Bílou nahradila rudá, noc mé volby právě nastala.

Ještě před pár dny bylo mé rozhodnutí pevné a nezvratné, nyní můj pohled nervózně těkal po uzavírajícím se kruhu mé rodiny, mého kmene.

Ty jsi tu nebyla.

Na jazyku mě svrběla slova, jež jsem toužila vyřknout, jenže nebylo komu.

Přestože jsi věřila v Bohyni, která se tě ujala skrze tvé jméno, pořád v tobě byla část, k níž mé nitro pociťovalo hlubokou lásku.

Předstoupil mladík, syn Velké matky, té, která se měla stát příští Starší.

V davu to zašumělo.

Vybral si družku, mě. Vyschlo mi v krku, ústa oněměla.

Nepříslušelo mi odmítnout.