Domů jsem doběhla s větrem v zádech. Rychle jsem odemkla, otevřela, vpadla dovnitř, zamkla a zadělala dveře na řetízek. Vím, že se čas krátí, vím že nyní po mě jdou, ale nechci se vzdát. Nemůžu se vzdát. Protože tu mám někoho komu na mě záleží. Jako by vycítila, že se něco děje, opustila svůj pelíšek dívala se na mě. Já se dívala na ní.,,Brzo tu nebudu Bonnie, a až tu nebudu postará se o tebe Kristián," srdce jsem měla v krku, sesunula jsem se podél zdi a koukala před sebe.Tak tahle se cítí štvaná zvěř? Takhle to má skončit? Mám strach, šílený strach, že se mi něco stane, ještě větší že se stane něco Bonnie nebo Kristiánovi, viděla jsem to. To, jak se tvářil, jako tělo bez duše. Určitě si musí myslet, že jsem ho ovlivnila, ale já nepoužila svojí moc, nikdy jsem to neudělala, tak proč musím zemřít? Lidé páchají horší činy, tak proč já? Proč jsem se musela narodit jako sukuba? Bonnie se okolo mě otírala, vrněla a pokoušela se mě uklidnit. Nešlo to. Jasně několikrát už mi šlo o život, ale nikdy nešli tahle na jisto. Kristián to taky nemohl vědět. Vlastně i jeho chudáka zneužili, a on se mi snažil pomoct.Co teď? Minuty ticha ubíhaly. Přesunula jsem se do postele. S knížkou. Hledala jsem útěchu ve verších. Ano, to já jsem pomáhala dát Paulieho básně do kupy. Kdo ví, třeba opravdu existuje něco posmrtného a já se s ním poté setkám, ačkoliv pro mě tu nebude nic hezkého. Jsem zrůda. Zrůda živící se potěšením lidí. Nevědomky jsem nalistovala nějakou stránku. Ty básně nejsou veselé, nicméně mě až mrazilo, jak text jsem si dokázala zosobnit.Vtom hluk se pozvedl se silou strašlivoujako když medvěda pastýři dobíjejía chropot vracel se hrozivou ozvěnouUslyšela jsem divné zvuky. Chtěla jsem se zvednout a utéct, ale mé tělo bylo v paralýze, trnula jsem strachy, podívala jsem se dolů, na stránku knihy a div jsem si sarkasticky neodfrkla.K čemu ten obřad je? Kdo navždy odchází?Proč zem je pokryta? Proč kříže zahalené?jak katolický řád k tomu svět vybízí?Knížka mi vypadla ze ztuhlých prstů a dopadla tiše do peřin. Zmohla jsem se na to, jako malá holka, schovat se do peřin. Dusot kroků. Slyšela jsem Bonnie, jak prská a mňouká na cizí lidi. Jejím směrem se ozvaly kroky. ,,Nechte jí, prosím," jako ve snách jsem se slyšela, jak volám, aby jí neubližovali. Kroky ustaly. Stáli u postele. Věděla jsem to. Slyšela jsem jejich dech.,,Slečno Cuvier, opravdu se po tolika letech schováváte pod peřinou?" Slyšela jsem mužský hlas. ,,Asi ano," zašeptala jsem. ,,Nebudeme to zbytečně komplikovat, že ne?" Odtáhl přikrývku. Dívala jsem se do očí tak hnědých, že vypadaly jako černé. Byly bez emocí, stejně tak i zbytek tváře. Jen aura prozrazovala, že muž u mé postele je lovec, velmi šťastný lovec.,,Chci sebou knížku a neubližujte kočce," Mischele uvnitř mě křičela. Tohle jsem nebyla já. Já byla bojovnice, kam se sakra poděla?! Proč je tu tahle skořápka, neschopná ničeho?! Haló! Tělo! Začni fungovat. Než se však rozkaz dostal z mozku do končetin bylo pozdě. Byla jsem spoutána a lovec vzal do ruky knížku,,Básně od Paula Verlaineho, netušil jsem, že zrůdy jako vy mají tendenci se vracet k minulosti," odfrkl si.,,To abychom se z ní mohli poučit, pane lovče," nezavázal mi pusu, tak jsem mohla bodat slovy jako meči. Nevěděla jsem, že je to možné, ale jeho oči ještě ztmavly. Přehodil si mě přes rameno a nesl mě pryč. Do auta. Respektive mě hodil jako kus masa do kufru a zavřel. Rozhostila se tma, jen mírné otřesy a rány, když jsme najeli na kanál jsem vnímala. Poslední co si vybavuji, než jsem upadla do temnoty.Vzbudila jsem se na posteli. No posteli, bylo to prkno přibité ke zdi, všude okolo mě kamenné zdivo, bez okna, jediné místo, kterým procházelo nějaké světlo bylo miniaturní okénko uprostřed dveří z masivního dřeva. Podle toho, jak byly dveře i prkno jako postel podrápané jsem pochopila, že nejsem první, koho tu zavřeli. Neviděla jsem pořádně ani prsty na rukou a byla tu zima. Taková hrozná zima. Mohli uběhnout minuty, nebo hodiny a to ticho mě pomalu ničilo. Seděla jsem na tom prkně, třela si zmrzlé ruce a nohy a čekala. Doufám, že smrt není tak hrozná jako to čekání na ní.