Vedle skříně na věšáku visel dívčin úbor na létání. Koště bylo opřené o stěnu vedle okna. Boty na svou majitelku čekaly u dveří. Marně. Toho odpoledne se jí nedočkaly. A nebyly jediné. Zbytek Havraspárského týmu čekal dlouhé minuty na hřišti na svou Chytačku. Když se ani po půl hodině nedostavila, poslal kapitán své svěřence se rozcvičit a sám zamířil na tribuny. "Neviděl jste někdo Heather?" zeptal se ztrápeně tříčlenné skupinky, jíž tvořili dva Nebelvíři a jedna Havraspárka. "Viděla jsem ji naposledy při obědě. Navíc v poslední době mizí pořád," odpověděla blondýnka poněkud chladně. Její bratr si ji přeměřil poněkud zklamaným pohledem. "Brit má špatnou náladu, nevšímej si jí," usmála se na kapitána Havraspárského Famfrpálového týmu Skyler. "Ty víš, kde je, že jo?" zamračila se na dívku Bridgit. Černovláska s povzdechem pokývala hlavou. "Vím," přiznala. Blondýnka se zhluboka nadechla. "Ani se nenamáhej," zastavila ji Sky. "Neřeknu ti to."

"Nemusel si mi chodit naproti," pokusila se zrzavá dívka o úsměv, sledujíc mladíka, jež se objevil v zapadlé uličce naproti ní. Kouzelník s tmavší pletí sebou polekaně škubl, rukou chmatajíc ve vzduchu. Heather ze sebe stáhnula neviditelný plášť. Jen co tak udělala, přitáhl si ji mladý muž do krátkého polibku. "Co se stalo?" zeptal se, otírajíc neposedné slzy, jež během políbení začaly dívce stékat po bledých tvářích. "Já..." zrzavá dívka se odmlčela. Nebyla si jistá, co by měla říct. Cítila se prázdná, zraněná nechtěná a naprosto k ničemu. "Ell, zlato," pohladila ji po tváři, tisknouc ji ve své náručí. I přes slzy se dívka musela usmát onomu oslovení.

Už ji nebavilo být na víc. Cítit se nepotřebná a zbytečná. Mnohdy si připadala jako přítěž. Až díky Blaisovi si konečně začala uvědomovat svou hodnotu. Pro svou rodinu nikdy nebyla dost. Ať se snažila sebevíc, stejně to nestačilo. S oním mladým čarodějem nikdy neměla dojem, že by byla navíc. Že by překážela nebo nebyla vítaná. Blaise se jí snažil dávat na jevo, jak moc důležitá pro něj je, ačkoli to pro něj nebylo snadné. Vzal ji na svatbu své matky, v podstatě ji představil jako svou přítelkyni lidem, kteří byli nejblíže něčemu, co se v jeho případě dalo nazývat přáteli. Byla první osobou, jež skutečně nechtěl ztratit. "Miluju tě," zašeptala do jeho hrudi, nechávajíc se jím chlácholit. "Hej," vzal ji mladý čaroděj za bradu, nutíc ji pohlédnout mu do tváře. "Taky tě miluju, Ell. Ale měli bychom už jít," políbil ji na něžně na čelo. "Uvařím ti čaj a ty mi povíš..." "Ne," skočila mu zrzka se zavrcením hlavy do řeči. "Musím se vrátit." "Tak brzy?" "Jo," přitakala Heather, natahujíc se na špičky, aby si uloupila poslední polibek na rty. "Musím zpět. Správně bych teď měla být na hřišti a trénovat." "Jo, to bys teda měla," ozval se zapadlou uličkou hlas, jež dívku donutil se přikrčit. Podle tónu hlasu mladého muže jí bylo jasné, že velký průšvih, ani zdaleka nemohlo vystihnout vážnost situace, do níž se dostala vlastní vinou.