Začali mi téct slzy..
Máma i táta leží na zemi v kaluži krve...zmizeli mi zorničky..
Ne..to ne..
Vyběhl jsem k nim..stejně to vypadá, že ten útočník už tu není..
Klekl jsem si k nim..
„M-mami?
T-tati?"
Zatřásl jsem s nima....ani jeden nereaguje....začal jsem panikařit...
„Vzbuďte se prosím!!
Nemůžete mě opustit!!"
Začal jsem brečet..pak se mi udělalo zle tak jsem odběhl a vyzvracel jsem se...co teď budu dělat?!
Utřu si pusu a kouknu na těla rodičů..
Tohle je jen noční můra!
Vzal jsem kámem a pustil jsem si ho na nohu..trochu jsem vypísknul bolestí....je to realita... vezmu ten kámen a hodím ho někam pryč a dojdu k rodičům.. mamce sundám řetízek a vezmu si jejich snubní prstýnky...dal jsem si je na řetízek a ten si dám na krk...
Stále mi tečou slzy.. co mám bez nich dělat?!
Ucítil jsem bolest na duši...dal jsem si k ní ruku....trochu mi praskla..pak
jsem ztratil vědomí a švyhlo to semnou na zem..

-O nějakou dobu později-

Probudil jsem se a prudce jsem se posadil...
Kde to jsem?!
Celý se klepu....pak ke mě přijde nějaká paní.. vypadá jako zdravotní sestra..
„Klid..tady jsi už v bezpečí
Momentálně jsi v Děckém domově na ošetřovně.. za chvíli si budeš muset promluvit s policií a říct jim co se to u nás doma stalo.."
Řekla a mě začali téct slzy...tak se to vážně stalo.. moji rodiče jsou mrtvý...
Zase jsem si lehl a kouknu na sestru..
Asi pochopila,že to pro mě bude moc těžké o tom mluvit

„J-jak jsem se sem d-dostal? "
Začal jsem se klepat a koukám na ní
„No k nám tě dostala policie neřekli jak vás našli "
Řekla klidně a já si objal kolena...je to moje vina...měl jsem se víc snažit....oba by žili kdybych nebyl srab..stekli mi slzy
Pak jsem si dal ruku na žebra.. bolí mě trochu, ale dá se to snést..pak přišli policisté a začali se mě hned vyptávat na to co se stalo....začal jsem se klepat víc a když jsem mluvil tak jsem koktal z toho jaký strach z toho mám...
Ale i tak jsem jim postupně zodpovídal jejich otázky...nebyl jsem jim schopný popsat co všechno co udělali rodičům...nevím ani jak vypadali ti útočníci...tělem mi zase prostupuje třes...už nemůžu...ale oni se stále ptají...nakonec mi začala třeštit hlava..to už policisty zastavila sestra přesvědčila je,že budem pokračovat zítra..dneska už to nezvládám..
Odešli a já se trochu uklidnil.. chtěl bych se domů pro pár věcí vrátit....sestra se jich na to naštěstí už ptala takže záleží na mě kdy tam se sestrou půjdu je moc hodná..pak jsem si zase lehl a koukl jsem na své ruce..jsem neschopný...už nikdy jim nemůžu říct jak moc je mám oba rád...už nikdy je nemůžu obejmout....už nikdy se na ně nemohu usmát..chci je zpět!
Začali mi téct slzy a rozklepal jsem se...
Zase mi třeští hlava...koukl jsem na sestru..dala mi nějaké prášky..neochotně jsem je spolkl.. až teď mi došlo,že je to taky kostlivec..
Má hnědé vlasy a konečky má modré
Vlasy má zapletené do copu,který má hozený přes rameno a přes své oblečení má hozený bílý plášť...vypadá mile i je milá...ale i tak se bojím...přikryl jsem se dekou..upřímně mi je teď zle jak psovi...všechno to na mě dolehlo...ten smutek..stres bolest ze ztráty...chci rodiče zpět...co bych dal pro to aby žili...pomalu se mi začali zavírat oči... bojím se usnout.. zachumlal jsem se pod deku a chce nechtě jsem usnul..

Tak pro dnešek vše :"3
Trvalo to trochu dýl kvůli škole a tak,ale i tak tu máte novou kapitolu
Jak se vám líbila? :3
No no nic pro teď se loučím  a přeji pěkný den :"3