"Co se to se mnou děje?" zopakoval již po několikáté, sedíc na zemi u umyvadla. Prsty měl zabořené ve vlasech, pevně svírajíc kořínky. Snad jakoby si je chtěl vytrhnout. Způsobit si bolest. Ublížit si. 

"Stilesi, klid. Přijdeme na něco. Poradíme se s Derekem, Peterem...kýmkoliv," uklidňoval ho jeho nejlepší přítel. "Deaton by také mohl něco vědět. Pomůžeme ti." 

Šerifův syn se na něj podíval. Dýchal rychle. Nedokázal se uklidnit. Ten hlas ho provázel stále. Slyšel ho. To odporné chrčení. Hádanky, které pospolu nedávaly vůbec žádný smysl. Vůbec žádný. Na to nebyl připravený. Vždy si dokázal smysl najít. Nyní to nedokázal. 

Scott si k němu přidřepl a položil mu ruku na rameno. "Stilesi, jsem tady. Já i Allison-" 

"Ano, dostali jste se z toho. Já vím," odvětil mu Stiles a hlas se mu roztřásl. Ti dva se z toho dostali velmi brzy. Scott měl chvíli problém s přeměnami, ale jinak byl v pořádku. A Allison? Ta chvíli měla halucinace. Ovšem on sám nevěděl, co mu spojení s Nemethonem udělalo. 

"Kdy dveře nejsou dveřmi, Stilesi?" 

Chlapec sebou cukl a vyděšeně se rozhlédl. Byl tu znovu. Opět ho slyšel. Kdy dveře nejsou dveřmi? "N-nevím..." 

Mladý vlkodlak - už Alfa - se na něj zmateně podíval. "Stilesi, na nic jsem se tě neptal." 

"Kdy dveře nejsou dveřmi?" 

"Už dost. Dost, dost. Prosím," šeptal Stiles stále dokola. Nechtěl ten hlas ve své hlavě. Bál se ho. Nevěděl, co po něm chce. 

Scott ho starostlivě sledoval. Nechtěl, aby se Stiles takhle trápil. A už vůbec netušil, co se to s ním děje. "Pojď. Vrátíme se do třídy a-" 

"Ne, Scotte. Musím domů. Potřebuju...potřebuju se vyspat," zamumlal a vstal ze země. "Řekni ve třídě, že mi bylo špatně."

"No dobrá. Ale jakmile dorazíš domů, dej mi vědět. Musím vědět, že jsi v pohodě." 

Pokýval hlavou. Chápal, že Scott má strach. Ale musel si odpočinout. Potřeboval spánek. Ovšem mohl vůbec usnout, když slyšel ten hlas? "Jasně. Díky," odvětil, popadl svůj batoh a vyběhl k jeepu. Musel pryč. Spát. Chtěl jen spát. Nasedl do auta. Strčil klíčky do zapalování. Vyjel ze školního parkoviště. Nechtěl Scottovi přidělávat starosti. Nemohl. Hlavně ne teď, když se tu objevil jeho otec. 

Místo parkování u jeho domu vyjel do rezervace. Potřeboval chvíli venku. Mimo všechno nebezpečí. Jen chvíli klidu. Vystoupil z auta, brodil se lesem. Kde byly ty dny, kdy vše bylo v pořádku? Žádné nadpřirozeno, jen dva dospívající kluci, kteří porušovali pravidla. Pak se ale všechno podělalo. Scotta kousl Alfa, Peter Hale, a tím je oba zatáhl do druhého světa. V tu noc přišli o normální životy. Povzdechl si. Chybělo mu to. Hodně. Scott se pak stal Alfou, snažil se chránit všechny kolem sebe. 

"Stilesi? Neměl bys být ve škole?" 

Cukl sebou a uskočil, až zády narazil do auta. "Pro lásku boží, choďte hlasitěji," vyhrkl, když před sebou spatřil vysokého černovlasého muže se strništěm oblečeného do černé kožené bundy a tmavých kalhot. Pod bundou měl modré tričko, pod kterým se mu rýsovaly vypracované svaly. Byl to Derek Hale. 

Uchechtl se. "Kdybych chodil hlasitěji, mohli by mě lovci snadno vystopovat. Ale neodpověděl jsi mi na otázku." 

"Co se staráš? Myslel jsem, že bydlíš s Peterem. To tě pustil na procházku?" zajímal se Stiles s úšklebkem. 

"I tak se tomu dá říct. Každopádně jsi mi neodpověděl. Neměl bys být ve škole?" 

"Hm. Měl no," zamumlal. "Není mi dobře, potřebuju být chvilku venku." 

"Potřebuješ být venku?" zopakoval Hale starostlivě. "Stilesi, co se s tebou děje?" 

Zavrčel. Cožpak si ten vlkodlak nemohl hledět svého? "Nic, jasný? Je mi zle, blbě spím. Nic víc," zabrblal a vyšel zpátky ke svému autu. Než však stihl dveře otevřít, Derek mu dveře přibouchl. "Hej, co děláš?"

"Jak to myslíš, že nemůžeš spát? Jak dlouho se ti to děje?" vyptával se Hale. 

"Od tý doby, co jsme zachránili rodiče z Nemethonu," přiznal Stilinski neochotně. "Tak to víš, můžeš mě laskavě nechat jít?" 

Vlkodlak přikývl a ucouvl. "Fajn. Nemám tě od-" 

"Ne, řídit ještě umím," zabrblal opět a ihned nasedl do auta. Možná rezervace nebyla nejlepší místo na procházku. Proč se ale Hale tolik zajímal? Co mu vůbec bylo do toho, co mu je? Jedno věděl určitě. Derek byl snad ještě otravnější než Greenberg, když básnil o coachovi. 

Ahoj, zlatíčka! 

Ano, Kája se opět dokopala k další kapitolce a už tady máme náznak Stereka! Je mi líto, prostě neumím čekat no ¨.¨ 

Pac a pusu!