Leden se blížil ke konci a přicházel únor. Sníh pokrýval vše, co bylo v dohledu. Studenti venku stavěli sněhuláky, koulovali se a měli celkově o zábavu postaráno. Jen tři studenti seděli na lavičce a nic nedělali. Na jedné lavičce seděl Harry s Hermionou a na druhé Draco Malfoy. Seděl tam a něco si zapisoval do notesu.

Harry ho pozoroval mezitím co poslouchal Herm kázání o tom, jak důležité je se učit.

" Pottere, nemůžeš se dívat jinam?"

" Ne, nemohu Malfoyi. Jak jsi se mohl odvážit napsat to, co jsi napsal?"

Okolí se začalo otáčet na Harryho. Ten už stál na nohou a vypadal dosti nebezpečně. Hermiona mu tak říkala , aby si sedl a nevšímal si ho, mezitím co Draco s naprostým klidem odkládal notes a vstal s úplně stejným klidem.

" Pottere, jdi si dělat ostudu jinam. Vidíš kolik poutáš pozorností svoji blbostí? Chceš snad, aby jsi byl ještě větší blbec, než si všichni myslí?"

Harry zrudnul a vrhnul se na Draca. Ten padl na zem do sněhu a snažil se ho ze sebe setřást. Najednou cítil bolest na levém předloktí a ještě k tomu mu zrovna jednu trefil nebelvír přímo do oka. Setřásl ho ze sebe a kvapem odešel mimo pozemky.

Hermiona běžela za Harrym a oklepávala z něho sníh.

" Pojď, ty jsi úplně promočený. Harry, ty si vždy koleduješ."

Harry si všiml notesu na lavici, nenápadně jej schoval pod svůj hábit a odešel za svoji kamarádkou. Za nimi běžel Ronald a dvojčata s Nevillem.

Ve společenské místnosti všichni seděli u krbu a užívali si tepla.

" Dobře jsi mu dal."

" Ronalde, jak si můžeš dovolit chválit Harryho chování?!"

Kluci na sebe udělali úsměv, který jasně dával najevo, že si z Herm nic nedělají. Dvojčata se smála tomu, jaký monokl bude mladý Zmijozel nosit.

........

Stál v sídle, kde bydlel. Čekal na něho. Strach mu procházel celým tělem. Měl pocit, že mu strach vystřídal krev.

" Draco."

Jeho hlas se rozezněl celou místností. Všichni smrtijedi stáli v pozoru. Cissa hleděla starostlivě na svého syna. Zahleděla se mu na oko. Začalo mu rudnout. Zamračila se, poznala, že je to čerstvé. A něco ji říkalo, že je to kvůli té mudlorozené dívce. Doufala, že si toho nevšimne pán zla.

" Pojď ke mě. Mám pro tebe důležitý úkol."

Jestli měl pocit, že měl strach, tak nevěděl co měl teď.

" Tento úkol bude testovat tvoji věrnost. Chci abys mi přivedl tu dívku. Sbliž se s ní, získej její důvěru a přiveď mi ji."

V Dracovi začala vřít nenávist k muži, před kterým teď stál.

" Jistě pane. Pro vás rád."

" A neper se. Je to pro tebe ponížení. Dělej mi radost, ne ostudu. Splňuje svůj úkol."

Draco se poklonil a vrátil se na své místo. Sedel mezi svoji matkou a mezi svým kmotrem.

Severus Snape pozoroval svého kmotřence a studenta. Sledoval jeho oko. Byl si jist, že v tom má prsty Potter. A věděl, že pokud se nemýlí, Potter si to za rámeček nedá. Chtěl s Dracem mluvit hned poté co skončí schůze, mezitím však sám dostal od pána úkol. A zcela jistě věděl, že jej nesplní. Měl zabit Albuse Brumbála.

Draco mezitím zmizel.  Mezitím co si Nebelvír užíval klidné zimní nálady,Zmijozel čekal na svého prince, který dorazil až v pozdních hodinách.

" Co se stalo Draco? Utekl jsi jak malé dítě."

" Drž hubu Notte, kde tys byl. Měl jsi tam být. Ptal se po tobě. Jsem rád, že jsem v této koleji jeden z mála rozumných."

Odbil Notta. Moc dobře věděl, že studenti koleje jeho slova pochopili. Všichni mu uhnuli z cesty. Sotva se zavřel v pokoji uslyšel hlas jejich kolejního profesora jak po někom křičí. Zvídavě vyšel na chodbu, aby se podíval.

" Pane Notte, můžete mi vysvětlit kde jste byl? Hledal jsem Vás! Od zítra se dostavte na školní trest. Ve tři hodiny u pana Filche a pane Malfoy, vy se ještě vraťte ke mně. Odešel jste až podezřele brzy!"

Teď už Draco nebyl tak nadšen. Sešel schody dolu a hleděl svému profesorovi do obličeje. Ten se otočil a ukázal, aby jej následoval.

Došli až do komnat Severuse Snapea.

" Usaď se. Čaj nebo kafe?"

" Čaj Severusi, po kafi se mi špatně usíná. Ale děkuji ti."

Připravil čaj pro studenta a sklenku whiskey pro sebe. Posadil se tak, aby si hleděli do obličeje. Nemohl si pomoci, ale měl pocit, že oko jeho kmotřence je dvakrát větší než obvykle.

" Nebudu se ptát na oko, ani proč jsi přišel tak neupraven ty vis ke komu. Spíše mi řekni, co hodláš dělat. Co hodláš dělat se slečnou Grangerovou. Splníš úkol?"

" Severusi, nemohu ji předat."

" Toho jsem se obával,ale zároveň mi spadl kámen ze srdce. Musíš se s ní však sblížit. Pan zla ti bude koukat do hlavy. Bude chtít vidět, jak si s ní povídáš a získáváš důvěru. Avšak, až zjistí, že mu ji nechceš předat. Nastane zlo. Buď připraven."

Draco se napil  ze svého čaje.

" A co ty? Zabiješ našeho ředitele?"

" Draco, moc dobře víš, že nejsem pánu zla věrný. A stále tě žádám, neříkej to doma."

" Takže co budeš dělat ?"

" To není tvá starost. Řekni mi co se stalo s tvým okem."

" Potter, asi četl ten dopis. Zdálo se mi, jakoby snad chtěl, abych byl s Grangerovou."

" Je to Nebelvír. Ti jsou láskou posedlí."

Povídali si dlouho, když už bylo opravdu pozdě, propustil profesor svého studenta. Draco si uvědomil, že měl mít dnes službu. Došel do místnosti, kde se vždy setkával s nebelvírskou dívkou. Tenkrát zde však nebyla. Vzpomněl si, že si vlastně nechal vyměnit partnerku na hlídky. Zamračil se a bez jediného pozdravu se usadil ke stolu. Hleděl celou noc do zdi a přemýšlel, jak se dostat z tak nepříjemné situace.

...

Mezitím Hermiona ležela v posteli a přemýšlela, proč asi chtěl a Voldemort, Draca tak v brzkých hodinách. Přála si , aby si byli blízcí a on ji tohle všechno mohl říci. Najednou ji nevadila představa, že by její přítel byl smrtijed, věděla totiž, že Draco je jiné povahy.