Huh, tak jsem tu s další kapitolkou.^^
Zběsilé psací období mě již evidentně přechází, ale mám skoro napsanou další kapitolu, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Nicméně, užijte si dílek. Já vám děkuji za všechny krásné votes a komentáře, opravdu mě to motivuje~

Jonghyunovy rty byly tak hebké. Ren z toho činu byl nějakou dobu vykolejený, pořádně vykolejený. Nedokázal na nic myslet, srdce mu bilo rychleji než obvykle. Nikdy nelíbal nikoho jiného než Taemina a teď... dostal tu možnost si ochočit i JRa. Moc dobře věděl, proč tohle dělá. Provokativně svá ústa pootevřel a na polibek mu dost útočně odpověděl.

Kim rychle přemístil vzdálenější ruku od okounějících na Renův bok a zatl mu do něj nehty. Nechtěl to a jen tak tak se držel, aby se neodtrhl. Musel to nějakou dobu vydržet, jinak by byl slaboch. Bohužel pro Rena onen náruživý polibek opravdu brzy skočil. JR opustil jeho rty a stáhl zpěváka do své náruče. Prsty mu vpletl do vlasů a položil si jeho hlavu na své rameno, jako kdyby ho chtěl ochránit od všeho zlého.

,,Chudák malej, musíš líbat strašně," prohodil s ironickým šklebem Seungri. Mělo to však svůj účinek, pomalu jim přestával věnovat pozornost. T.O.P již dávno četl svou knihu a jediný, kdo je pozoroval, byl podezřívavý Baekho. Nechtělo se mu totiž věřit tomu, že by Jonghyun líbal nějakého chlapa jen tak.

,,Přesně tak, já vím, díky za poznámku," odvětil kousavě Jong a začal postupovat ke svým dveřím s hnědovláskem tak, aby nikdo neviděl jeho tvář. Byl by to zatracený průšvih, protože díky Baekhovi tady Rena s Taeminem znali absolutně všichni. Kdyby vyšla najevo jeho pravá identita, jistě by mu nenechali večeři a vyhodili jej.

Pomalu se dosunuli až ke dveřím, za které Kim strčil Minkiho jak nejrychleji to šlo. V mžiku oka jej pustil, vzdálil se od něj a s teatrálním chycením se za tričko se sesunul podél zdi k zemi. Zhluboka se nadechl a poté vydechl. V jeho pokoji byli v bezpečí, k němu dovnitř nikdo bez dovolení nevleze. Pokud ano, rozkope mu tvář, protože to bylo to nejrozumnější řešení.

Hnědovlásek se culil od ucha k uchu, schválně si k Jonghyunovi ještě přisedl. Zdravou ruku podvlékl pod jeho zády a přitáhl si ho tím k sobě, dotýkali se částí stehen a boky. Otevřel pusu, aby mu nějakým způsobem polichotil za jeho předchozí činy, ale druhý ho rázně donutil sklapnout.

,,Řekni jediný slovo," zavrčel JR, vypadal vážně nebezpečně, ,,a předhodím tě Baekhovi, kterej tě na místě opíchá. A to nechceš. Takže buď hodný Leader, mlč, pusť mě a najdi si zábavu, která se mě netýká. Buď tak laskav. A hlavně neopouštěj dveře tohohle pokoje, jinak tě čeká Baekho." Probodával Rena očima, jako kdyby si ani neuvědomoval, s kým to mluví.

Minkimu trochu trvalo, než se probral. Zavrtěl hlavičkou ze strany na stranu, vlásky se mu rozletěly do všech stran. ,,Hlavně v klidu," promluvil na něj zpěvák, aniž by ho pustil. Ba naopak, spíš si ho přitáhl blíž k sobě. ,,Seungri měl pravdu, líbáš strašně." Pak se musel odmlčet, protože mu Jong přiložil ruku před ústa, čímž ho chtěl umlčet. Moc mu to nepomohlo. ,,Ftrafně bobře."

,,Jakej bobře?" zasyčel JR nechápavě. Choi ho neuvěřitelně iritoval. Pomalu od jeho rtů odtáhl svou dlaň a otřel mu ji o kalhoty, protože ji měl poplivanou a nehodlal to utírat do sebe. ,,Vysvětli mi to, nebo tě vykopnu. Konečně můžu vyhrožovat něčím i já tobě, ha!" Byl na sebe za své úvahy pyšný.

Minki se pořádně nadechl, kvůli Jongovi nemohl dýchat. ,,Říkal jsem, že líbáš strašně, ale strašně dobře. A to nebyla ironie. Jen příště použij jazyk, mám to tak radši." Přišlo mu zvláštní, že jej od sebe JR ještě neodstrčil a nechal jej ho z části objímat. Dřív by se to nestalo.

,,Žádné příště nebude," odporoval mu Jonghyun, ,,není k tomu totiž důvod. Nelíbí se mi to. A udělal jsem to jen proto... abych tě ochránil," dodal potichu. Bylo to trapné samo o sobě. Představa, jak se líbají, se mu stále zobrazovala v mysli. Bezděčně k těm růžovým rtíkům sklouzl pohledem.

Toho si naštěstí druhý nevšiml a hleděl do tmy před sebou. Po nějaké době, v níž nepromluvili jediné slovo, Ren pomalu nechal klesnout svou hlavu na Jonghyunovo rameno. Blonďákova vůně se mu zamlouvala, byla tak příjemná a... hezky jiná. Voněl mu hezky už předtím, když si ho k sobě přitiskl a skryl jej před ostatními ve své náruči. Vzpomínal na ten pocit, jak mu zaplul prsty do vlasů a bránil ho vlastním tělem... Zachvěl se z toho, líbilo se mu to.

Překvapením pro něj bylo, když se o jeho hlavičku opřel JR tou svou. Nejspíš byl tak zahloubán v myšlenkách, že si neuvědomoval, co to dělá. Seděli vedle sebe jako dvě hromádky neštěstí a zdálo se, že každou chvílí usnou. Minimálně Jonghyun se tak cítil, ale ještě více měl hlad. On v podstatě přemýšlel o tom, že se zvedne ze země a dojde jim uvařit něco dobrého k večeři.

Nakonec se nějakým zázračným způsobem dokázal odpoutat od svého Leadera a pomalu se zvedl do stoje. Trochu se mu motala hlava. Za dnešek toho moc nevypil, nebylo to dobré. Bylo potřeba doplnit tělesné tekutiny. Obrátil se na Rena, který stále seděl na zemi a upíral svůj pohled pouze na blonďáčka. Slušně se ho zeptal: ,,Máš hlad?"

Když se nad tím tak Minki zamyslel, hladový opravdu byl. ,,Celý den jsem nic nejedl..." řekl, vlastně mu to ani nepřišlo. Měl na práci důležitější věci než řešení toho, jak bude jíst a pít. ,,Dal bych si vodu. Stačí čistá. Seženeš mi ji, prosím?"

JR kývl, protentokrát byli zase kamarádi. Bylo to hezké, protože se s Renem nemuseli hádat. Sice bylo zvláštní, že k tomuhle přišli jen tělesným kontaktem, ale co se dalo dělat. Sice z toho Jonghyun bude mít pupínky, ale přežil to ve zdraví, tak by měl být rád. ,,Hlavně zůstaň tady a nedělej žádné kraviny."

Jakmile mu tuto drobnost hnědovlásek slíbil, Jonghyun se usmál a energickým krokem se vydal skrze dveře do kuchyně. Ještě dlouho byl Minkim sledován, než se dveře samy zavřely a tento kontakt přerušily. Prozatím byli opět dva neslučitelné objekty, jejichž osud byl spletitě propleten a věděl o tom pouze jeden z nich.

V době, kdy byl blondýnek pryč, prošel Ren snad celý jeho pokoj a zkoumal, co se kde nachází. S podivem nenašel žádnou sexuální hračku, jelikož očekával, že se Jonghyun taky nějakým způsobem musí uspokojovat. Nebo že by ne?

Na tom nezáleželo, rázně nad tím zavrtěl hlavou. Neměl by se štrachat v jeho soukromí, do toho mu nic moc nebylo. Jenže ono jej to zajímalo tak moc, že si nedokázal pomoci. Rozhodl se alespoň zneužít jeho měkoučkou postel, když už ne nic jiného. Jonghyun byl vážně zvláštní člověk.

Ren v podstatě dělal přesně to, co si JR nepřál, aby dělal. Neznal ho skoro vůbec, ale do jeho postele chtěli lézt všichni. Jenže jak by si asi postel odtáhl s sebou, když by nechtěl, aby mu tam někdo lezl? No nijak. Který blázen by všude tahal vlastní postel? Za a by ji sám neunesl, za b by ho bolely záda a za c by v ní stejně spal málo. Možná by ji dokonce někde zapomněl.

Jonghyun se v klídku dal do vaření a pokoušel se nemyslet na to, co se asi právě děje v jeho pokoji. Neskončilo by to dobře. Radši vytáhl hrnce, přichystal si věci a upevnil se v názoru, že rýže bude nejvhodnější a že jí udělá víc, aby si mohli dát i ostatní. Byl taková mamka kuchařka.

Překvapením málem vyletěl z kůže, když se rozletěly dveře od kuchyně, dovnitř vběhlo hnědovlasé pometlo s rouškou na ústech a s pištěním skočilo JRovi na záda. Málem ho tím Ren shodil, protože se silně zakymácel a jen tak tak snesl fakt, že se mu na zádech houpe dospělý chlap a tiskne se k němu jako malé dítě.

,,Říkal jsem ti, že nemáš vylejzat z pokoje!" štěkl na něj Kim poplašeně. Pokusil se jej ze sebe shodit, ale ono to vůbec nešlo. Minki se jej držel jako klíště. ,,Co tě to, proboha, popadlo?! Zešílels?!"

,,PA-PA-PA-PA-PAVOUK!" kníkl Ren vystrašeně. Neuvědomoval si, že Jonga dusí, protože jej pevně drží kolem krku. Byl moc, moc, moc, moc vystrašený z toho pavoučka, který lezl po zdi kousek od Jonghyunovy postele, v níž chtěl spinkat. Potřeboval, aby ho někdo zabil, protože on měl šílenou arachnofobii. Bál se pavouků dost stejně jako JR.

Ten okamžitě začal panikařit. ,,K-KDE?!" Naštěstí v ruce nic nedržel. Kdyby ano, pustil by to a pravděpodobně i rozbil. O pavoucích mu nikdo nesměl nic říkat, měl ještě trauma z minule, kdy jej onoho škůdce zbavil Taeyang. Doufal, že tu pořád je, bude totiž potřebovat jeho pomoc.

,,V-v-v po-po-pokoji..." koktal Ren plačtivě. Do očí se mu hrnuly slzy, zase tak snadno měnil osobnost. To mu šlo skvěle. ,,J-já t-t-tam sám s-spát ne-nebudu, Hyunnie! Zachráníš m-mě, žejo? Že m-můžu spinkat s te-tebou? Jen je-jednou, sli-slibuju!"

Kdyby mu teď Jonghyun řekl ne, byl by moc chladný a málo vyděšený, což jeho stavu neodpovídalo. ,,J-jo..." hlesl a zachvěl se z představy, že by tam měl spát sám. To prostě neexistovalo. ,,Taky nechci spát v pokoji s pavoukem sám. Musím požádat Taeyanga o pomoc."

To už z něj Choi dokázal slézt, ale pevně se k němu přimkl. Paže mu omotal kolem pasu a skryl svou tvář mezi jeho rameno a krček. Tam mu bylo dobře, cítil se v bezpečí. Jonghyunovo tělo pro něj bylo záhadou, ale věděl, že když mu bude blízko, bude všechno v nejlepším pořádku. To bylo trochu ironické vzhledem k tomu, že byl tím, kdo do této doby JRa nepřijímal a odmítal jej po psychické stránce. Zanechal jizvy na jeho srdci i duši.

Jonghyun přepadával dozadu a i přes fakt, že byl z informace o pavoukovi trochu v šoku, nedokázal Renovi jeho objetí opětovat. Ba naopak, dokonce jej od sebe musel odstrčit, protože někdo vzal za kliku a otevřel dveře do kuchyně. Byl to Aron.

Nejspíš se předtím musel skrývat v pokoji, protože ve společenské místnosti nebyl. Jonghyunovi se výrazně ulevilo, že to není Baekho nebo Minhyun, který by blonďákovi ihned nahlásil, že tady pašují superhvězdu, kterou zoufale miluje. Arona se bát nemusel, protože ten Leadera znal a rozhodně nic neprozradí.

Když tmavovlásek spatřil Rena, jehož poznal i přes černou roušku, jak se tiskne k JRovi a ten jej nechává, aby se ho dotýkal, zcela instinktivně vytřeštil oči a se zdviženým prstem ukázal na Minkiho, pohledem probodávajiv Kima. ,,Co ten tady dělá?" sykl; nechtěl křičet, i když se mu chtělo. Vyvolal by tím přílišnou pozornost. ,,Proč je, sakra, TADY a s TEBOU, Jongu?"

,,Aronnie!" vypískl Ren, jakmile jej zaslechl. Okamžitě se Hyuna pustil a rozeběhl se k němu. Nejspíš mu hodlal celou situaci vysvětlit sám (což v jeho stavu nebyl zrovna nejlepší nápad), protože Nightmare na to nic neřekl a stál na místě jako solný sloup. Ren Aronovi skočil kolem krku a pevně jej objal. ,,U Hyunnieho v pokoji je pavouk! Musíš ho pro nás zlikvidovat, jinak v tom pokoji nemůžeme spinkat. Oba dva máme totiž arachnofobii, víš o tom?"

Jako kdyby Kwak nevnímal Leaderova slova, obrátil svou pozornost k Jonghyunovi. ,,Takže ten klučina, o kterém Baekho mluvil, že sis ho sem dotáhl, je Choi? Takže tys líbal JEHO?!" Tomu nevěřil. To Jonghyun určitě neudělal!

Ten po jeho slovech prudce zrudl a stočil tvář stranou, aby se nikoho nemusel dívat. Přiložil si i ke rtům předloktí, jako kdyby mu to mohlo v něčem pomoci. Nebylo to k ničemu, rudl stále víc a připomínal zralé rajčátko.

Až tehdy Aronovi došel smysl Minkiho předchozích slov. Prudce se na něj obrátil a odstrčil jej do vzdálenosti svých paží. ,,Tys zešílel!" Dělali si z něj legraci? ,,Tady zůstat nemůžeš, zvláště ne s ním! Všichni moc dobře vědí, jakej je to homofob a líbal tě jen proto, aby tě skryl. Brzy na tebe přijdou a Baekho tě ojede na místě. Musíš pryč."