Jak dny plynuly, experimenty na Nikolajovi neúnavně pokračovaly. Zatímco někteří vědci byli ohromeni jeho schopnostmi, jiní se báli toho, čím by se mohl stát. Jednoho dne byl Nikolajův přítel a kolega Dimitrij pověřen, aby experiment převzal. Když vstoupil do místnosti, Nikolajovi zčervenaly oči a vrhl se na Dimitrije, kousl ho a vysál z něj krev, dokud neupadl do bezvědomí. Když na místo dorazil major Pavlov, aby vyšetřil, co se stalo, rozzuřený Nikolaj se pokusil zaútočit na Pavlovova syna, který byl také vědec pracující na projektu. Majorovi se podařilo Nikolaje zastavit a podmanit si ho. "Zašel jsi příliš daleko," zařval Pavlov rozzlobeně na Nikolaje. "Tady nemůžeš dál řádit." "Ty jsi Идиот майор," křičel na oplátku Nikolaj a zuřil, že s ním zacházejí jako se zvířetem. "To stačí," odpověděl Pavlov pevně. "Jako trest za vaši neposlušnost budeme pokračovat v ještě přísnějších experimentech." Nikolaj na něj jen zíral s ohnivým vztekem v očích. "Nechť se to ví," pokračoval Pavlov přísně. "Vaše činy mají následky." Nikolaj věděl, že už nemá smysl se hádat. Jediné, co zbývalo, bylo čekat na osud, který jej čeká.