,,Vítám vás po delší době u nového rozhovoru s MiaValeska a jejím společníkem Tommym. Jak dlouho už působíš tady na Wattpadu?" uvítám dnešní hosty ve studiu.

„Také přeji pěkný den, vážení čtenáři. Zprvu bych chtěla poděkovat za milé pozvání od autorky rozhovorů. Omluvte prosím toho hnědovlasého chlapce, on si snad za chvíli sedne a bude konečně poslouchat. Víte, on prostě nevydrží ani na minutu v klidu. Haló, to křeslo vedle mě na někoho čeká!"

Od stolu s občerstvením se ozve nesouhlasné zamumlání, ale následně je již místo vedle Mii obsazené. Tommy si neodpustí úšklebek a svýma modrýma očima již opět vyhledává, co by snědl. „Myslím, že máš na něco odpovědět."

„Jistě, málem bych zapomněla. Inu - na Wattpadu působím od července roku 2015. Už je to holt nějaký ten pátek."

,,Koukám, že tu máš i vlastního hosta. Z které knihy pochází?" ptám se profesionálně. Jsem trochu nervózní, tohle je naše premiéra. Věnovat se dvěma hostům najednou je těžší, než jsem čekala.

„Tommy Anderson je mladším bratrem hlavní hrdinky mé trilogie „Z padlého světa", z trojice knih jsou zatím zveřejněny dvě, v nichž se nachází - a to Sektor smrti a Město vzdoru."

Zatímco Mia odpovídá, chlapec se v křesle začíná nervózně vrtět, až tím upoutává pozornost všech kolem. „Byl bych určitě lepší jako hlavní postava. Jsem přece o dost vtipnější, než moje sestra," zakládá si ruce na hrudi a trucuje.

„A taky otravnější."

Nevím, co si z chlapcem počít, a tak se obracím k autorce. ,,Jak často píšeš?"

„Moc často ne, protože -"

„Je strášně moc líná!" usmívá se chlapec a tím ji přerušuje.

„To není pravda!" brání se okamžitě Mia. V hlavě se jí vybaví obraz jejího diáře s popsanými stranami. „Jenom nemám tolik času. Aktuálně jsem pracovala na velkém projektu, o němž zatím nemohu mluvit, a ten mi zároveň nedovolil psát tak často, jak bych chtěla. Mé typické vydávání se ale jinak snažím udržet na jedné až dvou kapitolách za týden. Píšu tedy většinou o víkendech."

,,Tak ať to s projektem všechno vyjde," popřeji upřímně a dál se nevyptávám. Je čas rozlousknout náš hyperaktivní oříšek. ,,A co ty Tommy? Jak jsi spokojen s osudem, který ti Mia připsala?"

Mia se při zmínce o projektu tiše zasměje. „Děkuji, už by mělo být vše vyřešené. Takže se mohu zase pustit do psaní a věnování se čtenářům." Nad následující otázkou se sama zamyslí, trochu znejistí. Ví moc dobře, že procházka skrze sektory rozhodně není jako cesta růžovým sadem.

Tommy se ale nepřestává usmívat. „Jestli jsem se svým životem spokojený? No, tak jasně, že jsem! Ehm... Sice by mi tak často nemuselo jít o život," podívá se káravě na dívku s dlouhými vlasy a pokračuje: „ale jinak je to v pohodě. Mám super přátele, neustále prožívám dobrodružství - týjo, třeba jsem docela nedávno bojoval s obřími masožravkami! A taky, no... Ten život je zajímavej, nenudím se. A kdybych v sektorech nežil, nikdy bych nepotkal, to no..."

Mia si uvědomuje, že chlapec sklopil stydlivě pohled, a tak se raději ujme mluvení za něj. „Zkrátka je víceméně spokojený. To je hlavní."

Tommy se nám do někoho zamiloval, napadne mě, ale netahám z nich další podrobnosti. Nechci kazit lidem čtení. Rozhovor se pomalu blíží ke konci.

,,Plánuješ nějaké další knihy po Sektorech? Nebo snad Sektory navštíví nakladatelství?"

„Teď asi extra velké plány nemám. Spíš bych se chtěla hlavně soustředit na dopsání trilogie, což rozhodně zabere tak další rok. Někdy během Vánoc bych chtěla zveřejnit kratší knihu, spin-off o Benovi a jeho prvním útěku z tábora. Vlastně to bude taková bonusová povídka. Součastně se třetím dílem plánuji i prequel - knihu, která by vyprávěla o tom, co se událo před sektory," pronese a zakroutí nad svojí odpovědí hlavou. „Ano, já vím. Ten svět se mi v hlavě a poznámkách natolik rozrostl, že o něm chci zkrátka stále vyprávět."

„A co to nakladatelství?" připomene jí chlapec a navíc se zdá, že začíná brát rozhovor vážně.

„Zatím to určitě není v plánu. Důvodů je mnoho, například: kvalita. Není to pro zaslání vhodné, za několik let uvidím text jinak, raději bych se prozatím snažila zlepšovat," dopoví a pokrčí rameny.

,,Tomu rozumím. A co máš v plánu ty Tommy?" položím poslední otázku.

„Co mám v plánu? Hm..."

„Odpověď: „dát si něco k jídlu" se nepočítá," upozorňuje ho Mia a čeká, co z chlapce vypadne.

„Okej, no. Nejraději bych zdrhnul hned po rozhovoru, abych se nemusel vracet do Ohnivýho sektoru, ale bohužel jsou tam i ostatní, takže je tam nemůžu nechat. A až se tam vrátím, tak... popravdě jsem v docela zapeklité situaci. Nemáme s přáteli moc času, tudíž budu zřejmě v blízké době hodně běhat. Dejme tomu, že mým plánem je aktuálně záchrana vlastního života," zazubí se na obě dívky, jako kdyby ho to vůbec netrápilo.

„Je fakticky velkej optimista," objasní Mia jeho předchozí vyjádření.

,,Tak to přeji hodně štěstí vám oběma! Bylo mi potěšením s vámi udělat rozhovor. A kdo tu bude příště? To opravdu netuším," povzdechnu si. Nikoho dalšího jsme zatím nesehnali.

„Díky, bylo to moc fajn," přikyvuje Tommy, ale již se mu ve tváři zračí nejistota z blížícího se návratu do sektorů. V duchu si připomíná, že by si měl do kapes nabrat nějaké ty sušenky na cestu.

„I já děkuji, vážím si tvého pozvání a omlouvám se, že mi to tak trvalo. Každopádně bych chtěla ještě jak tobě, tak i čtenářům popřát hezký zbytek dne!"

Poté se zhasnou světla a já vyprovodím hosty ze studia.

(Toto byla dost experimentální kapitola. Jak se vám líbil takto kombinovaný rozhovor? Chtěli byste další, nebo je to spíš nepřehledné a k ničemu? Budu ráda za jakékoli názory.)

Aktuální ke dni: 30.10. 2018