Emily nás táhla přes parkoviště, kde už si všimla Aleca s Michaelem u červeného jeepu. Pustila mojí i Willovu ruku a rozběhla se k nim. Pak jsem se zarazila. Nebyl problém, aby jsme se do auta dostali všichni i s Emily. Emily... Will šel několik kroků přede mnou. Natáhla jsem se a chytila ho za zápěstí v halvě mi rostla panika. Will se otočil ke mně

. „Emily potřebuje do auta sedačku....nemůže jet bez sedačky...je mi jedno, že mi budeš říkat, že pojedeš opatrně.. “

Panicky jsem ze sebe vyrážela. Před sebou jsem viděla den mojí nehody. Já jsem už sedačku nepotřebovala, ale Emily ano. A já jsem nehodlala riskovat, protože náhoda je blbec, takže jsem pokračovala.

„Hele, Emily je malá a bez sedačky v tom autě nepojede....“

Zastavila jsem, když mi Will zvednul bradu a už zase jsem se dívala do těch jeho očí.

„Jsi roztomilá, když takhle plácáš, ale můžeš být v klidu. Často vozím Simona s Jakem, takže sedačku mám.“

Vypustila jsem dech, který jsem, tak zadržovala. Panika ustoupila a já jsem se zase uklidnila. Pak mi došlo, že stále stojím u Willa a trhla sebou. Pustil mojí bradu a udělal mi místo. Obešla jsem ho a šla k autu, kde už seděla v autě připoutaná Emily.

„Konečně si tady, Krásko....teď bude můj den kompletní.“

Zpražila jsem Michaela pohledem. Zvykla jsem si, už na jeho narážky a i když jsem to nerada přiznávala, měla jsem to ráda. Kývla jsem na Aleca a pohrozila Michaelovi. Rozhlížela jsem se po parkovišti.

„Kde je Thomas?“

Zeptala jsem se a vyskočila na korbu, přičemž jsem ignorovala Alecovu nabízenou ruku. Za to si uraženě zkřížil ruce na prsou a vystrčil spodní ret. Zasmála jsem se a pohodlně si sedla.

„Thomas dneska nejede...“

Ozval se Michael. Zajímalo mě proč, ale nechtěla jsem na nikoho tlačit. Will obešel jeep a tašku měl stále přes rameno.

„Hej, ráda bych si to vzala k sobě...“

Zavolala jsem k němu. Will přišel ke mně a tašku mi podal. Věděla jsem, jak je těžká, ale nedělalo mi problém si jí vzít. Položila jsem jí dolů k mým nohám.

„Drahocenný poklad, Lorel? “

Švihla jsem pohledem Alecovi, který seděl vedle mě.

„Něco takovýho.“

Sladce jsem se usmála až Will nastartoval a vyjeli jsme. Stejně jako, když jsme jeli na večírek, jsem si užívala tu volnost, když jsem cítila vítr na tvářích a pozorovala okolí, kolem nás. Emily si cestu užívala snad ještě víc. Nebýt připoutaná, tak by vypadla. Neustále se smála a upozorňovala nás na všechno, co jí přišlo zajímavé...což bylo skoro všechno. Nakonec jsme vjeli na cestu k autodílně a zastavili. Přehodila jsem si tašku přes rameno a seskočila z korby. Alec dostal Emily ze sedačky a o chvíli později se mě chytila, za ruku, když jsem šla do autodílny. Vešla jsem do autodílny...užívala jsem si ten pocit a vůni.

„Herry?..Herry, jsi tady?“

Volala jsem a ozvěna se odrážela v celém hangáru.

„Třeba bude vzadu...“

Slyšela jsem pípnou Emily. Pustila jsem tašku na zem a šla se podívat do zadu do kanceláře s Emily v patách. Byla prázdná. Vrátily jsme se do hangáru, kde už byli kluci. Will seřizoval světla a Alec s Michaelem uklízeli nástroje na stranu.

„Herry tady není.“

Prohlásila jsem a pomáhala s úklidem.

„Jo, asi přijde později.“

Slyšela jsem Willa zezadu. Začali jsme přinášet žíněnky a taky lavičku. Viděla jsem Willa, jak přinesl i terče. Když je rozkládal všiml si, jak ho pozoruju a mrknul na mě. Pohled mi sklouznul k mojí tašce ve které bylo na dně pouzdro s mými noži. Pak jsem uslyšela přijíždějící auto před autodílnou. Zaparkovalo a o chvíli později se do hangáru přiřítili dvojčata. Simon s Jakem už byli převlečení do tepláků a každý z nich měl čelenku kolem hlavy, jako ninjové.

„Ahoj, jsme tady!“

Jásali a začali zkoušet kotrmelce na připravených žíněnkách.  Nemohla jsem uvěřit, když se k nim Emily rozeběhla a začala dělat stojky s nimi, bez hádání a odstrkování.

„Včera uzavřeli dočasný mír, jak jsem slyšel...“

Trhla jsem sebou, když jsem za sebou uslyšela Willa. Rty se mi roztáhla do úsměvu, jak jsem pozorovala Emily se smát.

„Můžu s tebou mluvit?“

Napnula jsem se, když se Will posunul přede mě. Nemohla jsem odtoupit, protože mě jemně chytil za zápěstí.

„Lorel, můžeš jít do kanceláře, prosím?“

Trhla jsem hlavou ke dveřím, kde stál Herry ještě v bundě. Vděčně jsem se na něj podívala. Omluvně jsem se vrátila k Willovi. Vypadal naštvaně. Odstrčila jsem pomalu ruku z jeho sevření a šla k Herryho kanceláři. Vpadla jsem za dveře a hned jsem je zavřela. Herry si sundaval bundu, a pak jí pověsil na věšák. Sedla jsem si do křesla naproti němu.

„Omlouvám se, že jsem vás přerušil..“

Stiskla jsem opěrku židle, až zapraskala, určitě jsem zčervenala.

„To nevadí, Herry...“

Podívala jsem  se na něj. Ochranářsky mě pozoroval s mírnými vráskami kolem očí. Herry potřásl hlavou a podal mi ze stolu papír.

„Přečti si to.....“

Zvědavě jsem sáhla po papíru a začala číst. Panebože... Cítila jsem, jak se mě pálily oči, vyschlo mi v krku, nemohla jsem skoro dýchat. To byla závěť, Leova závěť. Nemohla jsem tomu uvěřit. Už teď jsem měla na účtu dost pěněz, ke kterým se dostanu až mi bude osmnáct. Ale tohle bylo tam vlastně všechno. Náš srub...teď byl můj. Navíc, jsem dostala všechny jeho peníze, které získal za své služby v armádě. Setřela jsem několik slz, které mi stékaly po tvářích.

„Je to jenom kopie, ale je to pravda. Zavolal jsem, že jsem tě našel a oni mi poslali tohle. Zároveň je tam ještě něco...“

Mrkala jsem, dokud jsem nedokázala zahnat slzy a neviděla na Herryho. Podal mi malou uzavřenou obálku na, které bylo úhledně napsané moje jméno. Rychle jsem po ní sáhla a možná, trochu zuřivě ji otevřela....byla to pozvánka.

„Pozvánka na konferenci. Leonard byl vždy čestným členem, jeho přednáška o sebeobraně měla velké úspěchy. Teď jsem byl pozván, já...abych něco ukázal. “

Povzdechl si Herry a zabořil se hlouběji do křesla.

„Je to za dva týdny a Will jede se mnou, má zkušenosti s lekcemi sebeobrany....navíc, by v tom rád pokračoval. “

Překvapeně jsem zamrkala. Will se chtěl tomuhle věnovat profesionálně?...Odkašlala jsem si.

„A co to má společného se mnou?“

Herry sepjal ruce před sebou.

„Jsi jediná příbuzná osoba Leonarda Hendersona, měla by jsi převzít ocenění za jeho zásluhy, navíc rád bych kdyby jsi jela na konferenci se mnou. Lorel, viděl jsem tvůj zápal pro tenhle sport, a dovolím si říct, že z toho, co mi o tobě Leo říkal jsi velmi talentovaná....některé ze sestav byli prý tvoje.“

Přikývla jsem.

„Jo, několik bylo mých....“

Herry se předklonil ke mně.

„Lorel?...co chceš dělat po škole?“

Uhnula jsem pohledem a dívala se z okna. Chtěla jsem odjet, najít si někde práci a získat pozemek zpět. Teď jsem měla pozemek i peníze, mohla jsem vlastně cokoliv....

„Přemýšlela jsi někdy, že by ses věnovala sebeobraně profesionálně?“

Stále jsem se neotáčela. Bylo to mým snem, když jsem byla malá holka, ale teď? Nic mě nebavilo víc než vrhat nože, nebo cítit tu volnost a sílu při sebeobraně.  Hluboce jsem se nadechla než jsem se vrátila pohledem k Herrymu.

„Stále mám Leovi desky s poznámkami a ráda bych.....no, pokračovala, než se stala nehoda, tak pracoval na jednom pohybu a sestavě..“

Odmlčela jsem se, jak jsem potřebovala nabrat vzduch do plic.

„Chtěla bych to dokončit...“

Vzhlédla jsem k Herrymu, který mi podával sklenici vody.

„Chápu, myslím, že vím o co jde....už něco ukazoval na jeho poslední konferenci. Souhlasíš tedy, že pojedeš?“

Herry si nervozně pohrával s propiskou. Ale, já jsem měla jasno.

„Ano.“

Řekla jsem bez okolků. Herry se smál od ucha k uchu až vstal

.„ No, teď nám zbývá jediná věc.Myslím, že Will nic neví, podle toho, jak se mě vyptával, že ano?“

Kousla jsem se do rtu.

„Myslím, že ne...ale Alec, jo.“

Herry začal hledat v jedné ze svých zásuvek až vyndal DVD.

„V tom případě by jsme měli Willovi oznámit s kým bude na konferenci předcvičovat.“

Pochechtávala se Herry s šibalským zábleskem v očích. Vyskočila jsem ze židle, jako bych se spálila.

„Cože?...předcvičovat se mnou?„

Herry přistoupil ke mně.

„Lorel, potřebuješ partnera na takovéhle přednášky, Leo někdy bral dobrovolníka z publika, ale s kým myslíš, že jinak mlátil o žíněnku?“

Vzpomněla jsem si na videa, která jsem viděla.....a pak mi to došlo. Prozkoumala jsem Herryho tvář a snažila se jí představit mladší, dokud jsem vážně nepoznala Leova spolupracovníka. Vyprskla jsem smíchy.Leo mě pustil a vzal mě kolem ramen.

„Jsem rád, že jsem tě pobavil...a teď, co kdyby jsme šli  a ukázali, jak to dělají profesionálové?“

Šibalsky jsme se na Herryho usmála. Půjdu s pravdou ven...legrace začíná.