Když jsme společně trpěly při další lekci etikety, proletěly oknem kameny a cihly. Kriss vykřikla a společně s Elise a Celestou utíkala ke dveřím. Já jsem se pomalu rozešla k oknům, abych zjistila, co se tam venku děje.

„Americo! Ihned se vrať!" křičela za mnou Silvia.

Já ji ale neposlouchala a pokračovala v cestě. Schovala jsem se za zeď a potom se rychle podívala ven. Kolem obličeje mi v tu chvíli zrovna prosvištěl další kámen. Dle mého úsudku se jednalo o Seveřany. Ti by na území paláce nezabili ani mouchu.

Zanedlouho jsem uslyšela zběsilou palbu. Ne! Vždyť je zabijí! Než jsem se nadála, někdo mě strhnul za zápěstí. Byla to Kriss.

„Americo, musíme se jít ukrýt," zavrčela mi těsně u ucha.

Vytrhla jsem se z jejího sevření a opáčila: „Já s vámi nikam nepůjdu!"

Tentokrát to byla Silvia, kdo mě surově popadl za zápěstí a táhl ven z místnosti. Nebránila jsem se. Ovšem jakmile jsme se ocitli před vchodem do úkrytu, vzala jsem roha. Měla jsem štěstí, že jsem dnes neměla boty s podpatky, ale i tak se mi neběželo ideálně.

Potřebovala jsem urgentně mluvit s králem. Museli na ně přestat střílet, okamžitě. Když jsem vbíhala na třetí poschodí, s někým jsem se srazila. Ztratila jsem rovnováhu a začala padat. Čekala jsem tvrdý náraz, ale místo toho mě chytily dvě silné paže. Otevřela jsem oči a zůstala hledět s pusou dokořán na Maxona.

„Proč nejsi v úkrytu?" zeptala jsem se ho.

„Měl bych být?"

„Jestli si Vaše Výsost nevšimla, venku se střílí o sto šest. Musíme to zastavit."

„Co... Jistě, hned to jdu zařídit," řekl nakonec a rychlým pohybem mě dostal zpět na nohy.

„Jdu s tebou," namítla jsem rychle a společně s ním běžela napříč chodbou.

Do královy kanceláře jsme vtrhli jako velká voda. Několik strážců, včetně Aspena, který se v místnosti čirou náhodou nacházel, nám věnovalo tázavý pohled, ale když se ujistili, že se jedná o prince a vedoucí 1+, neměli důvod vytahovat své zbraně.

„Okamžitě přerušte palbu," vyhrkla jsem celá zadýchaná.

Král Clarkson mi věnoval nechápavý pohled, ale během chvilky se natáhl pro telefon a bez váhání uposlechl můj příkaz. Ani mi nedošlo, že se stále pevně držím Maxonovy ruky. Okamžitě jsem ho pustila a utřela si zpocené dlaně do nových šatů.

V rychlosti jsem střelila pohledem na Aspena, který na mě ne moc nenápadně třeštil oči. Pokývala jsem hlavou na znamení, že je vše v pořádku. Možná jsem se zapomněla zmínit, že ani s ním jsem ještě neměla možnost potkat se. Doufám, že konečně pochopil, že je mezi námi definitivní konec.

„Jsi v pořádku?" zeptal se po trapné chvíli ticha Maxon a natáhl svou ruku k mé. Rychle jsem ucukla a věnovala mu strojený úsměv.

„Samozřejmě."

„Zařízeno. Víte, co děláte, lady Americo?" zeptal se král Clarkson hned co dotelefonoval.

„Nedělejte si starosti Vaše Veličenstvo, vše mám pod kontrolou. Dnes mám tu schůzku, vzpomínáte?" nadhodila jsem, protože mi šlo o to, aby Maxon začal alespoň trošičku žárlit.

„Ó, ano. Hlavně se nějak dobře oblečte a pokuste se to nepodělat."

„No dovolte. Mám v plánu s ním strávit celou noc a trošičku ho opít. On tu smlouvu podepíše, nebojte se," řekla jsem a párkrát zamrkala.

„Tak já asi půjdu," řekl naštvaně Maxon a opustil místnost. Nejraději bych se rozesmála na celé kolo, ale přišlo mi to trochu neslušné. Bod pro tebe, Americo.

***

„Dobrý večer, pane Williamsi," pozdravila jsem celkem atraktivního muže v obleku, kterému mohlo být asi tak třicet let.

„Slečna America Singerová," zašeptal a políbil mou ruku.

Na nic jsem nečekala a pozvala ho dál. Pro tuto schůzku jsem vybrala jeden menší útulný salónek v přízemí. Přede dveře jsem raději postavila jednoho z pracovníků Kasty 1+ a slíbila, že kdyby se cokoliv dělo, dám mu prostřednictvím mého mobilu vědět.

Být v přítomnosti tohoto muže mi nebylo vůbec příjemné. Neustále mi zíral do hlubokého výstřihu a olizoval si spodní ret. Prostě nechutnej prasák. Smlouvu jsem držela v rukou tak, aby zakrývala většinu mého hrudníku a panu Williamsovi věnovala oslnivý úsměv.

„Začneme asi u toho nejdůležitějšího. Tato smlouva vás váže pouze k jediné povinnosti, a to dodávání dostatku zbraní naší armádě. Vím, že jste s králem Clarksonem neměl úplně nejlepší vztahy, ale teď se karty obrátily. Řekněme, že byl král odsunut na vedlejší kolej a teď v čele stojím já."

„To je velmi dobře, protože spolupracovat s tak atraktivní ženou je mnohem lepší než s tím nevrlým dědkem," řekl a asi si myslel, že to na mě udělá dojem.

„Ovšem, že je to lepší. Já vám navíc mohu zajistit mnohem lepší přísun peněz. Illéa sice není zadlužený stát, ale peníze docházejí. Kasta 1+ má lepší prostředky a já vám slibuji, že pokud by se náhodou stalo, že nebudeme mít zboží z čeho zaplatit, dám vám vědět, nebo se popřípadě domluvíme na jiném řešení."

„Na jak dlouho to bude platit?" zeptal se na celkem zajímavou otázku.

„Maximálně rok, s tím určitě počítejte. Ve smlouvě máte napsané všechny podrobnosti."

„Fajn, podepíšu to. Myslím si, že tento obchod bude výhodný pro nás oba."

Překvapilo mě, že se rozhodl tak rychle, ale nechala jsem to plavat. Dokonce si ani nepřečetl, co podepisuje. Je to trouba. Když to konečně odškrábl, postavila jsem se a podala mu ruku, kterou přijal.

„My dva bychom teď mohli prokonzultovat další důležité věci," zašeptal těsně u mého ucha a následně mě políbil na krk.

Podívala jsem se na svůj telefon, který ležel na konferenčním stolku. Sakra. Zbývala mi poslední možnost, jak se z téhle zapeklité situace dostat. Zhluboka jsem se nadechla a co nejsilněji ho kolenem kopla do rozkroku. V této oblasti jsem už nějaké zkušenosti měla, takže to byla hračka. Pan Williams se skácel na zem a začal všelijak nadávat. Já otevřela dveře a pokynula strážnému na znamení, že ho může vyvést z budovy.

Takže je to tak. Právě se mi povedlo získat podpis jednoho z největších distributorů zbraní na přerušení veškerých obchodů s jižními rebely. Ten trouba si to vážně ani nepřečetl. Samou radostí se mi chtělo skákat metr vysoko, ale ovládla jsem se. Teď mi zbývá jediné, jít to oznámit Fancy. Ta už si s dalším postupem bude vědět rady.