Ležela jsem na posteli a zaposlouchala se. Máma seděla dole s Katherine a o něčem se bavili. Moc jsem tomu nerozumněla. Někdo zaklepal na dveře a tak mě vyrušil.

„Dále," řekla jsem, do pokoje vešel Tyler.  ,,Proč přišla," řekla jsem najednou.

„Třeba vážně potřebuje pomoc," řekl a posadil se vedle mě. Zvedla jsem se a koukla se na něj s výrazem jestli si ze mě nestřílí. 

„A třeba taky ne," odpověděla jsem. Něvěřila jsem jí ani slovo.

„Tak si s ní jdi promluvit. Zeptej se jí na všechno," řekl a pohladil mě po zádech. Už jsem nad tím přemýšlela, že bych za ní zašla a promluvila si s ní, ale mě na tom prostě něco nesedělo. Nebo je to tím, že jí nemám moc v lásce.
 
„Fajn jdu za ní, ale neručím za sebe," řekla jsem a šla za Katherine. Seděla u stolu s mámou a povídali si.

„Katherine, můžu s tebou mluvit," řekla jsem, když jsem přišla ke stolu. 

„Jo," přikývla a já pokynula hlavou směrem dál od mámy. „Tak o čem chceš mluvit?" zeptala se Katherine a opřela se o zeď.

„Chci vědět pravdu, proč tu jsi a proč chceš pomoc zrovna po mě," řekla jsem a zkřížila jsem ruce na hrudi.

„Ty to nechápeš viď? Jediná ty mi můžeš pomoc," nechápala jsem to, to měla pravdu. „Klaus, je tebou unešený, můžeš ho zabavit a já v klidu odejdu z města."

„Tak to po mě nemůžeš chtít, to v žádným případě," začala jsem se smát. Přišlo mi to vtipné, ale měla jsem předtím pravdu. Myslí si, že já ji před Klausem ochráním, ale to je na velkém omylu.

„Ale jo. Dnes večer je ten večírek ne? Určitě tě tam pozve a ty tu pozvání přijmeš." Jako kdyby mi to přikazovala.

„V žádným případě mi tu nebudeš rozkazovat, co mám a nemám přijmout. A vůbec, Klaus už o mě nemá zájem," zalhala jsem a přešla k oknu. 

„Ale má, on má o takové typy holek jako jsi ty zájem pořád, dokud mu nepodlehnout," řekla Katherine. Všimla jsem si, že někdo nese ke dveřím nějaký balíček. Katherine si vedle mě stoupla a koukla se ven.

„Vidíš, říkala jsem, že ti dnes pošle pozvání," zasmála se.

„To není od něho," protestovala jsem. Zazněl zvonek a zaklepání. Slyšela jsem, jak šla máma otevřít dveře a převzala balíček.

„Katherine, to je pro tebe," zavolala máma. Věděla jsem, že je pořád pod upířím ovlivněním. Katherine to překvapilo, že zrovna zavolala ji namísto mě. Obě jsme překvapené přišli ke dveřím. Máma podala Katherine balíček a šla nahoru do své ložnice. Katherine se ho bála otevřít, dívala se na mě a pak znovu na ten balíček.

,,Dej mi to. Pochybuji, že by do toho dal Klaus nějakou bombu se železníkem a kolíky, které by tě měli zabít. A jak je vidět, je jasné, že ví kde přesně jsi."

Když jsem balíček rozbalila naskytl se mi pohled na nádherné tmavě modré šaty, které se třpytily. Ležel na nich lístek se vzkazem.

Drahá Katherine, vím, že jsi ve městě a rád bych tě znovu po těch dlouhých letech viděl. Přijď dnes prosím na večírek, zatančit si.

S láskou Klaus.

„Wow! A pak že je uchvácen mnou, řekla jsem se smíchem a podala jí kus papíru, na kterém byl ručně psaný vzkaz od samotného Klause Mikaelsona. Musím říct, že ví jak na ženu zapůsobit.

„Je to léčka," řekla rychle Katherine a vzala si krabici s šaty k sobě. Přejela prsty po hladké látce.

„Měla bych nápad, pokud teda ještě chceš nějakou ochranu. Já a Tyler tam půjdeme s tebou. Budeme něco jako tvoji strážní. Udělám ti laskavost, ale pak už tě tu nechci nikdy viět," řekla jsem neochotně. Chtěla jsem se jí co nejdříve zbavit.

„Ne, já tam nepůjdu," panebože, chovala se jako malá puberťačka.

„Co se tu děje?" slyšela jsem za sebou Tylera. Ukázala jsem mu balíček a pozvánku. „Nevidím důvod, proč tam nejít Katherine, půjdeme s tebou."

,,Nechápete to? Chce mě vylákat. Je to past."

,,Kdyby tě chtěl zabít, nebude posílat žádné šaty ale ukázal by se tu sám ve dveřích a přímo v nich by tě zabil. Takže tam půjdeme," řekl vážně Tyler. Katherine nevěděla co má říct. A já jsem s Tylerem souhlasila, kdyby chtěl už je tu tucet jeho poskoků a vrhají se na Katherine.