"Ovšem v té dohodě nestálo, že by se to Stiles měl dozvědět." 

Jakmile se ztichlým loftem ozval zvučný hlas šerifa Stilinského, Derek věděl, že má na krku problém. "Noahu-"

"Pro tebe šerife Stilinski, Dereku. Věděl jsem, že se chováš divně, ale naprosto odmítám připustit to, co bys mohl cítit k mému synovi. Já i Claudie jsme ti věřili, že to děláš kvůli tomu, co jsi slíbil své matce. Stilesi, jdeme." 

"A-ale, tati...Derek neudělal nic, co bych nechtěl. Věř mi. Když teď vím, jak na tom jsem...jsme...možná ani ten Eichen nebude nutný. Zkus tomu dát šanci, prosím."

"Ne," odmítl to rázně šerif a vzal syna za rameno. "Neprospěje ti to. Vím, že všude posloucháš, že láska všechno vyřeší, ale není to tak. Láska nezabránila tomu, aby nás tvá matka opustila. A tobě by taky nepomohla. Budeme se držet původního plánu. Dokud je čas." 

Stiles sklopil oříškové oči k zemi. Na argument s jeho matkou neměl co říct. "Jistě, tati. Mohl bych se s Derekem aspoň rozloučit? O samotě? Prosím." 

"Počkám na tebe v autě. Za pět minut musíme vyrazit," povolil Noah nakonec, sjel Dereka pohledem a vrátil se do auta. 

Jakmile se dveře zabouchly, Derekovy pevné paže se obtočily kolem Stilesova štíhlého pasu. "Měl bys ho poslechnout. Je to tvůj táta." 

Stiles jeho paže překryl svými. "Vím, že to myslí dobře. A že má strach. Ale i já si můžu rozhodovat o tom, co je pro mě dobré, ne?" 

"Asi ano. Ale nedělej to tak, abys o tátu přišel. Ztráta rodiny není to, co bys měl zažít znovu. Ale teď bys měl jít. Najdu způsob, jak Voida z tebe dostat, slibuju. Vynaložím na to veškeré úsilí." 

"Bude mi stačit, když najdeš způsob, jak ho zničit," odvětil a líbl jej na tvář. Opatrně jejich ruce rozpojil. Věděl, že to teď nebude jednoduché pro nikoho. Nemělo asi ani smysl myslet si, že by nyní mohl být šťastný.

"Najdu," přislíbil mu šeptem. "Zničím tu svini, která se v tobě usadila."

Mladíkovi cukly koutky úst. "Já vím," špitl a vyšel ke dveřím. "Vím, že uděláš všechno." Jakmile vyšel ze dveří a zavřel za sebou, zhluboka se nadechl. Nedokázal si vysvětlit pro tak zoufale chtěl s Derekem zůstat. Srdce mu bilo rychlostí, o které věděl, že zdravá není. A přesto se cítil klidný. Vyrovnaný, šťastný. A s těmito pocity nastoupil k otci do služebního auta. Slyšel slova, která mu táta říkal, ale neviděl v nich význam. Po dlouhé době na jeho rtech hrál mírný úsměv.