Po chvíli jsem slyšel další ránu..začal jsem se bát....mám tam jít?..pomyslel jsem si,ale nakonec jsem se zvedl a pomalu jdu ke dveřím....otevřu je a kouknu na chodbu..nikdo tam není tak vyjdu a jdu potichu k rodičům...v tu chvíli co jsem se vzdálil od pokoje jsem slyšel kroky a hlasy..no a chvíli na to jsem na sobě cítil  cizí pohled..
Ztuhl jsem a koukám před sebe něco slyším i z ložnice..snad táta hledá svůj meč...jak se sem mohl dostat někdo cizí?!
Táta chrání dům magickým štítem, kterým můžeme projít jen mi a pár dalších kostlivců a lidí.....

„Hezky stůj na místě a nic se ti nestane "
Řekl nějaký muž co jde ke mě..najednou se za mnou objevil táta..natáhl před sebe svůj meč a kouká na ty dva lupiče či kdo to je
Cítí povědomou energii, ale doufá, že se mílí.

Otočil jsem se a to už mě k sobě přitáhla mamka.
Moc se bojím..
Zčernali mi oči když jsem slyšel,že nás chtějí  zabít... ne..nenene!
Stoupnu si před mamku a chci jí chránit nesmí jí ublížit
Táta se s nima  pustil do boje..
Toho jednoho dokázal vhodit magií do pokoje a zamknout ho tak a toho druhého přitiskl ke zdi a já s mamkou sme mohli proklouznout kolem nich a utéct dolů...je to až moc lehké..

Ale když sme byli skoro u dveří s menším zábleskem magie se před námi objevil  jeden z útočníků..
Napřáhl se a chtěl mě seknout.. Ztuhl jsem.. ale máma mě odstrčila a on sekl  jí..spadl jsem a vytřeštil jsem oči..to ne!
Mámě rána začala krvácet a zacouvala..
Když jí chtěl seknout znova strčil jsem do něj a bodl jsem ho magickou dýkou co si dokážu vytvořit..sice trochu křikl, ale čapnul mě za krk a odhodil mě na zeď..když jsem spadl na zem trochu se mi zamlžil pohled..koukl  jsem směrem kde je mamka....ale to co jsem viděl mi vyrazilo dech....
On jí prododl...máma křikla a zalapala po dechu...z pusy se jí spustila krev..

„Meredith!!"
Křikl táta když to viděl s tam tím se vypořádal..byl to jen člověk...
Ale tenhle druhý útočník je kostlivec... nevidí mu do tváře má na sobě jakousi masku, ale ví, že ho zná...
Každopádně ublížil jeho manželce.. bude trpět..portl se k nim a odstrčil ho od Meredith položil jí k Nathovi
„Musíš s ní utéct! "
Křikl na Natha a dal se do boje s útočníkem

Vyděšeně jsem se koukl  na mámu a zkusím jí léčit..
Pomalu jsem s ní vstal...takhle dlouho nevydrží.. pomalu jdem z domu..moc se bojím..
Máma sotva chodí..
„N-nech mě tu a u-uteč.."
Řekla trhavě a potichu při tom vykašlala krev..
To mě vyděsilo...nechci jí tu nechat
„Ne nenechám tě tu!"
Jdu s ní dál.. ale mámě se podlomili kolena a já jí neudržel a spadl jsem i s ní...v tom táta prolítl oknem v obýváku..hned za ním vyskočil ten útočník..táta je stále schopný boje..
Začal jsem se s mamkou zvedat, ale potřebovala by ty rány vyléčit pořádně..já to moc neumím..
Máma už se nedokázala postavit..stekli mi slzy..

Táta získal převahu a přišpendlil ho k zemi..
Dobelhal se k nám a začal léčit mamku..
Pak se na mě koukl
„U-uteč Nathe.."
Zavrtěl jsem hlavou nenechám je tu
Pak mě i mamku objal..dali mi pusu do vlasů... a oba najednou řekli
„Máme tě rádi broučku"
Než jsem něco stačil něco říct teleportovali mě pryč..

Ne...ne!
Stoupl jsem si a koukám kde jsem
„M-mami?!
Tati!?"
Všude okolo byl les..musím se vrátit domů a pomoct jim!
Zavřel jsem oči a zaměřil jsem se na magii rodičů....když jsem jí zaměřil rozběhnu se tam
Doufám, že to stihnu včas..nechci o ně přijít!
Stekli mi slzy a běžím..

Po nějaké chvíli jsem uslyšel ženský výkřik... znělo to jako mamka..přidal jsem i když už jsem unavený..
Pak následoval další výkřik....tentokrát táty..
Když jsem byl kousek od domu zpomalil jsem a snažím se být potichu...schoval jsem se radši..
Pohledem jsem sjel na místo kde měli být rodiče..

Když jsem spatřil oba rodiče zúžili se mi zorničky...

Tak pro dnešek konec
Snad se vám takhle kapitola líbila
Pokud máte nějaké otázky klidně se ptejte  :3
Zatím ahoj