcete?"

„Bolest," odpověděl okamžitě. Když na to měl náladu, neměl s tím problém. Ale dnes se na to necítil.

„Dobře. Myslím, že mě něco napadá." Muž se otočil, sklonil se k šuplíku skříňky u postele a Loki polkl, jak se mu napnula černá kůže na zadku.

„Jak se jmenuješ?" zeptal se ho. Jako by to snad nebylo jedno. Přišel si sem užít. Ne se sbližovat.

„Můžete mi dát jakékoliv jméno," zafuněl, když se nořil hlouběji do šuplíku. „Jo, mám to," řekl vítězoslavně a narovnal se. V ruce držel dlouhý černý kus látky.

„Chci to, které ti dala matka," řekl a zamračil se na látku. „Co s tím?"

„Anthony, ale většina lidí mi říká Tony," představil se a vrátil se k němu. „Uvidíte," slíbil s podmanivým úsměvem a postavil se mu za záda. Stoupl si na špičky a položil mu ruce na ramena. „Zahrajeme si hru."

„Nepřišel jsem si hrát," zahučel Loki a chtěl udělat krok dopředu. Prsty mu rázně zajely do vlasů a podráždily citlivou kůži. Zjistil, že až tak moc vykročit nechce. Naopak; chtěl, aby mu do vlasů zajel znovu.

„A co jinýho je sex než hra těl?" zasmál se Anthony tiše vedle jeho ucha. Přetáhl ruce s látkou dopředu. Jednou se přidržel Lokiho hrudníku a přitiskl se zezadu na něj. „Bude se ti to líbit, slibuju," přešel do tykání a jeho hlas zněl náhle tak chraptivě, že Lokiho zabrnělo v bedrech. „Zapomeň na to, kdo jsi. Teď nejsi princ. Jsi prostě jen obyčejnej chlap, kterej si to chce užít. Protože tady jsme jen to. Jen osoby, který si chtěj zašukat, ať už jsou za dveřma kýmkoliv," povídal, zatímco mu přetahoval černou hedvábnou látku přes oči.

Loki se chvěl. Nechápal to. Nechápal sebe. Vždyť se nic nedělo. Jen se ho dotýkal pěkný muž. Pořádně zblízka. A jakmile si nechal zavázat oči, měl dojem, že je ještě blíž. Okamžitě se mu zbystřily smysly. Dech, který ho šimral na uchu, byl mnohem teplejší. Naskočila mu husí kůže. Netušil, co má čekat. Ale už teď vnímal, že to bude celé jiné, než na co byl zvyklý. Možná to nebude stát za nic. Ale minimálně změna. A to se počítá.

„Dobře," souhlasil zastřeně.

„Jak moc vidíš?" zeptal se Anthony, pohladil ho podél linie brady a odstoupil. Poodešel k lampám, které osvětlovaly pokoj, a kromě jedné je zhasl a ponořil pokoj do intimního šera.

Loki napnul zrak, ale bylo mu to k ničemu. „Sotva obrysy," zabručel a otáčel se za tichými kroky.

„To ti stačí," usoudil Tony a postavil se před něj. Chytil ho jemně zezadu za krk a sklonil mu hlavu, aby ho mohl políbit.

Až příliš krátce, usoudil Loki, jakmile ho pustil. Ten člověk líbal naprosto skvěle! A to se ani nedotkl špičky jazyka. Chtěl ještě. Než si ale mohl o cokoliv říct, dostal příkaz.

„Svlíkni se. Pomalu. Nespěchej. Chci si tě prohlídnout."

„Cože?" nechápal Loki a zamračil se. To se mu nelíbilo. Kdo si myslel, že je, aby mu říkal, co má dělat? Užuž zvedl ruce, aby stáhl tu zatracenou pásku z očí, ale Anthony promluvil znovu. Pomalu kroužil v jeho těsné blízkosti. Sem tam se ho dotýkal. A každý jednotlivý dotek pálil jako čert.

„Řekni mi, zlato, kdy naposledy ses nechal od někoho ošukat?" ozval se náhle těsně vedle Lokiho ucha. Rty se o něj otřel a stejnou trasu zopakoval jazykem.

„Dávno," zasténal a sevřel ruce v pěst. Zatraceně!

„Dneska to udělám já," předl Tony Lokimu do ucha, tiskl se k jeho zádům a pevně ho držel za paže.

„Chceš mě ponížit?" Loki těžce vydechl. Měl dojem, že se nemůže ani hnout. Držel ho tak pevně! Tak skvěle! A hřál tak moc, že se div nerozpustil. Čelo se mu lesklo potem. Hrudník se namáhavě zvedal. A nebyla to jediná část těla, která se zvedala. Cítil, že ho pomalu začínají tlačit kalhoty, což ho na jednu stranu mírně vyděsilo. Přece netoužil po ponížení. Nebo snad ano?

„Bože, chraň!" zasmál se krátce Tony a vzápětí hlas opět ztišil do chraptivého šepotu. „Vůbec ne. Líbíš se mi. Chci tě udělat tak, aby ses ke mně vracel. Protože tohle je to, co ti nenabídne žádnej voják u tebe v paláci. Nikdo si nedovolí ani navrhnout, že by ti strčil ptáka do toho tvýho výstavního zadku. Nemám pravdu?" povídal a nějakým způsobem se mu podařilo dostat se pod část oblečení na břicho, které začal bříšky prstů zkoumat. „To, že se ode mě necháš opíchat, z tebe nedělá děvku, Loki. Děvka jsem tu pořád já. Ty mi platíš za to, aby sis to užil. A já ti slibuju, že si to užiješ tak, že se ti ještě zejtra budou klepat nohy." Vytáhl ruku zpod oblečení a zahákl prsty za přezku. „A teď tohle dolů, zlato. Nespěchej. Uvolni se. A mysli na to, jak moc se mi líbíš."

Loki si uvědomil, že jeho ruce automaticky poslechly, až když byla první vrstva na zemi. Pod šátkem zamrkal. Nechápal sám sebe. Viděl tmavou siluetu před sebou. Věděl tak, že se na něj Tony dívá. A jak pomalu rozepínal a stahoval další a další části oděvu, slyšel velmi dobře jeho dech, který se stával rychlejší. „Tohle říkáš každému?" zeptal se zvědavě. Odpověď samozřejmě znal. Ale chtěl znát způsob, jak ten dokola omílaný souhlas zaobalí.

„Jo," souhlasil okamžitě, „ale málokdy to myslím vážně. Dneska to myslím rozhodně upřímně." Vrátil se k němu, když zůstal jen v kalhotách a pomalu sjel dlaněmi od klíčnich kostí k pánvi. „Ty se mi líbíš moc," hlesl, chytil ho za ruce a nasměroval je k zapínání kalhot. „Pokračuj. Už zbejvá jen kousek."

Loki se spokojeně usmál. Neslyšel v jeho hlase lež. Ale i kdyby, nevadilo by mu to. Zaplatil si za to. A i když si zpočátku nedokázal představit, že by mu vážně dovolil, aby si ho vzal, teď si připustil, že by to nemuselo být zlé. Imponovala mu Tonyho přímočarost. Sebejistota, se kterou mluvil. To bylo něco, co u svých drobných avantýr postrádal. Někoho, kdo by se mu dokázal vyrovnat. Kdo se nebude bát něco namítnout.

Nahlas by to nejspíš nepřiznal. To on byl následník trůnu. Všichni se mu měli klanět. Ale v koutku duše toužil po někom, ke komu by mohl vzhlížet. Ne přímo si před něj kleknout a uklánět se, ale nechat se podmanit jiným způsobem. Dalo se říci, že pohrdal těmi, co by se před jeho nohama plazili jen pro to, aby získali nějaký pofidérní bonus. Tony se neplazil. Tony si byl jistý sám sebou. Dost sebevědomý a rázný, aby donutil Lokiho mňoukat, pokud by si to přál.

Jakmile se Loki začal zbavovat svých kalhot, Tony už se od něj nevzdaloval. Jeho zrychlený dech tak slyšel mnohem blíže. Rezonoval mu až v rozkroku. Tomu pomáhaly i doteky, kterými nešetřil. Měl dojem, že jeho ruce cítí všude, kde již odhalil kůži. Na zádech. Na bocích. Na krku. Na břiše. Na zatraceně citlivých bradavkách. Celý se s hlubokým zasténáním zkroutil, když ho do nich poprvé jemně štípl. To už byl tvrdý jako ásgardské základy.

Ruce se mu třásly při zouvání bot. Tony ho u toho držel za boky, svůj stejně tvrdý penis tlačil na jeho zadek a třel se o něj tak, že měl Loki dojem, že přepadne dopředu na obličej. Věřil však, že ho udrží. A měl pravdu. Vystoupil z bot, stáhl ze sebe kalhoty a vzápětí vyjekl.

Mezi stehna mu Tony zajel mužstvím, až narazil na varlata. Zároveň mu pevně stiskl bradavky a políbil ho doprostřed zad. Nevšiml si, že by se svlékl. Ani to neslyšel, přestože uši měl díky ztrátě zraku našpicované jako vlk. I vůně cítil zřetelněji. A Tony voněl tak, že by se do něj nejraději zakousl.

„Krásně vzdycháš," zavrněl mu Tony do ucha a několikrát špičkou žaludu zopakoval náraz na varlata. „Než skončíme, budeš mnohem víc slyšet. A teď na postel, zlato. Hezky si tam klekni," přikázal, pustil ho a plácl po zadku.

Místo snahy o protest se z Lokiho hrdla opět vyloudilo vzdychnutí. Poslechl okamžitě. Došel k siluetě postele, vylezl na ni a klekl si obličejem k němu. Pokusil se i o vyzývavý výraz, ale nebyl si jistý, jestli se spíše netvářil jako povolná čubka, která prosí o orgasmus. A záleželo na tom snad? O okamžik později se stejně svíjel pod šikovným jazykem a kluzkými prsty. Tony mu roztáhl nohy. Nutil ho zůstat na kolenou ve vzpřímené poloze na samém kraji postele. Bolela ho stehna. Ale stálo to za to.

Tony ležel pod ním, sál mu varlata a roztahoval pletenec svalů, aby se do něj pohodlně vešel. Druhou rukou si ho přidržoval v kleku a sem tam stáhl Lokiho penis prudce dolů a pustil.

Každé vrácení nahoru ho plesklo do břicha a v podbřišku vyvolalo bouři. Netušil, co s rukama, protože na Tonyho nedosáhl a neměl se čeho chytit, tak hladil sám sebe po hrudi a břiše. Jen jednou si zamířil mezi nohy, ale dostal tak silné plácnutí přes ruku, že si to podruhé rozmyslel, i když si začínal myslet, že ho vlastní touha rozerve na kusy.

Sténal. Kroutil se. Kníkal. Kňučel. Potil se. Stehna se mu klepala. Z penisu mu kapaly kapičky rozkoše. Nebesa, to se nedalo vydržet!

„Budeš-si-hrát-ještě dlouho?" ucedil skrz sevřené zuby.

„Chceš?" zeptal se Tony konverzačním tónem, vzal ho za pulsující erekci a znovu ji prudce stáhl dolů. Posunul se pod ním a zakroužil špičkou jazyka okolo štěrbinky. Třemi prsty zatlačil na bod v Lokiho nitru.

„Zatraceně," vyhrkl Loki a pevně zavřel oči. V podbřišku mu zacukalo tak náhle a silně, že ho orgasmus překvapil. Ani netušil, kolikrát jeho horké semeno vystříklo kamsi. Zřejmě Tonymu do obličeje. Neměl šanci to sledovat. Před očima se mu zatmělo a roztažená namáhaná stehna se rozklepala tak, že téměř přepadl dopředu z postele na zem.

Na poslední chvíli ho Tony stáhl na sebe. Nedal mu čas vydechnout. Hladil ho po těle, rozmazával zbytky spermatu po jeho kůži, které následně slízával. A nekompromisně ho tlačil na břicho. Zalehl ho, odhrnul mu vlasy na stranu a políbil ho na rameno. „To byl teprve začátek," chraptěl a pohyboval pánví, aby jeho penis mohl pohodlně klouzat mezi Lokiho půlkami. „Budeš vzdychat ještě víc. Zašukám tě do matrace," šeptal a mezi jednotlivými steny ho okusoval na krku. Stáhl mu pásku z očí. „Protože to je to, co chceš. Aby tě někdo pořádně opíchal. Mohl bych tu ležet a nechat tě, abys mě ojel jako služky u tebe doma. Ale to nechceš. Proto jsi nepřišel. Ty chceš, aby někdo ojel tebe. Že mám pravdu?"

„Ano," zakňoural Loki do polštáře. Jakkoliv nemístné to bylo. Jakkoliv se to k jeho postavení nehodilo. Možná nebyl děvka, ale dneska jí toužil být. Chtěl, aby ho Tony rozložil na částice. Aby si ho vzal tak, že bude mít na bocích jeho otisky a při sezení se bude pár dnů kroutit. S vypětím sil zvedl zadek a zavrtěl s ním. „Udělej mi to tak, abych se za tebou chtěl vracet."

Tony ho s potěšeným úsměvem pohladil v rozkroku a několikrát zatahal, aby ho znovu ztopořil. „Jak si přejete, Výsosti."

***

Každý v paláci si všímal, že je princ jako vyměněný. Spokojený. Veselý. Méně vznětlivý. Trvalo to už pár týdnů. Netušili, kde se ta jeho dobrá nálada bere.

A už vůbec netušili, že se nechá pravidelně děvkou šukat jako děvku.

Nešťourali do toho. Užívali si, že je v paláci trochu klidu. Kdo ví, na jak dlouho.