Opět mě začínalo brát na spaní. Doufala jsem, že Lou s Tomem a Lux přijdou co nejdřív.

Bylo mi jasné, že ten malý ďáblík mě pak nenechá válet se na téhle pohodlné sedačce.

Přítomnost Lux bude mnohem lepší než káva nebo energy drink, nad nímž jsem už hodnou chvíli uvažovala.

Cítila jsem se vyčerpaně a všechno okolo mě vybízelo ke spánku. Bylo mi teplo, jelikož jsem se zachumlala do jednoho z ručníků, skvěle jsem se najedla a pohovka, kterou jsme s Harrym a ostatními obývali, by se klidně mohla prohlašovat za postel.

Stačilo zavřít oči a v tu ránu bych jistojistě usnula.

Připadalo mi zvláštní, že je Harry zticha a tak jsem se na něj po chvíli opatrně podívala s podezřením, jestli náhodou neusnul.

Opak byl však pravdou.

Jeho oči byly doširoka otevřené a on na mě nepokrytě zíral.

„Co je?“ zeptala jsem se jej tiše.

„Chce se ti spát, mám pravdu?“ odpověděl mi otázkou doplněnou svým vševědoucným úsměvem.

„Ani nevíš jak.“ uchechtla jsem se a více se zabořila do pohodlné sedačky.

Po chvíli jsem se však rozhodně postavila a vymotala se z ručníku, který mi nápadně připomínal peřinu. Rozložila jsem jej pod sebe, abych nezamokřila sedačku a následně se vrátila zpět na své místo.

Harry celé mé počínání sledoval se slabým úsměvem, až nakonec řekl „Neboj, Lux tě za chvíli pořádně prožene.“ sliboval mi a rošťácky mě cvrnkl do nosu.

„Taky si myslím, lepší než pořádná dávka kofeinu.“ ušklíbla jsem se a dodala „Anebo bude taky unavená, co víme.“

Přeci jen, na tříleté dítě musí časové pásmo působit mnohem hůř než na nás. Taky je ale možné, že si Lux stejně jako kluci na tohle všechno prostě navykla.

Tipla bych si, že procestovala víc než někteří lidé za celý svůj život.

„Podle hovoru od Lou bych řekl, že se princezna zrovna vzbudila z poledního šlofíka, takže bude hyperaktivně hyperaktivní.“ uchechtl se.

Harryho vtipné spojení slov mi najednou něco připomnělo.

„Vy jste vlastně nikdy nedokončili školu, že?“ ptala jsem se zvědavě.

Jeho pohled, kterým mě obdařil, byl k nezaplacení.

„To, že jsme ze školy vypadli v šestnácti, neznamená, že jsme negramotní, Sam.“ poučil mě vážným tónem a pokračoval „Navíc… řekl bych, že jenom tak deset procent toho, co tě ve škole naučí, pak použiješ ve skutečném životě. Psaní, pravopis a nějaké ty základní počty jsme se ještě stihli naučit, neměj strach. Upřímně jsem se toho za poslední čtyři roky na cestách naučil mnohem víc než za těch několik dlouhých let povinné školní docházky. Na život tě připraví asi jen život sám.“

„Nemyslela jsem to nějak posměšně.“ řekla jsem rychle, i když mi bylo jasné, že Harry to bral spíše ze srandy.

„Jen mě to zajímalo. Brzo mi pošlou materiály, co budu muset zpracovat a naučit se, tak mě jen tak napadlo, jak to vlastně máte se studiem vy.“ dodala jsem po chvíli.

Harry si všiml mého lehce utrápeného výrazu, když jsem zmínila, že se budu muset učit a na tváři se mu objevil nepěkný posměšný úšklebek.
„Nechtěl bych. Jsem rád, že mám školu za sebou.“ řekl po chvíli.

„Ten rok už to nějak zvládnu. Jen mám strach, že nebudu mít vůbec chuť a čas se učit. A vzhledem k tvému výrazu je mi jasné, že ty se mnou rozhodně trávit čas v pokoji mezi zápisky chtít nebudeš.“

„Ale proč by ne, alespoň se něco přiučím.“ utahoval si ze mě.

„Jelikož nedokážeš být zticha ani pět minut a pořád musíš něco dělat, řekla bych, že bude mé samostudium opravdu zajímavé.“ sdělila jsem mu upřímně své obavy.

„No to si piš.“ ušklíbl se na mě a dodal „Škola není tak špatná. Jen nás pořádně nepřipraví na to, co chceme v budoucnu dělat. Třeba ty chceš být herečka, ale ve škole žádné předměty zaměřené na herectví nemáš, teda kromě toho kroužku. London School Of Drama je zase skvěle zaměřená na herectví, ale můžeš tam jít až po střední. Takže, když s jistotou víš, co chceš dělat, musíš přetrpět normální školní docházku, než si konečně můžeš splnit sen. To je docela na nic.“ ukončil svou hlubokou myšlenku.

„To máš pravdu. V tomhle ohledu je systém školství nedomyšlený. Panebože… opravdu nemůžu uvěřit, že se bavíme o škole. To je jako bych o prázdninách myslela na to, co bude v září.“ řekla jsem po chvíli.

„Tohle je pro tebe vlastně něco jako prázdniny, že? To sem ale kámoš, že ti ještě připomínám školu. Pojďme řešit něco jiného a zajímavějšího.“ odváděl Harry téma jinak a zadržoval smích.

Začala jsem uvažovat, na co bych se Harryho mohla ještě zeptat, když v tom byly mé myšlenkové pochody přerušeny hlasitým křikem a následně mi na břiše přistál nějaký balvan.

Jak se po chvíli ukázalo, byla to Lux.

Měla na sobě své roztomilé plavečky a na pažích naražené rukávky, které se mi nyní svými ostrými okraji nepříjemně zarývaly do hrudi, když mě objímala.

„Ahoj, zlatíčko.“ řekla jsem jí s širokým úsměvem a jemně její malé tělíčko stiskla.

„Ahoj Sam.“ zamumlala mi do krku.

Po chvíli se ode mě odlepila a stejný postup praktikovala i u Harryho.

„S těma rukávkama jsi jak střihoruký Edward.“ zamumlal tiše Harry a střelil po mě lehce rozbolavěným pohledem.

Jen jsem se na něj ušklíbla a následně svou pozornost upřela na právě příchozí Lou s Tomem.

Vzájemně jsme se pozdravili a Lou mi okamžitě začala vyprávět, jak se Lux nemohla dočkat, až nás s Harrym uvidí.

Naši konverzaci však přerušila právě ona holčička, která se najednou hlasitě rozvzlykala.

„Co se děje?“ ptal se jí vystrašeně Harry a snažil se jí stírat krokodýlí slzy, klestící si cestičku přes její tvář.

„Ploc…ploc si zlanený, Hally? Ty umles?“ ptala se jej vyděšeně a nespouštěla zrak z jeho náplasti na nose.

Kudrnáčovy koutky sebou nebezpečně zacukaly, vzápětí se však na jeho tváři objevil dojatý výraz.

„Jsem v pořádku, Lux. Nic mi není. Nikdo neumře. Jen jsem dostal po čumáku.“ mávl nad tím rukou.

„Kto ti to udelal, Hally?“ upřela na něj Lux svá lesknoucí se kukadla.

„Sam.“ uchechtl se.

„Sam?“ ptala se nevěřícně a svůj pohled přesunula na mě.

Její výraz mě překvapil.

Ve tváři se jí mísilo rozhořčení, zlost a především neskutečná potřeba Harryho chránit ať se děje co se děje. Dívala se na mě jako na vraha. Na jednu stranu byla Luxiina reakce roztomilá a dojala mě, na stranu druhou jsem se však začínala pod jejím pohledem cítit nepříjemně. Jako bych byla najednou její úhlavní nepřítel.

I Harry si toho všiml a rychle se rozhodl zasáhnout.
„Nic to není, Lux. Blbi jsme a takhle to dopadlo. Je to jen malé bebí. Tu náplast tam mám pro parádu, víš?“ uklidňoval ji a pokračoval „Sam mi nechtěla ublížit. Byla to hloupá náhoda. A i ona je zraněná.“

Po jeho poslední větě se na její tvářičce objevily další obavy. Rázem jakoby veškeré naštvání zmizelo a holčička se tentokrát vysápala zpět na mě.

„Kte si zlanená, Sam?“ ptala se mě vyděšeně a pozorně zkoumala mou tvář, hledajíc sebemenší oděrku.

„Mám pochroumané prsty na noze. Taky tam mám takovou slušivou náplast jako Harry.“ řekla jsem jí tiše.

Lux ze mě rychle slezla a přesunula se na zem, kde se jala do podrobného zkoumání mých prstů.

„To ti udelal, Hally?“ ptala se mě zvědavě.

„To jsem si udělala sama, když jsme s Harrym blbi.“ odpověděla jsem jí se slabým úsměvem.

„Bojím se o vás.“ zamumlala dívenka a opět mi vlezla do náruče.

Její slova mě zaskočila.

Nedivila bych se, že má strach o Harryho, ale to že použila množné číslo, mě mile překvapilo.

Chvilky ve společnosti tohoto andílka bych mohla napočítat na prstech jedné ruky, přesto mi však přirostla k srdci. Bylo to takové sluníčko, které vám dokonale zlepšilo náladu, ať už byl váš den jakýkoliv. Nešlo ji nemilovat. A vzhledem k tomu, že všichni okolo nás jsou dospělí, bylo příjemné mít v blízkosti takovou energickou kouli. Lux dokázala zvednout náladu i tomu největšímu bručounovi.

„Nemáš se čeho bát. To my jen tak blbneme.“ zamumlala jsem k ní a pohladila ji po hlavě.

„Nic se nám nestane, neboj. Co takhle jít do bazénu?“ snažil se ji přivézt na jiné myšlenky Harry.

Její tvář se okamžitě rozjasnila.

S dětmi je to jako na houpačce, v jedné chvíli pláčou a proklínají celý svět a během mini sekundy už jsou zase samý úsměv.

„Můžu, mami?“ zeptala se Lou, která seděla s ostatními kousek od nás a se slabým úsměvem nás pozorovala.

„Můžeš. A poslouchej Harryho se Sam, ano?“ řekla jí důrazně.

Lux jen nepřítomně kývla a opatrně ze mě slezla.

V duchu jsem začala přemýšlet, jak dlouho jsme asi už venku a potom jsem směrem k právě se stavějícímu Harrymu řekla „Běžte napřed. Já si ještě skočím na záchod.“

Na tváři se mu objevil výraz pochopení, obrátil se k jednomu z bodyguardů a poprosil jej, aby mě doprovodil.

Vzala jsem si tedy tašku a společně se svou eskortou se vydala na pro mě již známé toalety.

∞ ∞ ∞

„Ke mně! Povídám ke mně!“ ječel Harry na celý bazén přehnaně vysokým hlasem.

Lux se jen vesele smála v mezeře mezi námi a rozmýšlela se, ke komu z nás dvou se bude plahočit. Rukávky ji lehce nadnášely a občas i kousek uplavala.

Naše tříčlenná skupinka byla opět středem dění, ale nám to nevadilo. Užívali jsme si čas strávený s Lux a kašlali na všechny okolo. Už hodnou chvíli jsme se jen tak čvachtali v bazéně a zapomněli na všechny problémy.

Největší překvapení mě čekalo, když jsem se vrátila ze záchodu. Jakmile jsem se podívala k bazénu, našla jsem tam jenom Lux, která vypadala, jakoby jezdila po vodní hladině. Po několika chvílích, kdy jsem se onen obraz snažila zpracovat, se však zpod vody pomalu začala vynořovat Harryho hlava a následně zbytek jeho těla. Lux mu seděla na ramenou a on ji dělal profesionální vznášedlo. Onen moment jeho vynoření mi připadal jako Z pirátů z Karibiku, kde se na moři najednou objevil Bludný Holanďan. Když jsem jej s tímto poznatkem obeznámila, jen se zasmál a nevěřícně nad mou představivostí kroutil hlavou.

„Dám ti kokino.“ vábil ji na svou stranu Harry a tím mě vytáhl ze zamyšlení.

Lux stále zůstávala na své pozici a nerozhodně se na nás dívala.

Harry najednou začal rukama máchat ve vodě, pokoušejíc se vytvořit něco jako proud, který by k němu holčičku dovezl. Dopadlo to však tak, že ji onen proud začal unášet ke mně. Lux už byla ode mě opravdu kousíček a zdálo se, že se konečně rozhodla. Nasadila psí styl a během chvíle už mi visela kolem krku.

„To je moje holka.“ usmála jsem se na ni a podívala se na Harryho, který si urputně třel oči, aby z nich dostal chlorovanou vodu.

„Ty bys mohla dělat lodní šroub.“ zamumlal se slabým úsměvem.

Jakmile jsme odpověděli na otázku, co to lodní šroub vlastně je, naše svěřenkyně se začala nudit.

„Chci skákat!“ zvolala vesele a už se z mé náruče drala k okraji bazénu.

„Tak dobře, ale jenom párkrát. Víš, jak ses minule nalokala vody.“ zamumlal Harry a slabě se ušklíbl při nějaké vzpomínce.

„Chytnu si nos.“ uklidňovala jej holčička.

„Jde se skákat.“ kapituloval nakonec a vysadil ji na okraj bazénu.

Lux si sundala rukávky a s natěšeným pohledem hleděla na nás.

„Je to bezpečné?“ ptala jsem se trochu vyděšeně Harryho.

Měla jsem strach, aby se jí něco nestalo, zrovna když ji hlídáme my dva. Nespočet diváků, kteří nás pozorovali, mě rovněž zrovna dvakrát neuklidňoval.

„Není, ale už s tím máme zkušenosti. Bude v pořádku, neboj. Nedělal bych nic, při čem by jí hrozilo bezprostřední nebezpečí.“ ujistil mě se slabým úsměvem a dodal „A navíc, princezna si to přeje. Kdo ví, co by si místo toho skákání vymyslela… tohle přání jí můžeme ještě splnit.“

„Taky pravda. Tak do toho. Ukažte, co umíte.“ řekla jsem rezignovaně a postavila se kousek od Harryho.

Nyní jsme oba byli v místech, kde nám voda sahala asi po prsa a tak jsem doufala, že Harry má s touhle aktivitou opravdu zkušenosti.

Lux hlasitě odpočítala svůj seskok a následně se vrhla do vody.

Harry ji před dopadem pokaždé zachytil, takže se ani jednou nepotopila.

Oba dva se velmi bavili, zatímco já při každém dalším volném pádu trnula hrůzou, aby se jí nic nestalo. Harry se však předvedl jako dokonalý instruktor-zachránce a pokaždé ji úspěšně chytil, než se stačila ponořit.

„Myslím, že už stačilo. Cítím se, jako kdybych neměl ruce.“ zamumlal po dalším seskoku, kdy Lux znovu usadil na okraj bazénu.

„Naposledy.“ zaprosila a po jeho slabém kývnutí znovu skočila.

Poté se jej samozřejmě snažila přemluvit k dalším a dalším pokusům, Harry její snahy však rezolutně odmítal. Vypadal opravdu vyčerpaně a spánkový deficit jeho stavu také zrovna dvakrát nepomáhal.

„To byla zábava!“ zavýskla vesele v Harryho bezpečné náruči.

Rukávky byly pořád na břehu, ale Harry ji držel opravdu zkušeně, takže nehrozilo, že by se z jeho sevření mohla vyprostit.

„Jsem rád, že se ti to líbilo, prcku.“ ušklíbl se na ni a volnou rukou jí prohrábl mokré vlásky.

„Co takhle už jít za maminou?“ navrhl po chvíli.

Lux kupodivu souhlasila a nechala se vysadit na okraj, abychom i my dva mohli vylézt.

Poté jsme společně zamířili za ostatními.

∞ ∞ ∞

„Oblíbila si tě.“ zašeptala ke mně Lou a s úsměvem sledovala svou dcerku, jež mi spala v náruči.

Jakmile jsme se doplahočili zpět ke stanu, Lux jí skočila na klín a s jiskřičkami v očích jí vypravovala nové zážitky. Líčila to tak dopodrobna, až jsem se její rozvinuté slovní zásobě upřímně divila. Tak výřečné dítě jsem snad ještě neviděla.

Lou ji pořádně osušila a zabalila do chlupatého župánku. Lux ještě snědla několik kousků melounu, který byl na stole společně s dalšími dobrotami, jež ostatní objednali, a nakonec si přelezla zase ke mně.

Jako malé kotě se mi stočila do náruče a pohodlně se uvelebila na mé hrudi.

Během chvíle usnula.

„Já ji taky.“ zamumlala jsem směrem k Lou.

„Vypadá to, že Harry začíná trochu žárlit.“ uchechtla se a podívala se na Harryho, jež seděl vedle mě.

„Teď je jen otázka, jestli žárlí na tebe nebo na Lux.“ vložil se do pošťuchování i Tom.

„Samozřejmě že …. na obě.“ řekl rychle Harry a  snažil se zamaskovat fakt, že byl posledních pár minut myšlenkami úplně jinde.

S cukajícími se koutky jsem se na něj podívala a zašeptala k němu „Neboj, vždycky si na tebe udělám čas.“

„Převelice děkuji.“ odpověděl mi ironicky a tiše se uchechtl.

„Máte už nějaké plány na zítřek?“ změnil téma a svůj dotaz směřoval na Toma s Lou.

„Co je zítra?“ nechápala jsem a zvědavě se na něj podívala.

„Tvoje oblíbenkyně bude mít tři a taky je to den, kdy jsme vydali singl What Makes You Beautiful. Jsem rád, že se tyto události ve stejný den, protože kdybych si měl pamatovat ještě o jedno datum víc, asi bych se zcvokl.“ ušklíbl se při té myšlence Harry.

Já na něj však koukala, jako bych jej viděla poprvé v životě. Nyní se mi matně vybavila vzpomínka při mém prvním setkání s Lou, kde se zmiňovala, že Lux už bude brzy zase o rok starší. Nedošlo mi, že tím brzy myslí opravdu brzy.

„Lux má zítra narozeniny?“ zopakovala jsem šeptem zkrácenou verzi toho, co mi Harry řekl.

„Už je to tak. Ani mi to tak nepřipadá, jak ten čas letí. Každopádně, abych odpověděla na tvůj dotaz Harrolde… oslava bude asi v Pasadeně v hotelu. Uděláme to po obědě, aby se pak stíhali přípravy na koncert. Všichni jste samozřejmě zváni. My to ještě řekneme zbytku, ať o tom ví.“ usmála se na mě Lou.

„Já pro ni nemám žádný dárek.“ zamumlala jsem zklamaně.

„Nic jí nedávej, Sam. Má toho dost. Je to spíš o tom, abychom poseděli a udělali si hezký den.“ mrkl na mě Tom a jemně objal svou polovičku.

„Ty pro ni něco máš?“ ptala jsem se Harryho šeptem.

Střelil slabým pohledem po Lou a následně odpověděl „Jo. Ale neboj, jestli jí chceš fakt něco koupit, pořád máme čas zítra.“

„Tak dobře.“ usmála jsem se na něj a už o něco klidnější jsem se nechala vtáhnout do další konverzace.

Čas s těmito lidmi mi utíkal neskutečně rychle. Všichni byli tak uvolnění a přijali mě mezi sebe téměř okamžitě. Měla jsem pocit, jakoby to byli mí staří známí. A i když byli o několik let starší než já, ještě nikdy jsem se ve společnosti skoro cizích lidí necítila tak dobře.

Lux spala jako zabitá a nic nenasvědčovalo tomu, že by naše rozhovory narušovaly její putování říší snů.

Všimla jsem si silného přátelství mezi Lou a Harrym. Ti dva se neustále popichovali a ztrapňovali navzájem. Nebylo to však nepřátelského ani milostného rázu. Byli to prostě dva přátelé, kteří se znali natolik dobře, že věděli, co si jeden ke druhému můžou dovolit.

U bazénu jsme strávili celé odpoledne, a jakmile ručičky hodin ukazovaly okolo šesté večer, rozhodli jsme se pomalu zamířit zpět do hotelu.

„Nemusíš ji budit, Sam. Doufejme, že prospí zbytek dne a i celou noc.“ řekla Lou, jakmile jsem se zeptala, jestli mám Lux vzbudit.

„Vsadil bych na to, že se vzbudí uprostřed noci a bude si chtít hrát.“ ušklíbl se Harry.

„Mám ji vzít na hotel?“ ptala jsem se polohlasem.

„Jo. Třeba se ani neprobudí, když ji poneseš ty.“ usmála se na mě Lou a začala sbírat jejich věci.

Všichni okolo mě se začali balit a tak jsem svůj pohled jen upřela na Harryho, který okamžitě pochopil.

„Jasně, vezmu ti tašku a oblečení.“ zamumlal ke mně se slabým úsměvem a pobral naše věci.

„Díky.“ mrkla jsem na něj a opatrně se i se spící holčičkou v mé náruč postavila.

Většina fotografů a fanynek byla v tuto dobu před hotelem, jelikož se zbytek kluků měl vrátit ze Six Flags. Byla jsem ráda, že jich u bazénu zůstalo o mnoho méně, než tomu bylo před pár hodinami. Kupodivu i nyní respektovali naše soukromí a jen nás zpovzdálí pozorovali, s čím jsme stejně nic udělat nemohli, ale upřímně nám to ani moc nevadilo. Lux měla hlavu opřenou o mou hrud a schovanou pod huňatou látkou svého županu, takže by jí případné blesky ani nemuseli ublížit.

Jemně jsem ji držela a vedena Harryho letmými dotyky na mých zádech jsme si pomalu propracovávali cestu až do hotelu.

Za pár minut už jsme se ocitli v našem patře.

Nabídla jsem Lou, že Lux odnesu až do pokoje, aby se nevzbudila.

Harry už zamířil do našeho pokoje a já se vydala s Lou a Tomem. V jejich apartmá byla i dětská postýlka, kam jsem spící holčičku opatrně položila a na rozloučenou ji pohladila po vláskách.

„Dobrou noc.“ zašeptala jsem k ní se slabým úsměvem.

Poté jsem se rozloučila i s jejími rodiči a s přáním dobré noci se vydala za Harrym.