Vidím, jak ti plane v očích.

Oheň který žhne a miluji ten způsob jakým hoří. Hoří pro věci, na kterých záleží.

V téhle nikdy nekončící zimě. V téhle pustině táhnoucí se za horizont. Dává naději, kterou si nepřipouštím.

Raději proto shořím dřív, než se zase spálím. Než se budu na malý moment cítit skutečná a pak opět zmizím.

A pokaždé to bolí stejně. Ten pocit, kdy se ptáš, jestli vůbec ještě jsi. Jestli třeba schopnost milovat není jen laciným zbožím.

Koupíš a prodáš s tím, co bylo na začátku. Slzami ve sklenici a srdcem ve výloze.

Se stovkou otázek nutících zastavovat a váhat nad tím, co je vlastně to pravé.

Co bys chtěl a přál si ze všeho nejvíce.

Ale i když přemlouváš, přestáváš věřit, že za to opravdu stojí, protože tenhle typ prostých lží znáš.

Raději proto shořím dřív, než se zase spálím. Než se budu na malý moment cítit skutečná a pak opět zmizím.

A pokaždé to bolí stejně. Ten pocit, kdy se ptáš, jestli vůbec ještě jsi. Jestli třeba schopnost milovat není jen laciným zbožím.

Co využiješ jen pro své vlastní potěšení, když se bojíš být sám.

Srdce která jsou přitom tak snadno zranitelná. Oči které tak snadno uhasíš.

Proč bys je zraňoval?

Raději proto shořím dřív, než se zase spálím. Než se budu na malý moment cítit skutečná a pak opět zmizím.

A pokaždé to bolí stejně. Ten pocit, kdy se ptáš, jestli vůbec ještě jsi. Jestli třeba schopnost milovat není jen laciným zbožím.

Koupíš a prodáš s tím, co bylo na začátku. Slzami ve sklenici a srdcem ve výloze.