ANOTACE:

Remy pracuje jako průvodkyně v Carrow, nejstrašidelnějším domě ve státě. Po jedné z prohlídek jí jeden z účastníků sdělí, že by rád v domě spolu s dalšími nadšenci zorganizoval dvoutýdenní pobyt. Remy souhlasí a doufá, že během něj spatří některé z nadpřirozených jevů, které místo proslavily. Sejde se osmičlenná skupina a zpočátku se zdá, že se naplní jejich očekávání, se kterými do Carrow přijeli. Potom ale začne bouřka, odřízne je od okolního světa a začnou se dít podivné věci. Dveře se samy otvírají. Seance se začnou zvrtávat. Tapetou prosakuje červená tekutina. Náměsíčné médium se v noci potuluje chodbami... Když jeden z hostů za podivných okolností zemře, Remy je donucena uvažovat o možnosti, že duch původního majitele domu, zvrácený sériový vrah, stále bloudí jeho chodbami. Jenže už je příliš pozdě na to snažit se utéct.

AUTORKA: Darcy Coates

ŽÁNR: mysteriózní thriler

POČET STRAN: 296

NAKLADATELSTVÍ: Fobos

KRÁTKÁ UKÁZKA Z KNIHY:

Remy, potěšena reakcemi, které její příběh vyvolal, mírně sklopila bradu a nechala stíny, aby si hrály s rysy jejího obličeje. ,,Večer desátého listopadu roku 1912 vzplanul v kuchyni oheň. Nenapáchal sice větší škody a byl rychle uhašen, ale John a Maria nechali dům evakuovat. Když se zaměstnanci ráno vrátili do práce, dveře byly zamčené a na lístku přibitém na dřevo stálo, že Hotel Carrow je kvůli renovaci mimo provoz. Jak si dokážete představit, začaly se šířit drby. Dva požáry v šesti letech? Buďto se jednalo o jeden z nejsmolařštějších domů v zemi, nebo v tom bylo něco nekalého."

"Hotel Carrow zůstal zavřený skoro čtyři měsíce. Když se znovu otevřel, John stál ve dveřích sám. S hlavou skloněnou a s rukou položenou na srdci oznámil, že jeho žena zemřela. Pohled na hotel v plamenech, už podruhé za tak krátkou dobu, jí způsobil takové utrpení, že jí puklo srdce a její život vyhasl." Remy napodobila jeho postoj, také si položila ruku na hruď a sklonila hlavu. Pak zase vzhlédla. ,,Hosté změnu v Johnově vzezření připisovali zármutku."

,,Proboha," vzdychla jedna z dam středního věku, která pochopila i to, co Remy neřekla, a pevněji stiskla paži své společnice.

MOJE HODNOCENÍ:

Podle recenzí, které jsem si na tuhle knihu četla než jsem ji začala číst, se mnou asi velká většina čtenářů nebude souhlasit, ale já jsem z knížky byla ve výsledku nadšená včetně jeho konce, který je často kritizován. Sice tam byly věci, které mě štvaly, ale i tak můžu říct, že se Přízraky domu Carrowů zařadily na stejnou příčku k prvnímu dílu. Kniha byla opravdu velmi čtivá. Už od začátku mě chytla a musela jsem číst celou noc, protože mě nehodlala pustit. Prostě jsem potřebovala vědět, co je na těch posledních řádcích. Kniha má vážně skvělou dějovou linku. Skupinka lidí, kteří se dříve ve většině případů před tím neznali, se ocitá v domě plném nejrůznějších duchů a provádí vás seancemi, ocukrují vám to trochu romantiky a okoření velkým množstvím strašidelných prvků. Je to nenáročná kniha na čtení, příjemná duchařina, která vás udrží v napětí až do samotného konce. Hlavní hrdinka Remy se dle mého v některých situacích chovala, dost zvláštně a její myšlenkové pochody jsem moc nechápala, ale rozhodně nebyla vyloženě nesympatická. Naopak. Celá skupinka mi přišla jako zajímavá směsice povah.

Líbilo se mi, že kniha začíná prohlídkou domu, kterou vede hlavní hrdinka. Dozvíte se tam samotný popis domu, ale i jednotlivých místností. I přesto však v průběhu celé knihy objevujete další a další zákoutí ohromného sídla (Ano, obrázek domu na obálce knihy je dost zavádějící. Nejedná se o takový malý domeček, ale o ohromnou budovu). Dozvíte se tam i o krvavé a děsivé minulosti tohoto sídla. V průběhu knihy odkrýváte za pomoci duchů, kteří se zjevují další a další krvavé příběhy. Jenom je trochu škoda, že víc neprohledávají dům a nenachází v domě víc indicií například k tomu spolku jehož součástí byl Edgar Porter, s tímto si mohla autorka více pohrát.

Co mi trochu vadilo bylo to, že při tom jak tam byl Edgar vykreslován, tak si se skupinkou v domě víc nepohrával i třeba díky kamerám, že je nenechával zachytávat třeba nějaké duchařské projevy, kterými by s nimi manipuloval. Bylo to jen takové jako jo, kamery tu jsou a občas se vypínají a mizí záznamy. Další věc, která mohla být zpracovaná lépe bylo to, že autorka často používala například „prohrábl vlasy, „upravila šátek", „masíroval kořen nosu", atd. Chápu, že se mohlo jednat třeba o zlozvyky postav, které mají. Rozhodně to šlo ale podat určitě lépe. Mohlo se tam i více pohrávat s posuny v čase. Tím, jak byly autorkou použity, mi přišly naprosto zbytečné. S přízraky to autorka nechala trochu zamotané. Ne úplně jednoznačně z textu vyplývalo, jak to s nimi tedy je a dle mého by si i tohle zasloužilo trochu víc vysvětlení. Zároveň by nebylo na škodu,jak už jsem zmínila výše, trochu víc rozvinout i co přesně to bylo za spolek, jehož byl Edgar součástí. Kniha je napsaná tak, že máte až do samého konce pocit, že kloužete pouze po povrchu, pod kterým se skrývá ještě celá řada zajímavých detailů, které stojí za objevení.

Nejvíc šokující z celé knihy byl ale závěr (POKUD NECHCETE VĚDĚT KONEC, PŘESKOČTE TUTO PASÁŽ). Spousta lidí si ztěžuje, že takovýto happyend do duchařiny nepatří. Mně se to naopak líbilo. Kdo by taky čekal, že mrtvoly nejsou vlastně mrtvoly? Kdo by čekal nemrtvé posedlé médium? Kniha sice končí tím, že se všichni ve zdraví dostanou z Carrow, ale na druhou stranu si tam autorka nechává otevřená dvířka na pokračování v podobě symbolů na krku přeživších, kde Remy tento symbol i po roce stále vnímá. Takže za mě, to byl opravdu skvělý nápad na zakončení knihy.